32 Cdo 1351/2015
Datum rozhodnutí: 31.08.2015
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 1351/2015
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně SCANDISYSTEM s. r. o. , se sídlem v Klášterci nad Orlicí 120, identifikační číslo osoby 47 45 42 53, zastoupené JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Piaristická 22/8, proti žalované Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47 11 66 17, zastoupené JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 637/16, o zaplacení částky 9 193 294 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 1/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2014, č. j. 25 Co 323/2014-383, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2014,
č. j. 25 Co 323/2014-383, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. dubna 2014, č. j. 65 C 1/2010-367, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně jako pojistník a žalovaná jako pojistitel uzavřely 15. prosince 2005 pojistnou smlouvu pro pojištění podnikatelských rizik, v níž sjednaly mimo jiné živelní pojištění majetku žalobkyně. V lednu 2009 nastala pojistná událost a žalobkyně uplatnila u žalované nárok na úhradu částky 12 400 000 Kč, žalovaná jí však vyplatila pouze 3 206 706 Kč. V projednávané věci se žalobkyně domáhá zaplacení zbylých 9 193 294 Kč z titulu pojistného plnění.
Rozsudkem ze dne 17. září 2013, č. j. 65 C 1/2010-282, Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu zamítl. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání a požádala o osvobození od soudních poplatků.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 24. dubna 2014, č. j. 65 C 1/2010-367, žalobkyni osvobození od soudních poplatků za odvolání nepřiznal s odůvodněním, že podle obsahu spisu žalobkyně sice nevlastní žádný nemovitý majetek ani bankovní účet, ale v roce 2013 odepsala promlčené pohledávky v hodnotě 653 798 Kč, dosáhla čistého obratu ve výši 2 130 950 Kč a zisku ve výši 1 518 263 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že je primárně na žalobkyni, aby uplatňovala svoje pohledávky vůči dlužníkům a při svém hospodaření předpokládala náklady na soudní řízení a vyčlenila si dostatečné prostředky, neboť v žádném případě nelze přenášet poplatkovou povinnost na stát.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně s odůvodněním, že osvobození od soudních poplatků je založeno na výjimečnosti aplikace ustanovení § 138 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Zopakoval, že v roce 2013 dosáhla žalobkyně zisku přesahujícího 1,5 miliónu Kč, a uzavřel, že prokázaná zadluženost žalobkyně sama o sobě závažným důvodem pro osvobození od soudních poplatků není. Skutečnost, že se žalobkyně v souvislosti s podnikáním stala dlužnicí, nelze přenášet na stát v podobě poskytnutí dobrodiní formou osvobození od soudních poplatků .
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na niž odkazuje. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho úvahy o podnikatelském riziku, v důsledku kterých jí nepřiznal osvobození od soudního poplatku bez zřetele k objektivní neschopnosti tento poplatek uhradit, jsou neodůvodněně diskriminační. Dovozuje, že z hlediska ustanovení § 138 o. s. ř. je jedinou relevantní otázkou při rozhodování o žádosti o osvobození od poplatkové povinnosti existence objektivní neschopnosti žadatele zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení
- v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
Nejvyšší soud považuje dovolání za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posouzení předpokladů pro osvobození dovolatelky od soudního poplatku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 99/2013 , které správně cituje dovolatelka), s odkazem na komentářovou literaturu (dílo Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) Nejvyšší soud mimo jiné vysvětlil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony).
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se odvolací soud těmito judikatorními závěry řídil. Založil-li závěr o nesplnění předpokladů pro osvobození žalobkyně od soudních poplatků, byť částečného, toliko na úvaze, že v roce 2013 dosáhla zisku přesahujícího 1,5 miliónu Kč, pak je zjevné, že nepřihlédl ke všem skutečnostem tvrzeným dovolatelkou a judikaturou dovozeným relevantním hlediskům. Tento poznatek sám o sobě rozhodně nedovoluje dospět k závěru, že žalobkyně má příjmy, které jí umožňují zaplatit celý poplatek ve výši 459 660 Kč, popřípadě že je v jejích reálných možnostech opatřit si finanční prostředky potřebné k zaplacení takto vysokého soudního poplatku jiným způsobem. Povinnosti zhodnotit komplexně celkové majetkové poměry žadatelky tedy odvolací soud nedostál. Jeho posouzení je pak neúplné též v tom, že nebral zřetel na výši soudního poplatku, na případné náklady spojené s dokazováním (zejména zda lze ve věci očekávat náklady na svědečné a znalečné) ani na náklady spojené s poskytnutím právní pomoci (dovolatelka je zastoupena advokátem).
Nejvyšší soud v R 99/2013 rovněž vyložil, že osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli a že při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese podnikatelské nebo hospodářské riziko).
Je bez dalšího zřejmé, že důvody, pro něž odvolací soud nevyhověl žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků, ve světle uvedených judikatorních závěrů vykládajících ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. neobstojí.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.); jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2015
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu