32 Cdo 1590/2008
Datum rozhodnutí: 30.03.2009
Dotčené předpisy:





32 Cdo 1590/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobce ing. T. M., zastoupeného JUDr. K. V., advokátem, proti žalované S. L., a.s., o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 111/2006, o žalobcově dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2007, č.j. 30 Co 300/2007-62, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobcovo dovolání proto rozsudku Městského soudu v Praze v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 2. 2007, č.j. 8 C 111/2006-45, kterým byl zamítnut návrh na zrušení rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. M. P. ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 2109/2009, není přípustné. Podmínky § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. v dané věci nebyly splněny, neboť soud prvého stupně rozhodl v této věci v pořadí prvním rozsudkem, dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; mohl mít ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam, tj. že by řešil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla, nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo by řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, to vše za předpokladu, že taková otázka je pro napadené rozhodnutí podstatná(je na ní založen výrok rozhodnutí odvolacího soudu) a způsob jejího řešení byl dovoláním napaden.


Námitka, že smlouvu o finančním leasingu uzavřel žalobce jako spotřebitel, je ve své podstatě námitkou vůči neúplnosti skutkových zjištění soudy učiněných; ty totiž dospěly ke shodnému zjištění, že žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel. Nesprávnost či neúplnost skutkových zjištění však vzhledem k posuzované přípustnosti dovolání nemůže být způsobilým dovolacím důvodem(§ 241a odst. 3 o.s.ř.).


Závěr odvolacího soudu vycházející z uvedeného zjištění(z něhož vychází i dovolací soud, viz § 241a odst. 4 o.s.ř.), že uzavřená smlouva podléhá režimu obchodního zákoníku, v níž žalobce postavení spotřebitele nemá, dovolací soud neshledává v rozporu s hmotným právem, v rozporu s ním není ani závěr, že pro případ spotřebitelské smlouvy není sjednání rozhodčí doložky pojmově vyloučeno (viz § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ZoRŘ ).


V rozporu se zákonem není ani závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce měl(ve smyslu § 31 písm. e) ZoRŘ) možnost věc před rozhodcem projednat, a to vzhledem ke skutkovým zjištěním, z nichž tento závěr vychází, o tom, že se konalo ústní jednání, jehož se zúčastnil žalobcův právní zástupce, strany byly seznámeny se způsobem, jímž bude spor veden, a žádné výhrady či námitky ani vůči procesním pravidlům, ani vůči osobě rozhodce nevznesly( k posledně uvedenému viz též § 33 ZoRŘ).


Dovolací soud konečně neshledává v rozporu s hmotným právem ani závěr o tom, že plnění, které bylo žalobci rozhodčím nálezem uloženo( úroky z prodlení, náklady rozhodčího řízení), není plněním dle tuzemského práva nedovoleným.


Nejvyšší soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam rozhodnutí dovodit, proto dle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.


Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že úspěšné žalované, která by jinak měla právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1a § 146 odst. 3 o. s. ř., v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. března 2009


JUDr. Miroslav Gallus


předseda senátu