32 Cdo 134/2017
Datum rozhodnutí: 21.02.2017
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.



32 Cdo 134/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Společenství vlastníků 1158 v Rožnově p.R. , se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, 1. máje 1158, identifikační číslo osoby 26798875, zastoupené JUDr. Jiřím Hrachovcem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Palackého 195, proti žalovanému P. N. , zastoupenému JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Stodolní 741/15, o zaplacení částky 300 665,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 112 C 160/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2016, č. j. 15 Co 264/2015-220, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 906 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem ze dne 7. 11. 2014, č. j. 112 C 160/2012-131, Okresní soud ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 300 665,60 Kč s příslušenstvím (výrok I.), v části příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV. a V.).
Rozsudkem ze dne 9. 5. 2016, č. j. 15 Co 264/2015-220, Krajský soud v Ostravě k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil (první výrok), ve výrocích I., IV. a V. jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena . Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí .
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen o. s. ř. ).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto požadavku však dovolatel nedostál, neboť konkrétní (dovolacím soudem dosud nevyřešenou) právní otázku nevymezil a nelze ji zjistit ani z obsahu dovolání. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud nemohl přihlédnout k námitkám dovolatele zpochybňujícím skutkový závěr odvolacího soudu, podle kterého dovolatel nenatřel fasádu předmětného domu sjednaným druhem termo izolační barvy zn. Thermoshield v požadovaném odstínu, ale natřel ji fasádní barvou neznámé značky, která nevykazovala termo izolační vlastnosti . Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem správné, totiž Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, popř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4245/2014).
Ani výtka dovolatele, podle které ho odvolací soud nesprávně zatížil důkazním břemenem ohledně sporné otázky, zda fasádu natřel požadovanou barvou, nemůže založit přípustnost dovolání. Důkazním břemenem (vyplývajícím z § 120 odst. 3 věty druhé o. s. ř.) se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení nebyla prokázána jeho tvrzení; důsledkem jeho neunesení je účastníkův procesní neúspěch. Účelem tohoto procesního instrumentu je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci nebyla prokázána, tj. kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o existenci této skutečnosti, ani o tom, že tato skutečnost nenastala (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 86). Odvolací soud v souzené věci nerozhodl na základě závěru, že dovolatel neunesl důkazní břemeno; nedovodil, že se příslušné právně významné skutečnosti nezdařilo prokázat, nýbrž přijal závěr soudu prvního stupně, podle kterého byl prokázán opak toho, co dovolatel tvrdil, tj. že fasádu požadovanou barvou nenatřel.
Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Dovolatel konečně odvolacímu soudu vytýká nesprávný výpočet údajného bezdůvodného obohacení . Vzal-li odvolací soud v souladu s § 120 odst. 4 o. s. ř. za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, podle kterých se hodnota domu žalobce v důsledku prací provedených dovolatelem na základě smlouvy o dílo nezvýšila o více než 700 000 Kč, je jeho závěr o výši obohacení, které je žalobce povinen dovolateli uhradit podle § 544 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vyjádřenou např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 501/2012.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. února 2017

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu