32 Cdo 1322/2008
Datum rozhodnutí: 30.04.2008
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 1322/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně E. I. a.s., zastoupené advokátem, proti žalované O., s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 901 561 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu ve Praze pod sp. zn. 22 Cm 79/2007, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008 č. j. 1 Cmo 362/2007-56, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. června 2007 č. j. 22 Cm 79/2007-39 připustil, aby na místo žalobce vstoupil do řízení nabyvatel práva E. I.a.s. Svoje rozhodnutí odůvodnil tak, že podáním doručeným soudu dne 9. 5. 2007 oznámila žalobkyně P. F., spol. s r.o., že na základě odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností E. I. a.s., a žalobkyní ze dne 10. 4. 2007 se věřitelem pohledávky stala společnost E. I. a.s. Žalobkyně navrhla, aby soud připustil, aby na její místo do řízení vstoupila nabyvatelka práva. Ke svému návrhu žalobkyně připojila stejnopis smlouvy o postoupení pohledávky a odstoupení od smlouvy ze dne 10. 4. 2007. Společnost E. I. a.s., soudu sdělila, že souhlasí se svým vstupem do řízení na místo žalobkyně. Soud prvního stupně návrh posoudil podle § 107a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), podle něhož může žalobce dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby do řízení namísto dosavadního účastníka vstoupil nabyvatel práva nebo povinnosti, má-li za to, že po zahájení řízení nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, soud návrhu vyhoví, jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce, a dospěl k závěru že podmínky tohoto ustanovení jsou v dané věci splněny.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. ledna 2007 (správně 2008) č. j. 1 Cmo 362/2007-56 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud shledal usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné. Vyšel z obsahu spisu, z něhož vyplývá, že po zahájení tohoto řízení došlo vlastně k postoupení (zpětnému) žalované pohledávky, když původní smlouva o postoupení pohledávky uzavřená podle § 524 občanského zákoníku (dále jen "ObčZ") mezi dosavadní a nynější žalobkyní je datována 14. 8. 2006, řízení bylo zahájeno 27. 12. 2006 a úkonem z 10. 4. 2007 nazvaným "Dohoda o odstoupení od smlouvy" pak původní a nynější žalobkyně vyjadřují, že se smlouva z 14. 8. 2006 zrušuje, a proto dotčená pohledávka přechází zpět na postupitele (E. I. a.s.). Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud souhlas nynější žalobkyně se vstupem do řízení byl vyjádřen přímo v návrhu na postup podle § 107a o. s. ř., znamenají uváděné skutečnosti, že podmínky stanovené v § 107a o. s. ř. byly splněny, neboť z dikce tohoto ustanovení vůbec nelze dovozovat, že by jeho použití bylo zákonem omezeno jen na případy, kdy dojde k uzavření smlouvy podle § 524 ObčZ. K námitkám žalované konstatoval, že soud se v případě zkoumání podmínek procesního nástupnictví nezabývá otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo přejít na jiného, tu vskutku je. Posouzení těchto otázek se týká již věci samé a nelze ho vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Žalovaná je přesvědčena, že soud nesprávně aplikoval ustanovení § 107a o. s. ř., neboť v důsledku odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek došlo podle § 351 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen "ObchZ") k zániku všech práv a povinností z této smlouvy; nedošlo tak ani k přechodu ani k převodu tvrzených práv. Nastal stav takový, jaký zde byl před uzavřením této smlouvy, tzn. že majitelem domnělých práv vůči žalované byla společnost E. I. a.s., přičemž tento subjekt byl majitelem práv i v době před zahájením řízení, tedy v době podání žaloby, takže je jím nepřetržitě. Z toho podle žalované vyplývá, že původní žalobkyně společnost "P. F., spol. s r.o." nebyla v době podání žaloby věcně aktivně legitimována. Za této situace měl soud podle názoru žalované postupovat podle § 92 odst. 1 o. s. ř. upravující podmínky institutu záměny účastníků, z něhož vyplývá, že je-li zřejmé, že původní účastník nebyl v době zahájení řízení věcně legitimován, lze nápravu sjednat jen pomocí záměny. Z toho důvodu nemůže soud návrhu na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce vyhovět, i kdyby jinak byly formální předpoklady uvedené v § 92 odst. 1 o. s. ř. splněny. Žalovaná navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukázala na to, že námitky žalované jsou identické s jejími důvody uvedenými v odvolání, s nimiž se odvolací soud zcela správně vyrovnal. Ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. i komentář k tomuto ustanovení řeší situaci zcela odlišnou, a to tzv. obcházení institutu záměny účastníka řízení. To, že v daném případě došlo k odstoupení od smlouvy, neznamená, že nedošlo k převodu či přechodu tvrzených práv. Společnost E. I. a.s., jíž tato práva původně náležena, je převedla na společnost "P. F., spol. s r.o.", která jako věcně legitimovaný subjekt podala žalobu. Odstoupením od uvedené smlouvy došlo k tomu, že právo přešlo po zahájení řízení zpět na jmenovanou společnost. Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle § 239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 242 odst. l a 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je podle § 242 odst. 1 o. s. ř. vázán, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1 a § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady, jejichž existenci posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti, se z obsahu spisu nepodávají a ani dovolatelka netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.

Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.

Dovolatelka namítá nesprávnost postupu odvolacího soudu podle ustanovení § 107a o. s. ř., neboť nesouhlasí s jeho závěrem, že v dané věci došlo v důsledku odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek v průběhu řízení k tzv. zpětnému převodu pohledávky.

Podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 o. s. ř. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1 a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde). Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je nebo zda podle žalobcem uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se nezabývá, neboť se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé.

V posuzované věci se z obsahu spisu podává, že řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 27. 12. 2006 původní žalobkyní - společností "P. F. spol. s r.o.", která žalobu mj. doložila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne 14. 8. 2006, tedy před zahájením řízení, s nynější žalobkyní společností E. I. a.s. Po zahájení řízení původní žalobkyně učinila návrh na postup soudu podle § 107a o. s. ř., který byl doložen listinou nazvanou "Dohoda o odstoupení od smlouvy" datovanou dne 10. 4. 2007 (tj. uzavřenou po zahájení řízení), v níž původní i nynější žalobkyně vyjadřují svoji vůli, podle níž se smlouva ze 14. 8. 2006 o postoupení pohledávek zrušuje, a proto tyto pohledávky přechází zpět na nynější žalobkyni (postupitele). Součástí uvedeného návrhu původní žalobkyně na postup soudu podle § 107a o. s. ř. byl souhlas nynější žalobkyně s jejím vstupem do řízení na místo žalobce.

Z uvedených skutečností vyplývá, že v řízení byly podmínky stanovené v § 107a o. s. ř. k tomu, aby mohlo dojít k procesnímu nástupnictví na straně žalobce, splněny, neboť nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva - touto skutečností je citovaná Dohoda o odstoupení od smlouvy z 10. 4. 2007 uzavřená mezi původní a nynější žalobkyní, podle níž došlo k přechodu práva na zaplacení pohledávky, která je předmětem daného řízení, zpět z původní žalobkyně na žalobkyni nynější, že k této skutečnosti došlo po zahájení řízení, a současně byla také splněna uvedeným návrhem i podmínka spočívající v souhlasu nabyvatele příslušného práva s jeho vstupem do řízení na straně žalobce, když tento souhlas stávající žalobkyně byl součástí předmětného návrhu na postup soudu podle § 107a o. s. ř. Argumentace ustanovením § 92 odst. 2 o. s. ř. ze strany dovolatelky je nepřípadná; odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky, případně dohodu o zrušení smlouvy o postoupení pohledávky je nepochybně nutno považovat za skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod práva účastníka řízení, neboť v důsledku této skutečnosti pohledávka přechází zpět z postupníka na postupitele.

Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalované jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2008

JUDr. Zdeněk D e s , v. r.

předseda senátu