32 Cdo 1744/2015
Datum rozhodnutí: 07.09.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 1744/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Stavební firma Pazdera s.r.o. , se sídlem ve Vlašimi, Vlasákova 1635, PSČ 258 01, identifikační číslo osoby 27110176, zastoupené JUDr. Martinem Vychopeněm, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, proti žalovaným 1) V. K. , 2) R. K. , 3) Mgr. B. P. , 4) J. S. , a 5) G. S. , všem zastoupeným JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, o zaplacení 640 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 311/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2014, č. j. 12 Co 378/2012-241, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) až 5) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 50 796 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce JUDr. Vladimíra Fučíka.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze změnil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. dubna 2012, č. j. 25 C 311/2009-152, tak, že zamítl žalobu v rozsahu částky 530 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovaným (nesprávně uvedeno žalobcům) společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 1 062 067,20 Kč za řízení před soudy všech stupňů (výrok II.).
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení
v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].
Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí považoval odvolací soud v souzené věci za rozhodné, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaní v předmětném období nezpůsobili prodlení, které by bylo takové intenzity, aby mělo zásadní vliv na splnění závazku žalobkyně dokončit dílo ve sjednaném termínu. V této souvislosti dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že postupoval v rozporu s ustanovením § 127 odst. 1 o. s. ř., neboť jeho závěr, že opožděná reakce žalovaných neznamenala takovou prodlevu, která by měla za následek zdržení všech prací na díle, závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Odvolací soud však zpracování znaleckého posudku, jak navrhovala, nenařídil a posoudil rozhodnou skutečnost nesprávně sám.
O tom, které z navrhovaných důkazů budou provedeny, rozhoduje soud (srov. § 120 odst. 1 větu druhou o. s. ř., dále právní závěry například v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 5216/2008, ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 1413/2009, ze dne 18. října 2011, sp. zn. 28 Cdo 116/2011, ze dne 14. června 2012, sp. zn. 21 Cdo 1850/2011 a v jeho rozsudku ze dne 24. května 2011, sp. zn. 32 Cdo 4892/2010, jež jsou stejně jako níže odkazovaná rozhodnutí veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, či z konstantní judikatury Ústavního soudu například jeho nález ze dne 3. listopadu 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 2, ročník 1994, pod číslem 49, dále nález ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 4, ročník 1995, pod číslem 80 a nález ze dne 8. července 1999, sp. zn. III. ÚS 87/99, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 15, ročník 1999, pod číslem 100). I kdyby dovolatelka naznačovala tvrzením o neprovedení navrženého důkazu možnou vadu řízení, je tato její námitka irelevantní, protože podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedené tvrzení dovolatelky o případném procesním pochybení odvolacího soudu nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. a k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Tak tomu však v souzené věci není, předkládá-li dovolatelka k řešení otázky vztahující se k výkladu § 638 odst. 1 a § 520 občanského zákoníku, neboť jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud své rozhodnutí na řešení těchto otázek dle občanského zákoníku nezaložil, když na předmětnou věc aplikoval příslušné normy obchodního zákoníku.
Kromě toho je třeba dovolatelce vytknout, že dovolání postrádá i vymezení dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.
Požadavkům na obligatorní obsahové náležitosti dovolání stanoveným v § 241a odst. 2 o. s. ř. nevyhovuje dovolání ani v té části, v níž směřuje proti výroku o nákladech řízení a která postrádá jakoukoliv argumentaci. Ani v tomto ohledu se tudíž nelze přípustností dovolání zabývat.
Vytýkané nedostatky dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 2. března 2015 (srov. § 57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit důvodnost dovolání, stejně jako přípustnost dovolání v části, v níž směřuje proti výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro vady odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 7. září 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu