32 Cdo 1721/2012
Datum rozhodnutí: 09.07.2013
Dotčené předpisy: § 554 obch. zák.




32 Cdo 1721/2012


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. J. A., Ph.D. , zastoupeného JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 1030/53, proti žalované Bohemia Lignum - Stavební výplně a.s. , se sídlem v Dalovicích, Botanická čp. 252/6, PSČ 362 63, identifikační číslo osoby 14707748, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Kurucem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, I. P. Palova 568/38, o bezplatné odstranění vad díla a o zaplacení 124 726 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 451/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. ledna 2012, č. j. 25 Co 306/2011-334, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 744 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Petra Orcta.

O d ů v o d n ě n í :

Podle obsahu spisu se žalobce domáhal podanou žalobou (po připuštění její změny) po žalované bezplatného odstranění vad díla, jakož i zaplacení smluvní pokuty sjednané za prodlení s jeho dokončením.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 2. června 2011, č. j. 13 C 451/2008-271, uložil žalované bezplatně odstranit vady díla spočívajícího ve zhotovení a montáži plastových oken a dveří, které jsou vyjmenovány pod body a) až i) rozhodnutí (bod I. výroku), dále rozhodl, že žalovaná se zprostí povinností uvedených v bodu I. výroku zaplacením částky 270 000 Kč (bod II. výroku) a zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci na smluvní pokutě 124 726 Kč (bod III. výroku). Soud prvního stupně rovněž rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (bod IV. výroku) a nepřiznal České republice vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení (bod V. výroku).
Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi žalobcem jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla uzavřena dne 19. ledna 2007 ve smyslu § 536 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ) smlouva o dílo, na základě níž žalovaná ve prospěch žalobce plnila a žalobce vady díla řádně vytkl. Za situace, kdy vzal znaleckým posudkem za prokázané, že plnění bylo vadné, přiznal žalobci právo na bezplatné odstranění vad. Nárok na zaplacení smluvní pokuty zamítl se zdůvodněním, že k porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou pro případ prodlení žalované s předáním díla nedošlo, neboť žalovaná dílo žalobci ve sjednaném termínu předala.
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I. a II. výroku (výrok I.), změnil ho v zamítavém bodu III. výroku tak, že uložil žalované zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 124 726 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
Odvolací soud uvedl, že závěry soudu prvního stupně o uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky, o předání díla ze strany žalované žalobci, jakož i o tom, že žalobce u žalované notifikoval vady, jsou správné a nebyly účastníky rozporovány. Spornou mezi nimi zůstala otázka existence vad díla, jakož i výklad ujednání článku VII. o smluvní pokutě. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, jestliže na základě znaleckého posudku uzavřel, že dílo vykazovalo vady, a proto žalobci přiznal právo na jejich odstranění. Nepřisvědčil však již závěru soudu prvního stupně ohledně uplatněného nároku na smluvní pokutu. Vytkl mu, že pochybil, uzavřel-li, že s ohledem na předání díla k porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou nedošlo. Podle posouzení odvolacího soudu se smluvní pokuta nevázala k předání díla, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně, nýbrž k jeho dokončení, což vyplývá ze znění předmětného článku VII. smlouvy o dílo, podle něhož v případě, že bude zhotovitel v prodlení s dokončením díla, je povinen objednateli zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z ceny části díla nedokončené včas za každý den prodlení. Odvolací soud uvedl, že v souzené věci jde o spotřebitelskou smlouvu, a proto termín dokončení je třeba vykládat tak, jak by činil běžný spotřebitel. Odvolací soud má za nepochybné, že dílo je dokončeno, pokud je řádně ukončeno bez vad. Dovodil, že termínem dokončení díla, který účastníci ve smlouvě použili a na jehož výkladu se v řízení neshodli, rozumí průměrný spotřebitel provedení díla ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák., podle něhož závazek zhotovitele z jakékoliv smlouvy o dílo zaniká provedením díla, které spočívá v jeho řádném ukončení a předání. Opomenout nelze podle odvolacího soudu ani interpretační pravidlo projevu vůle upravené v § 266 odst. 4 obch. zák., dle kterého v situaci, kdy smlouvu o dílo vyhotovila žalovaná, je třeba provést výklad sporného projevu vůle k její tíži. Za tohoto stavu dospěl k závěru, že dílo nebylo dokončeno, bylo-li vadné, a objednateli právo na smluvní pokutu za prodlení se zhotovením díla přísluší.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu měnícího výroku ve věci (a souvisejícího výroku o nákladech řízení) napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu o vzniku nároku žalobce na smluvní pokutu. Namítá, že smluvní pokuta, kterou si účastníci sjednali v článku VII. předmětné smlouvy o dílo, není vázána na řádné ukončení díla, jak nesprávně dovodil odvolací soud, nýbrž na jeho dokončení, které potvrzují tři předávací protokoly s tím, že ani v jednom z nich nejsou uvedeny žádné závady, jejichž soupis včetně termínů odstranění vad měl být v případě jejich výskytu součástí protokolu. Tvrdí, že pojem dokončení díla je v článku V. jednoznačně vymezen. Je třeba ho chápat s ohledem na předmět plnění, tedy demontáž a osazení stávajících okenních a dveřních otvorů novými okny a dveřmi. Za zcela zásadní v celém sporu o smluvní pokutu považuje základní požadavek žalobce na osazení nových oken a dveří tak, aby omezení užívání domu v souvislosti s prováděním díla bylo co nejkratší. Uvádí, že rozhodující tak bylo dokončení díla v dohodnutém termínu. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se dostatečně nevypořádal s obsahem článku V. smlouvy ve vazbě na ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. a článku VII., stejně jako s názorem Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006. Článek V. smlouvy považuje za úpravu podmínek předání předmětu díla s tím, že předmět díla je způsobilý k předání (je dokončen), a to i v případě výskytu drobných závad nebránících užívání. Toto ujednání ji však podle jejího vyjádření nijak nezbavuje povinnosti řádně ukončit dílo, když smlouva mimo jiné upravuje postup odstranění případných drobných vad dokončeného díla. Dovolatelka nesouhlasí ani s odvolacím soudem, pokud dovodil, že dokončením díla je třeba pro průměrného spotřebitele rozumět provedení díla ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. Míní, že tento názor nemá oporu v žádném zákonném ustanovení, nevyplývá z projevu vůle účastníků smlouvy a navíc postrádá i logický základ. Skutečnost, že žalobce pokládal předmět díla za dokončený, vyplývá podle dovolatelky i z jeho chování, jestliže jí v souladu s předmětným smluvním ujednáním uhradil doplatek ceny díla, jehož zaplacení bylo vázáno na jeho dokončení.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé a v souvisejícím výroku o nákladech za řízení před soudy obou stupňů s tím, že jí bude přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobce označuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné. Ve shodě s odvolacím soudem zastává názor, že jako dokončené je možné chápat jen dílo řádně ukončené a předané objednateli, tedy dílo, které nevykazuje vady a nedodělky. Rovněž oponuje dovolatelce, dovozuje-li z převzetí díla a ze zaplacení kupní ceny, že žalobce považoval dílo za bezvadné a tedy dokončené. Vysvětluje, že neměl jinou možnost, než dílo převzít a cenu uhradit, neboť v opačném případě by se vystavil riziku sankcí ze strany žalované. Žalobce rovněž upozorňuje, že žalovaná by byla v prodlení s předáním díla i v případě, že by dokončení díla bylo ztotožněno s předáním díla s vadami žalobci. Dle předávacího protokolu, na který odkazuje žalovaná a který nepodepsal, došlo totiž k předání díla až 7. března 2007, tedy po 28. únoru 2007, který byl ve smlouvě sjednán jako mezní termín pro zhotovení díla. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání pro nedůvodnost zamítl.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (a souvisejícímu výroku o nákladech řízení), není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Proto se zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný, znamená z pohledu dovolacích námitek podrobit dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu o oprávněnosti nároku žalobce na sjednanou smluvní pokutu.
Podle zjištění odvolacího soudu si účastníci v článku VII. smlouvy o dílo sjednali smluvní pokutu za prodlení zhotovitele (žalované) s dokončením díla . Předně je třeba uvést, že názor dovolatelky, že pojem dokončení díla je jednoznačně vymezen ve smlouvě, zejména v jejím článku V., neodpovídá skutečnosti. Článek V. smlouvy, který se vztahuje k otázce předání díla, sice tento pojem obsahuje, ovšem aniž by jej jakkoli vymezoval a aniž by byl tento pojem vymezen v jiné části smlouvy. Pakliže výrazu dokončení díla neužívá ani obchodní zákoník v ustanovení § 554, správně dospěl odvolací soud k potřebě výkladu tohoto pojmu. Odvolacímu soudu by bylo možné vytknout jak terminologickou nejednotnost (neboť patrně synonymaticky užívá pojmy dokončení, ukončení, zhotovení, provedení díla ) ve vztahu k porušení povinnosti žalované zajištěné smluvní pokutou, tak právní argumentaci s odkazy na ustanovení hmotného práva v otázce posouzení smlouvy o dílo jako spotřebitelské s výkladem pojmů tak, jak by jej vykládal běžný spotřebitel, nikoli však nesprávnost jeho závěru o oprávněnosti smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla včetně výkladu tohoto pojmu. S odkazem na ustanovení § 266 odst. 4 obch. zák. (bylo možno odkázat i na § 55 odst. 3 občanského zákoníku, dle kterého v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější) pak odvolací soud dospěl ke správnému výkladu tohoto slovního spojení v článku VII. smlouvy o dílo, totiž že dílo je dokončeno , pokud je zhotoveno řádně a bez vad. Uzavřel-li návazně odvolací soud, že s ohledem na vadnost díla nebylo dílo, byť předané, řádně ukončeno, a proto žalobci nárok na sjednanou smluvní pokutu vznikl, nelze mu žádné právní pochybení vytýkat. Lze proto uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř. nebyl v souzené věci naplněn.
Za situace, kdy Nejvyšší soud ani neshledal, že by řízení trpělo jinými vadami řízení, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalované pro nedůvodnost zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná, a proto je povinna nahradit žalobci náklady jeho právního zastoupení, které sestávají (s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo s účinností od 7. května 2013 nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12) ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 6 100 Kč podle § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 344 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 9. července 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu