32 Cdo 1765/2014
Datum rozhodnutí: 29.10.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 1765/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. J. N. zastoupeného Mgr. Petrem Galiou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, proti žalovaným 1) Ing. P. P. , a 2) Ing. Z. P. , oběma zastoupeným Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, o zaplacení 1 704 908,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 157/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 31 Co 307/2013-625, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 27 119 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce Mgr. Jana Krátkého. O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. dubna 2013, č. j. 11 C 157/2006-569, ve výroku o nákladech řízení, potvrdil ho v zamítavém výroku ve věci samé a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 dále jen o. s. ř. (srov. bod 7. článku II. přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a bod 2. článku II. přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Spatřoval-li dovolatel přípustnost dovolání v dosud neřešené otázce, zda podpisy žalovaného 1) ve stavebním deníku došlo ke vzniku dohody o změně předmětu díla (srov. § 549 obchodního zákoníku), patrně přehlédl, že odvolací soud nezaložil své právní posouzení o tom, že zápisy ve stavebním deníku nedošlo mezi účastníky k dohodě o změně smlouvy, na závěru, že žalovaní nepodepsali nějaký řádek ve stavebním deníku, nýbrž na závěru, že s podpisy žalovaných není spojen projev vůle uzavřít dohodu o změně smlouvy. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 23 0do 1450/2006 (jenž je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), vysvětlil, že i zápisy ve stavebním deníku je možno učinit dohodu o změně smlouvy; je tomu však pouze v případě, že k tomu směřoval projev vůle stran. Jinak řečeno, ne každý zápis ve stavebním deníku podepsaný oběma stranami představuje dohodu o změně smlouvy.
Z uvedeného vyplývá, že nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Nejvyšší soud tak naplnění předpokladů přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 o. s. ř. neshledal. Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 29. října 2014

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu