32 Cdo 1731/2015
Datum rozhodnutí: 06.10.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 1731/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. J. Č. , identifikační číslo osoby 11639393, zastoupeného JUDr. L ubomírem Ivanem, hostujícím evropským advokátem se sídlem ve Zvolenu, Dukelských hrdinov 22, Slovenská republika, proti žalované JUDr. H. O. , se sídlem v Praze 4, Voráčovská 937/14, identifikační číslo osoby 66218322, zastoupené JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem v Praze 4, Voráčovská 937/14, o zaplacení 10 560,16 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 EVCm 17/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2014, č. j. 8 Cmo 134/2014-48, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 712 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. L ubomíra Ivana.
O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná napadla dovoláním v záhlaví označený rozsudek, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2013, č. j. 8 EVCm 17/2012-23, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 10 560,16 EUR a nahradit mu náklady řízení ve výši 13 240 Kč (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 34 755,12 Kč (výrok II.).
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je stejně jako níže uvedená rozhodnutí veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně např. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála. Vytýká-li odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jejími námitkami, že pominul její právní argumentaci a že žalobce neprokázal další předpoklady tvrzené její odpovědnosti za škodu (vznik škody a příčinnou souvislost), nevymezuje žádnou právní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by měla být Nejvyšším soudem posouzena jinak (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená ustanovením § 237 o. s. ř.).
Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 13. března 2015 (srov. § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé.
Tím spíše pak nevyhovuje požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání stanoveným v § 241a odst. 2 o. s. ř. dovolání v části, v níž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů a která postrádá jakoukoliv argumentaci, natož pak vymezení příslušné právní otázky ve smyslu § 237 o. s. ř. Ani v tomto směru se tudíž nelze přípustností dovolání vůbec zabývat. Kromě toho však dovolání v této části není vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, jejichž náhrada byla soudy žalobci vůči žalované přiznána (za řízení před soudem prvního stupně 13 240 Kč a za odvolací řízení 34 755,12 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. k tomu obdobně závěry např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013). I kdyby tedy nebylo dovolání v části, v níž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé odmítl pro vady a ve zbývajícím rozsahu ho odmítl pro nepřípustnost (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl v dovolacím řízení zastoupen JUDr. L ubomírem Ivanem, hostujícím evropským advokátem, který je zapsán ve Slovenské advokátní komoře (jak vyplývá z výpisu ze seznamu advokátů této komory). Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 9 460 Kč podle § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, při připočtení požadované náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1 952 Kč. Při výpočtu náhrady nákladů dovolacího řízení byl pro přepočet základu řízení v EUR na českou měnu použit kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou pro 7. duben 2015, kdy bylo vyjádření k dovolání sepsáno.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 6. října 2015

JUDr Miroslav G a l l u s
předseda senátu