32 Cdo 1679/2011
Datum rozhodnutí: 21.05.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 558 obč. zák., § 35 odst. 2 obč. zák., § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 18 předpisu č. 132/1998Sb. ve znění od 01.07.1998 do 01.01.2007, § 243b odst. 2,3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012





32 Cdo 1679/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce města Jaroměře , se sídlem v Jaroměři, náměstí Československé armády 16, PSČ 551 01, identifikační číslo osoby 00272728, zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, PSČ 500 03, proti žalované CZ STAVEBNÍ HOLDING, a. s. , se sídlem v Praze Čakovicích, Kostelecká 879/59, PSČ 196 00, identifikační číslo osoby 25917773, zastoupené JUDr. Marcelou Kislingerovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 767, PSČ 530 02, o bezplatné odstranění vad díla, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 358/2005, o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 16. prosince 2010, č. j. 23 Co 342/2010-549, takto:

I. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 16. prosince 2010, č. j. 23 Co 342/2010-549, v té části výroku pod bodem I, jíž bylo žalované uloženo odstranit vadu díla spočívající v odpadávání asfaltových šindelů ze střechy, se odmítá .
II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 16. prosince 2010, č. j. 23 Co 342/2010-549, v těch částech výroku pod bodem I, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaná je povinna nahradit 38 kusů střešních oken PRIMA FENESTRA střešními okny VELUX a že se zamítá žaloba na uložení povinnosti u spodní stavby provést z vnější strany izolaci s ukotvením ke stávajícímu zdivu s izolační přizdívkou z plných cihel a z vnitřní strany provést sanační omítku, případně provést jiné opatření k zabránění pronikání vlhkosti do nemovitosti, jakož i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. března 2010, č. j. 8 C 358/2005-507, v části výroku pod bodem I, jíž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti nahradit 38 kusů střešních oken PRIMA FENESTRA střešními okny VELUX a u spodní stavby provést z vnější strany izolaci s ukotvením ke stávajícímu zdivu s izolační přizdívkou z plných cihel a z vnitřní strany provést sanační omítku, případně provést jiné opatření k zabránění pronikání vlhkosti do nemovitosti, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. března 2010, č. j. 8 C 358/2005-507, se v části zamítavého výroku pod bodem I mění tak, že žalovaná je povinna odstranit vadu díla spočívající v odpadávání asfaltových šindelů ze střechy a nahradit 38 kusů střešních oken PRIMA FENESTRA střešními okny VELUX v počtu 38 kusů podle projektové dokumentace č. 05/03/2000 zpracované společností Atelier RENA, s. r. o., ve lhůtě do 30. června 2011, a že se zamítá žaloba na uložení povinnosti zajistit ochranu dřevěných konstrukcí proti hnilobě a dřevokaznému hmyzu prostřednictvím nátěru přípravkem s dlouhodobým účinkem, případně poškozené dřevěné konstrukce vyměnit za nové, dále u spodní stavby provést z vnější strany izolaci s ukotvením ke stávajícímu zdivu s izolační přizdívkou z plných cihel a z vnitřní strany provést sanační omítku, případně provést jiné opatření k zabránění pronikání vlhkosti do nemovitosti, dále odstranit závadu spočívající v opakovaném propadání cesty před bytem č. 1, dále provést fasádní nátěr silikonakrylátem dle projektové dokumentace č. 05/03/2000 zpracované společností Atelier RENA, s. r. o. (dále též jen Atelier RENA ), a provést terénní úpravy okolo objektu podle projektové dokumentace č. 05/03/2000 zpracované společností Atelier RENA, s. r. o., včetně vybudování parkovacích míst a dětského hřiště jižně od domu (výrok pod bodem I). Ve zbývající části výroku pod bodem I, jíž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti vyregulovat topný systém v objektu tak, aby byly zajištěny řádné dodávky tepla do všech bytových jednotek, zajistit kontrolu radiátorů, osadit radiátory pod všechna okna a nahradit stávající regulační hlavice regulačními hlavicemi vyhovujícími ČSN, jakož i odstranit příčinu srážející se vody na sklech plastových oken, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok pod bodem II). Rozsudek soudu prvního stupně zrušil též ve výrocích o nákladech řízení pod body IV, V a VI (výrok pod bodem III).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle něhož účastníci dne 4. září 2000 uzavřeli smlouvu o dílo ve smyslu ustanovení § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), jejímž předmětem bylo provedení stavebních a montážních prací stavby Výstavba 50 bytových jednotek bytový dům rekonstrukce, Jaroměř v rozsahu daném projektovou dokumentací zpracovanou v květnu 2000 projektovou kanceláří Atelier RENA pro účely stavebního povolení; projektovou dokumentaci zadala ke zpracování žalovaná. Podle smlouvy bylo součástí plnění také provedení veškerých dodatečných víceprací neuvedených v zadávací dokumentaci, vyvolaných prováděním stavebních a montážních prací; rozsah víceprací měl být zaznamenán ve stavebním deníku, potvrzen objednatelem a účtován v soupisu provedených prací. Dodatkem č. 1 ze dne 31. října 2001 účastníci ujednali, že předmětem díla jsou i úpravy okolí specifikované výkresem Atelieru RENA ze srpna 2001. Ze strany žalovaného došlo k předání díla žalobci a tento dílo převzal. Projektová dokumentace společnosti Atelier RENA s. r. o., byla zpracována již za účelem udělení stavebního povolení. Žádný z účastníků netvrdil, že by bylo dohodnuto a ve stavebním deníku zaznamenáno, že předmětem díla budou další vícepráce.
Odvolací soud dovodil s odkazem na ustanovení § 560 odst. 1 obch. zák., že aby byl požadavek na odstranění vady úspěšný, musí jít o vadu sjednaného díla. Zdůraznil, že předmět smlouvy o dílo byl vymezen projektovou dokumentací označenou ve smlouvě, případně v dodatku č. 1. Není tak podle jeho názoru podstatné, kdo z účastníků zadal zhotovení projektové dokumentace, nýbrž to, že poté, co byla již zpracována, se účastníci dohodli, že projektová dokumentace vymezí předmět díla, tedy to, co má žalovaná pro žalobce zhotovit. Pokud tedy soud prvního stupně učinil na základě znaleckých posudků skutkové závěry o tom, že některé namítané vady díla jsou vadami ohledně díla, které nebylo mezi účastníky sjednáno, pak se odvolací soud ztotožňuje s jeho posouzením, že požadavek žalobce na bezplatné odstranění takových vad nemůže být důvodný. To se týká především požadavku na provedení izolací a sanační omítky, případně jiných opatření k zabránění pronikání vlhkosti do nemovitosti; podle mínění odvolacího soudu není sjednání díla v uvedeném rozsahu prokazováno sjednáním záruky na izolační práce, neboť předmět díla je vymezen projektovou dokumentací a žalovaná vysvětlila, že předmětem díla byly jiné izolační práce a za jejich provedení mělo být také žalobci účtováno. Dále se jedná o požadavek na odstranění vady spočívající v opakovaném propadání cesty před bytem č. 1 a na provedení terénních úprav okolo objektu, vybudování parkovacích míst a dětského hřiště jižně od domu. Stran požadavku na zajištění ochrany dřevěných konstrukcí proti hnilobě a dřevokaznému hmyzu prostřednictvím nátěru přípravkem s dlouhodobým účinkem odvolací soud uzavřel, že tato vada nebyla v řízení prokázána.
Ohledně požadavku žalobce na odstranění vady spočívající v odpadávání asfaltových šindelů ze střechy výměnou celé střešní krytiny odvolací soud dovodil, že samotný požadavek na odstranění vady je důvodný, je však na žalované, aby zvolila odpovídající způsob odstranění vady, tj. zda vymění celou střešní krytinu nebo opraví jen poškozená místa. Obdobné závěry odvolací soud přijal v otázce požadavku na odstranění vady díla spočívající v praskání fasády provedením nové fasády silikonakrylátem.
Stran osazení jiného typu oken, nedostatečného počtu radiátorů a nesprávného typu regulačních hlavic se odvolací soud neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že požadavek žalobce nemůže být vzhledem k ustanovení § 562 odst. 2 písm. b) obch. zák. úspěšný, protože žalobce neoznámil vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné po předání díla podle ustanovení § 562 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud usoudil, že je nutno aplikovat ustanovení § 562 odst. 3 ve spojení s § 428 odst. 3 obch. zák., podle nichž zmíněné účinky nenastávají, jestliže vady jsou důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět v době předání díla. Nepřisvědčil obraně žalované, že o těchto vadách nemohla vědět, neboť dílo provedl subdodavatel, od něhož dílo převzala týž den, kdy ho předala žalobci; argumentoval, že jednání subdodavatele zavazuje žalovanou tak, jako by činila ona sama.
Odvolací soud se ztotožnil s argumentací, že předmětem díla tak, jak je popsáno v projektové dokumentaci, bylo zabudování 38 kusů oken VELUX a nikoliv PRIMA FENESTRA, neboť byť se okna PRIMA FENESTRA zmiňují v obecném popisu v technické zprávě uvedené v projektové dokumentaci, při samotném rozkreslení konkrétní části projektové dokumentace je již pracováno toliko s okny VELUX.
V otázce osazení správného množství radiátorů a typu regulačních hlavic (a navazující vadě spočívající ve vzniku kondenzátu na oknech) odvolací soud uzavřel, že bude třeba provést dokazování k tvrzení žalované, že odklon od projektové dokumentace má povahu tzv. klientských změn, vyvolaných požadavky budoucích uživatelů bytů, tedy se souhlasem žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání obě strany.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v té části výroku pod bodem I, jíž bylo rozhodnuto o nároku na bezplatné provedení izolace spodní stavby z vnější strany ukotvením ke stávajícímu zdivu s izolační přizdívkou z plných cihel a z vnitřní strany provedením sanační omítky, případně na provedení jiného opatření k zabránění pronikání vlhkosti do nemovitosti. Dovolání co do přípustnosti opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), protože (správně) vyhodnotil napadený výrok jako potvrzující, a co do důvodů o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Otázku zásadního právního významu zakládající přípustnost dovolání žalobce shledává v nesprávné aplikaci ustanovení obchodního zákoníku (blíže neoznačeného), spočívající v nesprávném posouzení, že povinností zhotovitele při rekonstrukci zchátralého objektu na bytový dům není povinností zhotovitele provést dílo tak, aby mohli uživatelé bytů běžným způsobem užívat sklepy ke skladování věcí . Argumentuje, že z ustanovení obchodního zákoníku (blíže neoznačených) vyplývá, že zhotovitel jako odborník odpovídá za řádné provedení díla, tj. za úplné a bezvadné provedení, kdy dílo může sloužit stanovenému účelu. Podle jeho mínění nezbytnost chránit objekt proti zemní vlhkosti je samozřejmostí a je proto nesprávný závěr odvolacího soudu, že povinností zhotovitele při rekonstrukci zchátralého objektu nesloužícího k bydlení na bytový dům není provést izolace proti zemní vlhkosti.
Za otázky zásadního právního významu žalobce označil též otázky, zda je správný závěr odvolacího soudu, že předmětem díla nebylo vybudování izolací proti zemní vlhkosti, i když je v článku IV smlouvy o dílo výslovně uvedeno, že žalovaný jako zhotovitel poskytuje záruku 60 měsíců právě na dílo spočívající ve vybudování izolací proti zemní vlhkosti , zda vyfakturování určité stavební části díla je dokladem, že daná stavební část byla součástí závazku zhotovitele , a zda je správný závěr odvolacího soudu, že předmětem díla nebylo vybudování izolací proti zemní vlhkosti za situace, kdy žalovaný vady izolací proti zemní vlhkosti písemně uznal formou reklamace vad izolací, adresované společnosti, která pro žalovaného tyto stavební práce prováděla jako subdodavatel .
Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v té části výroku pod bodem I, kterou jí bylo uloženo odstranit vadu díla spočívající v odpadávání asfaltových šindelů ze střechy a nahradit 38 kusů střešních oken RRIMA FENESTRA střešními okny VELUX. Dovolání má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jeho důvodnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [srov. dovolací důvody stanovené v § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.].
Žalovaná podrobila kritice závěr odvolacího soudu, že osazení střechy okny PRIMA FENESTRA je vadným plněním. Namítla, že toto plnění poskytla v souladu s technickou zprávou k projektové dokumentaci, která použití těchto oken předvídala jako alternativu, a stalo se tak s vědomím a souhlasem žalobce. Argumentovala, že projektová dokumentace se skládá z několika dokumentů, z nichž každý má svůj význam, přičemž technická zpráva se v detailech zabývá jednotlivými aspekty provedení stavebních a montážních prací, a že obsah rozkreslené části projektové dokumentace nelze posuzovat odděleně od zbytku projektové dokumentace a nelze mu přikládat větší význam než technické zprávě. Je obvyklé, že v technické zprávě jsou vymezeny alternativy např. použitých materiálů, v rámci rozkreslení projektové dokumentace však není pro takové eventuality prostor. Podle názoru žalované tak rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení obsahu a významu technické zprávy k projektové dokumentaci.
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a případně i soudu prvního stupně v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
K dovolání protistrany se vyjádřili oba účastníci.
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání žalobce pro absenci zásadního právního významu napadeného rozhodnutí. Zdůraznila, že dílem nebyla rekonstrukce zchátralého objektu na bytový dům, ale rekonstrukce ve sjednaném rozsahu, jemuž odpovídala i cena díla.
Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil s příslušnými skutkovými a právními závěry odvolacího soudu a zdůraznil, že žalovaná vyfakturovala dodání oken VELUX, která jsou kvalitnější a dražší.
Po zjištění, že dovolání obou účastníků byla podána ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. při splnění podmínky povinného zastoupení (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou přípustnosti těchto dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze za předpokladu, že to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti té části rozhodnutí odvolacího soudu, jíž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolání žalobce není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť část výroku rozsudku odvolacího soudu dotčená tímto dovoláním, nesprávně označená jako měnící, je ve skutečnosti (podle obsahu) rozhodnutím potvrzujícím, neboť jí odvolací soud práva a povinnosti účastníků nestanovil odlišně oproti rozhodnutí soudu prvního stupně (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejsou splněny předpoklady přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jež by bylo zrušeno odvolacím soudem. Dovolání tak může být přípustné jen při splnění předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeném nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), tj. dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Žalobce ve svém dovolání otázku zásadního právního významu výslovně nevymezil; spokojil se s kritikou právních závěrů, na nichž odvolací soud založil žalobcem napadenou část svého rozhodnutí.
Námitka, že bylo povinností žalované provést izolaci rekonstruovaného objektu proti zemní vlhkosti z povahy věci i v případě, že tyto práce nebyly obsaženy v projektové dokumentaci, na niž odkazovala smlouva o dílo při vymezení díla, otázku zásadního právního významu v intencích ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. nezahrnuje.
Skutkový stav věci zjištěný v řízení před soudy nižších stupňů se v dovolacím řízení nemůže měnit a v takovém dovolacím řízení, v němž přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze tento skutkový stav ani zpochybnit a dovolací soud je jím tudíž vázán (srov. § 237 odst. 3 část věty za středníkem a § 241a odst. 3 o. s. ř.). Žalobce zakládá prosazovaný názor, že bylo povinností žalované provést dílo tak, aby zrekonstruovaný dům byl včetně sklepních prostor plně způsobilý k řádnému užívání, na předpokladu, že předmětem závazku žalované byla kompletní rekonstrukce zchátralého objektu na dům s bytovými jednotkami. Opomíjí přitom však, že zjištěný skutkový stav věci neobsahuje poznatek o stavu objektu před rekonstrukcí, jmenovitě o stavu izolace proti zemní vlhkosti, a že podle skutkových závěrů soudů nižších stupňů nebyla sjednaným dílem kompletní rekonstrukce objektu, nýbrž toliko provedení stavebních a montážních prací v rozsahu daném projektovou dokumentací pro účely stavebního povolení, a provedení víceprací, s výjimkou úprav okolí sjednaných dodatkem č. 1, dohodnuto nebylo. Zakládá-li žalobce polemiku s právními závěry odvolacího soudu na jiné verzi skutkového stavu věci, než jak jej zjistil odvolací soud, pak ve skutečnosti nekritizuje právní posouzení věci, tj. správnost volby příslušné právní normy, správnost její interpretace či správnost její aplikace na zjištěný skutkový stav věci, nýbrž zpochybňuje správnost skutkových zjištění a skutkových závěrů odvolacího soudu. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem stanoveným v § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, se však při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží.
Otázku zásadního právního významu neotevírá ani námitka, že provedení izolací proti zemní vlhkosti bylo již ze samotné povahy věci, i když se na ně nepamatovalo v projektové dokumentaci, jednou z nezbytných stavebních prací a bylo povinností žalované upozornit žalobce na nutnost jejího provedení. Žalobce sám neuvádí, odkud má taková povinnost žalované vyplývat; v tomto ohledu je jeho argumentace kusá. O situaci, na niž míří § 551 odst. 1, 3 obch. zák., se tu zcela zřejmě nejedná. Toto ustanovení ukládá zhotoviteli upozornit objednatele na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Zhotovitel, který nesplnil tuto povinnost, pak odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí nebo pokynů. Nebylo-li však v souzené věci provedení izolace proti zemní vlhkosti součástí díla, pak skutečnost, že nebyla provedena, popřípadě byla provedena vadně, nemůže být vadou díla a citované ustanovení na věc aplikovat nelze.
K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nevede ani námitka založená na přesvědčení, že žalovaná vady izolací proti zemní vlhkosti uznala formou reklamace vad izolací adresované subdodavateli. V rozhodovací praxi soudů není žádných pochybností (neboť jde o otázku základních znalostí práva) o tom, že uznání dluhu podle ustanovení § 558 občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ) je adresovaný jednostranný právní úkon dlužníka, který je učiněn, jakmile je doručen adresátu, a že tímto adresátem není nikdo jiný než věřitel (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 21 Cdo 687/2007, jenž je veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Za uznání dluhu tedy v žádném případě nelze považovat jednostranný právní úkon adresovaný a doručený třetí osobě (vyjma případu hmotněprávního úkonu obsaženého v podání adresovaném soudu, na nějž se vztahují závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2002, sp. zn. 21 Cdo 945/2002, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 1, ročník 2003, pod číslem 5). Nejvyšší soud ve své judikatorní praxi opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007, a ze dne 9. prosince 2009, 29 Cdo 5295/2008). Tak je tomu přitom i v projednávané věci.
V rámci kritiky závěru, že provedení izolací proti zemní vlhkosti nebylo součástí sjednaného díla, žalobce zpochybnil výsledek výkladu projevu vůle odvolacím soudem. Tato námitka je námitkou nesprávného právního posouzení, neboť výklad projevu vůle za použití výkladových pravidel stanovených v normách hmotného práva je právním posouzením (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 1247/2009). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tato námitka otázku zásadního významu po právní stránce zahrnuje, neboť odvolací soud při odstraňování pochybností o obsahu smlouvy o dílo nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
S takovým závěrem se pak v poměrech souzené věci nutně pojí též posouzení žalobcova dovolání jako důvodného, neboť je naplněn dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (§ 34 obč. zák.). Jsou-li o obsahu právního úkonu (o projevené vůli) pochybnosti, zjišťuje se jeho obsah za použití interpretačních pravidel stanovených pro občanskoprávní vztahy v § 35 odst. 2, 3 obč. zák.
Podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Nejvyšší soud vysvětlil již v rozsudku ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, str. 386, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu.
Je třeba přisvědčit žalobci, že závěry, k nimž odvolací soud dospěl při výkladu smlouvy o dílo, nemohou obstát, neboť soud při zjišťování obsahu smlouvy výkladových postupů stanovených zákonem a specifikovaných judikaturou nevyužil.
Jestliže smlouva o dílo v otázce rozsahu díla odkazuje na projektovou dokumentaci pro stavební povolení, jež nepočítá s provedením izolace proti zemní vlhkosti, zároveň však obsahuje ujednání, jímž zhotovitel poskytuje na izolaci proti zemní vlhkosti záruku, pak je tu v obsahu smlouvy rozpor vzbuzující pochybnosti o tom, co bylo mezi stranami v otázce rozsahu díla ujednáno (jaká souhlasná vůle stran byla smlouvou projevena). Tyto pochybnosti bylo třeba odstranit cestou důsledné aplikace zákonem stanovených interpretačních pravidel. Vedle komplexního výkladu jazykového vyjádření zachyceného ve smlouvě měl soud posoudit na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy. Význam přitom mohou mít nejen poznatky o jednáních smluvních stran předcházejících uzavření smlouvy a o okolnostech, za nichž byla smlouva uzavřena, nýbrž i následné jednání stran, zejména zda žalovaná předmětné práce v tom či onom rozsahu provedla, popřípadě zadala jejich provedení subdodavateli, zda tyto práce zahrnula do soupisu provedených prací a zda je žalobci vyúčtovala, zda je žalobce reklamoval a jaká byla reakce žalované, mimo jiné též zda vadné provedení těchto prací uplatnila vůči svému subdodavateli.
Odvolací soud se jazykovým vyjádřením smlouvy o dílo nezabýval, skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na skutečnou vůli smluvních stran, nezjišťoval a nehodnotil a žalobcovy námitky v tomto ohledu odbyl poukazem na vágní a neprokázané vysvětlení žalované. Již sama skutečnost, že odvolací soud při odstraňování pochybností o obsahu smlouvy nepoužil výkladová pravidla stanovená v 35 odst. 2 obč. zák., naplňuje dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; jestliže odvolací soud neodstranil stanoveným postupem pochybnosti o obsahu právního úkonu (o vůli stran jím projevené), je právní posouzení, na němž spočívá jeho rozhodnutí, neúplné a tudíž nesprávné.
Pokud jde o dovolání žalované, pak ta sice rozsudek odvolacího soudu výslovně napadla též v té části výroku pod bodem I, kterou jí bylo uloženo odstranit vadu díla spočívající v odpadávání asfaltových šindelů ze střechy, dovolání však postrádá jakoukoliv argumentaci, jež by tento výrok zpochybňovala. Veškerá dovolací argumentace se vztahuje výlučně k výroku, jímž jí bylo uloženo nahradit střešní okna PRIMA FENESTRA střešními okny VELUX.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. § 241b odst. 3 o. s. ř.). Lhůta určená v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. je lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který by k případnému pozdějšímu doplnění dovolání již nemohl přihlížet, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4204/2007). Nejvyšší soud proto dovolání žalované v této části podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Ve zbývající části je dovolání žalované důvodné. Závěr o tom, že předmětem díla tak, jak je popsáno v projektové dokumentaci, bylo zabudování oken VELUX a nikoliv oken PRIMA FENESTRA, odvolací soud založil toliko na úvaze, že jsou okna PRIMA FENESTRA zmíněna jako alternativa v obecném popisu v technické zprávě, při samotném rozkreslení konkrétní části projektové dokumentace je však již pracováno toliko s okny VELUX. Naznačuje se tu zřejmě (odůvodnění rozsudku je v tomto ohledu skoupé, na hranici přezkoumatelnosti), že zatímco technická zpráva obsahuje toliko obecný popis, jenž není směrodatný, konkrétní a závazné údaje o řešení konstrukčních částí stavby a použití stavebních materiálů jsou obsaženy ve výkresové části projektové dokumentace. Na základě jakých poznatků k těmto závěrům odvolací soud dospěl, nelze z jeho rozhodnutí zjistit. Žalovaná odvolacímu soudu důvodně vytýká, že posouzení obsahu a významu jednotlivých částí projektové dokumentace a jejich vzájemného vztahu nevěnoval dostatečnou pozornost.
Dovolací soud, jenž je soudem výlučně přezkumným, nemůže suplovat činnost soudů nižších stupňů a chybějící právní posouzení nahrazovat. Nejvyšší soud se tedy omezí ve svých úvahách pouze na ty, jejichž prostřednictví lze podpořit závěr, že právní posouzení odvolacího soudu je do té míry neúplné, že nemůže obstát.
Vyhláška ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, účinná od 1. července 1998 do 1. ledna 2007, tedy též v době, jež je v souzené věci rozhodná, upravovala projektovou dokumentaci stavby, která se předkládá ke stavebnímu řízení (jako příloha žádosti o stavební povolení), v ustanovení § 18. Z něho vyplývá, že obsahem projektové dokumentace je zejména souhrnná zpráva, celková situace stavby (zastavovací plán), stavební výkresy a návrh úprav okolí stavby a návrh ochrany zeleně v průběhu provádění stavby. Souhrnná zpráva měla mimo jiné obsahovat údaje o navrhovaném stavebně technickém řešení stavby, jejích konstrukčních částí a použití stavebních materiálů z hlediska dodržení obecných technických požadavků na výstavbu, zatímco ze stavebních výkresů stavby měl být zřejmý dosavadní a navrhovaný stav, především půdorysy, řezy, pohledy obsahující jednotlivé druhy konstrukcí a částí stavby (např. základy, nosné konstrukce, schodiště, střešní konstrukce), komíny, polohové a výškové uspořádání stavby a všech jejích prostorů s vyznačením funkčního určení, schematické vyznačení vnitřních rozvodů a instalací, technická zařízení atd.
Výraz technická zpráva , odpovídající označení v předmětné projektové dokumentaci, znala vyhláška federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu. Z ustanovení jejího § 22 je zřejmé, že struktura projektová dokumentace a obsah a účel jejích jednotlivých částí se podstatně nelišily od pojetí pozdější vyhlášky č. 132/1998 Sb.; tzv. souhrnná technická zpráva obsahovala mimo jiné navrhované stavebně technické řešení stavby, jejích konstrukčních částí a použití stavebních materiálů, zatímco ze stavebních výkresů pozemních a inženýrských objektů měl být zřejmý dosavadní a navrhovaný stav, především půdorysy, řezy, pohledy obsahující jednotlivé druhy konstrukcí stavby a jejích částí (např. základy, nosné konstrukce, schodiště, komíny, střešní konstrukce), polohové a výškové uspořádání stavby a všech jejích prostorů s přesným vyznačením funkčního určení, schematické vyznačení vnitřních rozvodů a instalací, technická zařízení atd.
Již ze samotné citace uvedených předpisů veřejného práva je bez dalšího zřejmé, že obsah a z něho vyplývající účel souhrnné zprávy (dříve souhrnné technické zprávy) a obsah a účel stavebních výkresů, jakož i vzájemný vztah těchto dvou částí projektové dokumentace pro stavební povolení, rozhodně neodpovídá tomu, jak je, zjevně bez zřetele na příslušnou právní úpravu, posoudil odvolací soud (zjednodušeně řečeno jako vztah obecného a konkrétního). I v této otázce je tudíž rozhodnutí odvolacího soudu neúplné a proto nesprávné a dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn.
Žalovaná sice ohlásila též dovolací důvod upravený v ustanovení v § 241a odst. 3 o.s.ř., leč v rámci uplatněných dovolacích námitek neuvedla nic takového, co by zpochybňovalo správnost zjištěného skutkového stavu věci.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty za středníkem, o.s.ř. zrušil v těch částech výroku pod bodem I, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaná je povinna nahradit 38 kusů střešních oken PRIMA FENESTRA střešními okny VELUX a že se zamítá žaloba na uložení povinnosti u spodní stavby provést z vnější strany izolaci s ukotvením ke stávajícímu zdivu s izolační přizdívkou z plných cihel a z vnitřní strany provést sanační omítku, případně provést jiné opatření k zabránění pronikání vlhkosti do nemovitosti. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil v příslušném rozsahu i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším rozhodnutí ve věci již soudy nižších stupňů neopomenou označit ve výroku též stavbu, na níž mají být vady odstraněny, zejména půjde-li o výrok přisuzující (srov. předpoklady materiální vykonatelnosti rozhodnutí vyplývající z § 261a odst. 1 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. května 2013
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu