31 ICm 4085/2013
Jednací číslo: 31 ICm 4085/2013-25 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 31 INS 14124/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Mgr. Roman Pešek, IČ 42015146, Šantova 2, 779 00, Olomouc, insolvenční správce dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Heroltovice 1522, 785 01 Libavá, zastoupeného Mgr. Radimem Janouškem, advokátem se sídlem Šantova 2, 779 00, Olomouc, proti žalovanému: LAURENCE AND PARTNERS LIMITED, Farringdon street 32, Londýn, zastoupenému Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00, Praha 1, o popření pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalovaného č. 1 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Heroltovice 1522, Libavá, ve výši 591.606,74 Kč, která byla na přezkumném jednání ze dne 20.11.2013 popřena žalobcem, není po právu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 5. 12. 2013 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že pohledávka žalovaného č. 1 ve výši 591.606,74 Kč není po právu tak, jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobce uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení mj. svoji vykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 887.415 Kč, přičemž vykonatelnost doložil notářským zápisem NZ 11/2008, N 13/2008 ze dne 24. 1. 2008 sepsaným notářem JUDr. Josefem Holobrádkem. Na přezkumném jednání konaném 20. 11. 2013 popřel žalobce přihlášenou pohledávku č. 1 co do pravosti ve výši 591.606,74 Kč. Důvodem popření pohledávky do této výše je, že dlužník při uzavření úvěrové smlouvy vystupoval jako spotřebitel a ujednání o úrocích dle čl. 10.2 smlouvy o úvěru je dle § 39 občanského zákoníku a § 56 odst. 1 občanského zákoníku neplatné. Důvodem je, že žalovaný nemá nárok na úroky z úvěru odpovídající úrokům ode dne zjištění úpadku dlužníka do dne předpokládaného ukončení splácení úvěru, a to kromě úroků již dlužníkem uhrazených. Právní předchůdce žalovaného a dlužník uzavřeli 24. 1. 2008 smlouvu o úvěru č. 2008800002 dle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. Právní předchůdce žalovaného-společnost FAST HYPO, a.s., a žalovaný uzavřeli 4. 5. 2011 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešly veškeré pohledávky ze smlouvy na žalovaného. Na základě čl. I odst. 1.1 smlouvy byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 500.000 Kč, dle odst. 1.3 bylo dohodnuto, že poskytnutý úvěr bude úročen úroky ve výši 50.000 Kč ročně. Dlužník se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit sjednané úroky spolu s poplatky v 240 měsíčních splátkách ve výši 6.250 Kč. Z přehledové tabulky jednotlivých splátek úvěru vyplývá, že splátky ve výši 6.250 Kč představovaly částku 2.083,30 Kč hrazenou na jistinu a částka 4.166,70 Kč byla hrazena na úrok. Za celkovou dobu poskytnutí úvěru tak dlužník na úrok měl uhradit celkem 1.000.000 Kč. Z přehledové tabulky vyplývá, že na jistinu úvěru chybí dlužníkovi doplatit celkově 295.808,27 Kč a na úrocích úvěru 591.606,74 Kč, celkem tedy 887.415 Kč. V čl. X odst. 10.2 byla dohodnuta ztráta výhody splátek, tedy pokud by se dlužník ocitl v prodlení se splácením kteréhokoliv peněžitého závazku. V takovém případě se stává zbývající dluh splatný ihned a žalovaný je v takovém případě oprávněn požadovat okamžitou úhradou celé dosud nesplacené části úvěru, poplatku a úroků vypočtených za celou sjednanou dobu splácení dle čl. 5.1 smlouvy. Smlouva o úvěru je jako absolutní obchod upravena obchodním zákoníkem. Vzhledem k tomu, že dlužník smlouvu podepisoval jako spotřebitel, tedy jako osoba, která při uzavření a splnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, uplatní se ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku. Dle tohoto ustanovení je třeba i na smlouvy o úvěru použít ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Žalobce má za to, že ujednání obsažené v čl. X odst. 10.2 smlouvy je absolutně neplatné dle § 39 občanského zákoníku a dle § 56 občanského zákoníku. Tuto absolutní neplatnost žalobce sleduje v tom, že pokud dle čl. X odst. 10.2 smlouvy nastane v důsledku prodlení dlužníka splatnost celého zůstatku dluhu, je následně žalovaný oprávněn požadovat okamžitou úhradu všech úroků vypočtených za celou předpokládanou dobu 240 měsíců splácení úvěru. Spotřebitelské smlouvy však nesmí obsahovat ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech. Žalobce je dále přesvědčen, že dané ujednání je absolutně neplatné dle § 39 občanského zákoníku také pro obcházení zákona. Dle citovaného ustanovení smlouvy o úvěru má žalovaný nárok na úhradu plného úroku jako kdyby byl úvěr řádně splácen, čímž je v případě insolvence zvýhodněn oproti ostatním věřitelům, kterým vznikne nárok na úhradu úroků vzniklých pouze do doby zjištění úpadku. Dle žalobce žalovaný má tedy nárok na úrok

ICM R vypočtený jen ke dni rozhodnutí o úpadku dlužníka, nikoliv za celou sjednanou dobu splácení úvěru. Dle žalobce žalovaný nemá nárok na úroky z úvěru odpovídající úrokům ode dne zjištění úpadku dlužníka do dne předpokládaného ukončení splácení úvěru, a to kromě úroků již dlužníkem uhrazených.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 5. 8. 2013. Žalovaný uvedl, že skutečnost, že požaduje po dlužníkovi úhradu úroku za celou dobu trvání úvěrového vztahu, není v rozporu s ust. § 55, resp. 56 občanského zákoníku. Žalovaný uvádí, že v uvedeném případě přihlášené pohledávky nevyplývají ze spotřebitelských vztahů, neboť úvěr byl poskytnut na rekonstrukci nemovitosti. Žalovaný uvádí, že strany ve smlouvě o úvěru dohodly, že v případě porušení povinnosti se stává splatným nejen celý zbytek úvěru, ale celá vypočtená částka úroků za celou dobu splatnosti. Dlužník neplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, a tak žalovanému vznikl nárok na úhradu nejen celého úvěru, ale i úroku, a to s odkazem na znění smlouvy o úvěru. Ujednání smlouvy není dle žalovaného v rozporu se zákonem a je výsledkem smluvní volnosti. Vzhledem k tomu, že došlo k předčasnému zesplatnění, a to ještě před zjištěním úpadku dlužníka, se neuplatní na daný případ ust. § 170 písm. a) insolvenčního zákona, neboť nejde o situaci, kdy úroky z pohledávky přirostly až po úpadku. Dále žalovaný uvedl, že pokud by bylo ujednání o oprávnění žalovaného požadovat úrok za celou dobu splácení shledáno neplatným, vyplatilo by se dlužníkům porušovat své závazky a splatit jen část úvěru, neboť by to v součtu vyšlo levněji než u dlužníka, který splácí řádně a zaplatí tedy úrok postupně v celé výši. Proto je třeba názor o neplatnosti ujednání v tomto smyslu odmítnout. Žalovaný navrhl, aby bylo určeno, že pohledávka v popřené výši je po právu.

Soud rozhodl ve věci dle §115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Soud zjistil z přihláškového spisu, oddíl P, č. přihlášky P18, č. věřitele 17, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 31 INS 14124/2013 následující:

Z přihlášky pohledávky, že tato byla doručena soudu 3. 10. 2013. Žalovaný jako věřitel přihlásil kromě jiného pohledávku č. 1 jistinu ve výši 887.415 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 2008800002 ze dne 24. 1. 2008 jako dlužné splátky dle této smlouvy.

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 20. 11. 2013, kdy z pohledávky č. 1 byla popřena částka 591.606,74 Kč, a to z důvodu, že ujednání o úrocích dle čl. 10.2 smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužníkem a právním předchůdcem věřitele je dle § 39 občanského zákoníku a dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatné. Dlužník při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel a věřitel nemá nárok na úroky z úvěru odpovídají úrokům ode dne zjištění úpadku dlužníka do dne předpokládaného ukončení splácení úvěru, a to kromě již dlužníkem uhrazených úroků.

Smlouvou o úvěru č. 2008800002, že tato byla uzavřena dne 24. 1. 2008 v souladu s § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění. Věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 500.000 Kč, dlužník se zavázal zaplatit věřiteli sjednané úroky, úvěr a poplatek ve 240 měsíčních splátkách ve výši 6.250 Kč. V čl. X odst. 10.2 bylo dále ujednáno, že dlužník se dohodl s věřitelem na ztrátě výhody splátek tehdy, pokud by se ocitl v prodlení se splácením kteréhokoliv peněžitého závazku dlužníka dle této smlouvy. V takovém případě se stává zbývající dluh splatný ihned a věřitel

ICM R je oprávněn požadovat okamžitou úhradu celé dosud nesplacené části úvěru, poplatku a úroků vypočítaných za celou sjednanou dobu splácení. Dle čl. IV smlouvy se dlužník zavázal použít finanční prostředky na opravu a údržbu bytu, č. jednotky 456/4, LV č. 1707, k. ú. Hlubočky.

Notářským zápisem NZ 11/2008, N 13/2008 ze dne 24. 1. 2 1008, že tento byl uzavřen mezi právním předchůdcem žalované společnosti a dlužníkem. Jedná se o dohodu o přímé vykonatelnosti, a to nároků z titulu smlouvy o úvěru č. 2008800002 ze dne 24. 1. 2008.

Výzvou k úhradě ze dne 11. 5. 2011, že tato byla adresována dlužníku, a to žalovanou společností, kdy kromě jiného je zde uvedeno, že k 11. 5. 2011 nebyla ze strany dlužníka řádně uhrazena v pořadí 19. splátka a tímto byl dlužník vyzván dle čl. X smlouvy k úhradě dosud nesplacené části úvěru, poplatku a úroků v celkové výši 1.381.250 Kč do tří dnů od doručení tohoto dopisu na účet společnosti.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2013, č.j. KSOS 31 INS 14124/2013-A6, byl zjištěn úpadek dlužníka a soud povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením a současně, že žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Přezkumné jednání, na kterém byla insolvenčním správcem popřena část pohledávky č. 1 ve výši 591.606,74 Kč, se konalo 20. 11. 2013. Insolvenční správce podal u příslušného soudu žalobu o popření této pohledávky dne 5. 12. 2013, tedy včas (§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona).

Pokud žalobce popřel uplatněnou část pohledávky č. 1 co do pravosti ve výši 591.606,74 Kč s odůvodněním, že dlužník při uzavření úvěrové smlouvy vystupoval jako spotřebitel a ujednání o úrocích dle č.l. 10.2 smlouvy o úvěru číslo 2008800002 je dle žalobce absolutně neplatné, pak s tímto názorem nelze souhlasit.

Právní předchůdce žalovaného s dlužníkem uzavřel předmětnou smlouvu 24. 1. 2008 a z této smlouvy vznikla žalovanému pohledávka, kterou přihlásil jako věřitel v insolvenčním řízení. Jak bylo zjištěno, na základě smlouvy o úvěru byly dlužníkovi poskytnuty finanční prostředky ve výši 500.000 Kč. Dle ustanovení č.l. IV smlouvy se dlužník zavázal použít tyto finanční prostředky na opravy a údržbu bytu, č. jednotky 456/4, na LV č. 1707, k. ú. Hlubočky. Pokud smlouva o úvěru byla uzavřena ve smyslu § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, pak s ohledem na účel použití finančních prostředků, a to na opravu a údržbu bytové jednotky, je třeba uvést, že se jedná o smlouvě o úvěru uzavřenou platně ve smyslu citovaného zákonného ustanovení obchodního zákoníku a na ujednání zde uvedené nelze, jak argumentuje žalobce, za použití ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku použít ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, a to konkrétně ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku. Dlužníkovi byly poskytnuty finanční prostředky, tedy úvěr ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku ve výši 500.000 Kč, které se dlužník zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem 50.000 Kč ročně. Pak s ohledem na výše uvedené má soud za to, že pokud žalovaný požaduje po dlužníkovi úhradu úroků za celou dobu trvání úvěrového vztahu, tak tento požadavek není v rozporu s ust. § 56 občanského zákoníku. Jak bylo výše uvedeno, je třeba zdůraznit, že uplatněná pohledávka, která byla insolvenčním správcem popřena, nevyplývá ze spotřebitelského vztahu, neboť úvěr byl poskytnut na rekonstrukci nemovitosti, jedná se tedy typický úvěrový vztah založený předmětnou úvěrovou smlouvou dle příslušných ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku. Příslušné ujednání v čl. X odst. 10.2 úvěrové smlouvy je platným ujednáním. Smluvní strany se dohodly na tom, že v

ICM R případě porušení povinnosti dlužníkem se stává splatným nejen celý zbytek úvěru, ale i celá vypočítaná částka úroků za celou dobu splatnosti. Vzhledem k tomu, že dlužník nesplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, vznikl žalovanému nárok na úhradu celého úvěru, ale i úroku. Takové ujednání ve smlouvě o úvěru není dle soudu v rozporu se zákonem a je výsledkem smluvní volnosti stran. Vzhledem k tomu, že k předčasnému zesplatnění úvěru včetně úroku došlo na základě výzvy k úhradě ze dne 11. 5. 2011, kdy dlužník porušil své povinnosti, když k 11. 5. 2011 nebyla z jeho strany řádně uhrazena 19. splátka, došlo k naplnění čl. X smlouvy o úvěru (tedy ještě před zjištěním úpadku dlužníka). Teprve následně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2013, č.j. KSOS 31 INS 14124/2013-A6, byl zjištěn úpadek dlužníka. Neuplatní se na daný případ ani ust. § 170 písm. a) insolvenčního zákona, neboť nejde o situaci, kdy úroky z pohledávky přirostly až po úpadku.

Z důvodů výše uvedených soud posoudil popěrný úkon ze strany žalobce za nedůvodný a žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. V řízení úspěšná žalovaná nemá ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Olomouc 06.10.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně

ICM R