31 ICm 97/2016
31 ICm 97/2016-21 (KSOS 31 INS 16186/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobce Ing. Petera Režnického, se sídlem Ostrava, Bohumínská 788/61, PSČ 710 00, insolvenčního správce dlužníků: Ivana anonymizovano , anonymizovano a Pavel anonymizovano , nar. 01.07.1962, oba bytem Bruntál, Dolní 429/5, PSČ 792 01, zastoupeného Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem Bohumín-Záblatí, Na Úvoze 392, PSČ 735 52, proti žalovanému RCI Financial Services, s.r.o., se sídlem Želetavská 1525/1, Michle, 140 00 Praha 4, doručovací číslo: PSČ 140 10, IČO: 25722328, zastoupenému Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem Praha 1, Staré Město, Perlová 371/5, PSČ 110 00, o popření vykonatelné pohledávky přihlášené jako P7

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníky pohledávku P7-1 z titulu rozhodčího poplatku ve výši 6.659,84 Kč a z titulu nákladů rozhodčího řízení ve výši 17.036,80 Kč. isir.justi ce.cz

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.200,-Kč k rukám advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 11.01.2016 došlou soudu dne 11.01.2016 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníky pohledávku P7-1 z titulu rozhodčího poplatku ve výši 6.659,84 Kč a z titulu nákladů rozhodčího řízení ve výši 17.036,80 Kč.

Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný si přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Bruntál, Dolní 429/5, PSČ 792 01 (dále jen dlužnice) pohledávku v celkové výši 190.338,68 Kč jako vykonatelnou dle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Michalem Wiedermannem dne 03.06.2003, č. j. U 298/2013 (dále jen rozhodčí nález ). Na přezkumném jednání konaném dne 10.12.2015 popřel insolvenční správce (dále jen IS) žalovaným přihlášenou pohledávku přihlášenou přihláškou číslo P7: P7-1 co do pravosti a výše ve výši 23.696,64 Kč z titulu rozhodčího poplatku ve výši 6.659,84 Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 17.036,80 Kč a to z toho důvodu, že rozhodčí nález je nicotný, když spor rozhodoval rozhodce, který nebyl určen transparentně, neboť rozhodce dle rozhodčí doložky měl být vybrán ze seznamu vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, tedy dle neplatné doložky, jak judikoval Nejvyšší soud v řízení vedeném pod sp.zn. 26 Cdo 638/2015. Žalobce jako IS dlužnice měla za to, že rozhodčí nález nelze považovat za vykonatelné rozhodnutí, které by zakládalo vznik práv a povinností a z tohoto důvodu žalovanému právo na zaplacení nákladů tohoto rozhodčího řízení nevzniklo. Ze smlouvy o úvěru je totiž patrné, že spory budou rozhodovány rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při České leasingové a finanční asociaci podle Fakultativních procedurálních zásad vypracovaných Českou leasingovou a finanční asociací. Takto sjednaná rozhodčí doložka je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a to z důvodu netransparentního způsobu určení rozhodce. Za situace, kdy je rozhodčí doložka absolutně neplatná, nelze vydaný rozhodčí nález považovat za vykonatelné rozhodnutí, které by zakládalo vznik práv a povinností. Z tohoto důvodu nevzniklo žalovanému právo na zaplacení nákladů tohoto rozhodčího řízení.

Žalovaný v písemném procesním stanovisku uvedl, že žalobce překročil svoji pravomoc, neboť k posouzení platnosti rozhodčí doložky není IS oprávněn. Dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2010, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006, ve kterém Nejvyšší soud dále konstatoval, že v případě, že rozhodčí smlouva (a tedy i rozhodčí doložka) byla uzavřena, je založena pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, a to bez ohledu na to, zda byla rozhodčí smlouva založena platně či neplatně. Obrana žalobce by pak spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Z výše uvedeného pak vyplývá, že vzhledem k existenci rozhodčí doložky je nutné nakládat s rozhodčím nálezem, jímž je dokládána vykonatelnost pohledávky žalovaného, jako s platným exekučním titulem.

Žalobce k procesní obraně uvedl, že žalovaný argumentuje překonanou judikaturou a poukázal na aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 638/2015, 29 Cdo 2860/2012 a 29 Cdo 10/2013.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci řízení s tímto postupem v souladu s ust. § 115a o.s.ř. souhlasili.

Insolvenční řízení je upraveno zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ).

Soud ve věci nejprve zjišťoval, zda byly splněny předpoklady, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou zabývat.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 31 INS 16186/2015-A10 ze dne 11.09.2015 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků: Pavel anonymizovano , nar. 01.07.1962, IČO: 14570301 a Ivany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Dolní 429/5, 792 01 Bruntál, IS byl ustanoven žalobce a povoleno řešení úpadku oddlužením.

Přihláškou pohledávky P7 si žalovaný jako věřitel č. 6 přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku v celkové výši 190.338,68 Kč z důvodu odstoupení od smlouvy č. 1321900387 ze strany věřitele z důvodu podstatného zhoršení zajištění předmětu financování. Předmětem úvěrového financování bylo osobní motorové vozidlo značky Renault Grandtour 1,2. VIN: VF1KRJJOH39990753. Smluvní vztah byl ukončen odstoupením věřitele. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná pro částku 163.815,84 Kč dle rozhodčího nálezu . Pohledávka se dále sestávala z úroků z prodlení, rozhodčího poplatku a z nákladů právního zastoupení celkem ve výši 50.219,48 Kč. Úrok z prodlení dle rozhodčího nálezu č. j. U 298/2013 ze dne 05.01.2013 od 11.09.2015 (datum usnesení o úpadku) do zaplacení ve výši 26.522,84 Kč + rozhodčí poplatek 6.659,84 + náklady právního zastoupení ve výši 17.036,80 Kč.

Ze seznamu přihlášených pohledávek týkající se žalovaného bylo zjištěno, že žalobce u přezkumého jednání konaného dne 10.12.2015 popřel pohledávku věřitele č. 6 přihlášenou v celkové výši 190.338,68 Kč ve výši 23.696,64 Kč. IS popřel dílčí pohledávku co do příslušenství spočívající v rozhodčím poplatku ve výši 6.659,84 Kč a v nákladech rozhodčího řízení ve výši 17.036,80 Kč, neboť rozhodčí nález je nicotný, když spor rozhodoval rozhodce, který nebyl určen transparentně, neboť rozhodce dle rozhodčí doložky měl být vybrán ze seznamu vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, tedy dle neplatné doložky, jak judikoval Nejvyšší soud v řízení vedeném pod sp. zn. 26 Cdo 638/2015.

Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru o splnění předpokladů, za nichž se soud může nárokem uplatněným incidenční žalobou zabývat (zjištění úpadku dlužníků, ustanovení žalobce IS, řádné přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dlužníků a řádné popření přihlášené pohledávky IS). S ohledem na skutečnost, že přezkumné jednání se konalo dne 10.12.2015 a žaloba byla soudu doručena dne 11.01.2016, byl rovněž učiněn závěr o včasnosti podané žaloby /§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ)/.

Poté, co soud učinil závěr o splnění výše uvedených předpokladů, za nichž se může nárokem uplatněným incidenční žalobou zabývat, zabýval se otázkou platnosti rozhodčí doložky.

Ze smlouvy o úvěru č. 1321900387 ze dne 14.05.2008 bylo zjištěno, že žalovaný a dlužnice se dohodli na financování vozidla značky RENAULT CLIO GRANDTOUR 1,2 75k, číslo karoserie: VF1KR1JOH3990753 v kupní ceně 344.900,-Kč. Ve smlouvě se smluvní strany dohodly, že majetkové spory vzniklé v souvislosti s touto smlouvou budou rozhodovány podle platného práva ČR rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při České leasingové a finanční asociaci. V rozhodčím řízení bude postupováno podle zákona č. 216/1994 Sb. s přiměřenou aplikací o.s.ř., v souladu se shodnými návrhy obou sporných stran a ve smyslu § 19 zákona 216/1994 Sb. postupy určenými rozhodcem, který k tomu využívá Doporučených procedurálních zásad vypracovaných Českou leasingovou a finanční asociací platných ke dni podpisu smlouvy o úvěru, na jejichž znění se společnost a klient dohodli.

Z rozhodčího nálezu č. j. U 298/2013 ze dne 03.06.2013 rozhodnutého Mgr. Michalem Wiedermannem, jako rozhodcem ad hoc, se sídlem Purkyňova 35e, 612 00 Brno bylo zjištěno, že dlužnici byla uložena povinnost uhradit společnosti RCI Financial Services, s.r.o., IČO: 25722328 (žalovanému) částku ve výši 140.119,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p.a. z částky 140.119,20 Kč od 05.01.2013 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení zahrnující rozhodčí poplatek ve výši 6.659,84 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 17.036,80 Kč.

Otázkou neplatnosti rozhodčí doložky se Nejvyšší soud zabýval v rozhodnutí ze dne 11.05.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, ve kterém odůvodnil závěr, podle něhož neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení a odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je takováto rozhodčí doložka absolutně neplatná dle ust. § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona, a to od počátku a bez ohledu na to, zda se jí někdo dovolal. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud z úřední povinnosti za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s ní spojeny, vyjdou v řízení najevo. Tyto závěry vyplývají rovněž z nálezů Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2735/11 a sp. zn. III. ÚS 1624/12, jimž Ústavní soud usměrnil judikaturu obecných soudů ve vztahu k dané problematice.

Ohledně platnosti rozhodčí smlouvy Nejvyšší soud ve svých dalších rozhodnutích uzavřel, že pro zachování transparentnosti výběru rozhodce a rovnosti stran v rozhodčím řízení nemůže být výběr rozhodce ponechán pouze na vůli jedné ze stran sporu. Byl-li výběr rozhodce ponechán na vůli pouze jedné ze stran (navrhovatele) a rozhodce má být vybrán ze seznamu vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, je třeba takovou rozhodčí smlouvu považovat za neplatnou pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.01.2013, sp. zn. 23 Cdo 2628/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.01.2015, sp. zn. 23 Cdo 3085/2014).

Rozhodčí nález, který vydal rozhodce na základě neplatné rozhodčí doložky, je nicotným právním úkonem a jde o takovou relevantní okolnost, pro níž je provedení exekuce nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.07.2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012). Není-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 09.10.2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné pod číslem 79/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S ohledem na výše uvedenou skutečnost soud uzavřel, že rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě je neplatná, jelikož výběr rozhodce se neuskutečnil podle transparentních pravidel a rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona.

S ohledem na neplatné ujednání rozhodčí doložky a nicotnost rozhodčího nálezu nevznikl žalovanému nárok na náklady rozhodčího řízení. Žaloba byla z uvedeného důvodu zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady úspěšného žalobce v celkové výši 10.200,-Kč se sestávají z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po 3.100,-Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 12.07.2016) dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., z 3 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobce.

O povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč /položka č. 13.1.a) Sazebníku soudních poplatků/ bylo rozhodnuto podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jelikož žalobce je podle ust. § 11 odst. 2 téhož zákona v řízení od soudního poplatku osvobozen a v řízení byl zcela úspěšný. Soudní poplatek je třeba zaplatit podepsanému soudu, a to buď v kolcích nebo na účet soudu číslo 3703-4123761/0710, KS 1148, VS 3142009716.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 12.10.2016

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová