32 Cdo 1610/2008
Datum rozhodnutí: 29.05.2008
Dotčené předpisy: § 238 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 1610/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobců a) Mgr. V. K., a b) Mgr. L. K., , zastoupená žalobcem a), proti žalovanému V. Š., , zast. JUDr. S. J., advokátem, o zaplacení částky 86.919,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 333/2006, o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 51 Co 252/2007-64, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 51 Co 252/2007-64, potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 6. dubna 2007, č. j. 14 C 333/2006-36, jímž tento soud odmítl odvolání žalobců a) a b) proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 27. 2. 2007, č. j. 14 C 333/2006-29 a rozhodl o náhradě nákladů tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že závěr soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání žalobců a) a b) proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 27. 2. 2007, č. j. 14 C 333/2006-29, je správný. Dále uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve smyslu ust. § 157 odst. 1 o.s.ř. doručován každému ze žalobců do vlastních rukou v souladu s ust. § 45a odst. 1 o.s.ř. a poté, co adresáti nebyli na doručovací adrese uvedené v žalobě zastiženi, byla zásilka uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb dne 9. 3. 2007 s ponecháním výzvy, aby si ji adresáti vyzvedli.Nedošlo-li k vyzvednutí písemnosti žalobcem a) ve lhůtě 10 dnů od uložení, nastoupila dle § 50c odst. 4 o.s.ř. zákonná fikce a poslední den této lhůty (v daném případě pondělí 19. 3. 2007) se považuje za den doručení. Následujícího dne počala proto běžet zákonná patnáctidenní lhůta k podání dovolání, která marně uplynula dne 3. 4. 2007. Žalobce a) podal odvolání dne 6. 4. 2007, a proto je jeho podání opožděné. Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalobci a), jenž byl na základě procesní plné moci zástupcem žalobkyně b), řádně doručen dne 19. 3. 2007, neshledal odvolací soud námitku nedoručení uvedeného rozsudku žalobkyni b) důvodnou, přestože shledal postup soudu prvního stupně, jenž nařídil doručení uvedeného rozsudku přímo žalobkyni b), poněvadž rozhodnutí soudu prvního stupně mělo být ve smyslu ust. § 45c odst. 1 o.s.ř. doručeno toliko žalobci a) jako právnímu zástupci žalobkyně b).

Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 9. března 2008 napadl žalobce a) usnesení odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle ust. § 237 odst. 3 o.s.ř., neboť odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil právní otázku, jež je odvolacími soudy a soudem dovolacím rozhodována rozdílně a jež byla řešena v rozporu s hmotným právem.

V odůvodnění svého dovolání dovolatel zejména uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl žádnému z žalobců řádně doručen. Žalobce a) se v době doručování na adrese uvedené v žalobě nezdržoval, neboť byl na služební cestě. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neprovedl žádná šetření u doručujícího orgánu ke zjištění skutečnosti, zda se adresát (žalobce a/) na místě doručení zdržoval či nikoli, je závěr odvolacího soudu neúplný a tím nesprávný. Dovolatel dále namítl, že soud prvního stupně pochybil, pokud doručil rozsudek soudu prvního stupně jak žalobci a), tak i žalobkyni b). Jelikož byla žalobkyně b) zastoupena žalobcem a), měl být rozsudek soudu prvního stupně doručen prostřednictvím dovolatele (žalobce a/) a nikoli přímo žalobkyni b). S ohledem na závěry Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 32 Odo 1437/2005) je dle dovolatele zřejmé, že doručení rozsudku soudu prvního stupně žalobkyni b) je neúčinné, a proto nelze ani stanovit počátek běhu lhůty k podání odvolání žalobkyně b). Žalobce a) je rovněž přesvědčen, že veškeré úkony, jež do 13. 11. 2006 činil advokát JUDr. S. J., nelze považovat za jednání za žalovaného, jelikož plná moc byla JUDr. S. J. žalovaným udělena až 13. 11. 2006, tj. o 2 měsíce později, než bylo tímto advokátem učiněn první úkon ve věci (vyjádření k žalobě ze dne 18. 9. 2006). Plná moc, udělená advokátu JUDr. . S.J. žalovaným dne 14. 9. 2006, přiložená k vyjádření k žalobě ze dne 18. 9. 2006, zmocňuje dle dovolatele advokáta k zastupování žalovaného v právní věci sp. zn. 8 C 152/2006 a nikoli v souzené věci. Dovolatel je tudíž přesvědčen, že soud prvního stupně pochybil, pokud nevydal rozsudek pro uznání a zohlednil podání advokáta JUDr. S. J. učiněná do 13. 11. 2006, ačkoli je činil bez řádné plné moci udělené mu žalovaným.

S ohledem na výše uvedené dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se, jak vyplývá z obsahu spisu, k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je fyzickou osobou, jež má ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř. právnické vzdělání a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o.s.ř.).

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

V souzené věci dovolatel podal v zákonné lhůtě dovolání proti výše označenému usnesení odvolacího soudu (Krajského soudu v Ostravě) ze dne 27. 11. 2007, č. j. 51 Co 252/2007-64, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 4. 2007, č. j. 14 C 333/2006-36, o odmítnutí odvolání žalobců a) a b) pro opožděnost.

Pokud dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 o. s. ř., je k tomu třeba uvést, že přípustnost dovolání dle § 237 není dána již jen proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž nebylo rozhodováno ve věci samé, upravují ustanovení § 238 až § 239 o.s.ř.

Dovolání není v dané věci přípustné podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věcech, které jsou vyjmenovány v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.

Lze uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikované pod č. 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto ve se dovolací soud nemohl již zabývat námitkami odvolatele uplatněnými v dovolání.

Pro úplnost lze dodat, že ve shora uvedených ustanoveních není obsažena ani možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, a proto ani dovolání proti usnesení o nákladech řízení není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce a) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 29. května 2008

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu