32 Cdo 1497/2013
Datum rozhodnutí: 11.07.2013
Dotčené předpisy: § 323 odst. 1 obch. zák.




32 Cdo 1497/2013


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. O. L., CSc. , zastoupeného JUDr. Marií Stařečkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Pernerova 1490, proti žalované MILPO, s.r.o., se sídlem ve Velkém Poříčí, Poříčská 91, PSČ 549 32, identifikační číslo osoby 45538344, o zaplacení 3 553 499 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 41/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2006, č. j. 6 Cmo 356/2005-160, takto:


Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2006, č. j. 6 Cmo 356/2005-160, ve výrocích II. a III. se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle obsahu spisu se žalobce jako právní nástupce JUDr. D. R., správce konkursní podstaty úpadkyně AGROTEP společnost s r.o., domáhal po žalované doplacení kupní ceny dodaného mléka, která byla žalované vyúčtována fakturami číslo ..., ... a ... v celkové výši 3 681 940 Kč, z níž bylo ke dni podání žaloby uhrazeno pouze 128 441 Kč. Na námitku žalované o promlčení žalobního nároku reagoval žalobce tvrzením, že žalovaná svůj závazek písemně ke dni 31. prosince 2001 uznala, a proto k promlčení žalobního nároku nedošlo.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. května 2005, č. j. 38 Cm 41/2003-137, zamítl žalobu a rozhodl o nákladech řízení.
Z daňových dokladů za prodej mléka soud prvního stupně zjistil, že AGROTEP společnost s r.o. (dále též jen právní předchůdce žalobce ) dodala mléko žalované a žalovaná je v popsaných objemech převzala. Z listiny označené Inventarizace zůstatků a pohledávek ke dni 31. 12. 2001 zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou podle zákona o účetnictví k odsouhlasení pohledávek k 31. 12. 2001. Pohledávky byly identifikovány čísly faktur se zůstatky dosud nezaplacených kupních cen za dodané mléko, přičemž údaje z této listiny se shodují s údaji uvedenými v žalobě. Listina (bez data) je opatřena razítky a podpisy obou stran (prodávajícího AGROTEP společnosti s r.o. a kupujícího žalované). Z výslechu jednatele žalované soud zjistil, že žalovaná neměla v úmyslu závazek právního předchůdce žalobce uznat, neboť takový úkon by ohrozil její existenci. K otázce vzniku uvedené listiny soud výslechem svědkyně J. S., tehdejší účetní právního předchůdce žalobce, zjistil, že jmenovaná tento dokument vypracovala, opatřila svým podpisem a předložila k podpisu zástupci žalované paní S. s tím, aby žalovaná takto vyjádřila vůli, aby částky uvedené v inventarizaci byly vedeny jako pohledávky právního předchůdce žalobce za žalovanou a nedošlo tak k jejich účetnímu odpisu. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že žalovaná mu plnila částkami 20 000 Kč a 46 336 Kč na vyúčtování označená variabilními symboly ... a .... Předmětnými fakturami vystavenými právním předchůdcem žalobce vzal soud za prokázané, že splatnost vyúčtovaných kupních cen za dodané a odebrané mléko nastala dne 14. ledna 1995, 14. prosince 1995 a 14. ledna 1996.
Podle posouzení soudu prvního stupně nemá Inventarizace zůstatků pohledávek ke dni 31. 12. 2001 charakter uznání závazku podle § 323 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), neboť v ní obsažený text neobsahuje jednoznačný projev vůle žalované uznat svůj určitý závazek. Podal-li proto právní předchůdce žalobce žalobu až dne 14. listopadu 2002, učinil tak až po uplynutí čtyřleté promlčecí doby a nárok žalobce na zaplacení jistiny 3 553 499 Kč je promlčen.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu částky 3 453 499 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. v rozsahu částky 100 000 Kč s příslušenstvím tak, že uložil žalované zaplatit žalobci 100 000 Kč (výrok II.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Z Inventarizace zůstatků pohledávek ke dni 31. 12. 2001 , jejímž čtením odvolací soud doplnil dokazování, zjistil, že z podnětu účetní společnosti AGROTEP, s r.o. v ní žalovaná prostřednictvím své ekonomky P. bez výhrad odsouhlasila, že společnost AGROTEP s r.o. má pohledávku za žalovanou v přesně stanovené výši 3 553 499 Kč na základě nezaplacených kupních cen, které uvedená společnost vyúčtovala fakturami číslo ... na částku 1 284 481 Kč, číslo .... na částku 1 231 401 Kč a číslo .... na částku 1 037 617 Kč. Odvolací soud, vycházeje z ustanovení § 15 odst. 1 obch. zák., zaujal názor, že z titulu funkce ekonoma podniku vyplývá oprávnění rozhodovat o finančních záležitostech podniku, a tím i o existenci jeho pohledávek a závazků. Konstatoval, že v textu posuzované listiny jsou zcela přesně uvedeny jednak dílčí závazky k zaplacení kupních cen vyúčtovaných jednotlivými fakturami a jednak je z něho zřejmý i celkový závazek za všechny vyúčtované kupní ceny společně v žalované výši 3 553 499 Kč. Z uvedené inventarizace je tak podle odvolacího soudu zřejmý i právní důvod vzniku uznávaného závazku, jímž jsou fakturované ceny výrobků. Na základě této úvahy dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že předmětnou inventarizaci lze považovat za uznání závazku ve smyslu § 323 obch. zák., v jehož důsledku počala dnem 31. prosince 2001 běžet nová čtyřletá promlčecí doba. Pokud proto žalovaná uznala svůj sporný závazek ke dni 31. prosince 2001, nemohla promlčecí doba skončit, když podáním žaloby (ke dni 14. listopadu 2002) došlo ve smyslu § 402 obch. zák. ke stavení běhu promlčecí doby.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu druhého výroku napadla žalovaná dovoláním. Podle dovolatelky odvolací soud právně pochybil, posoudil-li předmětnou inventarizaci zůstatků pohledávek jako uznání již promlčeného závazku ve smyslu § 323 obch. zák. Poukazuje na to, že inventarizace závazků dle zákona č. 563/1991 Sb. neřeší uznání závazků, nýbrž má jen dokumentační charakter. Tvrdí, že posuzovaná listina postrádá veškeré náležitosti uznání závazku vyžadované uvedenou právní normou, neboť v ní chybí označení dlužníka, u podpisů funkce pracovníků oprávněných k podpisu, původ a důvod vzniku pohledávky, jakož i údaj, že jde o promlčenou pohledávku. Kromě toho se domnívá, že v řízení nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by byla osoba pracující na pozici účetní oprávněna činit úkony směřující k uznávání závazků a pohledávek.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalobce s právním závěrem odvolacího soudu o uznání závazku ze strany žalované ztotožňuje, neboť podle jeho názoru obsahuje předmětná listina veškeré náležitosti vyžadované ustanovením § 323 obch. zák. a byla podepsána oprávněnou osobou. Poukazuje na to, že v otázce pověření ekonomky podniku k podpisu vycházel z ustanovení § 15 obch. zák., popřípadě z § 20 odst. 2 občanského zákoníku, když na základě svých obecných zkušeností, pracovního zařazení ekonomky žalované a ze skutečnosti, že s ní v minulosti v podobných případech jednal, usoudil, že jde o činnost, která je v rámci jejího pracovního zařazení obvyklá. Žalobce navrhuje dovolání zamítnout.
V průběhu dovolacího řízení prohlásil Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. srpna 2007, č. j. 45 K 29/2007-39, na majetek žalované podle § 12a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění (dále též jen ZKV ), konkurs, v důsledku čehož bylo dovolací řízení přerušeno (srov. § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV a výklad k tomuto ustanovení podaný pod bodem XXIV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty přešlo na správce konkursní podstaty, jímž byl ustanoven JUDr. K. K.
Usnesením ze dne 11. února 2013, č. j. 45 K 29/2007-244, které nabylo právní moci dne 9. března 2013, Krajský soud v Hradci Králové zrušil konkurs na majetek žalované podle § 44 odst. 1 písm. d) ZKV pro nedostatek jejího majetku s tím, že správce konkursní podstaty bude této funkce zproštěn po splnění povinnosti dle § 44 odst. 4 ZKV.
Zrušením konkursu zanikly účinky prohlášení konkursu uvedené v § 14 odst. 1 písm. a) až e), g), i) a l) ZKV (srov. § 45 odst. 1 ZKV). Nejvyšší soud proto jednal v dovolacím řízení na straně žalované se společností MILPO, s.r.o. , se sídlem ve V. P., kterou takto označil i v záhlaví svého rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (tj. ke dni 23. května 2006) dále též jen o. s. ř. , neboť směřuje proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit správnost napadeného rozhodnutí znamená z pohledu dovolacích námitek přezkoumat závěr odvolacího soudu, že žalovaná listinou Inventarizace zůstatků pohledávek ke dni 31. 12. 2001 svůj závazek ve smyslu § 323 obch. zák. uznala.
Podle ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák. uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.
Uznání závazku je jednostranným písemným právním úkonem dlužníka adresovaným věřiteli, který zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že v uznaném rozsahu příslušný závazek v době uznání trvá, a to i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. Právní úkon uznání závazku tak směřuje k potvrzení existence závazku v okamžiku jeho uznání. Jde o institut zajištění závazku. Vůle dlužníka v případě uznání závazku směřuje k tomu, aby pohledávka věřitele nezanikla a trvala nadále s tím následkem, že se prodlouží možnost jejího úspěšného soudního vymáhání včetně důsledku přenesení důkazního břemene na dlužníka. Právní úkon uznání závazku je třeba přitom vykládat v souladu s vůlí jednajícího a jazykovým vyjádřením právního úkonu.
Ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák. určuje náležitosti uznání závazku. Vedle písemné formy tohoto právního úkonu vyžaduje, aby byl uznán určitý závazek. Tento požadavek určitosti závazku je nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným. Vzhledem k tomu, že zákon způsob identifikace neurčuje, lze ji provést jakýmkoli (ale zcela) jednoznačným způsobem. Závazek, jehož se uznání týká, je tak možné konkretizovat například uvedením právního důvodu vzniku závazku, odkazem na listinu, ve které je specifikován, apod. Určitost závazku tudíž nelze ztotožňovat s jeho výší, která má význam pouze pro vymezení rozsahu účinků předvídaných ustanovením § 323 odst. 1 obch. zák.
Zatímco podle právního názoru soudu prvního stupně nelze v souzené věci zápis o inventarizaci zůstatků pohledávek, který je opatřen razítky právního předchůdce žalobce a žalované a podpisy účetních obou stran, kvalifikovat pro absenci jednoznačného projevu vůle žalované uznat svůj určitý závazek jako uznání závazku dle § 323 obch. zák., odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná svůj závazek touto listinou uznala. Učinil tak na základě zjištění, že tuto listinu podepsala jménem žalované k tomu oprávněná osoba a že v jejím v textu jsou přesně uvedeny dílčí závazky k zaplacení kupních cen vyúčtovaných jednotlivými fakturami, přičemž je z něho zřejmý i celkový závazek za všechny vyúčtované kupní ceny společně v žalované výši 3 553 499 Kč. Z rozhodnutí napadeného dovoláním se podává, že odvolací soud se neztotožnil v otázce posouzení Inventarizace zůstatků pohledávek ke dni 31. 12. 2001 s názorem soudu prvního stupně, že touto listinou k uznání závazku ve smyslu § 323 obch. zák. nedošlo, aniž se vypořádal s jeho odůvodněním, že v textu listiny chybí jednoznačný projev vůle žalované, a otázku uznávacího projevu vůle zcela pominul.
Odvolací soud tak zcela ignoroval první část první věty ustanovení § 323 odst. l obch. zák., která obsahuje zcela jednoznačný požadavek na existenci projevu vůle dlužníka uznat závazek. Pouhá inventarizace zůstatků pohledávek (identifikace vzájemných pohledávek, které účastníci proti sobě evidují), jak je zachycena v předmětné listině, žádný projev vůle směřující k uznání závazku neobsahuje (srov. shodně právní závěr v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2007, sp. zn. 32 Odo 1248/2005, a ze dne 3. prosince 2008, sp. zn. 32 Cdo 2431/2007, in www.nsoud.cz). Dospěl-li odvolací soud v otázce posouzení předmětné listiny k závěru opačnému než soud prvního stupně, aniž se jakkoli vypořádal s jeho závěrem, že v textu listiny chybí jednoznačný projev vůle žalované uznat závazek, nemůže jeho závěr o uznání závazku ze strany žalované ve smyslu § 323 obch. zák. obstát a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 druhou větu o. s. ř.), bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé a v souvisejícím výroku o nákladech odvolacího řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu