32 Cdo 1683/2008
Datum rozhodnutí: 26.05.2009
Dotčené předpisy:





32 Cdo 1683/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. J. F, advokátem, , proti žalované D. B. spol. s r.o., , zastoupené JUDr. L.K., advokátkou, , o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 165/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. října 2007, č. j. 44 Co 415/2006-133, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. L.K..


O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. května 2006, č. j. 44 C 165/2004-109, kterým byl zamítnut návrh na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí, a bylo rozhodnuto nákladech řízení (výrok I.), a jímž dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř ), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatel brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Námitka dovolatele, že odvolací soud nesprávně posoudil smlouvu ze dne 24. listopadu 1994 jako smlouvu o prodeji části podniku, neboť neobsahuje parametry smlouvy o prodeji (části) podniku, zejména z hlediska vyváženosti převzetí aktiv a pasiv , nemůže zpochybnit správnost právního závěru odvolacího soudu o platném uzavření této smlouvy (včetně z toho vyplývajícího důsledku, že v souvislosti s nabytím vlastnického práva společností D., spol. s r.o. podle této smlouvy žalobce vlastnické právo k předmětným nemovitostem pozbyl), neboť všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, přecházejí z prodávajícího na kupujícího ze zákona (srov. § 477 odst. 1 obchodního zákoníku, dále shodně též například právní závěry v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2005, sp. zn. 35 Odo 653/2004, uveřejněném pod číslem 84/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Přípustnost dovolání nemohla založit ani námitka dovolatele o porušení zásady dvojinstančnosti řízení v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (t. j. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), jelikož ani jeho prostřednictvím dovolatel nevymezil takovou otázku, na jejímž řešení by bylo napadené rozhodnutí založeno a pro kterou by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Navíc dle § 242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. by mohl dovolací soud přihlédnout k vadám řízení jen v případě přípustného dovolání.


Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen zaplatit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 5 000 Kč podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 26. května 2009





JUDr. Miroslav Gallus


předseda senátu