31 ICm 93/2016
31 ICm 93/2016-35 KSOS 31 INS 16186/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobce Ing. Petera Režnického, se sídlem Ostrava, Bohumínská 788/61, PSČ 710 00, insolvenčního správce dlužníků: Ivana anonymizovano , anonymizovano a Pavel anonymizovano , nar. 01.07.1962, oba bytem Bruntál, Dolní 429/5, PSČ 792 01, zastoupeného Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem Bohumín-Záblatí, Na Úvoze 392, PSČ 735 52, proti žalovanému Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, IČO: 45317054, zastoupenému JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem Husinec, Na Ohradách 31, PSČ 250 68, o popření vykonatelné pohledávky přihlášené jako P8

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný nemá proti dlužníkům pohledávku P8-1 ve výši 2.458,63 Kč z titulu neuhrazené jistiny a pohledávku P8-2 z titulu smluvního úroku ve výši 3.043,24 Kč a z titulu úroku z prodlení ve výši 6.346,20 Kč, s e z a m í t á . isir.justi ce.cz

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 11.01.2016 došlou soudu dne 10.01.2016 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá proti dlužníkům Ivaně anonymizovano , anonymizovano a Pavlovi anonymizovano , nar. 01.07.1962, oba bytem Bruntál, Dolní 429/5, PSČ 792 01, pohledávku P8-1 ve výši 2.458,63 Kč z titulu neuhrazené jistiny a pohledávku P8-2 z titulu smluvního úroku ve výši 3.043,24 Kč a z titulu úroku z prodlení ve výši 6.346,20 Kč.

Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný si přihlásil do insolvenčního řízení vůči dlužníkovi Pavlu anonymizovano , nar. 01.07.1962, bytem Bruntál, Dolní 429/5, PSČ 792 01 (dále jen dlužník) dvě pohledávky P8-1 až P8-2 v celkové výši 64.928,89 Kč jako pohledávky vykonatelné dle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Petrem Poledníkem dne 19.06.2008, sp. zn. K/2008/02342. Na přezkumném jednání konaném dne 10.12.2015 popřel insolvenční správce (dále jen IS) žalovaným přihlášenou pohledávku z důvodu, že pohledávky jsou promlčené, když promlčecí doba uplynula, jelikož rozhodčí řízení bylo vedeno dle neplatné rozhodčí doložky a promlčecí dobu nestaví nezákonně vedené exekuční řízení. Dle neplatné rozhodčí doložky z důvodu netransparentního způsobu určení rozhodce věřitel rovněž nemá právo na náhradu nákladů rozhodčího a exekučního řízení. Následně vzal věřitel svou pohledávku zpět co do nákladů nalézacího a exekučního řízení a žalobce se proto žalobou domáhal určení, že žalovaný nemá proti dlužníkovi dílčí pohledávky přihlášené pohledávkou P8-1 ve výši 2.458,63 Kč z titulu neuhrazené jistiny a P8-2 z titulu smluvního úroku ve výši 3.043,24 Kč a z titulu úroku z prodlení ve výši 6.346,20 Kč. Žalobce měl za to, že absolutní neplatnost rozhodčí doložky a vydaný rozhodčí nález je nicotný a takovýto rozhodčí nález nemůže způsobovat stavění běhu promlčecí doby.

Žalovaný v písemném procesním stanovisku uvedl, že přihlášená pohledávka žalovaného č. 1 z titulu smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 13.03.2002 se stala splatnou dne 11.05.2007. Dlužník na výzvy k úhradě nereagoval a žalovaný dne 28.02.2008 podal pro zaplacení předmětné pohledávky žalobu v souladu s rozhodčí doložkou k rozhodci ze Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s. Ve věci byl pak dne 19.06.2008 vydán JUDr. Petrem Poledníkem, rozhodcem Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s., rozhodčí nález sp. zn. K/2008/02342, který následně nabyl právní moci dne 07.08.2008. Žalovaný pak bez zbytečného odkladu podal dne 03.09.2009 návrh na nařízení exekuce s tím, že Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 8.10.2009, č. j. 61 Nc 1005/2009-7, exekuci dle tohoto rozhodčího nálezu nařídil. Přihlášená pohledávka žalovaného č. 2 z titulu smlouvy o úvěru ke služební kreditní kartě ze dne 24.02.2006 se stala splatnou dne 13.06.2007. Dlužník na výzvy k úhradě nereagoval a žalovaný dne 28.02.2008 podal pro zaplacení předmětné pohledávky žalobu v souladu s rozhodčí doložkou k rozhodci ze Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s. Ve věci byl pak dne 19.06.2008 vydán JUDr. Petrem Poledníkem, rozhodcem

Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s., rozhodčí nález sp. zn. K/2008/02444, který následně nabyl právní moci dne 07.08.2008. Žalovaný pak bez zbytečného odkladu podal dne 03.09.2009 návrh na nařízení exekuce s tím, že Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 22.09.2009, č. j. 63 Nc 1005/2009-6, exekuci dle tohoto rozhodčího nálezu nařídil. Žalovaný tak učinil vše potřebné pro vymožení svých pohledávek a zamezení uplynutí promlčecí lhůty. Žalovaný dále poukázal na nejnovější judikaturu insolvenčních soudů, dle které v případě, že vadný rozhodčí nález není odstraněn, je rozhodčí nález vykonatelný, neboť má účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Dále poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20.10.2014, sp. zn. 104 VSPH 158/2014, dle kterého i v případě neplatné rozhodčí smlouvy nepřestala běžet promlčecí doba dle ust. § 403 odst. 1 obch. zák. I v případě, že by daná pohledávka byla skutečně promlčena, věřitel její promlčení nezavinil a vznesení námitky promlčení pohledávek lze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

Žalobce k procesnímu stanovisku žalovaného dále v písemném podání ze dne 13.07.2016 uvedl, že žalovanému musela být známa judikatura ohledně neplatnosti rozhodčí doložky z důvodu netransparentního způsobu určení rozhodce, k jejímuž formování docházelo postupně v letech 2011 až 2013 a žalovaný tak měl dostatek času zahájit soudní řízení proti dlužníkovi. Žalovaný tedy nebyl v dobré víře, že nicotný rozhodčí nález nebo nezákonně vedené exekuční řízení by mohly mít vliv na běh promlčecí doby.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci řízení s tímto postupem v souladu s ust. § 115a o.s.ř. souhlasili.

Insolvenční řízení je upraveno zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ).

Soud ve věci nejprve zjišťoval, zda byly splněny předpoklady, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou zabývat.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 31 INS 16186/2015-A10 ze dne 11.09.2015 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků, IS ustanoven žalobce a současně bylo rozhodnuto o povolení řešení úpadku oddlužením.

Přihláškou pohledávky č. P8 si žalovaný jako věřitel č. 7 ze dne 01.10.2015 přihlásil pohledávku v celkové výši 64.928,89 Kč. Tato pohledávka se sestávala z pohledávky č. 1 ve výši jistiny 2.458,63 Kč a z nákladů nalézacího řízení (15.132,04 Kč) a nákladů exekučního řízení (14.265,90 Kč) ve výši 29.397,94. Důvodem vzniku pohledávky č. 1 je skutečnost, že věřitel uzavřel s dlužníkem dne 13.02.2002 smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu v Kč, ve znění dodatku ze dne 22.04.2005. Dlužník přečerpal finanční prostředky na daném účtu, čímž se dostal do nepovoleného debetu, který nevyrovnal. Věřitel uplatnil své právo žalobou, na základě které vydal JUDr. Petr Poledník dne 19.06.2008 rozhodčí nález sp. zn. K/2008/02342, který nabyl právní moci dne 07.08.2008 a je vykonatelný. Věřitelem byla uplatněna pravomocně přiznaná a vykonatelná pohledávka č. 1 v exekučním řízení, které je vedeno u Exekutorského úřadu Chomutov, Mgr. Jan Peroutka, pod č.j. 135 EX 5342/9-23. Pohledávka byla přihlášena pro částku 31.856,27 Kč jako pohledávka vykonatelná dle rozhodčího nálezu sp. zn. K/2008/02342 vydaného rozhodcem JUDr. Petrem Poledníkem dne 19.06.2008. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 07.08.2008 a je vykonatelný. Dále se pohledávka sestávala z pohledávky č. 2 ve výši příslušenství 33.072,32 Kč-úrok smluvní (3.043,24 Kč), úrok z prodlení (6.346,20 Kč), náklady nalézacího řízení (10.590,68 Kč) a náklady exekučního řízení (13.092,20 Kč). Důvodem vzniku pohledávky č. 2 je skutečnost, že věřitel uzavřel s dlužníkem dne 24.02.2006 smlouvu o úvěru ke služební kreditní kartě. Dlužník porušil smluvní povinnosti, v důsledku čehož věřitel odstoupil od smlouvy. Věřitel uplatnil své právo žalobou, na základě které vydal JUDr. Petr Poledník dne 19.06.2008 rozhodčí nález sp. zn. K/2008/02444, který nabyl právní moci dne 07.08.2008 a je vykonatelný. Věřitelem byla uplatněna pravomocně přiznaná a vykonatelná pohledávka č. 2 v exekučním řízení, které je vedeno u Exekutorského úřadu Chomutov, Mgr. Jan Peroutka, pod č.j. 135 EX 4846/9-27. Rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 28.02.2008.

Ze seznamu přihlášených pohledávek týkajících se žalovaného jako věřitele č. 7 bylo zjištěno, že žalobce u přezkumného jednání konaného dne 10.12.2015 popřel pohledávku přihlášenou pod č. P8 z důvodu promlčení pohledávek, když promlčecí doba uplynula, jelikož rozhodčí a exekuční řízení bylo vedeno dle neplatné rozhodčí doložky z důvodu netransparentního způsobu určení rozhodce a s ohledem na neplatnost rozhodčí doložky věřitel nemá právo na náhradu nákladů rozhodčího a exekučního řízení.

Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru o splnění předpokladů, za nichž se soud může nárokem uplatněným incidenční žalobou zabývat (zjištění úpadku dlužníků, ustanovení žalobce IS, řádné přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dlužníků a řádné popření přihlášené pohledávky IS). S ohledem na skutečnost, že přezkumné jednání se konalo dne 10.12.2015 a žaloba byla soudu doručena dne 11.01.2016, byl rovněž učiněn závěr o včasnosti podané žaloby /§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ)/.

Otázkou neplatnosti rozhodčí doložky se Nejvyšší soud zabýval v rozhodnutí ze dne 11.05.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, ve kterém odůvodnil závěr, podle něhož neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení a odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je takováto rozhodčí doložka absolutně neplatná dle ust. § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona, a to od počátku a bez ohledu na to, zda se jí někdo dovolal. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud z úřední povinnosti za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s ní spojeny, vyjdou v řízení najevo. Tyto závěry vyplývají rovněž z nálezů Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2735/11 a sp. zn. III. ÚS 1624/12, jimž Ústavní soud usměrnil judikaturu obecných soudů ve vztahu k dané problematice.

Rozhodčím nálezem sp. zn. K/2008/02342 ze dne 19.06.2008 vydaným rozhodcem JUDr. Petrem Poledníkem bylo zjištěno, že dlužníku byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22.893,63 Kč, na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 1.090,04 Kč a na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 14.042,-Kč k rukám JUDr. Josefa Kešnera, advokáta. Z odůvodnění tohoto rozhodčího nálezu vyplynulo, že pravomoc rozhodce je dle žalující strany dána rozhodčí doložkou sjednanou mezi oběma stranami v čl. 5 dodatku. Podle tohoto ustanovení veškeré spory ze smlouvy vzniklé budou rozhodovány s konečnou platností před rozhodcem, jmenovaným Správcem Seznamu rozhodců, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 07.08.2008 a je vykonatelný. Rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 28.02.2008.

Rozhodčím nálezem sp. zn. K/2008/02444 ze dne 19.06.2008 vydaným rozhodcem JUDr. Petrem Poledníkem bylo zjištěno, že dlužníku byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 26.492,12 Kč, s úroky z prodlení ve výši 17,96 % p.a. z částky 20.912,91 Kč ode dne 18.02.2008 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 7,04 % p.a. z částky 20.912,91 Kč ode dne 18.02.2008 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % p.a. z částky 3.884,12 Kč ode dne 18.02.2008 do zaplacení, na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 1.261,40 Kč a na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 13.637,40 Kč k rukám JUDr. Josefa Kešnera, advokáta. Z odůvodnění tohoto rozhodčího nálezu vyplynulo, že pravomoc rozhodce je dle žalující strany dána rozhodčí doložkou sjednanou mezi oběma stranami v čl. 7. odst. 7.8. podmínek. Podle tohoto ustanovení veškeré spory ze smlouvy vzniklé budou rozhodovány s konečnou platností před rozhodcem, jmenovaným Správcem Seznamu rozhodců, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 07.08.2008 a je vykonatelný. Rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 28.02.2008.

S ohledem na výše uvedenou skutečnost soud uzavřel, že rozhodčí doložka sjednaná ve výše uvedených smlouvách je neplatná, jelikož výběr rozhodce se neuskutečnil podle transparentních pravidel a rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona.

Rozhodčí nález, který vydal rozhodce na základě neplatné rozhodčí doložky, je nicotným právním úkonem a jde o takovou relevantní okolnost, pro níž je provedení exekuce nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.07.2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012). Není-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 09.10.2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné pod číslem 79/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Po té, co byl učiněn závěr o nicotnosti rozhodčího nálezu , se neuplatní omezení popěrných důvodů stanovených v ust. § 199 IZ a žalobce tak mohl učinit jako důvod popření jiné právní posouzení věci, kterým je i námitka promlčení. Soud tedy posuzoval běh promlčecí doby u takových rozhodnutí (rozhodnutí, která nemají žádných právních účinků).

K posouzení počátku běhu promlčecí doby soud provedl důkaz oznámením o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 19.05.2007, kterým žalovaný sdělil dlužníkovi, že jeho účet č. 86-5361360207/0100 byl ke dni 11.05.2007 zrušen z důvodu nezaplacení debetního zůstatku na účtu a pohledávka byla převedena na účet nepovoleného debetu.

Výpisem z účtu ke kreditní kartě k č. účtu 51-1875581367/0100 ze dne 13.06.2007 bylo zjištěno, že celkový zůstatek účtu včetně čerpané částky k datu výpisu a úroku činil částku 23.912,75 Kč, která se stala splatnou výpisem z účtu ke kreditní kartě ke dni 13.06.2007.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále o. z.), tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále obch. zák.) S přihlédnutím k ust. § 3028 o. z. se pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakožto i pro práva a povinnosti z nich vzniklých, použijí dosavadní právní předpisy (tedy občanský zákoník a obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

Podle ust. § 403 odst. 1 obch. zák. přestává promlčecí doba běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Otázkou, zda výše uvedené ustanovení váže stavení promlčecí doby pouze na rozhodčí řízení zahájená na základě platné rozhodčí doložky se Nejvyšší soud ČR zabýval ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 19/2015, ze dne 01.06.2016, ve kterém uvedl závěr, že podle ust. § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba neběží bez ohledu na to, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné doložky. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR konstatoval, že při výkladu ust. § 403 odst. 1 obch. zák. je nutno přihlížet ke smyslu a účelu daného ustanovení s přihlédnutím ke smyslu a účelu obdobného ustanovení obsaženého v občanském zákoníku. Podle ust. § 112 obč. zák. promlčecí doba neběží, bez ohledu na to, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Pokud by byl přijat doslovný výklad ust. § 403 odst. 1 obch. zák., tedy že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, účastníci řízení by se nacházeli v právní nejistotě. Jestliže by rozhodčí doložka byla následně (poté, co proběhlo rozhodčí řízení) v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu, prohlášena za neplatnou, došlo by k odepření přístupu ke spravedlnosti, neboť v důsledku trvání rozhodčího řízení by nárok mohl být promlčen. Otázkou běhu promlčecí doby v případě rozhodčích nálezů vydaných na základě neplatné rozhodčí doložky se Nejvyšší soud dále zabýval v rozsudku sp. zn. 29 ICdo 41/2014. V tomto rozsudku Nejvyšší soud dále uvedl, že dokud exekuční soud v exekučním řízení, popř. insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároku z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.

Soud v souladu se závěry Nejvyššího soudu ČR ve výše uvedených rozhodnutích posoudil námitku promlčení jako nedůvodnou, jelikož jednak promlčecí doba neběžela po dobu rozhodčího řízení a exekučního řízení, byť rozhodčí nález je nicotným právním aktem a ani neběží do doby právní moci tohoto rozhodnutí (tedy dokud soud rozhodující tento spor ve svém odůvodnění určil, že rozhodčí nález nemá žádných právních účinků). Čtyřletá promlčecí doba stanovené v ust. § 397 obch. zák. dle ust. § 391 obch. zák. začala běžet u pohledávky č. 1 dne 12.05.2007, přičemž rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 28.02.2008, tedy ke stavení promlčecí doby u této pohledávky došlo před uplynutím promlčecí doby. Čtyřletá promlčecí doba dle ust. § 391 obch. zák. začala běžet u pohledávky č. 2 dne 14.06.2007, přičemž rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 28.02.2008, tedy ke stavení promlčecí doby u této pohledávky došlo před uplynutím promlčecí doby. V době přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení tak pohledávka promlčena nebyla. Žalobce jiný důvod popření neuvedl ani nedoplnil, pohledávka žalovaného tak byla přihlášena po právu a soud proto žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 26.10.2016

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová