31 ICm 47/2011
Jednací číslo: 31 ICm 47/2011-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holešovskou ve věci žalobce: Ing. Jiří Hanák se sídlem Ostrava-Vítkovice, Erbenova 29, PSČ 703 00, oddělený insolvenční správce dlužníka THERMSTAV s.r.o. se sídlem Dolní Benešov, Podubí č.p. 200, PSČ 747 22, IČO 25849778, proti žalovanému: Karel Thiemel, bytem Dolní Benešov, Hájecká 65, PSČ 747 22, IČO 75253411, zast. Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Přívozská 703/10, PSČ 702 00, o neúčinnosti právního úkonu,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že platby realizované dlužníkem dne 30.1.2009 ve výši 200 000,-Kč, dne 27.2.2009 ve výši 100 000,-Kč, dne 31.3.2009 ve výši 150 000,-Kč, dne 10.4.2009 ve výši 150 000,-Kč a ve výši 5 580,-Kč ve prospěch žalovaného jsou neúčinnými právními úkony, se z a m í t á.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 605 580,-Kč, se z a m í t á .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 12 342,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného Mgr. Davida Purmenského se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 3117/61, PSČ 702 00.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou ze dne 05.01.2011 doručenou soudu dne 06.01.2011 a doplněnou v průběhu dalšího řízení se žalobce domáhal určení, že platby realizované dlužníkem dne 30.1.2009 ve výši 200 000,-Kč, dne 27.2.2009 ve výši 100 000,-Kč, dne 31.3.2009 ve výši 150 000,-Kč, dne 10.4.2009 ve výši 150 000,-Kč a ve výši 5 580,-Kč ve prospěch žalovaného jsou neúčinnými právními úkony. Současně se domáhal, aby soud žalovaného zavázal zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 605 580,-Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 06.01.2010 č. j. KSOS 31 INS 7846/2009-A10 zjistil úpadek dlužníka a insolvenční správkyní ustanovil Ing. Libuši Dobrou se sídlem Opava, Masarykova 39, PSČ 746 01. Usnesením ze dne 10.03.2010 č. j. KSOS 31 INS 7846/2009-B11 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs a usnesením ze dne 29.11.2010 č. j. KSOS 31 INS 7846/2009-B28 byl odděleným insolvenčním správcem pro posouzení právních úkonů dlužníka vůči žalovanému z hlediska jejich neúčinnosti, příp. podaní incidenční žaloby a vedení soudního sporu ustanoven žalobce. Mezi dlužníkem a žalovaným byla dne 03.01.2009 uzavřena rámcová smlouva a dále smlouva o dílo Dokončení staveb bez uvedení data jejího uzavření. Předmětem těchto smluv byl závazek žalovaného provést pro dlužníka dokončení stavebních prací na bytových domech v Ostravě v ulicích U Parku 5, Jižní 22, Alžírská 1517, Nálepkova 966. V souvislosti s prováděním těchto prací obdržel žalovaný od dlužníka zálohové platby, a to dne 30.01.2009 částku 200 000,-Kč, dne 27.02.2009 částku 100 000,-Kč, dne 31.03.2009 částku 150 000,-Kč a dne 10.04.2009 částku 150 000,--Kč, celkem tedy 600 000,-Kč. Žalovaný následně skutečně provedené práce vyúčtoval fakturou č. 01/2009 ze dne 31.05.2009 na částku 150 000,-Kč a fakturou č. 02/2009 ze dne 16.09.2009 na částku 455 580,-Kč, po odpočtu obdržených záloh činil doplatek ceny prací 5 580,-Kč. Doplatek dlužník žalovanému uhradil. Z insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh vyplývá, že v době, kdy dlužník poskytoval žalovanému plnění (zálohové platby), byl již v úpadku podle ust. § 3 insolvenčního zákona, poněvadž měl již na počátku roku 2009 více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl schopen plnit, neboť jednak zastavil platby podstatné části těchto svých peněžitých závazků a jednak neplnil své peněžité závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Uvedl, že dlužník měl v té době nejméně 2 závazky po lhůtě splatnosti déle než 3 měsíce, a to vůči věřiteli č. 3 Stavby ŠTĚPÁN, s.r.o. a věřiteli č. 14 CNM COMPANY OLOMOUC s.r.o. Výše uvedené platby žalovanému jsou proto zvýhodňujícími a tudíž neúčinnými právními úkony podle ust. § 235 a § 241 insolvenčního zákona. Žalovanému se na úkor ostatních věřitelů dostalo vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu, poněvadž ze zpráv insolvenční správkyně vyplývá, že předpokládané uspokojení věřitelů je 10 % jejich pohledávek. Dlužník učinil napadené úkony (zálohové platby) v době, kdy už byl v úpadku. Navíc tím, že dlužník platil žalovanému zálohově, splnil svůj dluh dříve, než se stal splatným, poněvadž v čl. III rámcové smlouvy i smlouvy o dílo bylo dohodnuto, že cena díla bude objednatelem (dlužníkem) uhrazena na základě faktury dle soupisu již provedených prací. Zálohy sjednány nebyly. Navíc je neobvyklé, aby na stavební práce byly poskytnuty zálohy ve výši cca 100 % ceny díla.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítl, že dlužník v době uzavření smluvního vztahu s žalovaným a v době poskytnutí jednotlivých zálohových plnění v úpadku nebyl. Tato skutečnost vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 21.11.2013 č. j. 2T 141/2012-1276. Znalec v rámci tohoto trestního řízení dospěl k závěru, že dlužník byl v úpadku nejdříve k 01.07.2009 a jednatel dlužníka mohl mít o úpadku vědomost o 2-3 měsíce později. Z rozsudku také vyplývá, že dlužník podal insolvenční návrh řádně a včas. Dále namítl, že dílo pro dlužníka původně prováděly společnosti Stavby ŠTĚPÁN, s.r.o. a CNM COMPANY OLOMOUC, s.r.o. Tito zhotovitelé nedodrželi sjednané termíny a dílo dlužníkovi na podzim 2008 řádně a včas nepředali. Tato skutečnost také vyplývá z výše uvedeného trestního rozsudku, kde je konstatováno vyjádření insolvenční správkyně, že dlužníkovi vznikl vůči Stavby ŠTĚPÁN, s.r.o. nárok na smluvní pokutu ve výši 400 000,-Kč. Dlužník, aby splnil své závazky vůči svým objednatelům, byl proto nucen obstarat na dokončení díla jiné subdodavatele, mezi nimiž byl i žalovaný. Potřeba záloh vznikla v důsledku nezbytnosti nákupu materiálu. Žalovaný svůj závazek vůči dlužníkovi řádně splnil. Dlužník žalovanému doplatek ceny díla neuhradil.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že:

-Insolvenční řízení ve věci dlužníka vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 7846/2009 bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka ze dne 09.11.2009, který došel soudu dne 10.11.2009.

-O úpadku dlužníka bylo rozhodnuto usnesením soudu ze dne 06.01.2010 č. j. KSOS 31 INS 7846/2009-A10, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne.

-Insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Libuše Dobrá se sídlem Masarykova 39, 746 01 Opava.

-Odděleným insolvenčním správcem pro toto řízení byl usnesením soudu ze dne 29.11.2010 č. j. KSOS 31 INS 7846/2009-B10 ustanoven žalobce.

Účastníci dále učinili nesporným, že:

-Mezi dlužníkem a žalovaným byla 03.01.2009 uzavřena rámcová smlouva o dílo a dále byla mezi nimi uzavřena smlouva o dílo dokončení staveb bez data.

-Práce, které žalovaný dlužníkovi vyúčtoval fakturami č. 1/2009 a č. 2/2009 na celkovou částku 605 580,-Kč a na které byly dlužníkem žalovanému poskytnuty předmětné zálohy, byly žalovaným provedeny a předány dlužníkovi.

-Žalovaný od dlužníka obdržel 4 zálohové platby v hotovosti, a to dne 30.01.2009 částku 200 000,-Kč, dne 27.02.2009 částku 100 000,-Kč, dne 16.03.2009 částku 150 000,-Kč a dne 10.04.2009 částku 150 000,-Kč.

-Uzavření smlouvy o dílo mezi dlužníkem a žalovaným bylo třeba pro dokončení stavebních prací, k jejichž provedení se dlužník zavázal.

Soud provedl důkaz výslechem jednatele dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Benešov, Rybářská 645, kterého vyslechl jako účastníka řízení. Jmenovaný uvedl, že žalovaného zná, je také z Dolního Benešova a pracoval pro něj. Dále uvedl, dlužník měl sjednány tři zakázky se Stavby ŠTĚPÁN, s.r.o. a se CNM COMPANY OLOMOUC, s.r.o., které nebyly řádně provedeny. Na nátlak bytových družstev jako objednatelů proto požádal žalovaného a další zedníky o spolupráci. S žalovaným uzavřel smlouvu o dílo na dokončení staveb, jednalo se o sokl, okna, parapety, balkóny. Placení bylo dohodnuto stejně jako s ostatními, což znamená, že žalovanému poskytl předmětné zálohy. Byla to běžná praxe, zálohy poskytoval i na okna a lešenářské práce. Zálohy byly žalovanému poskytnuty na jaře, v té době byla část nasmlouvaných prací již provedena. Žalovaný dohodnuté práce řádně provedl a předal dlužníkovi. Práce na jednotlivých bytových domech byly dokončeny, Nálepkova byla dokončena v září 2009, Jižní někdy přes vánoce 2008-2009, U Parku na jaře 2009 (březen-duben) a Alžírská nebyla hotova ještě v listopadu 2009. Žalovaného i další řemeslníky znal, byla mezi nimi důvěra a cena byla stanovena podle m2. Stavby ŠTĚPÁN, s.r.o. práce nedokončila a ze stavby zmizela. Žalovaný a další dokončovali práce za ni.

Z listin, jimiž provedl důkaz, soud učinil tato zjištění:

-Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 31 INS 7846/2009, a to z insolvenčního návrhu dlužníka ze dne 09.11.2009 (č.d. A1) a jeho přílohy-seznamu pohledávek a závazků ze dne 26.11.2009 zjistil, že dlužníkovy závazky po splatnosti činily ke dni 31.10.2009 celkem částku 3 722 972,43 Kč. Závazky vůči CNM COMPANY OLOMOUC, s.r.o. ve výši 1 106 757,-Kč byly splatné v době od 10.07.2008 do 14.12.2008, závazky vůči Stavby ŠTĚPÁN, s.r.o. ve výši 1 432 574,- Kč byly splatné od 15.10.2008 do 01.12.2008. Závazek vůči žalovanému dle faktury č. FP09/138 ve výši 5 580,-Kč byl splatný dne 30.09.2009. Dále měl dlužník závazek např. vůči Ing. Bohumilu Křempekovi ve výši 1 575,-Kč splatný dne 31.12.2003, vůči Ing. Martinu Lampovi ve výši 400,-Kč splatný dne 15.08.2008, závazky vůči Jaroslavu Jurkovi ve výši 21 017,-Kč a 9 960,-Kč splatné dne 13.11.2006, závazek vůči Davidu Piščákovi ve výši 7 000,-Kč splatný dne 31.12.2007, závazky vůči Stano Štefanovi ve výši 28 742,60 Kč a 1 487,-Kč splatné dne 13.09.2007 a dne 24.09.2007, závazky vůči MPL KAUF spol. s r.o. ve výši 198 916,-Kč splatné v době od 01.07.2008 do 28.09.2009 a závazek vůči Davidu Královi ve výši 67 024,-Kč splatný dne 24.12.2008. Dlužník o seznamu závazku výslovně prohlásil, že je správný a úplný. Ze seznamu pohledávek zjistil, že pohledávky dlužníka k tomuto dni činily částku 216 700,90 Kč. Peněžní prostředky dlužníka činily částku 2 207,27 Kč.

-Z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 21.11.2013 č. j. 2T 141/2012-1276 zjistil, že obžalovaný Lubomír Švarc byl mimo jiné zproštěn obžaloby pro skutek

spočívající v tom, že v době od 01.07.2009 do 10.11.2009 jako jednatel společnosti THERMSTAV, s.r.o., přestože věděl, že ta nedisponuje dostatkem prostředků k úhradě všech splatných pohledávek jejích věřitelů, neuspokojoval ony pohledávky poměrně a rovnoměrně, když vyjmenovaným věřitelům poskytl v úhrnu o 53.820,10 Kč více, než kolik se jim mělo podle vzpomenuté zásady dostat, kdežto dalším věřitelům neuhradil ničeho, či jim uhradil méně, než kolik jim podle stejné zásady mělo být vyplaceno, a tak způsobil vyjmenovaným věřitelům v úhrnu škodu ve výši 54.190,40 Kč, čímž měl spáchat trestný čin zvýhodňování věřitele podle ust. § 256a odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 31.12.2009.

-Ze znaleckého posudku č. 330/2010 ze dne 28.05.2010 a dodatku k tomuto posudku ze dne 08.09.2011 vypracovaného v rámci výše uvedeného trestního řízení zjistil, že Ing. Václav Paseka, znalec pro základní obor ekonomika, odvětví řízení, plánování a organizace ekonomiky, účetní evidence, na otázku, zda účetnictví dlužníka, které mu bylo předáno, bylo vedeno s souladu s platnými právními normami, odpověděl, že účetnictví bylo vedeno externí firmou Petry Machačové (OSVČ) a rozsah podvojného účetnictví a hlavní zásady jeho vedení byly v šetřeném období let 2008 a 2009 dodržovány jen částečně, nesrovnalosti byly zjištěny mimo jiné ve výši neuhrazených závazků ke dni zahájení insolvenčního řízení, neboť návrh dlužníka ze dne 09.11.2009 uvádí závazky 3 722 972,-Kč a účetnictví v rozvaze na řádku 103 závazky 3 827 000,-Kč a na řádku 115 bankovní úvěry krátkodobé 1 176 000,-Kč, celkem tedy 5 003 000,-Kč. Rozpor byl zjištěn také u výše pohledávek, neboť návrh dlužníka uvádí pohledávky 216 700,-Kč a účetnictví v rozvaze na řádku 048 pohledávky 694.000,-Kč. Uzavřel, že účetnictví nezobrazuje věrně pohyb aktiv a pasiv společnosti tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala správný obraz o finanční situaci účetní jednotky. Znalec dále porovnal finanční toky do a ze společnosti a majetkové složky společnosti se splatnými závazky a dospěl k závěru, že do počátku roku 2009 společnost disponovala dostatečným množstvím peněžních prostředků k úhradě splatných závazků. K 31.12.2008 činil stav pokladny 1 995 597,- Kč, stav bankovního účtu činil 107.678,-Kč, pohledávky činily 1 510 282,-Kč a závazky činily 3 372 506,-Kč, hospodářským výsledkem byla ztráta 84.723,-Kč. Vlastní kapitál byl k tomuto datu uspokojivý-148.000,-Kč. Také ukazatel zadluženosti byl uspokojivý-0,98. Hospodářský vývoj dlužníka byl tedy do konce roku 2008 pozitivní. Znalec dále uvedl, že ke zhoršení finanční situace (propadu) došlo v průběhu 1. pololetí 2009. Společnost se ke dni 30.06.2009 ocitla v platební neschopnosti a také v předlužení, neboť měla neuhrazené závazky včetně krátkodobého bankovního úvěru ve výši 4 859 000,-Kč, a to nejméně vůči 19 věřitelům. Počínaje 01.07.2009 již společnost nebyla schopna průběžného financování všech provozních nákladů, jednak z důvodu poklesu tržeb a jednak nezajištěním nových zakázek.

Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz listinami, které k prokázání skutečností, které byly učiněny nespornými, navrhl žalobce. Dále neprovedl důkaz fotokopií dohody o rozvázání pracovního poměru žalovaného u dlužníka ze dne 08.04.2008, který žalobce navrhl k prokázání tvrzení, že žalovaný mohl o úpadku dlužníka vědět, a to jednak z důvodu, že důkazní břemeno, pokud jde o rozpoznání úpadku, stíhá žalovaného a jednak z důvodu, že jeho pracovní poměr u dlužníka měl být rozvázán téměř 9 měsíců před poskytnutím první zálohy. Neprovedl ani důkaz smlouvou o dílo mezi dlužníkem a Družstvem Nálepkova 966 ze dne 05.05.2009 a zápisem z jednání ze dne 30.12.2010, které žalobce navrhl k prokázání dlužníkovy neschopnosti plnit své závazky a nestandardnosti poskytnutých záloh, poněvadž ani jejich provedení nebylo pro rozhodnutí ve věci potřebné.

Pokud jde o skutkový stav věci, soud po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich dospěl k těmto závěrům:

Uzavření smlouvy o dílo a provedení díla bylo mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že dlužník poskytl žalovanému v době od 30.1.2009 do 10.04.2009 v hotovosti 4 zálohy na sjednanou cenu prací ve výši celkem 600 000,-Kč. Žalovaný dlužníkovi po dokončení díla vyúčtoval doplatek ceny díla ve výši 5 580,-Kč, který mu dlužník nezaplatil. Sporným bylo, zda byl dlužník v době poskytnutí předmětných záloh v úpadku a zda se jednalo o úkony, které jsou v obchodním styku obvyklé. Soud dospěl k závěru, že v době poskytnutí záloh měl dlužník závazky po lhůtě splatnosti vůči dalším věřitelům, a to konkrétně vůči věřiteli Davidu Královi, věřiteli CNM COMPANY OLOMOUC, s.r.o. a dále vůči věřiteli Stavby ŠTĚPÁN, s.r.o., Ing. Bohumilu Křempekovi, Ing. Martinu Lampovi, Jaroslavu Jurkovi, Davidu Piščákovi a Stano Štefanovi, přičemž tyto závazky byly, vyjma závazku vůči Davidu Královi, více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Dále dospěl k závěru, že dlužník měl na počátku roku 2009 dostatek peněžních prostředků na úhradu splatných závazků, v platební neschopnosti a také v předlužení se ocitl až ke dni 30.06.2009.

Podle ust. § 235 odst. 1 insolvenčního zákona, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle odst. 2 tohoto ustanovení neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon považuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ), není-li dále stanoveno jinak.

Podle ust. § 241 odst. 1 insolvenčního zákona zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle odst. 5 písm. b) zvýhodňujícím právním úkonem není právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Podle ust. 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Podle odst. 2 téhož ustanovení se má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Pokud jde o právní posouzení zjištěného skutkového stavu věci, soud dospěl k těmto závěrům:

Úkony byly učiněny v době od 30.01.2009 do 10.04.2009, tzn. ve lhůtě 1 roku před zahájením insolvenčního řízení dne 10.11.2009. Lhůta daná ust. § 241 odst. 4 insolvenčního zákona byla tedy zachována. Žaloba byla podána včas, tzn. ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona), poněvadž byla podána u soudu dne 06.01.2011 a účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dnem 06.01.2010. Žaloba byla podána osobou k tomu aktivně legitimovanou podle ust. § 239 odst. 1 insolvenčního zákona.

Mezi účastníky bylo sporné, zda byl dlužník v době poskytnutí předmětných plateb žalovanému v úpadku. Soud dospěl k závěru, že dlužník měl k 30.01.2009 více věřitelů se závazky po lhůtě splatnosti po dobu delší 3 měsíce, čímž vznikla vyvratitelná právní domněnka neschopnosti dlužníka své závazky plnit. Žalovanému se výše uvedeným znaleckým posudkem podařilo tuto domněnku vyvrátit, poněvadž podle závěru znalce se dlužník do platební neschopnosti a předlužení dostal až k 30.06.2009 a až počínaje 01.07.2009 již nebyl schopen průběžného financování. Soud tedy uzavírá, že dlužník v době poskytnutí peněžních prostředků (záloh) žalovanému v úpadku nebyl. Doplatek ceny díla dlužník žalovanému nezaplatil, což vyplynulo z provedeného dokazování. Žalovaný není osobou dlužníkovi blízkou nebo osobou, která tvoří s dlužníkem koncern. Platby ve výši 600 000,-Kč, které dlužník žalovanému poskytl, tudíž nejsou zvýhodňujícími právními úkony podle ust. § 241 insolvenčního zákona, poněvadž zde nejsou splněny zákonné předpoklady.

Soud dále uzavírá, že o zvýhodňující právní úkony by se v daném případě nejednalo ani tehdy, že by dlužník v úpadku v době poskytnutí záloh byl. V řízení bylo prokázáno, že se jednalo o právní úkony učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterých dlužník obdržel přiměřené protiplnění. Poskytování záloh objednateli zhotovitelům děl ve stavebnictví je zcela obvyklé. Soudu je navíc z rozhodovací praxe v jiných sporech týkajících se téhož dlužníka (sp. zn. 31 ICm 31/2011, sp. zn. 31 ICm 32/2011 a sp. zn. 31 ICm 33/2011) známo, že dlužník zálohy poskytoval i jiným zhotovitelům (CNM COMPANY OLOMOUC s.r.o., Stavby ŠTĚPÁN, s.r.o.). Výše záloh je pak odůvodněna potřebou dokončení děl. Soudu je dále z této rozhodovací praxe známo, že dlužník v době poskytnutí záloh navenek nejevil žádné znaky úpadku. Dlužník obdržel přiměřené protiplnění, poněvadž žalovaný dílo řádně dokončil a předal. Nejednalo se o úkon učiněný ve prospěch osoby blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern. Žalovaný jako osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že je dlužník v úpadku.

Soud vzhledem k výše uvedeným závěrům žalobu v celém rozsahu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., tzn. podle úspěchu ve věci, a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 342,-Kč, sestávající z odměny advokáta-3 úkony právní služby za převzetí zastoupení, účast u jednání dne 08.04.2015 a účast u jednání dne 14.05.2015 á 3 100,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a 3 režijní paušály á 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky, vše zvýšené o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 18.05.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Kateřina Holešovská, v.r. Gabriela Marčáková samosoudkyně