31 ICm 4753/2015
Jednací číslo: 31 ICm 4753/2015-108 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 31 INS 23197/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: JUDr. Patrik Graňák, Štefánikova 10, 737 01 Český Těšín, insolvenční správce dlužníka MH METAL TRADE, s. r. o., IČO 28311540, 8. května 1245/50, 795 01 Rýmařov, zastoupeného Mgr. Evou Budínovou, advokátkou, Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, proti žalovanému: Stanislav Pernička, IČO 60976993, Ladova 2617/5, 787 01 Šumperk, zastoupenému JUDr. Jakubvem Dohnalem , Ph.D., advokátem, sídlem Komenského 266/3, 500 03 Hradec Králové, o určení neúčinnosti právních jednání a vydání,

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že právní jednání dlužníka spočívající v převodu částky 20.000 Kč dne 29.5.2014, dále spočívající v převodu částky 20.000 Kč dne 30.6.2014 a spočívající v převodu částky 27.300 Kč dne 22.8.2014 z účtu dlužníka na pohledávku žalovaného, jsou vůči přihlášeným věřitelům neúčinná.

II. Dále se zamítá nárok žalobce na vydání částky 67.300 Kč žalovaným ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. isir.justi ce.cz

III. Žalobce je povinen žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 28.798 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Žalobou došlou procesnímu soudu dne 17. 12. 2015, ve znění přednesu u jednání dne 9.6.2016 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že právní jednání dlužníka spočívající v převodu částky 20.000 Kč dne 29.5.2014, dále spočívající v převodu částky 20.000 Kč dne 30.6.2014 a spočívající v převodu částky 27.300 Kč dne 22.8.2014 z účtu dlužníka na pohledávku žalovaného, jsou vůči přihlášeným věřitelům neúčinná a aby žalované byla uložena povinnost žalobci vydat částku 67.300 Kč. Žalobu zdůvodnil tvrzením, že: -Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 12. 2014, č.j. KSOS 31 INS 3197/2014-A 19 byl u dlužníka MH METAL TRADE, s. r. o., IČO 28311540, sídlem 8. května 1245/50, 795 01 Rýmařov, zjištěn úpadek a na majetek dlužníka prohlášen konkurs, a současně byl ustanoven insolvenčním správcem žalobce. -Z insolvenčního rejstříku žalobce zjistil, že proti dlužníkovi již byla v minulosti vedena 2 insolvenční řízení: 1) řízení vedené pod sp.zn. KSBR 33 INS 13241/2014, bylo zahájeno na návrh věřitele IC TRADE spol. s r.o., IČ 27780023 dne 14. 5. 2014. Dne 19. 5. 2014 bylo usnesením Krajského soudu v Brně rozhodnuto, že se k tomuto návrhu nepřihlíží, neboť nesplňoval zákonem požadované formální náležitosti a zápis v rejstříku byl ke dni 20. 6. 2014 ukončen. 2) Řízení vedené proti dlužníkovi bylo zahájeno dne 21. 5. 2014 pod sp.zn. KSBR 33 INS 13940/2014 na základě insolvenčního návrhu věřitele ALBA WASTE a.s., IČ. 24791075, se sídlem Vyšehradská 1349/2, 128 00 Praha-Nové Město. Zpětvzetím návrhu bylo proto insolvenční řízení zastaveno, přičemž usnesení o zastavení Krajského soudu v Brně bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 30. 5. 2014 a zápis v rejstříku byl ukončen ke dni 16. 7. 2014. -Vlastním šetřením insolvenční správce zjistil, že dlužník dne 29.5. 2014 uhradil žalované část pohledávky ve výši 20.000,-Kč, dne 30.6. 2014 částku 20.000,-Kč a dne 22.8.2014 částku 27.300 Kč a vše zaplatil na úhradu faktury číslo 20192 znějící na částku 107.250 Kč. Tato skutečnost vyplynula z výpisu z účtu dlužníka za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ze dne 28. 1. 2015, str. 72, 86 a 104 úplného výpisu dlužníka v obchodním rejsříku vedeném na webových stránkách justice. -Dlužník v době, kdy bylo poskytnuto citované plnění, jíž byl v úpadku dle § 3 IZ, neboť měl peněžité závazky u více věřitelů, které byly více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl dlužník schopen splácet. Tato skutečnost vyplývá z jednotlivých výše uvedených insolvenčních návrhů a přihlášek do insolvenčního řízení, a to konkrétně: a) pohledávka IC TRADE spol. s. r.o. ve výši 3.463.322,-Kč z titulu kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2013, splatná dne 18. 12. 2013; b) pohledávka MHM EKO s.r.o. ve výši 629.341,-Kč z titulu kupní smlouvy, splatná dne 25. 12. 2013 a pohledávka příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení z této částky od data splatnosti; c) pohledávka PILC ODPADY s.r.o. ve výši 416.655,-Kč z titulu nezaplaceného zboží, splatná dne 11. 12. 2013 a pohledávka příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení z této částky od data splatnosti ; d) pohledávka ALBA WASTE a.s. ve výši 6, 086.612,-Kč z titulu dodání objednaného materiálu, jednotlivé dílčí pohledávky byly splatné 13. 12. 2013, 16. 12. 2013 a 13. 12. 2013; e) pohledávka HULMAN-kovošrot s.r.o. výší 3.245.370,-Kč z titulu dodávek materiálů, jednotlivé dílčí pohledávky byly splatné 10. 12. 2013, 19. 12. 2013, 27. 12. 2013 a 24. 12. 2013; f) pohledávka DRUMETAL, s.r.o. ve výši 80.992,50 EUR (2.231.293,99 Kč) z titulu dodávek materiálů, jednotlivé dílčí pohledávky byly splatné 13. 12. 2013 a 17. 12. 2013; g) pohledávka KOMERS spol. s r.o. ve výši 2.834.669,23 Kč z titulu neuhrazeného zboží, splatná dne 28. 4. 2014. -Z uvedeného tedy vyplývá, že 1) dlužník poskytl plnění žalované v době, kdy byl v úpadku a zvýhodnil pouze jednoho ze známých věřitelů, kterému se tak dostalo vyššího uspokojení na úkor ostatních věřitelů, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Vzhledem k tomu, že v insolvenčním rejstříku byla zveřejněna obě zahájená insolvenční řízení, musel věřitel s ohledem na materiální publicitu vědět, že je dlužník v úpadku. Věřitel je tudíž dle ust. § 237 odst. 1 IZ povinen dlužníkovo plnění z neúčinného právního jednání vydat do majetkové podstaty. 2) dlužník byl v úpadku ke dni placení pohledávek žalované a žalovaná o této skutečnosti musela či mohla vědět vzhledem ke zveřejnění obou insolvenčních řízení v insolvenčním rejstříku. -Insolvenční správce žalovanou marně vyzval k vydání plnění v předmětné výši 67.300,-Kč do majetkové podstaty výzvou k úhradě-předžalobní upomínkou insolvenčního správce ze dne 24. 11. 2015.

U jednání konaném dne 9.6.2016 zástupce žalobce k obraně žalovaného doplnil skutková tvrzení tak, že: Zvýhodnění žalovaného spatřuje i ve skutečnosti, že v aktuálním insolvenčním řízení výše přihlášených pohledávek činí částku 111.899.527,11 Kč. Pokud by měl žalovaný dostat po právu v souladu se zásadou pari passu plnění, pokud by se přihlásil se svou pohledávkou do insolvenčního řízení, činila by výše uspokojení 1,5%. Žalovaný však dostal splněno v rozsahu cca 60%. K procesní obraně spočívající v liberačním důvodu pod § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona uvedla, že samotný žalovaný ve vyjádření tvrdí, že s dlužníkem obchodoval 20 let a dlužník vždy hradil své závazky. Sám je však v době přijímání neúčinných jednání v prodlení s vlastní pohledávkou více než 5 měsíců, což vyplývá z důkazu-faktury č. 20192 a seznamu přihlášených věřitelů v aktuálním insolvenčním řízení, soupisu majetkové podstaty a první zprávy insolvenčního správce o majetkové situaci dlužníka. Faktura, na kterou bylo neúčinným jednáním plněno, byla splatná 23.12.2013, a částka, která byla splatná je 107.250 Kč. Od splatnosti této faktury do úhrady výše citovaných splátek v insolvenčním rejstříku proběhly nejméně dvě insolvenční řízení. V kontextu těchto dvou řádně zveřejněných insolvenčních řízení včetně všech příloh a samotnému prodlení ve vztahu k faktuře žalovaného, dle názoru žalobkyně, nemohl žalovaný postupovat jinak než objektivně usuzovat na úpadek dlužníka.

V této souvislosti pak poukázala na přílohu z insolvenčního řízení 33 INS 13241/2014 označenou jako Omluva za zpoždění úhrady závazků a uznání závazků, kdy se jedná o univerzální omluvu věřitelům ze strany dlužníka, jež byla v prosinci 2013 zasílaná věřitelům dlužníka. Odkázala přitom na zásadu publicity insolvenčního rejstříku, kdy žalovaný tak měl možnost bez jakékoliv námahy zjistit úpadek dlužníka. Neúčinným právním jednáním, které je předmětem žaloby, jsou platby na pohledávku, která byla více než 5 měsíců po splatnosti. Je tedy nutno, aby žalovaný tvrdil, brání-li se obvyklostí takovéhoto plnění, co mezi dlužníkem a žalovaným co do fakturace, způsobu fakturace, splatnosti a konkrétních plateb bylo obvyklé.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a bránil se tvrzením, že : -Nesouhlasí s tvrzením žalobce , že uplatněný nárok má základ v § 241 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), když dovozuje, že výplaty částek 20.000,-Kč dne 29. 5. 2014, částky 20.000,-Kč dne 30. 6. 2014 a částky 27.300,-Kč dne 22. 8. 2014 byly zvýhodňujícími úkony. Tudíž neuznává (a to ani z části) žalobcem uplatněný nárok. -Cituje ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ rezultuje , že zákon tak stanovuje 4 podmínky, při jejichž splnění se nejedná o zvýhodňující právní úkon a žalovaný má za to, že v tomto konkrétním případě jsou splněny všechny současně z následujících důvodů : 1. Mezi insolvenčním dlužníkem (MH METAL TRADE s.r.o.) a žalovaným probíhal obchodní styk zhruba 20 let. Žalovaný dodával ins. dlužníkovi materiál, který mu byl vždy uhrazen. I v případě faktury č. 20192 ze dne 4. 12. 2013 na částku 107.250,-Kč dodal žalovaný ins. dlužníkovi materiál specifikovaný v: _ Příjemce č. 1/5117 ze dne 4. 12. 2013-nemagnetickou nerez 18/8, kód odpadu 170405 v množství 1.780 kg; _ Příjemce č. 1/5118 ze dne 4. 12. 2013-nemagnetickou nerez 18/8, kód odpadu 170405 v množství 1.230 kg; _ Příjemce č. 1/5119 ze dne 4. 12. 2013-nerezové špony, kód odpadu 120101 v množství 260 kg; _ Příjemce č. 1/5120 ze dne 4. 12. 2013-nemagnetickou nerez 18/8, kód odpadu 170405 v množství 200 kg; _ Příjemce č. 1/5121 ze dne 4. 12. 2013-nemagnetickou nerez 18/8, kód odpadu 170405 v množství 700 kg. Cenu za dodaný materiál určoval vždy insolvenční dlužník předem a podle ceny se žalovaný rozhodoval, kterému z dalších zpracovatelů (obdobných ins. dlužníkovi) materiál dodá. Dodání probíhalo tak, že materiál byl ins. dlužníkem (jeho zaměstnanci) roztřízen a převážen a na základě zjištěného množství a druhu materiálu byla vystavena příjemka. Je tak zřejmé, že žalovaný dodal materiál ins. dlužníkovi za sjednanou cenu. Jde o běžný styk mezi žalovaným a ins. dlužníkem, když obě smluvní strany podnikaly v oboru zpracování odpadů. 2. Z výše uvedeného (ad. 1.) je zřejmé, že ins. dlužník obdržel za své plnění přiměření protiplnění. -Akcentoval skutečnost, že obdržel od ins. dlužníka celkovou částku 67.300,-Kč za dodání kovového odpadu specifikovaného ve faktuře a Příjemkách. Aktuální cena nerezového materiálu je: _ Cena 1 kg nerezi je 17,-Kč dle ceníku společnosti KOVOŠROT SUDA s.r.o., IČ: 28006496

_ Cena 1 kg nerezi je 17,-Kč dle ceníku společnosti PEHAS technology s.r.o., IČ: 27833984 _ Cena 1 kg nerezi je 18,-Kč dle ceníku společnosti AL Metal, s.r.o., IČ: 26107961 _ Cena 1 kg nerezi je 20,-Kč dle ceníku společnosti Barko, s.r.o., IČ: 25347837 _ Cena 1 kg nerezi je 20-22,-Kč dle ceníku společnosti Agentura D-K spol. s r.o., IČ: 48168734 _ Cena 1 kg nerezi je 16,-Kč dle ceníku společnosti JARTER plus s.r.o., IČ: 03662128 _ Cena 1 kg nerezi je 18,-Kč dle ceníku společnosti KOVO-GROUP sdružení podnikatelů, Hynek Malík, IČ: 40866718 _ Cena 1 kg nerezi je 20,-Kč dle ceníku společnosti KOVOKOM ŠROT s.r.o., IČ: 26947234 _ Cena 1 kg nerezi je 19,-Kč dle ceníku společnosti KOVOSTEEL Recycling, s.r.o., IČ: 29290589 _ Cena 1 kg nerezi je 17,-Kč dle ceníku společnosti KOVOŠROT Hůrka s.r.o., IČ: 03640914 _ Cena 1 kg nerezi je 20,-Kč dle ceníku společnosti Monaxa Provider s.r.o., IČ: 28637861 _ Cena 1 kg nerezi je 22,-Kč dle ceníku společnosti METAL-KOV CZ, s.r.o., IČ: 26919265 _ Cena 1 kg nerezi je 20,-Kč dle ceníku společnosti Plzeňský skart, a.s., IČ: 64357350 Z tohoto je jasné, že ins. dlužník obdržel přiměřené protiplnění jak ve vztahu k fakturované jednotkové ceně 1 kg ( ve výši 26,-Kč, resp. 21,50 Kč), tak ve vztahu k vyplacené ceně. V posledních letech došlo k prudkému propadu ceny vykupovaných materiálů, a proto jsou aktuální ceny nižší než fakturované. 3. Ins. dlužník není osobou blízkou žalovanému, ani spolu netvoří koncern. Ve statutárním orgánu není a nikdy nebyla žádná osoba blízká žalovanému, ani žádná takové osoba nikdy nebyla společníkem ins. dlužníka. Stejně tak nebyl členem statutárního orgánu nebo společníkem samotný žalovaný. To žalovaný prokazuje jednak úplným výpisem z obchodního rejstříku ins. dlužníka a dále navrhuje, aby soud ve vztahu k fyzickým osobám jako důkaz proved výpis z centrální evidence osob ke všem stávajícím a bývalým společníkům a členům statutárního orgánu ins. dlužníka. 4. Žalovaný ani při vynaložení veškeré možné péče nemohl vědět, že dlužník je v úpadku, nebo že vyplacením dané částky dojde k jeho úpadku. Základní kapitál obchodní společnosti slouží jako základní a prvotní ukazatel jejich majetkových poměrů, když mimo jiné má mít garanční funkci ve vztahu k věřitelům. Ačkoliv se jedná o majetek, který nemusí odpovídat skutečným poměrům obchodní společnosti, je zřejmé, že smluvním partnerům dává vyšší míra základního kapitálu vyšší jistotu úhrady pohledávek za obchodní společností. V daném případě měl ins. dlužník základní kapitál 6.200.000,-Kč, 31x více, než bylo zákonné minimum v době, kdy došlo k dodání materiálu, resp., k výplatě částky 67.300,-Kč. Z obchodního rejstříku (sbírky listin) je rovněž zřejmé, že dle výkazu zisku a ztráty sestavené ke dni 31. 12. 2012 byl hospodářský výsledek ins. dlužníka kladný (před zdaněním 43.000,-Kč). V následujícím roce 2013 byl hospodářský výsledek ins. dlužníka dle rozvahy ke dni 31. 12. 2013 před zdaněním 5.448.000,-Kč. Žalovaný tedy jak z výše základního kapitálu, tak ze zveřejněných hospodářských výsledků věděl, že ins. dlužník není v úpadku, když jeho hospodářské výsledky byly v tzv. kladných číslech. Ve vztahu k argumentaci žalobce ohledně dvou předchozích insolvenčních řízení není možné, dle názoru žalovaného, dojít k závěru, že by žalovaný, nebo jakákoliv jiná osoba měla dojít k přesvědčení, že je ins. dlužník v úpadku. První insolvenční řízení ins. dlužníka vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 13241 bylo zahájeno věřitelským insolvenčním návrhem dne 14. 5. 2014 a dne 20. 5.

2014 bylo vydáno usnesení č. j. KSBR 33 INS 13241/2014-A-5, kterým soud rozhodl tak, že Insolvenční soud vyrozumívá věřitele, že k jeho návrhu doručenému soudu dne 14. května 2014 se nepřihlíží. Předmětný návrh byl zaslán prostřednictvím datové schránky zástupce věřitele, nebyla však k němu připojena procesní plná moc opatřena úředně ověřeným podpisem (v elektronické podobě nahrazeným doložkou o konverzi dokumentu). Insolvenční soud proto k návrhu navrhovatele ve smyslu výše citovaných ustanovení insolvenčního zákona (§ 97 odst. 3 IZ) nepřihlíží. V pořadí druhé insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 13940/2014 bylo zahájeno rovněž věřitelským insolvenčním návrhem dne 21. 5. 2014, přičemž dne 23. 5. 2015 došlo k jeho úplnému zpětvzetí. Podle ustanovení § 130 odst. 1 věty první insolvenčního zákona, je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Ve vztahu k tomuto druhému řízení sice došlo k zastavení až dne 30. 5. 2014, tedy po první splátce 20.000,-Kč, ale s ohledem na již zveřejněné zpětvzetí bylo jisté, že k zastavení dojde. Z těchto dvou předchozích insolvenčních řízení úpadek ins. dlužníka nevyplýval a plnění, které žalovaný přijal, bylo přijato za situace, kdy z veřejně dostupných informací úpadek či předlužení ins. dlužníka nijak nevyplývalo. Citovaná tvrzení vyplývají z 1) faktury č. 20192 ze dne 4. 12. 2013 na částku 107.250,-Kč, 2) Příjemky č. 1/5117, 1/5118, 1/5119, 1/5120 a 1/5121 všechny ze dne 4. 12 2013; 3) výpisu z obchodního rejstříku ins. dlužníka; 4) výpisu z živnostenského rejstříku žalovaného; 5) výpisu centrální evidence obyvatel všech fyzických osob uvedených jako společník nebo člen statutárního orgánu ins. dlužníka dle výpisu z obchodního rejstříku; 6) účetní rozvahy zisku a ztrát ins. dlužníka za roky 2012 a 2013; 7) vyhlášky Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2014, č. j. KSBR 33 INS 13241/2014-A-2; 8) usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2014, č. j. KSBR 33 INS 13241/2014-A-5; 9) vyhláška Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2014, č. j. KSBR 33 INS 13940/2014-A-2; 10) zpětvzetí ins. návrhu ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 13940/2014 a založené v ins. spisu KSBR 33 INS 13940/2014-A-9; 11) Ceníků společností KOVOŠROT SUDA s.r.o., PEHAS technology s.r.o., AL Metal, s.r.o., Barko, s.r.o., Agentura D-K spol. s r.o., JARTER plus s.r.o., KOVO-GROUP sdružení podnikatelů, Hynek Malík, KOVOKOM ŠROT s.r.o., KOVOSTEEL Recycling, s.r.o., KOVOŠROT Hůrka s.r.o., Monaxa Provider s.r.o., METAL-KOV CZ, s.r.o., Plzeňský skart, a.s.. -Žalovaný od ins. dlužníka obdržel: a) Dne 29. 5. 2014 částku 20.000,-Kč; b) dne 30. 6. 2014 částku 20.000,-Kč; c) dne 22. 8. 2014 částku 27.300,-Kč. První ins. řízení u Krajského soudu v Brně vedené pod sp. zn. KSBR 33 INS 13241/2014 bylo zahájeno dne 14. 5. 2014 a rozhodnutí o jeho ukončení bylo zveřejněno dne 20. 5. 2014. Tj. 9 dnů před první platbou dne 29. 5. 2014. Druhé ins. řízení u Krajského soudu v Brně vedené pod sp. zn. KSBR 33 INS 13940/2014 bylo zahájeno dne 21. 5. 2014 a návrh byl vzat zpět podáním zveřejněným dne 23. 5. 2014. Tj. 6 dnů před platbou ze dne 29. 5. 2014. Aktuální a poslední ins. řízení vedené u nadepsaného soudu pod sp. zn. KSOS 31 INS 23197/2014 bylo zahájeno na návrh ins. dlužníka dne 26. 8. 2014. Tj. 4 dny po poslední platbě dne 22. 8. 2014. -Všechny platby žalovanému byly provedeny v časovém úseku, kdy nebylo vedeno žádné insolvenční řízení, případně kdy sice vedeno bylo, ale v době platby bylo jisté, že bude ukončeno. Žalovaný tak neměl možnost ani při jím vynaložené maximální možné pečlivosti vědět o úpadku, hrozícím úpadku či předpokládat, že výplata částky 67.300,-Kč povede k úpadku ins. dlužníka, jehož společnost se základním kapitálem 6.200.000,-Kč dosáhla v roce 2013 zisk ve výši 5.448.000,-Kč před zdaněním. V souladu se zásadou materiální publicity žalovaný spoléhal na údaje zveřejněné ve veřejných rejstřících. Žalovaný jako podnikatel znalý právních předpisů při své podnikatelské činnosti důvodně předpokládal, že právní jednání, kterým došlo ke zpětvzetí insolvenčního návrhu znamená ukončení insolvenčního řízení. Je notorietou, že věřitelské insolvenční návrhy jsou podávány za účelem zvýšení tlaku na dlužníky a jejich zpětvzetí bývá velmi často zapříčiněno úhradou dlužných pohledávek dlužníkem. Ačkoliv zákon umožňuje, aby insolvenční správce odporoval zvýhodňujícím právním úkonům definovaným v § 241 odst. 1 a odst. 2 IZ, není v projednávaném případě tato možnost dána. Naopak žalovaný označil důkazní prostředky, kterými hodlá prokázat, že výplata částky 67.300,-Kč nebyla zvýhodňujícím právním úkonem ve smyslu § 241 odst. 5 písm. b) IZ.

Podáním ze dne 24. 6. 2016 žalovaný pak modifikoval svou obranu k doplněným tvrzení žalobce tak, že : -v období od roku 2007 nedohledal ve svém účetnictví žádné faktury vystavené za dodání materiálu ins. dlužníkovi, u kterých by byl ins. dlužník v prodlení. Obchodní styk sice mezi nimi probíhal, nicméně byl to žalovaný, kdo odebíral materiál od ins. dlužníka. -I přes tuto skutečnost má žalovaný za to, že prodlení s úhradou faktury č. 20192 nebylo v průmyslovém odvětví, ve kterém podnikal žalovaný a dlužník ničím výjimečným. Množství odběratelů kovového šrotu a barevných kovů bylo v prodlení s úhradou faktur, které jim žalovaný vystavil. 1. V roce 2007 se jednalo o prodlení společnosti TSR Czech Republic s.r.o., IČ: 40614875, se sídlem Sokolovská 192/79, Karlín, 180 00 Praha 8, která se dostala do prodlení s úhradou faktur v 17-ti případech, když doba prodlení byla v rozmezí dnů až měsíců. Příkladmo se jedná o: Fakturu ž alovaného č . 6FV039 na č ástku 142.121,60 Kč , která byla splatná dne 12. 8. 2006, ale uhrazena byla 2. 1. 2007; fakturu ž alovaného č . 27V025 na č ástku 83.866,50 Kč , která byla splatná dne 21. 4. 2007, ale uhrazena byla 1. 7. 2007; fakturu ž alovaného č . 27V035 na č ástku 9.405,80 Kč , která byla splatná dne 15. 6. 2007, ale uhrazena byla 29. 6. 2007. 2. V témže roce se do prodlení dostal i Vladimír Erben, EKO METALRECYCLING, 8. Května 1245/50, Rýmařov, 79501 s úhradou faktury č. 27V056 na částku 89.895,60 Kč splatnou dne 26. 9. 2007, uhrazenou dne 18. 10. 2007. Tento subjekt již ukončil činnost. 3. V roce 2008 se jednalo o prodlení společnosti TSR Czech Republic s.r.o., IČ: 40614875, se sídlem Sokolovská 192/79, Karlín, 180 00 Praha 8, která se dostala do prodlení s úhradou: Faktury ž alovaného č . 28V003 na částku 14.503,80 Kč splatnou dne 17. 2. 2008, uhrazenou dne 25. 2. 2008; faktury ž alovaného č . 28V032 na č ástku 302.993,10 Kčps latnou dne 4. 6. 2008, uhrazenou dne 21. 6. 2008. Tatáž společnost TSR Czech Republic s.r.o. v roce 2008 neuhradila faktury žalovaného č. 28V076, č. 28V077, č. 28V078, č. 28V079 a č. 28V080 v celkové částce 29.022,20 Kč.

Žalovaný dlužné faktury nevymáhal a byly uhrazeny až v roce 2009, jak dokládá výpis vydaných faktur v roce 2009. 4. Dále šlo o společnost KOVOŠROT-MORAVIA CZ a.s., IČ: 27416771, se sídlem Úvaly, Dobročovice 22, PSČ 25082, která byla v prodlení s úhradou faktury žalovaného č. 28V014 na částku 1.373.471,80 Kč splatné dne 28. 3. 2008, uhrazené dne 2. 4. 2008. 5. Společnost KARLA spol. s r.o., IČ: 14613182, se sídlem Zahradní 2004/46D, 792 01 Bruntál na fakturu žalovaného č. 28V056 na částku 40.698,00 Kč uhradila dne 2. 10. 2008 částku 20.958,-Kč, čímž nedodržela termín splatnosti stanovený na 6. 10. 2008 a zbývající část fakturované částky ve výši 19.740,-Kč uhradila až v roce 2009, jak dokládá výpis vydaných faktur v roce 2009. V roce 2009 se do prodlení dostala společnost KARLA spol. s r.o., IČ: 14613182, se sídlem Zahradní 2004/46D, 792 01 Bruntál, když se jednalo o: fakturu ž alovaného č . 29V022 načástku 36.610,40 Kč splatnou dne 14. 6. 2009, uhrazenou dne 7. 7. 2009; fakturu ž alovaného č . 29V028 na č ástku 60.073,60 Kčsplatnou dne 4. 7. 2009, uhrazenou dne 15. 7. 2009; fakturu ž alovaného č . 29V030 na č ástku 329.641,90 Kč splatnou dne 15. 7. 2009, uhrazenou dne 24. 7. 2009. Dále byla v prodlení i společnost TSR Czech Republic s.r.o., která neuhradila v termínu splatnosti fakturu žalovaného č. 29V041 na částku 19.706,40 Kč, splatnou dne 13. 9. 2009, uhrazenou dne 31. 12. 2009. 6. Společnost HOPR TRADE CZ, s.r.o., IČ: 26869306, se sídlem Libušina 667/72, Chválkovice, 779 00 Olomouc se dostala do prodlení s úhradou faktury č. 29V060 na částku 4.498,20 Kč splatné dne 4. 12. 2009, uhrazenou dne 1. 1. 2010, jak dokládá výpis vydaných faktur v roce 2010. V roce 2010 eviduje žalovaný prodlení u společnosti TSR Czech Republic s.r.o., která neuhradila v termínu splatnosti: fakturu č . 10V005 na č ástku 24.552,00 Kčsplatnou dne 25. 2. 2010, uhrazenou dne 4. 3. 2010; fakturu č . 10V024 na č ástku 50.000,40 Kč splatnou dne 8. 5. 2010, uhrazenou dne 19. 5. 2010; faktur v ucelené ř aděč . 10V081-10V087 a č. 10V089 uhrazených až na počátku roku 2011, jak vyplývá z výpisu vydaných faktur v roce 2011. 7. U společnosti COWO s.r.o. (nyní v likvidaci), IČ: 27749070, se sídlem Modřická 205, 664 48 Moravany evidoval v roce 2010 po splatnosti: fakturu č . 10V047 na č ástku 10.368,00 Kč , splatnou dne 23. 7. 2010, uhrazenou dne 24. 8. 2010; fakturu č . 10V073 na č ástku 10.176,00 Kč , splatnou dne 18. 11. 2010, uhrazenou dne 8. 10. 2010; 8. U společnosti SAKER spol. s r.o., IČ: 46960830, se sídlem Na Sádkách 3475/4c, 767 01 Kroměříž evidoval žalovaný po splatnosti: fakturu č . 10V034, na č ástku 126.160,80 Kč , splatnou dne 2. 6. 2010, uhrazenou dne 3. 6. 2010; fakturu č. 10V062 na částku 219.768,00 Kč splatnou dne 1. 10. 2010, uhrazenou dne 16. 11. 2010;

fakturu č . 10V088 na č ástku 129.103,20 Kč , splatnou dne 13. 1. 2011, uhrazenou dne 18. 1. 2011. V roce 2011 byla v prodlení společnost TSR Czech Republic s.r.o., která neuhradila žalovanému v termínu splatnosti: fakturu č . 211V004 na č ástku 106.627,20 Kč , splatnou dne 15. 2. 2011, uhrazenou dne 28. 2. 2011; fakturu č . 211V046 na č ástku 25.873,00 Kč , splatnou dne 5. 10. 2011, uhrazenou dne 20. 10. 2011. U společnosti SAKER spol. s r.o. evidoval žalovaný prodlení s úhradou: faktury č . 211V001 na č ástku 93.456,00 Kč , splatnou dne 10. 2. 2011, uhrazenou dne 21. 21. 2011; faktury č . 211V005 na č ástku 382.574,40 kč , splatnou dne 15. 2. 2011, uhrazenou dne 1. 3. 2011. U společnosti COWO s.r.o. (nyní v likvidaci) evidoval žalovaný prodlení u faktury č. 211V022 na částku 7.800,-Kč splatnou dne 27. 5. 2011, uhrazenou dne 1. 8. 2011. V roce 2012 byla v prodlení společnost TSR Czech Republic s.r.o., která neuhradila žalovanému v termínu splatnosti: fakturu č . 121V002 na č ástku 51.074,00 Kč , splatnou dne 16. 2. 2012, uhrazenou dne 24. 2. 2012 fakturu č . 121V031 na č ástku 73.788,00 Kč , splatnou dne 24. 3. 2012, uhrazenou dne 31. 3. 2012. Prodlení delší než 5 dnů evidoval žalovaný s úhradou jeho faktury u společnosti SAKER spol. s r.o., když se jednalo o fakturu č. 121V064 na částku 78.352,00 Kč, splatnou dne 8. 8. 2012, uhrazenou dne 14. 8. 2012. V roce 2013 se do prodlení s úhradou faktury žalovaného č. 121V203 na částku 5.184,00 Kč dostala společnost Nehlsen Třinec, s.r.o., IČ: 25355996, se sídlem Třinec-Staré Město, Jablunkovská 392, PSČ 73961, když termín splatnosti 30. 1. 2013 nedodržela o jeden den. Dále byla v prodlení několika dnů společnost TSR Czech Republic s.r.o., když se jedná o: fakturu č . 201163 na částku 24.814,-Kč splatnou dne 22. 8. 2013, uhrazenou dne 28. 8. 2013; fakturu č . 201146 na částku 4.030,-Kč, splatnou dne 6. 6. 2013, uhrazenou dne 11. 6. 2013. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že v období let 2007-2013 docházelo u mnoha obchodních partnerů žalovaného k prodlení s úhradou jím dodaného plnění. Prodlení se týkalo různých částek a trvalo v rozmezí od několika dnů do několika měsíců. V ani jednom z případů prodlení žalovaný nepodnikal kroky směřující k bezprostřednímu vymožení dlužných částek (podání žalob nebo přihlášek do případných insolvenčních řízení). Nakonec byly pohledávky žalovaného uhrazeny. Tento vývoj byl očekáván i v případě ins. dlužníka. Pouze v jediném případu obchodního partnera žalovaného bylo zahájeno insolvenční řízení (mimo ins. dlužníka v tomto řízení), kdy dne 20. 5. 2016 byl podán insolvenční návrh na společnost COWO s.r.o. v likvidaci. Zejména společnost TSR Czech Republic s.r.o. se po celou sledovanou dobu nacházela v prodlení, ale do dnešního dne na ni nebyl podán insolvenční návrh. Žalovaný má za to, že v průmyslovém odvětví, ve kterém podniká, je prodlení s úhradou faktur běžným jevem, resp. založenou zvyklostí. Opakovaně obchodoval se subjekty, které byly v prodlení, a nikdy se nestalo, že by prodlení s úhradou jím vystavených faktur vedlo k nevymožitelnosti fakturovaných částek. Uzavírá tak, že prodlení s úhradou faktury, i když trvá několik měsíců, neznamená úpadek. Přijetí plnění od subjektu, který je v prodlení, nemůže být odmítáno s poukazem na možné znevýhodnění jiných věřitelů (o kterém se navíc věřitel z povahy věci dozví až ex post). To navíc za situace, kdy žalovaný měl ve sledované době více dlužníků v prodlení. Takovýto postup by byl v rozporu se zásadou tržního hospodářství.

U jednání konaném dne 9.6.2016 účastníci učinili nesporné skutečnosti, že: -usnesením KS v Ostravě ze dne 23.12.2014, č.j. KSOS 31 INS 23197/2014-A19, byl u dlužníka MH Metal Trade, s.r.o., zjištěn úpadek, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz a současně byl ustanoven insolvenční správce žalobce JUDr. Patrik Graňák; -vůči dlužníkovi byla již v minulosti vedena dvě insolvenční řízení: 1) KSBR 33 INS 13241/2014, které bylo zahájeno k návrhu věřitele IC TRADE spol. s r.o., IČ 27780023, ze dne 14.5.2014. Dne 19.5.2014 bylo usnesením KS v Brně rozhodnuto, že se k tomuto návrhu nepřihlíží, neboť nesplňoval zákonem požadované zákonné náležitosti a zápis rejstříku byl ke dni 20.6.2014 ukončen. 2) KSBR 33 INS 13940/2014, které bylo zahájeno k návrhu věřitele ALBA WASTE a.s.., IČ 24791075, ze dne 21.5.2014. Zpětvzetím návrhu bylo toto řízení zastaveno, přičemž usnesení o zastavení bylo Krajským soudem v Brně v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 30.5.2014 a zápis v rejstříku je ukončen ke dni 16.7.2014. -Fakturou č. 20192 ze dne 4.12.2013 s datem splatnosti 20.12.2013 žalovaný dlužníkovi vyúčtoval částku 107.250 Kč za dodávku zboží (nerez kusové + spony) bez DPH, na kterou dlužník plnil dne 29.5.2014 částkou 20.000 Kč, dne 30.6.2014 částkou 20.000 Kč a dne 22.8.2014 částkou 27.300 Kč. -žalovaný učinil nespornou i skutečnost, že dlužník v době citovaného poskytnutého plnění žalovanému byl v úpadku, když tato skutečnost má základ v dostupných listinách založených v insolvenčním spisu insolvenčního řízení sp.zn. KSOS 31 INS 23197/2014. -žalobce činí nesporný fakt, že vyúčtovaná cena žalovaným spornou fakturou č. 20192 na částku 107.250 Kč, je relevantním (přiměřeným) protiplněním za poskytnuté zboží žalovaným, jinými slovy, že částka odpovídá hodnotě zboží. -žalovanému se nedostalo plnění od dlužníka jako osobě blízké.

Z citovaných skutkových tvrzení účastníků vyplývá, že jsou mezi nimi nesporné skutečnosti, že žaloba došlá soudu dne 17.12.2015 byla podána insolvenčním správcem ve lhůtě uvedené v ustanovení § 239 odst. 3 IZ tj. ve lhůtě 1 roku, když dané insolvenční řízení bylo zahájené dnem 26.8.2014 k návrhu dlužníka (k odporovaným úkonů došlo jak následně uvedeno v květnu, červnu a srpnu roku 2014) a rozhodnutí o úpadku dlužníka (spolu s prohlášením konkurzu) bylo vydané dne 23.12.2014. Žaloba byla tedy podána včas a osobou oprávněnou.

S ohledem na obranu žalovaného a skutková tvrzení žalobce účastníci učinili sporné skutečnosti: 1) zda žalovaný (ne)mohl při náležité pečlivosti poznat, že je dlužník v úpadku; 2) zda platby provedené dlužníkem byly učiněny za podmínek obvyklých v obchodním styku, tudíž zda se jednalo o zvýhodňující úkon či nikoliv; 3) zda se žalovanému dostalo více předmětným plněním dlužníka na úkor ostatních věřitelů, než by mu jinak náleželo v konkurzu.

Ke sporným otázkám ad 1 a ad 2 soud učinil zjištění :

Ze Zápisu ze schůze věřitelů ze dne 6.6.2014 a výpovědi svědka: Daniela Medka , že subjekt žalovaného zná osobně. Patří k té části klientely, která představuje cca 95% obchodních partnerů, se kterými osobně jednal a byl v kontaktu. Spolupracují spolu po dobu 15 let. Jedná se o dodavatele materiálu do výroby slévárny. Firma dlužníka se dostala do problémů cca koncem roku 2013, kdy jim nebylo dodáno objednané zboží z Filipín v hodnotě 4.100.000 USD. Předmětem dodávky byla měď uložená v kontejnerech, které byly během přepravy vykradeny a v současné době probíhá soudní řízení s firmou DHL k návrhu z posledního kvartálu roku 2014. S žalovaným u předmětné dodávky jednal pan Josef Musálek, obchodní zástupce. V daném případě proběhla dodávka tak, jak bylo běžně zvykem, žalovaný materiál dodal do slévárny, zboží převzala a zkontrolovala pracovnice na vstupní kontrole paní Dagmar Misařová. Tato provedla převážení dodaného zboží, odsouhlasila s dodacím listem, k tomu přidala kopii tzv. váženek a kopii dodacího listu vrátila žalovanému a jednu kopii s váženkami předala panu Musálkovi, který na základě těchto váženek a dodacího listu žalovanému sdělil částku, kterou si má vyúčtovat fakturou. Bývalo zvykem cenové relace předběžně dohodnout předem, tj. před dodávkou. Konečná cena pak byla stanovena v závislosti na vážních lístkách a dodané kvalitě zboží. Faktura byla doručována na sekretariát firmy do Rýmařova. Všechny faktury na materiál sám kontroloval. Faktura žalovaného byla poté předána v naskenované verzi na účetní oddělení. Originál faktury byl založen do účetnictví, což činila vždy účetní. Neví o tom, že by žalovaný věděl, jaká je ekonomická situace naší firmy. Po předestření skutečnosti, že faktura č. 20192 vyúčtovává plnění z prosince 2013,uvedl, že k tomuto datu zcela určitě žalovaný nemohl předpokládat, že mají finanční problémy, protože to v té době nevěděli ani sami. Zásadně vždy své závazky ve vztahu k žalovanému a nejen k němu se snažil uhradit včas, tzn. nebýt v prodlení. Maximální prodlení bylo jeden týden. Důvodem nezaplacení předmětné faktury č. 20192/2013 byl ten, že právě těsně před tím se dozvěděli, že došlo k popsané ztrátě zboží, tzn. dodávky mědi. Žalovaný se začal o zaplacení předmětné faktury upomínat někdy v průběhu ledna 2014. Připustil možnost, že i v daném případě o tom s panem Perničkou hovořil i osobně. V té době byli informování firmou DHL a pojišťovnou, že dodávka bude zaplacena, a tak žalovaného uklidňoval, že peníze budou zaplaceny po obdržení zmíněného plnění. Filozofie, kterou při hrazení pohledávek, resp. svých závazků vůči věřitelům měli, spočívala ve snaze uhradit co největší množství věřitelů. Fakticky to probíhalo tak, že hradili ty závazky, které byly nižší a byla šance je uhradit, než závazky velkých věřitelů, kde v momentální situaci šanci na jejich uhrazení neměli. Větším věřitelům posílali částky procentuálně výrazně nižší než menším věřitelům. Po předestření firem zmiňovaných žalobcem v žalobě v čl. II odst. 2.: ICE Trade s.r.o., MHM EKO, s.r.o., Pilc odpady, s.r.o., Alba vaste, a.s., Hulman kovošrot, s.r.o., Drometa, s.r.o., potvrdil, že toto jsou zmiňovaní obchodní partneři, velké firmy. Rozdíl mezi žalovaným je ve velikosti a v rozsahu objemu podnikání. Z hlediska objemu byly dodávky od citovaných firem daleko vyšší než dodávky žalovaného. Firmy nedodávaly stejný druh zboží. Některé z firem dodávaly materiál k zajištění provozu ve slévárně, některé firmy dodávaly zboží, se kterým nadále obchodovali, tedy které bylo určeno k prodeji.

Co do platebních podmínek (lhůt splatností) nebyly mezi firmami-obchodními partnery žádné rozdíly. Dopis Oznámení věřitelům , zná, vyhotovila jej společnice a majoritní vlastník paní Iveta Hadová. Neví, komu jej paní Hadová rozeslala. Na filozofii plateb se domlouvali s paní Hadovou ve snaze zajistit provoz slévárny. Provoz slévárny se jim podařilo udržet do konce července 2014. V průběhu roku 2014 k žádné změně ve společnosti nedošlo. Ke změně sídla došlo v roce 2013, a to po zakoupení podniku v Rýmařově, kdy se firma z Brna přestěhovala do Rýmařova. Žalovaný se v průběhu doby opakovaně poptával po stavu naší ekonomické situace, resp. zajímal se o to, kdy mu fakturu zaplatí. Nevybavuje si, že by s panem Perničkou o insolvenčních návrzích, které předcházely nynější insolvenci, hovořil. V oboru podnikání subjekt dlužníka není malá firma, a tudíž o tom, že mají ekonomické problémy, se rychle vědělo v oboru podnikání. Žalovaný věděl, že má i další závazky a domlouvali se, že mu budou postupně předmětnou pohledávku hradit. Zorganizovali schůzi věřitelů, kde informovali věřitele o ekonomické situaci dlužníka, ovšem jednalo se o věřitele, kde měli závazky přesahující 1.000.000 Kč. Žalovaný tam přítomen nebyl, protože do této kategorie věřitelů nespadal. Na této schůzi věřitelů se je snažil přesvědčit, aby jim vytvořili časový horizont k zajištění výroby slévárny, která vydělávala poměrně značné peníze, a byli by schopni postupně dluhy umořovat. Nakonec se to však nepodařilo. Nešlo o to sjednávat jen delší lhůtu k úhradě, ale vyvíjeli tak snahu o to, aby zajistili dodávku potřebného materiálu k výrobě. Zápis ze schůze věřitelů ze dne 6.6.2014 a týdenní zpráva č. 1 je zmíněným zápisem z této schůze věřitelů. Po předestření sporné faktury č. 2092, uvedl , že zboží takto vyúčtované bylo určeno ke zobchodování, tzn. k prodeji, což se také stalo. Žalovaný však dodával nejen toto zboží k prodeji, ale i zboží přímo k výrobě do slévárny. Není si vědom toho, že by žalovaný uplatnil své pohledávky v insolvenčním řízení. Co se týče dodávky mědi, bylo dohodnuto s firmou DHL, že první část dodávky bude dodána počátkem prosince 2013, zbytek měl být dodán po novém roce 2014. Všechny kontejnery, tedy obě dodávky dorazily, ale kontejnery místo mědi obsahovaly betonovou suť. Obchodní spolupráce a zvyklosti s panem Perničkou byly stejné jako vůči ostatním obchodním partnerům. Některé firmy mu posílaly předžalobní výzvu k zaplacení dluhu, ale jestli byl mezi nimi pan Pernička, neví. Všem zákazníkům-obchodním partnerům obdobně velkým jako žalovaný, poskytoval stejné informace. Žalovanému jiné informace neposkytoval, a to ve vztahu týkajícího se ekonomické situace firmy.

Z účastnické výpovědi Stanislava Perničky, že firmu žalobce zná zhruba od roku 1994. Následně pak došlo ke změně společníků a zná dlouho i přítomného jednatele, snad i zmíněných 15 let. Zásadně podniká tak, že když se mu podaří zajistit nějaké zboží, tak obtelefonuje všechny své obchodní partnery, zjistí cenové relace, za které by zboží mohl prodat, a u těch, kteří mu nabídnou nejvyšší cenu, se na dodávce dohodne. Tak se stalo i v daném případě, kdy se na ceně předběžně s firmou dlužníka dohodl, zboží přivezl, oni je zvážili a na základě toho pak vystavil fakturu a zásadně v předchozím období zboží bylo zaplaceno. Snaží se spolupracovat s firmami, které mu zajišťují zásadně zdroj finančních prostředků pro zajištění provozu firmy, tedy pro nákup zboží.

Protože v daném případě znal firmu dlužníka, věděl , že se jedná o seriozní firmu, tak neřešil případné platební problémy několika týdnů-jednoho nebo dvou. Od právníka firmy dlužníka mu přišlo nějaké vyrozumění, že jsou v potížích a domluvili se na nějakém splátkovém kalendáři, který byl dodržován. Tak, jak bylo ujednáno, tak bylo zaplaceno. Kdy dostal vyrozumění o tom, že žalobce je ve velkých dluzích, to si pro časový odstup nevybaví. V daném případě o sporné pohledávce jednal nejdříve s panem Musálkem, kde se ho poptával, v čem je problém při placení a ten mu řekl, že firma má nějaké problémy. Proto kontaktoval telefonicky pana Medka a domluvili si schůzku na firmě, kde se následně dohodli na zmíněném splátkovém kalendáři. O tom, že firma žalobce má problém se skutečně vědělo v oboru velmi rychle. Vědělo se, že očekávali nějaké zboží, které jim nepřišlo. Neví, v jakém programu účtuje jeho účetní. Do insolvenčního řízení se nepřihlašoval. Žádný dluh u něj dlužník nemá. Platby ze dne 29.5.2014 a 30.6.2014 po 20.000 Kč a dne 22.8.2014 ve výši 27.300 Kč, jsou doplatek ceny, to je částky 107.250 Kč na základě zmíněného splátkového kalendáře, když před tím mu byla zaplacena už částka kolem 40.000 Kč, datum plnění si nevybaví. Nevybaví si , kdy s dlužníkem uzavřeli zmíněný splátkový kalendář. Od zmíněné platby uběhly téměř 3 roky a má veškerý dluh zaplacený a neměl důvod listiny uskladňovat. U ostatních firem postupuje stejně jako u dlužníka. Dělá zhruba kvartálně vyhodnocování zaplacených faktur, kdy konfrontuje faktury s výpisy z účtu. Tehdy zjišťuje, která faktura a jak dlouho nebyla zaplacena. Z účtu zjistí, že platba nedošla a teprve poté zjišťuje údaje týkající se faktur. O platbu se začíná zajímat při prodlení delším jak 3 měsíce. Ani prodlení delší jak 3 měsíce jeho provoz neohrožuje. Úroky z prodlení nikdy nevymáhal ani smluvní pokuty. Myslí si, že v branži tj. nakládání s kovovými odpady a obchodování, se to nedělá, resp. není to běžné. Sám příliš zběhlý s prací s počítačem není. V případě potřeby však mu vypomáhá syn , kterého čas od času pověří k prověření nějakého obchodního partnera. Kde a jak to zjišťuje, to neví. S žádnou advokátní kanceláří v předmětné době nespolupracoval.

Z Výpisů z OR, odd. C vložka 3441, spol CoWo s.r.o. v likvidaci; Výpis z OR, odd. C vložka 108476, spol. TSR Czech republic s.r.o. IČ40614875; Výpis z OR, odd. C, vložka 6275, spol. Saké s.r.o, IČ 46960830; Výpis z OR, odd. B, vložka 12182, spol. Kovo šrot Moravia cz, a.s.; Výpis z OR, odd. C, vložka 9525, spol. Nehlsen Třinec, s.r.o.; Výpisu z OR, odd. C, vložka 28788, spol. Hoper Trade, cz, s.r.o. ; Výpis z OR, odd. C, vložka 828, spol. Kamna spol. s.r.o., vše č.l. 47-60 a listin označené Faktury-soupis vydaných faktur č.l. 63 a 64, v nichž je uvedeno datum vystavení, datum splatnosti a datum uhrazení za období od července roku 2006 do konce roku 2013, že žalovaný v uvedeném časovém úseku evidoval za citovanými firmami dlužné platby po lhůtě splatnosti v trvání dnů, týdnů i měsíců. Subjekt dlužníka se tam nevyskytuje

Z výpovědi svědkyně Alexandry Tylová, bylo zjištěno, že žalovaného zná, když jakožto zaměstnanec právního předchůdce dlužníka EKO METAL RECYCLING pracovala jako vážná, s žalovaným přišla do kontaktu jakožto se zákazníkem firmy. Zásadně za dob právního předchůdce dlužníka probíhala spolupráce tak, že žalovaný na váhu přijel vždycky zprostředkovaně po dohodě s šéfem, v té době panem Erbenem. Ten jí telefonicky oznámil příjezd žalovaného. Po příjezdu žalovaného s odpadem, na váze jej zvážili, kvantifikovali množství a druh odpadu, poté bylo zboží vyskladněno a poté byl potvrzen dodací list, což probíhalo tak, že když tam byl obchodní zástupce, resp.: pracovník obchodního oddělení, který měl žalovaného na starost, tak dodací list potvrzoval on a když k dispozici nebyl, tak dodací list potvrzovala sama vždy po telefonické dohodě s příslušným pracovníkem obchodního oddělení. Jak následně probíhala fakturace dodaného odpadu, jaká byla lhůta splatnosti i cena a o platbách zamětnavatele, o tom nic neví, nebylo to náplní její činnosti. Po převzetí firmy dlužníkem pak začala pracovat ve funkci asistentky ředitele a neměla už s žalovaným vůbec žádný kontakt. Nepřišla s ním do kontaktu ani v telefonické formě. Žádné informace o ekonomických poměrech firmy mu tedy nikdy nepodávala.

Z výpovědi svědka: Josefa Musálka bylo zjištěno, že žalovaného zná od roku 2002-2003, kdy pracoval u právního předchůdce firmy dlužníka EKO METAL RECYCLING ve funkci zásobovače, jako zákazníka firmy. S žalovaným probíhala spolupráce standardně jako se všemi zákazníky předchůdce dlužníka. Jak dlužník tak i jeho předchůdce vždy na základě cen kovů na světové burze, vyhotovili vlastní ceník, který pak prezentoval klientům, když sjednával kontrakt na dodávku. Zákazník buď s cenou souhlasil a uzavřel smlouvu, anebo nesouhlasil a k uzavření smlouvy nedošlo. Když k dohodě o ceně došlo, spolupráce probíhala tak, že žalovaný zboží dodal, toto bylo zváženo, potvrdil se dodací list a tím pro něj práce se zákazníkem a tím i s žalovaným skončila. Z praxe je mu známo, že na základě dodacích listů žalovaný vždy vystavil fakturu, ale ta již nebyla doručována jemu, ale přímo na účtárnu do Otrokovic. Účetní pouze u něj telefonicky zkontrolovala, zda vyúčtovaná cena souhlasí a pouze tyto skutečnosti převážně telefonicky verifikoval-odsouhlasoval. Neví, že by s žalovaným mluvil koncem roku 2013 o nějakých skutečnostech, proč dlužník, neplatí faktury. Nevylučuje to však. O stavu firmy nevěděl nic. Věřitelé sice telefonovali, ale nemohl žádné relevantní odpovědi poskytnout, poněvadž nic nevěděl. Odkazoval je většinou na pana Medka, jednatele firmy. Ví, že vedení dlužníka, pan Medek s paní Hadovou, vyvíjelo nějakou aktivitu, byl snad rozeslán i nějaký dopis, ve kterém se vysvětlovala nějaká skutečnost o neúspěšném obchodu a o řešení pojištění a to si však více pamatuje z jednání paní Hadové s významnějšími klienty, kterého se účastnil jednou nebo dvakrát. Co bylo konkrétním předmětem těchto jednání i zmíněného dopisu si pro časový odstup nevybavuje. Má jen povědomost o tom, že dopis byl emailem rozeslán, ale neví komu se posílal. Žalovaný patřil k minoritním zákazníkům, kdy dodával dlužníkovi občas nějaké zboží a to snad v průměru dvakrát za kvartál a dodávka nebyla vyšší jak 3 tuny za tento kvartál. Je pravděpodobné, že s žalovaným v roce 2014 hovořil, ale co mu řekl o firmě, to neví. Sám neměl jiné informace než z vlastního pozorování dění ve firmě, které spočívalo v útlumu činnosti, což dovozoval ze skutečnosti, že se neprováděly nákupy, resp. prováděly se sporadicky a v chodu se udržovala jen tavírna , která firmu držela nad vodou. Nákupy v té době, které k chodu tavírny byly zapotřebí, prováděl jednatel firmy P. Medek sám. Neměl do poslední chvíle žádné informace o faktické situaci firmy, protože pracovní poměr byl skončen v podstatě ze dne na den v průběhu měsíce srpna roku 2014.

Ke sporné otázce ad 2) zda žalovaný (ne)mohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku soud provedl zjištění:

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 33 INS 13241/2014, že návrhem věřitele TRADE, s. r. o., na zahájení insolvenčního řízení ze dne 14.05.2014, že vůči dlužníkovi bylo zahájené insolvenční řízení, o kterém bylo usnesením soudu ze dne 19.05.2014 rozhodnuto, že se k němu nepřihlíží, neboť nesplňoval zákonem požadované formální náležitosti.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 33 INS 1394/2014 , že návrhem věřitele věřitel ALBA WASTE a.s., IČ. 24791075, se sídlem Vyšehradská 1349/2, 128 00 Praha-Nové Město bylo zahájené insolvenčního řízení ze dne 14.05.2014, které bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Brně, které bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 30. 5. 2014.

Z listiny Omluva za zpoždění úhrady závazku a uznání závazků ze dne 30.12.2013,výňatek z příloh ze spisu KSBR 33 INS 13241/2014, bylo zjištěno, že obsahuje text jehož obsahem je sdělení, ve kterém dlužník informuje obchodní parnery že při realizaci obchodu z Cu odpadem bylo předmětné zboží během přepravy odcizeno. Zboží mělo být na náklady dlužníka pojištěno u společnosti a AIG Europe Limited na 110 % bez spoluúčasti-pojištění ALL RISK tzn. pojištění na všechna rizika. Probíhají intenzivní jednání mezi přepravcem a pojišťovnou, kdy se snaží a co nejrychlejší vyřešení této nepříznivé situace. Dovoluje si obchodní partnery požádat o strpení při plnění závazků a že nastalé komplikace jsou pouze dočasného charakteru a nebudou mít vliv na další obchodní vztahy.

Podle ustanovení § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

V rozsudku ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011, uveřejněném pod číslem 60/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že text ustanovení § 235 odst. 1 insolvenčního zákona samostatnou definici neúčinného právního úkonu dlužníka neobsahuje a že až prostřednictvím ustanovení § 240 až § 242 insolvenčního zákona se pak podává (pro insolvenční účely) obsah pojmu zkracující právní úkon dlužníka a zvýhodňující právní úkon dlužníka . Výrazy použité v ustanovení § 235 odst. 1 věty první insolvenčního zákona (právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných ) přitom insolvenční zákon vykládá právě jen prostřednictvím ustanovení § 240 až § 242 insolvenčního zákona. Tamtéž pak formuloval závěr, podle něhož ponechají-li se stranou právní úkony, které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, v rozporu s ustanoveními § 111 a § 246 odst. 2 insolvenčního zákona, lze podle ustanovení § 235 až § 243 insolvenčního zákona odporovat jen těm právním úkonům dlužníka, jež jsou taxativně vypočteny v ustanoveních § 240 až § 242 insolvenčního zákona.

Podle ustanovení § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1).

Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka (odst. 4).

Z uvedeného vyplývá, že úkonem bez přiměřeného plnění (a proto neúčinným úkonem) může být jen takový úkon, který zkracuje možnost uspokojení dlužníkových věřitelů (nebo některé z nich zvýhodňuje), tedy úkon bez něhož by věřitelé (nebo jen někteří z nich) objektivně mohli dosáhnout vyššího či úplného uspokojení svých pohledávek za dlužníkem (§ 235 odst.1 IZ). Toto obecné kritérium neúčinnosti úkonu zákon doplňuje dalšími hledisky, v případě úkonu dle § 240 IZ se jedná o posouzení: 1. zda dlužník získal úkonem protiplnění a pokud ano, zda je jeho hodnota přiměřená (§ 240 odst.1 IZ); 2. zda v době, kdy k úkonu došlo, se dlužník nacházel ve stavu úpadku či zda dotčený úkon ke stavu jeho úpadku vedl (§ 240 odst. 2, věta první IZ). Důkazní břemeno o splnění uvedených předpokladů neúčinnosti úkonu tíží žalobce (§ 7 IZ, § 120 o.s.ř.).

V ustanovení § 241 odst. 5, písm. b) IZ je jednoznačně uvedeno, že zvýhodňujícím právním úkonem není právní úkon 1) učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, 2) na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že 3) osoba, v jejichž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku (když nebylo žalobcem ani tvrzeno, že by tyto úkony mohly k úpadku vést). Důkazní břemeno o splnění uvedených liberačních důvodů tíží žalovaného (§ 7 IZ, § 120 o.s.ř.).

Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V daném případě má předmětná pohledávka žalobce (rozuměj poskytnutá plnění-právní úkony ve výroku specifikované ) základ v kupní smlouvě , na základě které žalovaný poskytl pro dlužníka dohodnuté plnění-dodávku zboží, jak bylo shora prokázáno jak účastnickou výpovědí žalovaného , tak výpovědí svědků Daniela Medka, jednatele dlužníka, Josefa Musálka, tak především listinnými doklady stvrzující vyúčtování dohodnuté ceny , tj. fakturou a jejím zaplacením-výpis z účtu dlužníka, jehož platby jsou předmětem danémo sporu. Nebylo ani tvrzeno, že by poskytnuté plnění mělo vady a účastníci učinili nespornou i skutečnost, že žalovaným vyúčtovaná cena je přiměřeným protiplněním za dodávku zboží. Jednalo se o standardní, dlouholetou spolupráci dlužníka i jeho předchůdce se žalovaným. Dlužníku se tak dostalo reálné plnění-dodávka shora citovaného plnění-zboží (ekvivalentní právní úkon), jak je má na mysli i rozhodnutí NS ČR ze dne 3.5.2012 sp. zn. 29 Cdo 811/2011. Dohodnutá cena byla vyúčtovaná spornou fa č. 20192 ze dne 4.12.2013 s datem splatnosti 20.12.2013 na částku 107.250 Kč na kterou byly realizované platby dlužníkem 29.5.2014 (prodlení 5 měsíců) a dne 30.6.2014 ( prodlení 6 měsíců ) 2x po 20.000 Kč a dne 27.300 Kč dne 22.8.2014 ( prodlení 8 měsíců).

Z těchto prodlení dlužníka s uvedenými platbami žalobce dovozuje skutečnost, že se nejednalo o běžný obchodní vztah, když v předchozím období žádné prodlení žalovaný neeviduje a taky i skutečnost, že žalovaný mohl poznat, že je dlužník v úpadku (tudíž, že se jedná o zvýhodňující plnění).

Tento názor žalovaný kategoricky vyvrací tvrzením, že uvedené prodlení dlužníka bylo v jeho podnikání běžné a tudíž z něj nevyvozoval žádné závěry.

Soud v daném případě má za to, že lze tuto obranu žalovaného akceptovat , když je soudu známo z úřední činnosti, že platby mezi podnikateli, související s jejich podnikatelskou činností často nebyly plněny ve lhůtě splatnosti a prodlení v délce 5 i více měsíců se z běžných obchodních zvyklostí nevymyká, o čemž svědčí Seznam vydaných faktur a účastnická výpověď žalovaného S. Perničky , jíž soud nemá důvod nevěřit, protože jeho výpověď byla spontánní a věrohodná a svědek Josef Musálek, zaměstnanec dlužníka, pak taky potvrdil fakt, že do ukončení pracovního poměru v srpnu roku 2014 neměl povědomost o faktické ekonomické situaci dlužníka. V daném případě se navíc jednalo o plnění, která dlužník převzal od žalovaného v době, kdy o relevantních problémech dlužník ani sám nevěděl a placením svých závazků se snažil zajistit výrobu (a předejít tak úpadku). Nelze přitom odhlédnou ani od skutečnosti, že se v daném případě jednalo o dlouhodobou obchodní spolupráci těchto subjektů a událost, která dlužníka postihla-ztráta zaplaceného zboží koncem roku 2013, byla mimořádnou událostí, když v předcházejícím období této události v prosinci roku 2013, dlužník prosperoval a do poslední chvíle se snažil zajišťováním výroby ve slévárně-tavírně své závazky plnit byť dílčími platbami, jak vyplývá ze spontánní výpovědi svědka Daniela Medka, jednatele dlužníka a nakonec i ze skutečnosti, že předcházející 2 insolvenční řízení žalobcem tvrzená a zahájená k návrhům věřitelů byla bezprostředně po zahájení ukončena.

Nelze jen ze skutečnosti , že v daném případě nebylo zvykem mezi dlužníkem a žalovaným, aby dlužník byl v prodlení dovozovat, že se nejedná o platbu realizovanou na základě obvyklého obchodního styku. Lze souhlasit se žalovaným, že je nutno vždy toto kritérium poměřovat obchodními zvyklostni daného odvětví, jehož se konkrétní plnění týká. Nelze přitom odhlédnout ani od skutečnosti, že sporné platby ve výroku specifikované byly již doplatkem vyúčtované dohodnuté ceny tvrzenou fakturou, když již v předchozím období dlužník žalovanému zaplatil částku 40.000Kč a to na základě splátkového kalendáře, jak vyplynulo z výpovědi žalovaného.

Pokud jde o další argumentaci žalobce, že žalovaný mohl při náležité pečlivosti zjistit, že v době poskytnutého plnění je dlužník v úpadku z insolvenčního rejstříku veřejně přístupném na webových stránkách justice a ze skutečnosti, že vůči dlužníkovi byla v minulosti zahájená 2 insolvenční řízení, kdy: 1) k návrhu IC TRADE spol. s r.o. dne 14.5.2014, které probíhalo pod sp. zn. KSBR 33 INS 13241/2014 (které bylo vzápětí zastaveno a do probíhajícího řízení se přihlásil toliko jediný věřitel-navrhovatel. Z takto ukončeného řízení a informací přístupných v insolvenčním rejstříku nemohla žalovaná učinit závěr, že je dlužník v úpadku. 2) k návrhu ALBA WASTE s.r.o. ze dne 21.5.2014, který vzal vzápětí dne 23.5.2014 svůj návrh zpět a řízení probíhající pod č.j. KSBR 33 INS 13940/2014 bylo zastaveno. Ani z tohoto návrhu nemohla žalovaná učinit objektivní závěr, že je dlužník v úpadku. V tomto směru soud souhlasí s obranou žalovaného a v podrobnostech na ni odkazuje, kdy zejména má za to, že s ohledem na výši plnění dlužníkem poskytnuté, přijal tato v dobré víře jako protihodnotu za poskytnuté plnění a z veřejně dostupných informací žalobcem tvrzených nemohl ani učinit závěr, že dlužník byl v době poskytnutého plnění, tj. v měsících květen až srpen 2014 v úpadku (§ 3 IZ ), když obě žalobcem zmiňovaná insolvenční řízení byla pravomocně ukončena, a dokonce, že by sporné plnění k úpadku vést mohlo (což nakonec žalobce ani netvrdil). Pokud se jedná o žalobcem akcentovanou listinu Omluva za zpoždění úhrady závazků a uznání závazků ze dne 30.12.2013, pak, dle názoru soudu , právě z této listiny vyplývá snaha dlužníka vysvětlit svým obchodním partnerům důvody prodlení a zajistit tak svůj provoz k postupnému uhrazování závazků. Nelze z ní dovodit, že dlužník byl v době jejího vyhotovení v úpadku. Navíc tato listina provázela návrh na zahájení insolvenčního řízení, které bezprostředně po zahájení bylo ukončené. Lze uvěřit, že žalovaný z této skutečnosti mohl dovodit závěr, že dlužník své závazky k věřiteli vyrovnal. Stejně tak posuzoval soud i Zápis ze schůze věřitelů ze dne 6.6.2014 , který taktéž dokumentuje snahu dlužníka svým závazkům dostát, což bylo potvrzené i výpovědí Daniela Medka. Nelze přitom odhlédnou od prokázané skutečnosti v tomto řízení, že do konce července 2014 slévárna dlužníka byla v provozu (výpověď Daniela Medka i Musálka ) a ani zaměstnanci dlužníka do ukončení pracovního poměru až v srpnu roku 2014 (bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu) o skutečném ekonomickém stavu firmy dlužníka neměli faktickou vědomost.

Lze stěží vinit žalovaného, že z jednoho prodlení dlužníka nevyvozoval žádné závěry o úpadku dlužníka právě s ohledem na jeho vědomosti o firmě z dlohodobé spolupráce, navíc s přihlédnutím k ochotě jednatele dlužníka svým závazkům dostát uzavřením splátkového kalendáře, který následně splnil.

Soud tak uzavírá, že se v daném případě nejedná o zvýhodňující právní úkony (rozuměj převod částky 20.000Kč ze dne 29.5..2014 a převod částky 20.000Kč ze dne 30.6.2014 a převod částky 27.300 Kč ze dne 22.8.2014 ), jak je má na mysli shora citovaná ustanovení IZ, a lze je beze zbytku podřadit pod výjimku vymezenou v ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ, neboť se jedná o právní úkony učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku, a jednalo se o přiměřené protiplnění za žalovaným poskytnutou dodávku zboží ( zaplacení dohodnuté ceny, stanovené standardním ceníkem dlužníka, za řádně provedené a dlužníkem převzaté plnění), kdy nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern (což nebylo žalobcem ani tvrzeno a bylo učiněné nesporným), a žalovaný, v jehož prospěch byly úkony učiněné, nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku.

S ohledem na naplnění této zákonem v ustanovení § 241 odst. 5 IZ vymezené výjimky ve vztahu ke zvýhodňujícím úkonům se pak již soud pro nadbytečnost nezabýval okolnostmi, týkajícími se výše případného uspokojení žalovaného v konkurzním řízení (kriterium zkrácení možnosti uspokojení věřitelů)-viz. sporná otázka ad 3), protože, kdyby bylo nutno tato kriteria hodnotit i za daného skutkového stavu, postrádalo by citované ustanovení § 241 odst. 5 IZ opodstatnění.

Řídě se uvedenou úvahou rozhodl soud tak, jak ve výroku v odst. I. uvedeno.

Nákladový výrok vychází z ustanovení § 7 a § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy soud uložil žalobci povinnost zaplatit úspěšnému žalovanému náklady řízení ve výši 28.798 Kč, které představují náklady právního zastoupení dle ust. § 9 odst. 4, písm. c) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí, sepis vyjádření k žalobě a doplnění tvrzení ze dne 24.6.2016, 2 úkony za účast u jednání dne 12.7.2016 od 11.40.hod do 13.46 hod, a po 1 úkonu dne 8. 9. 2016) po 3.100Kč, tj. celkem 21.700 Kč ; 7 x 300 Kč režijní paušál dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 2.100 Kč a 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 4.998 Kč, když advokát žalovaného je jejím plátcem, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 16.09.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně