32 Cdo 136/2015
Datum rozhodnutí: 19.12.2016
Dotčené předpisy: § 32 odst. 1 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.



32 Cdo 136/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Univers Tech s. r. o. , se sídlem v Kladně Kročehlavech, Americká 2772, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 27106985, zastoupené JUDr. Petrem Knapem, advokátem, se sídlem v Kladně, Saskova 1625, PSČ 272 01, proti žalovanému P. V. , zastoupenému JUDr. Janem Langmeierem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, PSČ 150 00, o zaplacení částky 67 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 3 C 143/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2014, č. j. 26 Co 296/2014-30, takto:

Usnesení Okresního soudu Praha západ ze dne 16. 6. 2014, č. j. 3 C 143/2014-14, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2014, č. j. 26 Co 296/2014-30, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha západ k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha západ usnesením ze dne 16. 6. 2014, č. j. 3 C 143/2014-14, rozhodl tak, že se odmítá odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu Okresního soudu Praha západ ze dne 24. 3. 2014, č. j. 3 C 143/2014-6, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 67 000 Kč s úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení ve výši 18 161 Kč nebo ve lhůtě do 15 dnů od doručení podat proti tomuto platebnímu rozkazu odpor.
Soud prvního stupně konstatoval, že ke včas podanému odporu, jenž není podepsán žalovaným, nýbrž JUDr. Janem Hofmannem na základě plné moci , je připojena neověřená fotokopie plné moci ze dne 26. 4. 2013, kterou žalovaný udělil k zastupování advokátu JUDr. Michaelu Sonntagovi se sídlem v Praze 1, Týnská 21, jenž dále zmocnil ve stejném rozsahu JUDr. Hofmanna. Soud proto vyzval žalovaného usnesením ze dne 7. 5. 2014, aby ve lhůtě tří dnů předložil řádnou plnou moc pro uvedeného advokáta s tím, že pokud tak neučiní, bude soud jednat s žalovaným, jako by nebyl zastoupen. Této výzvě nebylo vyhověno. Soud prvního stupně dovodil, že byl-li odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu podán advokátem JUDr. Hofmannem, ačkoliv zastoupení JUDr. Sonntaga nebo jím zmocněného JUDr. Hofmanna nebylo řádně doloženo, jde o odpor podaný osobou, která k tomu nebyla oprávněna.
Proti tomuto rozhodnutí, které soud prvního stupně doručil žalovanému a do datové schránky advokáta JUDr. Sonntaga, bylo podáno odvolání, podepsané JUDr. Hofmannem i. s. JUDr. Michaela Sonntaga .
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 7. 2014, č. j. 26 Co 296/2014-30, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud dovodil s poukazem na § 24 odst. 1 větu první, § 25 odst. 1 a § 28 odst. 1 občanského soudního řádu, že udělení plné moci je třeba prokázat, proto, je-li udělena písemně, musí být soudu předložena v originále nebo ověřené kopii, neboť jen tak lze zabránit tomu, aby nemohl před soudem vystupovat jako zmocněnec někdo, kdo jím ve skutečnosti není. Není-li udělení plné moci tímto způsobem prokázáno, soud postupuje tak, jako by k udělení plné moci nedošlo, a nepřihlíží k procesním úkonům, které byly na základě této (míněno řádně nedoložené) plné moci vykonány. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně v situaci, kdy žalovaný ani jeho případný zástupce řádnou plnou moc nedoložili, postupoval správně, jestliže k plné moci nepřihlížel, přistupoval k žalovanému, jako by nebyl zastoupen, a odpor posoudil jako podaným někým, kdo k tomu nebyl oprávněn. Správným shledal postup soudu prvního stupně též v tom ohledu, že rozhodnutí doručil JUDr. Sonntagovi, protože ten podal odpor proti platebnímu rozkazu a stal se účastníkem té části řízení, v níž je rozhodováno o oprávněnosti takového postupu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. je dovolacím soudem rozhodována rozdílně .
Dovolatel především tvrdí, že proti platebnímu rozkazu podal odpor prostřednictvím svého zástupce JUDr. Hofmanna a že proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl odpor odmítnut, se odvolal prostřednictvím svého zástupce JUDr. Sonntaga. Je přesvědčen, že plná moc udělená JUDr. Sonntagovi, která byla odeslána spolu s odporem a založena do spisu, byla v originále a soud ji nesprávně posoudil. Postup soudů obou stupňů má za formalistický, neberoucí ohled na faktický stav, ale zabývající se pouze formálními prvky jednotlivých dokumentů . Tvrdí, že JUDr. Sonntag i JUDr. Hofmann činili právní úkony v této věci na základě předchozí dohody a jeho pokynu, vytýká soudům nižších stupňů, že jej zkrátily v jeho právu na spravedlivý proces, a prosazuje názor, že jím udělená plná moc splňovala zákonné požadavky a neměla být soudy nižších stupňů odmítnuta.
Dovolatel se vyjádřil též k uplatněnému nároku a závěrem uvedl, že dne 8. 9. 2014 žalobkyni uhradil částku 67 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, celkem 92 187,42 Kč.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 2, části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), oprávněnou osobou při splnění podmínky povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení dovoláním otevřené otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Ze spisu vyplývá, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 5. 2014, č. j. 3 C 143/2014-13, s výzvou k přeložení řádné plné moci bylo doručováno pouze žalovanému a doručeno mu bylo dne 13. 5. 2014. Dne 27. 5. 2014 nahlížel do spisu JUDr. Hofmann, dne 2. 6. 2014 žalovaný. Usnesení soudu ze dne 16. 6. 2014, č. j. 3 C 143/2014-14, bylo doručeno JUDr. Sonntagovi a žalovanému; ten zásilku uloženou dne 19. 6. 2014 na poště převzal až dne 24. 6. 2014. Mezitím dne 19. 6. 2014 žalovaný znovu nahlížel do spisu. Dne 2. 7. 2014 došlo soudu prvního stupně odvolání proti usnesení č. j. 3 C 143/2014-14, podepsané JUDr. Janem Hofmannem i. s. JUDr. Michaela Sonntaga . K odvolání je připojena neověřená fotokopie procesní plné moci ze dne 17. 5. 2014, podle níž žalovaný zmocnil ke svému zastupování advokáta JUDr. Michaela Sonntaga a ten dále zmocnil ve stejném rozsahu JUDr. Jana Hofmanna. Dne 8. 7. 2014 došlo soudu podání vlastnoručně podepsané žalovaným, datované dnem 7. 7. 2014 a označené jako odpor proti platebnímu rozkazu. V něm žalovaný především tvrdí, že dne 24. 6. 2014 navštívil z prozíravých důvodů soud prvního stupně, kde mu bylo předloženo usnesení č. j. 3 C 143/2014-14, jímž mu bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 67 000 Kč s příslušenstvím a které mu nebylo doručeno z důvodů nedodání plné moci advokáta soudu a jeho podvodného jednání . Žalovaný zároveň sdělil, že podává proti shora označenému platebnímu rozkazu odpor. Dne 16. 7. 2014 došlo další jeho vlastnoručně podepsané podání k vysvětlení odporu proti platebnímu rozkazu .
Že plná moc pro advokáta JUDr. Michaela Sonntaga datovaná dnem 24. 6. 2013, připojená k odporu proti platebnímu rozkazu (jenž byl odevzdán k doručení poště dne 7. 4. 2014 a soudu doručen dne 9. 4. 2014) a zažurnalizovaná na č. l. 11 spisu, je fotokopií, je do mé míry zřejmé, že o tom nemůže být rozumných pochyb.
Otázka, zda lze neověřenou kopii plné moci považovat za řádnou plnou moc, není otázkou, která by v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a v tomto ohledu se odvolací soud od judikatorních závěrů dovolacího soudu neodchýlil. Nejvyšší soud vysvětlil např. v usnesení ze dne 14. 12. 1999, sp. zn. 32 Cdo 1527/98 (které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz ), že předložení neověřené fotokopie plné moci k zastoupení žalobce je odstranitelným nedostatkem řízení ve smyslu § 104 odst. 2 o. s. ř.
V usnesení ze dne 29. 8 2002, sp. zn. 29 Odo 733/2001, uveřejněném pod číslem 30/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že nedostatek procesní plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.), přičemž opatřením soudu k odstranění nedostatku průkazu zastoupení je zpravidla výzva tomu, kdo vystupuje jako zmocněnec, popřípadě účastníku, aby ve stanovené lhůtě předložil písemnou plnou moc, nebo aby k udělení plné moci došlo ústně do protokolu; to platí jak v případě, že plná moc nebyla v řízení doložena vůbec, tak v případě, že byla předložena s takovými nedostatky, pro které ji nelze považovat za platnou. I v tomto ohledu soudy nižších stupňů postupovaly v intencích ustálené judikatury. Odklonily se však od judikatorně vymezených požadavků na obsah takové výzvy.
Již v usnesení ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 661/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 2, ročník 1998, pod číslem 14, Nejvyšší soud vysvětlil, že podle § 5 o. s. ř. je soud povinen poučit účastníky řízení zejména o tom, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy, jak je třeba jimi zamýšlené procesní úkony provést, aby vyvolaly sledované procesní účinky, případně jak je třeba odstranit vady již učiněných procesních úkonů, jaké právní následky jsou spojeny s jimi provedenými procesními úkony a jak je třeba splnit procesní povinnosti ze zákona nebo z rozhodnutí soudu.
V řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud zdůrazňuje, že řádným poučením je jen takové, které je dostatečně konkrétní (srov. např. usnesení ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1056/99, uveřejněné pod číslem 47/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1220/2000).
Jestliže v souzené věci podal odpor proti platebnímu rozkazu advokát jménem žalovaného, měl soud z povahy věci vyzvat k odstranění nedostatku průkazu procesní plné moci především tohoto advokáta. Vyzval-li pouze žalovaného, pak marné uplynutí stanovené lhůty mohlo být spojeno s procesními důsledky pouze v tom případě, že bylo žalovanému poskytnuto řádné poučení, především o tom, jaké procesní následky nastanou, jestliže výzvě ve lhůtě nevyhoví. To se však v souzené věci nestalo. Poučení, kterého se žalovanému dostalo, totiž že bude jednáno tak, jako by nebyl zastoupen, je příliš obecné a z věcného hlediska neúplné, neboť postrádá konkrétní informaci o tom, jaký procesní důsledek žalovaného podle jeho mínění stihne, jestliže nedostatek plné moci neodstraní, tj. že podaný odpor bude odmítnut jako podaný neoprávněnou osobou a k podání jiného odporu již není lhůta. Žalovaný nakonec nedostal ani úplnou informaci o tom, jakým způsobem lze vytčený nedostatek odstranit (vedle předložení originálu plné moci též tím, že dodatečně opatří podání svým podpisem, popř. se s tímto podáním vlastnoručně podepsaným podáním ztotožní, srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000). Že dovolatel v důsledku nepřesného poučení možné důsledky své nečinnosti nepochopil, je z jeho následného procesního postupu zjevné.
Jestliže za těchto okolností odvolací soud posoudil procesní postup soudu prvního stupně jako řádný, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení v otázce procesního práva (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
V případě přípustnosti dovolání dovolací soud z úřední povinnosti přihlíží též k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Řízení před soudy nižších stupňů takovými vadami postiženo je.
Rozhodnutí soudu prvního stupně je mimo to zatíženo zásadním rozporem mezi výrokem a odůvodněním, jestliže se v jeho odůvodnění dovozuje, že odpor podala osoba neoprávněná, jiná než žalovaný, avšak výrokem je výslovně odmítnut odpor žalovaného.
V otázce, s kým vlastně jednat, si soudy nižších stupňů jasno nezjednaly. Soud prvního stupně dovodil, že odpor byl podán advokátem JUDr. Hofmannem, usnesení o jeho odmítnutí však doručil advokátu JUDr. Sonntagovi. Odvolací soud shledal tento postup správným, ovšem na základě blíže nezdůvodněného argumentu, že odpor podal JUDr. Sonntag. Ačkoliv odvolání podepsal JUDr. Hofmann, a to výslovně jako substitut ( i. s. ) JUDr. Sonntaga (tedy jako zástupce zmocněného advokáta), a soud prvního stupně podle předkládací zprávy hodnotí jako odvolatele JUDr. Sonntaga, odvolací soud napadeným rozhodnutím podle jeho záhlaví rozhodl o odvolání (advokátem nezastoupeného) žalovaného, podle odůvodnění pak o odvolání JUDr. Sonntaga, zastoupeného JUDr. Hofmannem. Závěr o tom, že JUDr. Hofmann jedná jménem JUDr. Sonntaga, přitom učinil zřejmě právě jen též na základě neověřené fotokopie plné moci, navíc plné moci vystavené žalovaným pro advokáta JUDr. Sonntaga, podle níž se tento advokát v rámci svého pověření dává zastoupit JUDr. Hofmannem jako jiným advokátem, ve smyslu § 26 odst. 1 zákona 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 296/2014-30 pak bylo doručováno - vedle advokáta žalobkyně a žalovaného přímo JUDr. Sonntagovi, nikoliv JUDr. Hofmannovi.
Protože usnesení odvolacího soudu není ze shora uvedených důvodů správné a předpoklady pro jeho změnu ve smyslu § 243d písm. b) o. s. ř. v souzené věci dány nejsou, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), toto rozhodnutí zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 12. 2016
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu