31 Nd 209/2009
31 Nd 209/2009-57

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve velkém senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Františka Baláka, JUDr. Ivy Brožové, JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Kateřiny Hornochové, Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., JUDr. Pavla Krbka, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Blanky Moudré, JUDr. Karla Podolky, JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Marty Škárové ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Mgr. K. Č., 2) České republice --- Obvodnímu soudu pro Prahu 3, a 3) České republice --- Ministerstvu spravedlnosti, o určení porušení práv občana a o peněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 112/2008, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Leandra Zilvarová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Ncp 2965/2008.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhá (naposledy podáním ze dne 24.10.2008) toho, aby bylo určeno, že žalovaná 1) "jako soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 hrubě porušila občanské právo žalobce na spravedlivé projednání a rozhodnutí jeho právní věci o zaplacení 100.000,- Kč vedené u označeného soudů pod č.j. 9 C 100/2000 a na odčinění škody, kterou mu žalovaná I. --- U. způsobila" a aby bylo žalované 3) uloženo "zveřejnit do 15 dnů od právní moci rozsudku v deníku Mladá fronta DNES na straně A3 ve výrazné grafické úpravě s velikostí písma nejméně 4 mm, pod nadpisem VEŘEJNÁ OMLUVA MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI, s velikostí nadpisu nejméně 10 mm, text" ve znění, který dále uvedl.

Obvodní soud pro Prahu 8, jemuž byla věc přikázána k projednání a rozhodnutí usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.12.2007, č.j.. 1 Nc 1082/2007-21, předložil věc Vrchnímu soudu v Praze, protože "podle názoru soudu nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů, neboť z doplnění žaloby (č.l. 42) je zřejmé, že se žalobce domáhá práv vyplývajících z ochrany osobnosti (§ 9 odst. 2 písm a/ o.s.ř.)".

Žalobce podáním ze dne 12.11.2008 vznesl "návrh na vyloučení VSPHA" (Vrchního soudu v Praze), neboť "k Okresnímu soudu v Liberci ve dnech 15. a 16. října 2007 podal návrh na vydání rozsudku i proti Vrchnímu soudu v Praze pro jeho protiprávní postup při vyřizování věci vedené pod sp.zn. 9 C 1061/98 před procesním Okresním soudem v Liberci". Ve svém podání odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.8.2008, č.j. 4 Nd 60/2008.186, maje názory tam obsažené za závazné. "Soudní řízení proti VSPHA staví tento soud a všechny jeho soudce vůči mně do specifického protikladného vztahu, který rozhodně již nelze označovat za nepodjatý", uvádí ve svém podání výslovně.

Nejvyšší soud České republiky jako nadřízený soud (§ 16 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti směřující podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) žalobcova podání k tomu, aby soudci Vrchního soudu v Praze, určení rozvrhem práce k rozhodnutí o věcné příslušnosti, byli z projednání věci vyloučeni, není důvodná.

Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávaní a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 15a odst. 1 věta prvá, § 14 odst. 1 a . 4 o.s.ř.).

Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze - jak vyplývá z obsahu spisu - má věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. Ncp 2965/2008 projednat a rozhodnout senát 16 Cmo, v němž působí soudci JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Jitka Horová a JUDr. Leandra Zilvarová, popřípadě zastupující senát 6 Cmo, v němž jsou zařazeni soudci JUDr. Hana Voclová, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner.

Všichni jmenovaní soudci shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávaní a rozhodnutí předmětné věci, a že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům.

Senát Nejvyššího soudu České republiky příslušný podle rozvrhu práce k projednání a rozhodnutí věci předložil věc se zájmem odchýlit se od dosavadní rozhodovací praxe velkému senátu Nejvyššího soudu České republiky, a ten dospěl za postupu podle. § 20 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, k jinému právnímu názoru, než který je vyjádřen v usnesení ze dne 19.8.2008, č.j. 4 Nd 60/2008-186.

V uvedené věci týž žalobce (ve sporu vedeném proti advokátu o náhradu škody) obdobně jako zde namítá vyloučení Vrchního soudu v Praze z téhož důvodu jako zde, tj. pro vedení jiného řízení proti České republice -- Vrchnímu soudu v Praze. V posledně uvedeném rozhodnutí senát Nejvyššího soudu České republiky zaujal názor, že za daných procesních poměrů, kdy jsou soudci Vrchního soudu v Praze k soudu, jenž je žalován (tímtéž žalobcem) v jiném řízení, vůči tomuto soudu v postavení obdobném vztahu zaměstnaneckému či služebnímu, lze mít takovou skutečnost za důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř.

S takovým názorem nelze souhlasit.

Předně je na místě uvést, že usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.7. 2002, sp.zn. 22 Nd 138/2002, na něž odkazuje - a jež tak posloužilo za domnělé východisko - usnesení Nejvyššího soudu č.j. 4 Nd 60/2008-186, bylo vydáno v jiné procesní situaci -- ve věci byl žalován přímo Vrchní soud v Praze -- a bylo jím rozhodováno za zjevně jiné právní úpravy -- před účinností zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řad, mj. zvláště výrazně právě v ustanoveních § 14 a násl. o vyloučení soudců, a před účinností zák. č. 220/2000 Sb., jímž bylo změnou dotčeno nejen ustanovení § 21a o.s.ř. o jednání organizační složky za stát, ale zejména byl změněn právní status státu a jeho organizačních složek.

V nyní posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudců Vrchního soudu v Praze. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávaní a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti nemohou být ani úvahy žalobce založené na skutečnosti, že proti "Vrchnímu soudu v Praze" podal v jiné věcí žalobu, neboť tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu těchto soudců k účastníkům a k projednávané věci, a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování.

Z toho, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a uvést, v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. § 15a odst. 3 o.s.ř.), totiž vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni "všichni soudci" určitého soudu. Skutečnost, že účastník kupříkladu z důvodů, které on sám považuje za závažné, podal žalobu proti konkrétnímu soudu jako organizační složce státu, může být důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř., sama o sobě však nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti každého jednotlivého soudce daného soudu.

Procesně a i obecně právně je zapotřebí rozlišovat mezi pojmy soud a soudce a též i z hlediska zásad spravedlivě vedeného procesu citlivě posuzovat jejich vzájemný vztah. Není právním poměrům zcela přiléhavý názor, dle nějž lze v posuzovaných souvislostech mít mechanicky vzato vztah mezi organizační složkou -- soudem vystupující v soukromoprávním sporu za stát a soudci tohoto soudu (organizační složky státu) za obdobný zaměstnaneckému či služebnímu. Předně, jak se z uvedeného podává, žalovaným, a tudíž účastníkem řízení, je stát, za nějž v řízení vystupuje organizační složka. Ve vztahu soudců k této organizační složce se při výkonu rozhodovací činnosti soudů především vychází z toho, že je nezávislý a presumuje se, že není zatěžován subjektivními postoji soudců k organizační složce, jakkoli ty mohou mít objektivní základ.

Shrnutě vyjádřeno zde řešená otázka nemůže být sama o sobě základem pro kladné rozhodování o námitce vyloučení, nad to konkrétně neuvedených soudců. Soudci soudu, jenž jedná za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u nějž působí.

Opačný názor by bez dalšího presumoval, že každý soudce bez rozdílu bude vyloučen z projednávání a rozhodovaní věci již jen kvůli tomu, že účastník podal žalobu, ve které soud vystupuje jako organizační složka žalovaného státu, čímž by docházelo k neřešitelným situacím zejména u soudů vyšších stupňů, a dále, že soudce jako reprezentant veřejné moci je profesionálně neschopen (patrně s výjimkou uvedenou v ustanovení § 16 odst. 1 větě druhé o.s.ř.) oprostit se od záležitostí týkajících se soudu jako organizační složky státu. Protože účastník je povinen - jak uvedeno - v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti, je zřejmé, že paušální návrh na vyloučení soudců určených k projednání a rozhodnutí věci rozvrhem práce z uváděných důvodů nemůže být způsobilým důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednávat a rozhodnout posuzovanou věc. V této souvislosti se připomíná, že soudní praxe dosud neměla pochybnosti o tom, že okolnost, že stát
u příslušného soudu jako oprávněný uplatňuje vůči povinnému ve vykonávacím řízení pohledávku (soudní poplatky, náklady řízení) vzešlou z činnosti téhož soudu, který za stát v řízení vystupuje, nevede automaticky k vyloučení soudců takového soudu pro jejich poměr k věci. Obdobně to platí pro uplatňování pohledávek státu v konkursním a v insolvenčním řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že uvedení soudci Vrchního soudu
v Praze nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Ncp 2965/2008. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11.11. 2009
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková