32 Cdo 1798/2017
Datum rozhodnutí: 23.05.2017
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 předpisu č. 549/1991Sb., § 4 odst. 1 písm. b) předpisu č. 549/1991Sb., § 7 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb., § 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb., § 9 odst. 7 předpisu č. 549/1991Sb.




32 Cdo 1798/2017
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Ĺubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, proti žalované V. S. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Doudou, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Tylova 242, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Z. S. , o zaplacení částky 10 160 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 57/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 29. 7. 2016, č. j. 15 Co 385/2016-368, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 29. 7. 2016, č. j. 15 Co 385/2016-368, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 22. 6. 2016, č. j. 5 C 57/2013-354, se mění tak, že řízení o odvolání žalované se nezastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 3. 2013 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 160 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 7. 8. 2014, č. j. 5 C 57/2013-211, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 10 160 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podali žalovaná a vedlejší účastník na její straně odvolání. Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 10. 3. 2016, č. j. 5 C 57/2013-335, uložil oběma společně a nerozdílně uhradit soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč.
Usnesením ze dne 22. 6. 2016, č. j. 5 C 57/2013-354, Okresní soud v Pelhřimově zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení bylo žalované doručeno dne 23. 6. 2016. Žalovaná podala dne 8. 7. 2016, poslední den odvolací lhůty, proti tomuto rozhodnutí odvolání a dne 11. 7. 2016, tedy po uplynutí odvolací lhůty, došla na účet soudu prvního stupně částka 1 000 Kč představující soudní poplatek za odvolání proti rozsudku. Odvolací soud s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel, že soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s citovaným ustanovením a že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku lze zrušit jen tehdy, je-li poplatek zaplacen do konce lhůty k podání odvolání proti tomuto usnesení, což v projednávané věci nebylo splněno. Byl-li soudní poplatek zaplacen po uplynutí odvolací lhůty, postup podle ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích nepřichází v úvahu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s odkazem na ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva - posouzení problematiky charakteru a trvání lhůty pro zaplacení soudního poplatku - při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby napadené usnesení změnil tak, že odvolací řízení se nezastavuje.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené otázky následků zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty k podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Se závěrem o přípustnosti dovolání se pojí též závěr o jeho důvodnosti, poněvadž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 2 odst. 5 věty první zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znění) poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel.
Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání.
Z ustanovení § 7 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti.
Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Podle ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. 29 ICdo 38/2015, na něž správně odkazuje dovolatelka a jež je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, dospěl k závěru, že zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (§ 9 odst. 1 část věty za středníkem zákona o soudních poplatcích), avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl. Dále uvedl, že ustanovení § 9 odst. 7 věty první zákona o soudních poplatcích upravuje předpoklady, za kterých může soud, jenž rozhodl o zastavení řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, rozhodnout o zrušení svého usnesení o zastavení řízení, bez ohledu na to, zda poplatník proti němu podal odvolání. Nikterak však nedopadá na rozhodování odvolacího soudu, který je vázán stavem ke dni svého rozhodnutí (a nikoliv stavem k poslednímu dni lhůty pro podání odvolání). K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i ve svých dalších rozhodnutích, v nichž se zabýval včasností zaplacení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1054/2016, a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5034/2016).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož soudní poplatek za odvolání proti rozsudku byl zaplacen po uplynutí lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení a podmínky ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích k zastavení řízení tak byly splněny, s ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu neobstojí. Žalovaná zaplatila soudní poplatek za odvolání dříve, než odvolací soud rozhodl o jejím včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ke dni rozhodnutí odvolacího soudu tak splnila svou poplatkovou povinnost a v důsledku toho odpadl důvod pro zastavení řízení. I pro usnesení odvolacího soudu je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí (srov. ustanovení § 154 odst. 1, § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř.), bylo proto na odvolacím soudu, aby odvolání žalované vyhověl a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení vůči žalované nezastavuje.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedeného důvodu správné a dosavadní výsledky řízení umožňují, aby o věci rozhodl přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení § 243g odst. 1 věta druhá, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2017

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu