31 ICm 92/2010
Číslo jednací: 31 ICm 92/2010-70 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 31 INS 914/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Šlahařem ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech a.s., IČ 61860069, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19 proti: 1) žalovanému Mgr. Kateřině Siudové, se sídlem Matiční 730/3, Moravská Ostrava, insolvenčnímu správci dlužníka Michala Gvozdeka, 2) žalovanému Michalu anonymizovano , anonymizovano , bytem Osvobození 796, Orlová-Lutyně, zastoupenému Mgr. Kateřinou Siudovou, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Moravská Ostrava o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že z pohledávky, která byla v rozsahu 33.850 Kč popřena, byla žalobcem do insolvenčního řízení KSOS 31 INS 914/2010 přihlášena po právu část pohledávky ve výši 24.836 Kč, s e z a m í t á .

II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit 1. žalovanému v třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 646 Kč.

III. Žalobce j e p o v in e n zaplatit 2. žalovanému k rukám jeho advokáta v třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 5.776 Kč.

Odůvodnění:

Žalobou došlou soudu dne 12.4.2010 se žalobce domáhal určení, že část pohledávky, kterou přihlásil do insolvenčního řízení 2) žalovaného ve výši 38.850 Kč byla přihlášena po právu. Svůj nárok dovozoval ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100282734.

1) žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť dle insolvenčního správce byla sjednána smluvní odměna neplatně, neboť smlouva o úvěru nebyla sjednána, případně pokud by soud dovodil platnost úvěrové smlouvy, pak výše smluvní odměny byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Žalobce přenechal dlužníkovi 26.000 Kč, dlužník splatil 13.136 Kč, zbývá tak zaplatil 12.864 Kč, přičemž rozdíl mezi touto částkou a přihlášenou pohledávkou insolvenční správce popřel.

2) žalovaný se připojil k vyjádření 1) žalovaného.

Soud 1. stupně rozhodl ve věci rozsudkem již dne 1.8.2011, kdy žalobě vyhověl v tom rozsahu, v němž se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky v rozsahu 9.014 Kč a žalobu zamítl v rozsahu 24.836 Kč. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání toliko ze strany žalobce a tedy výrok, kterým bylo částečně jeho žalobě vyhověno nabyl právní moci. K odvolání žalobce pak odvolací soud výrok, v němž byla jeho žaloba zamítnuta a navazující nákladové výroky zrušil a vrátil věc soudu 1. stupně k dalšímu projednání.

Soudu provedl následující důkazy a dospěl z nich k následujícím skutkovým zjištěním:

-dne 11.2.2010 byl Krajským soudem v Ostravě zjištěn úpadek dlužníka Michala Gvozdeka, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Kateřina Siudová a soud povolil řešení úpadku oddlužením (usnesení KSOS 31 INS 914/2010-A5), -žalobce přihlásil do insolvenčního řízení 2) žalovaného svou pohledávku v celkové výši 46.714 Kč dne 4.3.2010 jako nedoplatek na nominální hodnotě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100282734 ve výši 45.976 Kč a na smluvních pokutách z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 738 Kč (přihláška pohledávky P3), -u přezkumného jednání dne 24.3.2010 byla pohledávka žalobce zjištěna v rozsahu 12.864 Kč, popřena v rozsahu 33.850 Kč a 2) žalovaný zaujal shodné stanovisko (protokol o přezkumném jednání a zápis ze schůze věřitelů a seznam přihlášených pohledávek P3),

OL ICM B

-přípisem ze dne 24.3.2010 vyrozuměl 1) žalovaný žalobce o tom, že v rozsahu 33.850 Kč byla jeho pohledávka popřena (vyrozumění o popření nevykonatelné přihlášené pohledávky), -dne 30.3.2009 uzavřeli žalobce a 2) žalovaný smlouvu o revolvingovém úvěru, podle niž měl žalobce 2) žalovanému půjčit částku 26.000 Kč, za což byla sjednání smluvní odměna ve výši 33.112 Kč a 2) žalovaný se zavázal žalobci uhradil půjčenou částku a smluvní odměnu v 36 měsíčních splátkách po 1.642 Kč, počínaje 18.5.2009 a konče 18.4.2012, RPSN tohoto úvěru činilo 87,3 % (smlouva o revolvingovém úvěru a splátkový kalendář ke smlouvě o revolvingovém úvěru), -žalobce fakticky žalovanému vyplatil 26.000 Kč a 2) žalovaný uhradil celkem 8 splátek po 1.642 Kč, první dne 23.4.2009, poslední dne 18.12.2009 a z důvodu prodlení byla 2) žalovanému opakovaně vyúčtována smluvní pokuta a to čtyřikrát 131,36 Kč a jednou 213,46 Kč (karta klienta, výpis z účtu a fakturace smluvních pokut), -RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v březnu 2009 14,89 % a v období od ledna 2009 do listopadu 2012 nikdy nepřekročila hranici 17 % (databáze časových řad ARAD České národní banky-tabulka B1.5), -úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v případě kreditních karet činila v březnu 2009 21,03 % (databáze časových řad ARAD České národní banky-tabulka B4), -u půjček poskytovaných ze stravy helpfinancial.cz v lednu 2012 činí RPSN od 177,73 % do 310,38 %, u půjčky ve výši 30.000 Kč poskytované ze strany Provident Financial s.r.o. v lednu 2012 činí s ohledem na dobu splácení 60-ti, resp. 45-ti týdnů RPSN 63,91 Kč, resp. 70,93 %, u půjčky poskytované eCREDiT.cz ve výši 20.000 Kč na 30 měsíců v lednu 2012 činí RPSN 77,37 %, u Online půjčky COFIDIS v lednu 2012 ve výši 20.000 Kč a splácením 38 měsíců činí RPSN 32 % (internetové nabídky helpfinancial.cz, Provident.cz, eCREDiT. cz a cofidis.cz).

Podle § 39 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 56 odst. 1 OZ spotřebitelské smlouvy nesmí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Dne 11.2.2010 byl Krajským soudem v Ostravě zjištěn úpadek dlužníka Michala Gvozdeka, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Kateřina Siudová a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení 2) žalovaného svou pohledávku v celkové výši 46.714 Kč dne 4.3.2010 jako nedoplatek na nominální hodnotě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100282734 ve výši 45.976 Kč a na smluvních pokutách z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 738 Kč. U přezkumného jednání dne 24.3.2010 byla pohledávka žalobce zjištěna v rozsahu 12.864 Kč, popřena v rozsahu 33.850 Kč a 2) žalovaný zaujal shodné stanovisko. Přípisem ze dne 24.3.2010 vyrozuměl 1) žalovaný

OL ICM B

žalobce o tom, že v rozsahu 33.850 Kč byla jeho pohledávka popřena. Dne 30.3.2009 uzavřeli žalobce a 2) žalovaný smlouvu o revolvingovém úvěru, podle niž měl žalobce 2) žalovanému půjčit částku 26.000 Kč, za což byla sjednání smluvní odměna ve výši 33.112 Kč a 2) žalovaný se zavázal žalobci uhradil půjčenou částku a smluvní odměnu v 36 měsíčních splátkách po 1.642 Kč, počínaje 18.5.2009 a konče 18.4.2012, RPSN tohoto úvěru činilo 87,3 %. Žalobce fakticky žalovanému vyplatil 26.000 Kč a 2) žalovaný uhradil celkem 8 splátek po 1.642 Kč, první dne 23.4.2009, poslední dne 18.12.2009 a z důvodu prodlení byla 2) žalovanému opakovaně vyúčtována smluvní pokuta a to čtyřikrát 131,36 Kč a jednou 213,46 Kč. RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v březnu 2009 14,89 % a v období od ledna 2009 do listopadu 2012 nikdy nepřekročila hranici 17 %.

Soud konstatuje, že žaloba o určení popřených pohledávek byla podána včas ve lhůtě stanovené § 198 IZ, kdy přezkumné jednání se konalo dne 24.3.2010 a žaloba byla podána dne 12.4.2010.

Soud 1. stupně po zrušení rozsudku soudem odvolacím doplnil dokazování a objektivizoval výši roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR právě v období, kdy mezi žalobcem a 2) žalovaným byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva a zjistil, že RPSN činila v té době 14,81 % a po celou dobu, kdy měla úvěrová smlouva trvat nikdy nepřekročila hranici 17 %. Pokud úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a 2) žalovaným obsahuje RPSN ve výši 87,3 %, pak se jedná o šestinásobek, tedy žalobce poskytl 2) žalovanému úvěr šestkrát dráž, než byl poskytován v té době bankami. V daném soud spatřuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, neboť takto drahé poskytování peněz lze označit za lichvu. Nic na tom nemění ani obrana žalobce, který poukazoval na výši RPSN jiných nebankovních institucí, neboť jednak dokládal výši RPSN aktuální až v lednu 2012, tedy ve zcela jiném období, než ve kterém byla uzavřena předmětná smlouva mezi účastníky a nad to lze konstatovat, že pokud uvedené společnosti půjčují s RPSN okolo 200 % nebo okolo 70 %, pak i tyto půjčky by bylo možno považovat za neplatné ze stejných důvodů z jakých považuje soud za neplatnou předmětnou půjčku. Jinými slovy, skutečnost, že na trhu jsou poskytovány půjčky mající charakter lichevních půjček, nezlegalizuje lichvářskou půjčku žalobce. Konečně výše RPSN u Cofidis pak dokladuje, že i u nebankovních poskytovatelů úvěrů lze poskytovat půjčky a úvěry spotřebitelům s rozumnými náklady, cca ve výši dvojnásobku oproti úvěrům bankovním. Závěr soudu o neplatnosti smlouvy o půjčce neovlivnil ani poukaz žalobce na Tabulku B4 úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR-databáze ARAD, neboť tato tabulka se netýká RPSN korunových úvěrů, nýbrž úrokových sazeb u kreditních karet, tedy zcela jiného ukazatele a u jiného typu úvěru oproti předmětné smlouvě.

Pokud tedy 2) žalovanému bylo žalobcem vyplaceno 26.000 Kč, 2) žalovaný splatil 13.136 Kč v insolvenčním řízení již byla zjištěna částka 12.864 Kč (v rámci přezkumného jednání) a výsledkem tohoto řízení je již pravomocně zjištěna další částka ve výši 9.014 Kč, pak zde již není prostoru pro přiznání jakéhokoliv dalšího nároku žalobce vůči žalovaným. Soud proto žalobou o určení pravosti pohledávky v rozsahu 24.836 Kč zamítl.

OL ICM B

Ve smyslu ustanovení § 148 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že částečně procesně úspěšným žalovaným přiznal nárok na částečnou úhradu nákladů řízení vůči žalobci. Žalovaní zaznamenali v řízení úspěch v rozsahu 73,4 %, neúspěch v rozsahu 26,6 %, rozdíl pak činí 46,8 % a v takovém rozsahu přiznal soud žalovaným náhradu jejich nákladů. Ty u 1) žalovaného činily 1.150,50 Kč (cestovné osobním automobilem se spotřebou 7,1 l/1 km, při vyhláškové ceně pohonných hmot 31,60 Kč/ 1 l, paušální sazby 3,70 Kč / 1 km a 21 % DPH). U 2) žalovaného náklady sestávaly z odměny advokáta ve výši 9.000 Kč dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., náhrady hotových výdajů 600 Kč (dva úkony právní služby), náhrady za ztrátu času v částce 600 Kč (6 započatých půlhodin) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. navýšené o 21% DPH, celkem tedy 12.342 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e m o ž n o podat odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci ve lhůtě 15-ti dnů od doručení písemného vyhotovení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci.

Olomouc 25.1.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Bronislav Šlahař v.r. Tereza Rollerová samosoudce

OL ICM B