32 Cdo 1603/2012
Datum rozhodnutí: 24.06.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 1603/2012

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce S. M. , zastoupeného JUDr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Jungmannova 31, proti žalované Cestovní kancelář FISCHER, a.s. , se sídlem v Praze 4 Nuslích, Na Strži 65/1702, PSČ 140 62, identifikační číslo osoby 26141647, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o zaplacení 141 300 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 153/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2011, č. j. 8 Cmo 270/2011-319, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 27 878 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Lukáše Trojana.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2011, č. j. 13 Cm 153/2004-298 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 dále též jen o. s. ř. (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky ve věci samé stejně žalobu o zaplacení 141 300 EUR s příslušenstvím zamítl) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) téhož ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatel nevymezil žádnou právní otázku ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.
Formuluje-li dovolatel otázku, zda odpovídá spravedlivému uspořádání soukromoprávního vztahu, pokud nárok sjednaný souhlasným projevem vůle nevzniká z důvodu formální chyby vůbec, ačkoli všichni účastníci daného vztahu jednali, jak bylo sjednáno a předpokládáno, plnili dle sjednaných podmínek a získali stejný majetkový prospěch, jaký byl předpokládán , míří tím na zjištění soudu, podle něhož se odměna podle mandátní smlouvy, o jejíž zaplacení v řízení jde, týká hotelových smluv , které byly s ubytovateli uzavřeny žalobcem na formulářích společnosti FISCHER s. r. o., tj. subjektu odlišného od žalované a jménem tohoto odlišného subjektu. Tato otázka neurčuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí již proto, že na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Zhojením formální chyby [spočívající v tom, že mandatář (žalobce) činil právní úkony nikoli jménem mandanta] v důsledku následného chování účastníků se totiž odvolací soud nezabýval a ani zabývat nemusel. Porušení podstatné povinnosti mandatáře uskutečnit právní úkony jménem mandanta (§ 566 odst. 1 obchodního zákoníku dále též jen obch. zák. ) nelze posuzovat jako řádně vykonanou činnost, s níž ustanovení § 571 odst. 2 obch. zák. spojuje nárok mandatáře na úplatu.
Dovolatel dále předestírá k zodpovězení jako zásadně právně významnou otázku, kdy vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Zda je tomu tak pouze tehdy, kdy lze specifikovat konkrétní náklady, které by obohacující se osobě, nebýt plnění poškozené osoby, jinak vznikly, anebo zda je tomu tak v situaci, kdy lze specifikovat konkrétní náklady, které poškozená osoba, jednajíc ve prospěch obohacené osoby, vynaložila.
Otázka rozsahu a výše bezdůvodného obohacení by byla významná pouze za předpokladu vzniku nároku z bezdůvodného obohacení. K závěru o naplnění tohoto předpokladu však odvolací soud nedospěl, když výstižně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že jestliže ubytovatelé poskytli své kapacity žalované, není to samo o sobě dostatečný fakt pro závěr, že se žalovaná na úkor žalobce obohatila tím, že nevynaložila náklady, které by vynaložit musela v souvislosti s uzavřením takových smluv a že by vůbec musela takové smlouvy uzavřít . Navíc námitky, které dovolatel v rámci této otázky uplatňuje, jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatel nemá u dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze. Z uvedených důvodů ani řešení druhé dovolatelem předestřené otázky nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným.
Za situace, kdy dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají (s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo s účinností od 7. května 2013 nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12) ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 22 740 Kč podle § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4 838 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Při výpočtu náhrady nákladů dovolacího řízení byl pro přepočet základu řízení v EUR na českou měnu použit kurz platný pro nákup valut, který je uveden v kurzovním lístku České národní banky vydaném k 1. červnu 2013 (analogie § 3 odst. 6 zrušené vyhl. č. 484/2000 Sb.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. června 2013

JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu