32 Cdo 1031/2010
Datum rozhodnutí: 31.01.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 1031/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce J. V. , zastoupeného JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti žalované Potten & Pannen - Staněk group, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 4, Horáčkova 5, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25 73 04 52, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 6, o zaplacení částky 305.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 36/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2009, č. j. 3 Cmo 243/2008-166, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění:

Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 4. března 2008, č. j. 22 Cm 36/2006-140, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 305.000,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolatel opírá přípustnost dovolání o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že dospěl k nesprávnému závěru, podle kterého okamžikem podpisu smlouvy o uzavření budoucí smlouvy z 13. února 2004 (dále jen smlouva ) vznikl žalované podle článku IV odst. 1 smlouvy nárok na zaplacení částky 250.000,- Kč a DPH, tedy ve výši 305.000,- Kč z titulu odměny za činnost směřující k vytvoření podmínek pro uzavření franšízingové smlouvy, bez ohledu na to, zda žalovaná již nějakou činnost vykonala. Tuto svou pohledávku žalovaná započetla proti pohledávce dovolatele na vrácení bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalované přijetím plnění bez právního důvodu. Dovolatel namítá, že odvolací soud se nezabýval tím, že žalovaná podnikla minimální kroky k naplnění smluvního vztahu, což ve svém důsledku vedlo až k situaci, že žalobce musel od společného projektu (provozování kavárny) upustit. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k jím navrhovaným důkazům osvědčujícím, že prostory nabízené žalovanou kdesi v útrobách nákupního centra byly pro provoz kavárny zcela nevhodné, když původně byly slíbeny lukrativní prostory v přízemí nákupního centra E. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být oproti mínění dovolatele přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolatelem zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení článku IV. odst. 1 smlouvy, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (ustanoveními § 289 a násl. obchodního zákoníku a § 451 a násl. občanského zákoníku), neboť výklad obsahu smlouvy respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními § 35 odst. 2 občanského zákoníku a § 266 obchodního zákoníku a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03. Posouzení správnosti tohoto závěru tak nemá zásadní právní význam.
Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady dovolatele, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy fotodokumentací k prodejním prostorám, protože jde o výhrady podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici, jestliže tvrzené vady (jako je tomu v projednávané věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Nadto dovolatel v rámci námitky procesní vady žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. ledna 2012

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu