32 Cdo 1126/2007
Datum rozhodnutí: 26.03.2008
Dotčené předpisy:





32 Cdo 1126/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně I. Š., zast. advokátem, proti žalované A. H., zast. advokátkou, o zaplacení částky 98.509,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ch. pod sp. zn. 10 C 726/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ú. n. L. ze dne 11. května 2006, č.j. 17 Co 181/2004-165, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :





Okresní soud v Ch. rozsudkem ze dne 19. února 2004, č.j. 10 C 726/96-140, ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení částky 98.509,60 Kč s příslušenstvím. Ve výrocích II. a III. rozhodl soud o nákladech řízení.


Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že mezi žalobkyní jako zhotovitelkou a žalovanou jako objednatelkou byla uzavřena písemná smlouva o dílo ze dne 18. 8. 1995, jejímž předmětem byla dodávka a montáž kuchyně včetně vestavěných přístrojů za sjednanou cenu 213.830,- Kč a u přístrojů a dřezu ve výši 131.644,- Kč. Soud prvního stupně tuto smlouvu posuzoval jako platně uzavřenou smlouvu podle § 536 odst. 1 za použití § 410 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), jelikož obě účastnice byly v době uzavření smlouvy podnikatelkami a smlouvu uzavíraly při své podnikatelské činnosti. Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná zaplatila formou záloh celkem 241.909,60 Kč, dále že žalobkyně dodala kuchyň s vestavěnými přístroji, přičemž po provedení 2/3 její montáže zjistila, že levá část kuchyňské linky se odchyluje od stěny místnosti na konci o 10-15 cm v důsledku tupého úhlu stěn místnosti. Předmětná smlouva o dílo obsahovala ujednání, že odstoupení od ní je možné jen po vzájemné dohodě a odsouhlasení obou stran. Jak žalovaná (dopisem ze dne 2.1.1996), tak žalobkyně (dopisem ze dne 30.1.1996) od smlouvy odstoupily, tato odstoupení soud prvního stupně neshledal platnými. Platnost odstoupení od smlouvy posuzoval soud podle zákonných ustanovení upravujících možnost odstoupení od smlouvy při nepodstatném porušení smluvní povinnosti (§ 346 obch. zák.) a dospěl k závěru, že odstoupení ze strany žalované je neplatné, jelikož ta žalobkyni neposkytla dostatečnou přiměřenou lhůtu k plnění. Odstoupení ze strany žalobkyně soud rovněž neshledal platným, neboť se opíralo o existenci skryté překážky ve smyslu § 552 odst. 1 obch. zák., a to vady místa, jelikož stěny místnosti nesvíraly pravý úhel. O této okolnosti soud prvního stupně uzavřel, že skutečnost, že stěny v místě instalace nesvíraly pravý úhel nelze považovat za skrytou vadu místa, zvláště když se žalobkyně prostřednictvím pověřené osoby s místem dopředu seznámila. Soud prvního stupně proto žalobou uplatněný nárok, vyplývající z neplatného odstoupení od smlouvy, jako neoprávněný zamítl.


Krajský soud v Ú. n. L. v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (kromě nepatrné části co do úroků z prodlení, kterou zrušil). Odvolací soud vyšel ze závěru, že předmětná smlouva o dílo neobsahuje výslovné zadání, že obě křídla kuchyňské sestavy mají svírat úhel 90°, a jelikož se jednalo o zakázkovou dodávku nabízenou tzv. na míru, se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že ve smyslu ustanovení § 266 obch. zák. z pohledu průměrného a seriózního obchodníka mohla žalovaná při uzavírání smlouvy očekávat, že smluvený předmět díla bude přizpůsoben poměrům jeho umístění a tedy jejím potřebám. Zejména pak, když žalobkyně prostřednictvím pověřené osoby měla možnost seznámit se s místem, určeným pro umístění předmětné kuchyňské sestavy. Odvolací soud uzavřel, že zjištění, že stěny místnosti uzavírají tupý úhel, při montáži kuchyňské sestavy na míru není důvodu posuzovat jako skrytou překážku bránící dokončení zakázky. Odvolací soud dále uzavřel, že je správný závěr soudu prvního stupně, že mezi stranami sporu existovala platná smlouva o dílo, která nebyla ukončena odstoupením od smlouvy, neboť právo k takovému úkonu nevyplývalo ze zákona ani ze smlouvy. Námitky žalobkyně, že nebyla náležitě poučena ve smyslu ust. § 118 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen: o. s. ř. ) a nemohla proto navrhnout důkazy, jež uváděla ve svém odvolání, odvolací soud neshledal za opodstatněné, jelikož z průběhu řízení před soudem prvního stupně nevyplynulo, že by soud hodlal významné skutečnosti z pohledu žaloby posuzovat podle jiné právní kvalifikace, neodpovídající rozhodným skutkovým okolnostem tvrzeným stranami sporu. Účastníkům sporu se dostalo řádného poučení ve smyslu ust. § 119a o. s. ř. a žalobkyni nic nebránilo, aby důkazy uváděné v odvolání, uplatnila již dříve. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.


Proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku v bodě I. podala žalobkyně včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.. Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že žalobkyně namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy, že jsou dány dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b/ a a/ o. s. ř.).


Dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem. Nesprávný je závěr soudů obou stupňů, že kuchyně měla být přizpůsobena místu, protože takové přizpůsobení by znamenalo odchýlení se od sjednaného předmětu díla a bylo by zhotovením jiného než sjednaného díla. Zhotovení takové kuchyně by bylo podle dovolatelky vadou díla ve smyslu § 560 odst. 1 obch. zák. Dovolatelka dále uvádí, že jestliže kuchyňská sestava nešla umístit na dané místo, pak se jednalo o nemožné plnění a smlouva o díla tak byla od počátku neplatná. Dále namítá, že nebyla soudem prvního stupně řádně poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., když považovala možnost zhotovení kuchyně v úhlu 90° za skutečnost nespornou a soud jí měl sdělit, že tuto skutečnost za nespornou nepokládá. Dovolatelka rovněž vytýká odvolacímu soudu neprovedení jí navrhovaných důkazů znaleckými posudky (z oboru truhlářských konstrukcí a z oboru stavebnictví). Za nerozhodné dovolatelka považuje rozlišení, zda nepokračovala v pracích z důvodu odstoupení od smlouvy nebo z důvodu, že žalovaná si nechala dokončit dílo někým jiným. Požaduje doplacení díla z platné smlouvy, a pokud je platná smlouva, je podle ní platná i dohodnutá cena.


Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.


Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.


Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je sice druhým rozsudkem tohoto soudu v této věci (poté co byl jeho původní rozsudek č.j. 10 C 726/96-99 ze dne 12.10.2001 částečně zrušen usnesením odvolacího soudu č.j. 17 Co 39/2002 ze dne 27.2. 2003), neboť soud prvního stupně rozhodl ve věci samé stejně, jako v dřívějším rozsudku, tedy žalobu zamítl.


Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.


K takovému závěru však dovolací soud nedospěl. V posouzení otázky odvolacím soudem, zda bylo skrytou překážkou ve smyslu § 552 obch. zák., že stěny místnosti svíraly tupý úhel, nelze v daném případě rozpor s hmotným právem spatřovat. O skryté překážky týkající se místa, kde má být dílo provedeno ve smyslu § 552 obch. zák. jde zejména tehdy, kdy je dílem zhotovení, oprava či úprava stavby, popřípadě její montáž. Může jít především o překážky týkající se pozemku, na němž má být stavba postavena, např. nevhodné geologické poměry, vysoká hladina podzemní vody, archeologický nález apod. (srov. komentář C.H.Beck, Obchodní zákoník, Štenglová, Plíva, Tomsa, 11. vydání 2006, str. 1261). O skrytou překážku by se mohlo jednat tehdy, pokud by existovaly takové okolnosti v povaze místa, které nemohly být předem zhotoviteli známé, nebo které vyvstaly až následně v souvislosti se zhotovením díla. V okolnosti, že stěny místnosti svírají tupý úhel a nikoliv pravý úhel, nelze takovou skrytou překážku spatřovat, neboť tuto okolnost mohla žalobkyně jako zhotovitelka zjistit již před započetím díla, zvláště pokud měla možnost se prostřednictvím svého pověřeného zaměstnance s místem dostatečným způsobem seznámit. Jestliže soudy obou stupňů dospěly na základě výkladů projevů vůle účastníků při vzniku smlouvy ve smyslu § 266 obch. zák. k závěru, že si strany smluvily, že žalobkyně zhotoví kuchyň na míru žalované, pak nelze uzavřít, že by odvolací soud posoudil věc v rozporu s hmotným právem, když konstatoval, že zhotovená kuchyně měla být danému místu přizpůsobena. Nelze rovněž přisvědčit ani námitce dovolatelky, že nebyla řádně poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., když pokládala za nespornou skutečnost, že kuchyň mohla být zhotovena pouze v pravém úhlu, neboť šlo o její subjektivní přesvědčení o nespornosti této skutečnosti v rozporu s objektivním stavem věci. Soud může podle § 120 odst. 4 o. s. ř. vzít za svá i shodná tvrzení účastníků, z obsahu spisu však nevyplývá, že by ohledně skutečnosti, že kuchyň mohla či měla být zhotovena pouze v pravém úhlu, takový závěr učinil. Názor, že přizpůsobením díla tomu, že stěny místnosti nesvíraly pravý úhel, by bylo vadou díla jak to tvrdí dovolatelka rovněž nemůže obstát.


Výhradami, jimiž odvolacímu soudu vytýká neprovedení důkazů, které odvolací soud považoval pro posouzení věci za nadbytečné, dovolatelka tvrdí existenci vad řízení, která mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které jsou ovšem pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bez právního významu.


Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal (dovolatelka ostatně v dovolání ani žádnou právní otázku za zásadně významnou neoznačila), a to ani z pohledu případného rozporu s hmotným právem, dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady podle obsahu spisu nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně 26. března 2008


JUDr. František Faldyna, CSc.


předseda senátu