32 Cdo 1192/2008
Datum rozhodnutí: 23.03.2010
Dotčené předpisy: § 536 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb., § 373 předpisu č. 513/1991Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 32 Cdo 1192/2008 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobců: a) K. V. , zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská 270, PSČ 470 01, b) S. V. , a, c) P. S. , proti žalovanému P. Š. , 1964, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Staňkem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 21a, PSČ 466 01, o zaplacení částky 79.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 237/99, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. září 2007, č. j. 36 Co 461/2006-303, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. září 2007, č. j. 36 Co 461/2006-303, v měnícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. června 2006, č. j. 7 C 237/99-284, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, se ve vztahu žalobce a) a žalovaného zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 8. března 1999 požadovali žalobci, jimiž v té době byli žalobce a) a K. Č., po žalovaném zaplacení částky 79.900,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 6. listopadu 1998. Podle skutkových tvrzení byla mezi žalobci jako objednateli a žalovaným jako zhotovitelem uzavřena dne 10. července 1998 smlouva o dílo, v níž se žalovaný zavázal ke zhotovení ústředního vytápění v objektu ve spoluvlastnictví žalobců nacházejícím se ve S., na ulici J. Š., . Poté, co žalobci odmítli zaplatit žalovanému podle nich nedůvodně požadovanou zálohu ceny díla, žalovaný demontoval kotel a další součásti topení a práce na díle ukončil. Žalobci proto byli nuceni k dokončení díla najmout třetí osobu, ač podle svého přesvědčení zaplatili žalovanému jeho cenu v plné výši. Teprve v průběhu prací na díle bylo rovněž zjištěno, že stávající komín, do něhož mělo být topení zaústěno, není možno vyvložkovat a komínové těleso je nutno upravit. Práce s tím spojené vedly k poškození výmalby objektu, kterou bylo nutno provést znovu. Žalovaný se tak jednak bezdůvodně obohatil na jejich úkor, jednak jim neodborným prováděním díla a tím, že dílo nedokončil, způsobil škodu.
Podáním ze dne 4. prosince 1999 byla žaloba vzata zpět v částce 864.- Kč (nikoliv však ohledně příslušenství k ní náležícího). V průběhu jednání konaného dne 6. dubna 2005 byla žaloba vzata zpět v částce 4.300.- Kč (opět bez příslušenství, s tím, že žalobci nadále požadují po žalovaném zaplacení částky 74.736.- Kč) a co do této částky bylo řízení zastaveno.
Žalovaný s tvrzeními žalobců nesouhlasil. Podle něj došlo v ústní formě ke změně smlouvy o dílo, jejímž předmětem se tak stala i tzv. pátá větev rozvodů ústředního topení. Teprve v průběhu provádění díla zjistil, že vyvložkování komína, jež měl zajistit podle dohody účastníků žalobce a), není provedeno a vzhledem k jeho rozměrům není ani možné bez úprav komínového tělesa. Provedení těchto prací zajistil a zaplatil, žalobci však odmítli složit požadovanou další zálohu. Připustil, že část zařízení demontoval z obavy, že cena díla, jíž v rozsahu odpovídajícím ceně odvezené části snížil, nebude uhrazena.
Usnesením ze dne 10. ledna 2006, č. j. 7 C 237/99-259, soud v souladu s ustanovením § 107 občanského soudního řádu (dále rovněž jen o. s. ř. ) rozhodl, že v řízení bude na místo K. Č. zemřelé dne 25. července 2005 pokračováno se žalobci b) a c).
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 26. června 2006, č. j. 7 C 237/99-284 (v pořadí druhým), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 65.615,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 6. listopadu 1998 do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 9.985,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 6. listopadu 1998 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy oprávnění provozovat živnost v rozsahu montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených plynových zařízení, zatímco oprávnění provozovat živnost topenářství a vodoinstalatérství získal až 19. dubna 1999. Vzhledem k předmětu díla, kdy součástí bylo i připojení plynového kotle, lze mít podle jeho názoru zato, že účastníci vstoupili do tohoto vztahu jako podnikatelé, a jejich smluvní vztah se řídí obchodním zákoníkem, byť na straně žalovaného došlo k překročení jeho tehdejšího živnostenského oprávnění.
Ohledně předmětu smlouvy soud prvního stupně dospěl k závěru, že v písemném vyhotovení smlouvy byl specifikován jako zhotovení ústředního vytápění, ústně však bylo vedle toho dohodnuto, že žalovaný provede i domovní rozvod plynu a připojení topení na plynový kotel.
Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný jako zhotovitel porušil ustanovení § 551 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), protože neupozornil objednatele na nevhodné pokyny ohledně připojení plynového kotle na komín, vyplývající z předané projektové dokumentace, když vzal za prokázané, že plynový kotel nebylo možné připojit na komín určený v projektové dokumentaci. Pokud tedy v souvislosti s vybouráním komína a jeho vyvložkováním vznikly náklady ve výši 8.010,- Kč, způsobil je žalovaný svou neodborností a nemá právo je po žalobcích požadovat.
Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že žalovaný vyfakturoval dne 19. října 1998 celkovou cenu díla částkou 204.798,91 Kč, na kterou žalobci zaplatili zálohy v částce 170.000,- Kč s tím, že další požadovanou část ceny neuhradí. Dílo však nebylo zhotoveno a žalobci převzato a žalovaný proto neměl právo na zaplacení jeho ceny. Pokud žalovaný poté kotel včetně filtru, čerpadla a hadice v celkové ceně 36.250,- Kč odvezl, bezdůvodně se na úkor žalobců obohatil. V části, v níž požadovali žalobci po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení byl tedy jejich nárok shledán důvodným.
Soud prvního stupně dále dovodil, že žalobci prokázali rovněž nárok na náhradu škody ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku (dále rovněž jen obč. zák. ), vzniklé vynaložením nákladů na opětovné vymalování místností ve výši 5.105,- Kč, za montážní práce spojené s instalací nového kotle (v částce 4.000,- Kč za připojení kotle, 1.000,- Kč za tlakovou zkoušku, 2.000,- Kč za režijní náklady spojené s dopravou) a za zednické práce ve výši 10.700,- Kč.
Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci mají nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 36.250,- Kč a na náhradu škody ve výši 29.365,- Kč, celkem tedy na zaplacení částky 65.615,- Kč včetně úroků z prodlení v zákonné výši určené podle vládního nařízení č. 142/1994 ve znění pozdějších předpisů. Ve zbytku, tj. v částce 9.985,- Kč včetně příslušenství soud prvního stupně neshledal nárok důvodným a proto žalobu v této části zamítl.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, rozsudkem označeným v záhlaví změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu na zaplacení částky 65.615,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 6. listopadu 1998 do zaplacení zamítl (první výrok), ve výroku II. ponechal rozsudek okresního soudu nedotčen (druhý výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok) a o vrácení přeplatku soudního poplatku (čtvrtý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho hodnocením obsahu smlouvy o dílo ze dne 10. července 1998 co do předmětu díla. Listina označená jako cenová relace, zpracovaná žalovaným, obsahující podrobný rozpis prací a jednotlivých materiálů podle cenových položek, nezahrnuje žádné práce a materiály související s vyvložkováním komína, které tak podle názoru odvolacího soudu předmětem smlouvy o dílo nebylo. V řízení bylo prokázáno, že vyvložkování zajistil a zaplatil následně žalovaný podle další, tentokrát ústně uzavřené smlouvy o dílo v období před dokončením prací. Není sporu o tom, že žalobci žalovanému neuhradili částku 8.010,- Kč a nezaplatili mu ani zhotovení tzv. páté větve topení, o jejímž zhotovení se účastníci rovněž dohodli dodatečně, jak plyne z dodatku č. 1 ke znaleckému posudku, jenž byl v průběhu řízení zpracován. Umístění kotle na konkrétní komín vyplývá ze zpracované projektové dokumentace a žalovaný je nemohl ovlivnit.
Požadavek žalobců na náhradu škody za náklady v souvislosti s dodatečným vyvložkováním komína není tedy důvodný, neboť není splněn základní předpoklad - porušení právní povinnosti žalovaným, vyplývající ze smlouvy o dílo, a žalovaný nezavinil, že bylo provedeno až dodatečně (§ 420 obč. zák.).
Odvolací soud neshledal správným ani závěr soudu prvního stupně, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení tím, že odvezl kotel, čerpadlo a hadice, neboť cenu těchto věcí nezahrnul do konečné faktury. Naopak v ní byla správně vyúčtována částka 8.010,- Kč za vyvložkování komína, které nebylo předmětem původní smlouvy o dílo, částka 11.904,- Kč za rozšíření topení o pátou větev, jednotlivě specifikovaný materiál a vícepráce, a náklady za dopravu, režii a revizi komína, takže celková cena díla činila 170.000,- Kč a byla zcela pokryta zálohami, které žalobci postupně žalovanému zaplatili.
Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba na zaplacení bezdůvodného obohacení ani na zaplacení náhrady škody v celkové výši 65.615,- Kč není důvodná.
Proti tomuto rozsudku podal dovolání žalobce a) s odkazem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. s tím, že rozsudek nemá oporu v dokazování, není po skutkové ani po právní stránce dostatečně vymezen a odůvodněn natolik, aby byl přesvědčivý a odpovídal hmotnému právu .
Dovolatel namítá, že ze soudem prvního stupně vyžádaného znaleckého posudku plyne, že vybudované topení nebylo funkční a žalovaným vyúčtovaná cena za materiál neodpovídá vykázané spotřebě. Tzv. pátá větev vybudována nebyla, zdivem byly pouze vedeny trubky zaslepené na koncích. Odvolací soud však tato skutková zjištění pominul.
Za správné považuje dovolatel právní posouzení věci soudem prvního stupně, jenž daný smluvní vztah podřídil obchodnímu zákoníku a na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 537 odst. 3 a § 551 odst. 1 obch. zák. o povinnostech zhotovitele. Odvolací soud posoudil naproti tomu podle něj předmětný vztah nesprávně jako vztah občanskoprávní.
Žalovaný si musel jako odborník být vědom, že kotel může být připojen pouze na vyvložkované komínové těleso. Jeho tvrzení, že vyvložkování komína zajistí žalobci, nebylo prokázáno, a důkazem nemůže být ani projektová dokumentace, vycházející z toho, že žalobci určí místo, kde bude kotel instalován.
Pro žalovaného nebyl problém po odvezení zaplaceného kotle a dalšího zařízení v ceně 36.250,- Kč vyhotovit fakturu tak, aby vyúčtovaná částka odpovídala výši zaplacených záloh. Kalkulace za další vícepráce je však neoprávněná, protože jejich provádění nebylo s objednateli dohodnuto, tzv. pátá větev nebyla dokončena a podle znalců vyfakturovaný materiál neodpovídal skutečnosti. Odvolací soud proto pochybil, když žalobcům nepřiznal částku 36.250,- Kč za žalovaným odvezené části díla, jejichž cenu zaplatili.
Odvolací soud rovněž nesprávně posoudil nárok na náhradu škody, způsobené neodborným prováděním díla žalovaným. Protože komínové těleso bylo bouráno dodatečně, bylo nutno místnosti znovu vymalovat a tak v příčinné souvislosti s neodborným postupem žalovaného vznikla žalobcům škoda ve výši 5.105,- Kč. Další škoda jim vznikla tím, že si museli nově zakoupený kotel nechat zabudovat a provést dokončovací práce. Obdobně je nutno za škodu považovat zednické práce v ceně 10.700,- Kč. Žalovaný dílo nedokončil a neměl proto nárok na zaplacení jeho ceny. Mohl požadovat jen úhradu materiálu, ne však vadně provedených prací.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítá, že dovolání podal žalobce a) sám a může se tedy týkat jen té části plnění, jež se k němu vztahuje, nikoli k částem, vztahujícím se k žalobcům b) a c). Podle jeho názoru dovolatel rovněž nepřípustně polemizuje se způsobem hodnocení důkazů, nikoli s vytýkaným nesprávným právním posouzením věci.
Pro umístění kotle byla rozhodná projektová dokumentace, zpracovaná svědkem H., který žalobce a) upozornil, že vhodnost vybraného komína by měl ještě posoudit kominík. Veškerou odpovědnost za to, že komín, u kterého byl kotel umístěn, nebylo možno bez úpravy použít, nese proto žalobce a). Žalovaný tedy škodu spočívající v nákladech na zaplacení opravy malby a přemalování místnosti v částce 5.105,- Kč nezpůsobil a žaloba byla v této části právem zamítnuta. Zednické práce vyúčtované částkou 10.700,- Kč souvisí nikoli se zanedbáním jeho povinností, ale s potřebou zprovoznění kotle v místě udaném projektantem. Kromě toho některé položky těchto prací s žalovaným nárokem nemají žádnou spojitost.
Ve faktuře č. 53/98 ze dne 29. prosince 1998, jíž vyúčtoval cenu díla, odečetl cenu odvezených věcí, tedy kotle, filtru, čerpadla a hadic v částce 36.250,- Kč. Naopak však v ní uplatnil náklady na rozšíření topení o pátou větev, za vyvložkování komína, k němuž se smlouvou o dílo nezavázal, a náklady na dopravu, režii a revizi komína ve výši 24.922,- Kč. Poukázal na závěry znaleckého posudku Ing. K. M., z nichž vyplynuto, že cena materiálu a montážních topenářských prací činila 178.587,- Kč, navíc bylo provedeno vyvložkování komína v ceně 9.450,- Kč a namontován prostorový regulátor za 2.300,- Kč.
Žalovaný má tedy dovolání za zjevně bezdůvodné a navrhuje jeho odmítnutí.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje do výroku I. napadeného rozsudku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je rovněž důvodné.
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.). Vady, jež by činily řízení zmatečným, dovolací soud neshledal. Jinak tomu však je s jinými vadami řízení, které zakládají důvodnost dovolání podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť dovolací soud zjistil, že řízení před odvolacím soudem bylo takovou vadou zatíženo. Vadou řízení ve smyslu uvedeného ustanovení je totiž mimo jiné i nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež brání dovolacímu soudu posoudit jeho správnost.
Podle ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.
Soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti (skutková tvrzení) významné pro rozhodnutí ve věci byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonným způsobem prokázány a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí soud vyjádřit, jak k tomuto závěru dospěl, tj. jak tyto důkazy hodnotil, zejména jde-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků a vedlejších účastníků. Jednotlivé prokázané skutečnosti je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který je rozhodný pro její právní posouzení. Právním posouzením věci se pak rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav) a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti a jak proto byla věc rozhodnuta (srov. shodně Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, strana 725).
Povinnost soudů rozsudky odůvodnit způsobem, uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř., je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným. To platí i pro napadené rozhodnutí.
Nepřezkoumatelné je již rozhodnutí soudu prvního stupně. Ten zcela přehlédl, že v žalobě není uvedeno, za jakou dobu (dokdy) žalobci požadují úroky z prodlení, a postupem dle ustanovení § 43 odst. 2 o. s ř. je nevedl k odstranění této vady. V úvahu nevzal ani podání žalobců ze dne 4. prosince 1999, doručené při jednání dne 7. prosince 1999, jímž vzali žalobu zpět v částce 864.- Kč s tím, že nadále se domáhají zaplacení částky 79.036,- Kč s 20% úroky z prodlení od 6. listopadu 1998 (opět bez určení, dokdy). O tomto podání nebylo rozhodnuto a řízení bylo zastaveno toliko v částce 4.300,- Kč (bez příslušenství). Soud prvního stupně poté rozhodoval o částce 75.600,- Kč s úroky z prodlení dle žaloby, byť žalobci požadovali toliko 74.736.- Kč (jak je uvedeno na straně 6, ve druhém odstavci ve čtvrtém řádku jeho rozhodnutí). Na druhé straně nebylo rozhodnuto o úrocích z prodlení z částky 4.300.- Kč, ohledně nichž nebylo řízení zastaveno.
Především však soud prvního stupně nevzal v úvahu solidaritu žalobců vyjádřenou v žalobním petitu požadavkem na plnění s tím, že zaplacením jednomu z nich zaniká závazek žalovanému vůči oběma žalobcům. Soud prvního stupně však rozhodl, že žalovaný je povinen žalobcům zaplatit částku 65.515,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 6. listopadu 1998 do zaplacení, aniž v rozsudku jejich solidaritu vyjádřil, popřípadě odůvodnil, proč se od žalobního návrhu odchýlil. Tento výrok tedy jednak neodpovídá žalobnímu petitu, jednak založil žalobcům zcela jiná, než jimi požadovaná práva. Zatímco solidární plnění by mohl po žalovaném požadovat v celém rozsahu kterýkoliv z nich, podle vydaného rozsudku by mohl každý z nich po žalovaném požadovat pouze jeho poměrnou část.
Pro tyto vady bylo nutno rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit dle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., a neučinil-li tak odvolací soud, sám zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, číslo 14).
Nepřezkoumatelností trpí i napadené rozhodnutí. Odvolací soud shledal správným právní posouzení soudu prvního stupně, že smlouva o dílo byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikání (přestože skutečnost, že na straně žalobců jde o smlouvu, kterou uzavřeli jako podnikatelé při jejich podnikání, nebyla tvrzena ani prokazována), a vztahy účastníků z ní vyplývající a s ní souvisící se tedy řídí obchodním zákoníkem. Jeho další právní úvahy však nejsou podřazovány pod konkrétní zákonná ustanovení a nelze tak zejména přezkoumat správnost závěru o nedostatku odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou potřebou dodatečně vyvložkovat komín z hlediska ustanovení § 551 obch. zák. Nesprávný je rovněž jeho úsudek, že žalovaný za vzniklou škodu neodpovídá, odůvodněný podle ustanovení § 420 občanského zákoníku a nikoliv z hlediska v úvahu přicházejícího ustanovení § 373 obch. zák., který odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) blíže nezdůvodnil.
Dovolací soud proto poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) v souladu s ustanovením § 243b odst. 2 o. s. ř. toto rozhodnutí zrušil, a protože důvody, pro které bylo rozhodnutí zrušeno, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. března 2010

JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu