31 ICm 3930/2013
(12) 31 ICm 3930/2013-58 (KSBR 31 INS 32538/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Vladimírou Kubíčkovou v právní věci

žalobce FORSET COLLECT LIMITED, Agiou Nikolaou, 67-69, Flat/Office 103, 2408 Nicosia, IČ 265667, Kyperská republika zast. JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou, Haštalská 27, 110 00 Praha 1 proti žalovanému JUDr. Tomáš Truschinger, sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníků Josef anonymizovano , anonymizovano a Věra anonymizovano , nar. 2.4.1975, oba bytem Lipová 461, 696 11 Mutěnice

o určení pohledávky

takto:

I. Návrh na zahájení řízení o určení pohledávky č. 1 ve výši 11.500 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 32538/2012, se zamítá.

II. Žádná ze stran nemá nárok na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení ze dne 15.11.2013 se žalobce domáhal určení, že pohledávka č. 1 ve výši 11.500 Kč, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 32538/2012 je po právu. U Krajského soudu v Brně bylo dne 21.12.2012 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníků p. Josefa anonymizovano a p. Věry anonymizovano . Soud vyzval žalobce k přihlášení svých pohledávek a žalobce pak přihlásil do insolvenčního řízení celkem 2 dílčí pohledávky v celkové výši 53.242 Kč. Dne 1.11.2013 obdržel žalobce vyrozumění insolvenčního správce ze dne 21.10.2013 o popření nevykonatelné pohledávky žalobce na přezkumném jednání dne 13.9.2013 a 18.10.2013. Správce popřel pohledávky žalobce tak, že pohledávku č. 1 popřel co do pravosti, neboť dle žalovaného neexistoval právní nárok na její úhradu, neboť rozhodčí řízení bylo vedeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Pohledávka tedy byla přezkoumána jako nevykonatelná. Další dílčí pohledávka byla popřena správcem co do pravosti, neboť, dle žalovaného, rovněž neexistoval právní nárok na její úhradu, neboť rozhodčí nález, na základě kterého byla nařízena exekuce, nebyl vykonatelným titulem a pohledávka tedy byla opět přezkoumána jako nevykonatelná. Pohledávku č. 3 správce uznal ve výši 2.571 Kč. Celková pohledávka žalobce pak byla popřena do výše 19.100 Kč. Žalobce požadoval k určení pouze pohledávku ve výši 11.500 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení na základě rozhodčího nálezu č. 51246/2011 ze dne 18.4.2011, který vydal rozhodce Bc. Petr Valenta. Žalobce měl zato, že správci nepřináleží hodnotit, jestli je rozhodčí doložka, na základě které byl rozhodčí nález vydán, platná. Toto náleží hodnotit pouze soudu za předpokladu, že byla podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu. Žalobce tedy měl zato, že mu náleží právo na náhradu nákladů řízení, které byly v rámci rozhodčího řízení vynaloženy.

Dlužník uzavřel smlouvu o úvěru, ze které vyplynulo, že spory vznikající ze smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou řešeny vždy jedním rozhodcem, a to buď u rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky nebo Agrární komoře České republiky podle jeho řádu a pravidel. Jediný rozhodce bude jmenován předsedou rozhodčího soudu nebo spory budou řešeny jedním z uvedených rozhodců. Rozhodce měl volit věřitel mezi Dr. Koláčkovskou, Dr. Kutnarem a Bc. Valentou. V případě volby z této varianty se účastníci smluvy dohodli na procesních pravidlech vedení rozhodčího řízení, zejména na tom, že rozhodce vyzve žalovanou stranu k vyjádření ve lhůtě 7 dnů. Pokud se nevyjádří, bude se mít zato, že žalobní tvrzení je nesporné a nárok je uznán. V rámci pohledávky přihlášené žalobcem pod č. 1 a 3 bylo rozhodnuto dotčenými rozhodčími nálezy. Dle žalobce se stalo zásadní otázkou, zda rozhodčí doložka byla sjednána platně a zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který byl ve věci oprávněn rozhodnout. Dle žalobce byl daný rozhodce rozhodovat oprávněn a pohledávky, uplatněné v insolvenčním řízení, vyšly z vykonatelného titulu. Dlužník nebyl nijak znevýhodněn, výběr byl transparentní a v pozici žalovaného se mohly ocitnout obě smluvní strany.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že rozhodčí doložka ve smlouvě o úvěru je absolutně neplatná. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení 2 své dílčí pohledávky, a to v celkové výši 21.671,70 Kč. Správce na přezkumném jednání, které se konalo 13.9.2013 a následně 18.10.2013, popřel pohledávky co do pravosti, a to do výše 19.100 Kč. Žalobci byly uznány pohledávky ve výši 2.571 Kč.

Důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 1 byl neuhrazený závazek ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 15.2.2011. Původním věřitelem byla společnost www.money24.cz a.s. Tato postoupila pohledávku následně žalobci. Pohledávka představovala jednak náklady rozhodčího řízení, přiznané na základě rozhodčího nálezu, vydaného rozhodcem Bc. Petrem Valentou dne 18.4.2011. Tuto pohledávku žalovaný popřel co do pravosti z důvodů neexistence právního nároku na úhradu, neboť rozhodčí řízení bylo vedeno na základě neplatné rozhodčí doložky.

Důvod pro vznik dílčí pohledávky č. 2 byly neuhrazené náklady exekučního řízení, vedeného soudním exekutorem z exekutorského úřadu v Litoměřicích. Žalovaný popřel dílčí pohledávku co do pravosti. Důvodem popření byla neexistence právního nároku na úhradu, neboť rozhodčí nález, na jehož základě byla nařízena exekuce, nebyl vykonatelným titulem, když byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky.

Žalovaný měl zato, že žalobce žalobním návrhem brojí pouze proti popření pohledávky č. 1 a návrh již nesměřuje vůči popření pohledávky č. 2.

Žalovaný uvedl, že v insolvenčním řízení lze zkoumat platnost rozhodčí doložky, která má za následek nedostatek pravomoci rozhodce. Na tom nemění nic skutečnost, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu nebyla dlužníkem podána. Dále měl žalovaný zato, že pokud uplatnil v popěrném úkonu námitku nedostatku pravomoci rozhodce, učinil tak v přípustném důvodu popření vykonatelné pohledávky. Námitkou nedostatku pravomoci rozhodce není provádě............. jiné právní posouzení věci. Žalovaný měl zato, že samotná rozhodčí doložka tak, jak byla uvedena v uzavřené smlouvě o úvěru, byla uzavřena platně a tedy rozhodce neměl pravomoc rozhodovat v tomto sporu. V daném případě nebyla stanovena procesní pravidla obecně zaručující procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdyby se dlužníci v pozici spotřebitelů k ujednání rozhodčí doložky nezavázali. V řešeném případě nebyla v ujednání o rozhodčí doložce sjednána možnost přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, naopak se rozhodčí řízení předpokládalo jako jednoinstanční a neveřejné. Tím nebyly zaručeny účastníkům řízení rovné podmínky.

Soud nařídil jednání na 5.12.2017, kterého se zúčastnil pouze žalovaný. Žalobce se omluvil ve svém podání ze dne 16.10.2017. Žalobce neuvedl žádný relevantní důvod své omluvy pro neúčast na jednání, byť byl soudem vyzván ke zdůvodnění. Soud tedy považoval omluvu žalobce z účasti na jednání za nedůvodnou.

Soud při jednání provedl dokazování z listin, které byly do spisu založeny, přičemž byl využit i spis insolvenčního řízení (KSBR 31 INS 32539/2012), a to přihlášku pohledávky.

Ze smlouvy o úvěru č. 2409376 ze dne 15.2.2011 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi společnosti www.money24.cz a.s. se sídlem v Praze a p. Věrou anonymizovano , pozdějším úpadcem. Ve smlouvě se věřitel zavázal poskytnout klientovi půjčku 2.000 Kč, která měla být splácena částkou 415 Kč měsíčně při úroku 79 % ročně. V bodě V. byla uvedena rozhodčí doložka. V rozhodčí doložce bylo uvedeno, že veškeré spory, vzniklé z uzavřené smlouvy, budou řešeny vždy jedním rozhodcem, a to buď u rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jejich řádu a pravidel, přičemž jediný rozhodce bude jmenován předsedou rozhodčího soudu nebo jedním z rozhodců, kteří zde byli uvedeni jmenovitě, a to Mgr. Lenka Koláčkovská, JUDr. Milan Kutnar nebo Bc. Petr Valenta. Právo volby měl mít v každém jednotlivém případě žalobce.

Ke smlouvě byly přiloženy všeobecné obchodní podmínky.

Z rozhodčího nálezu, vydaného dne 18.4.2011 rozhodcem Petrem Valentou soud zjistil, že žalovaná Věra anonymizovano byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 2.571,70 Kč na pohledávce a částku celkem 11.500 Kč na nákladech rozhodčího řízení. V rozhodčím nálezu bylo rozvedeno, že žalovaný byl v průběhu rozhodčího řízení nečinný.

Z exekučního příkazu č. 124 Ex 8439/11-22 ze dne 19.8.2011 soud zjistil, že bylo rozhodnuto o provedení exekuce proti povinnému p. Věře anonymizovano k vymožení pohledávky v úplné hodnotě 29.783,70 Kč, přičemž exekuce měla být provedena srážkou z důchodu jmenované.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce, vydaného soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem z Exekutorského úřadu v Litoměřicích pod č.j. 124 Ex 8439/11-83 ze dne 20.8.2013 soud zjistil, že bylo rozhodnuto o povinnosti k úhradě nákladů exekuce vůči povinné Věře anonymizovano , a to v celkové výši 10.165 Kč.

Z přihlášky pohledávky věřitele, označeného jako společnost FORSET COLLECT LIMITED soud zjistil, že byla datována 12.8.2013 a soudu doručena 16.8.2013. Žalobce přihlásil pohledávku v celkové výši 21.671,70 Kč. Následně žalobce doplnil svoji přihlášku dne 12.9.2013j, kdy doložil smlouvu o postoupení pohledávky s rozpisem.

Z protokolu o zvláštním přezkuném jednání dne 18.10.2013 soud zjistil, že insolvenční správce uznal žalobci pohledávku pouze do výše 2.571,70 Kč.

Ze seznamu přihlášených pohledávek, zpracovaném insolvenčním správcem, soud zjistil, že pohledávky byly žalobcem popřeny do výše 19.100 Kč a zjištěny ve výši 2.571,70 Kč. Pohledávka celková byla přezkoumána jako nevykonatelná.

Po právní stránce věc byla soudem posouzena následovně:

Zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů nevylučuje, aby otázka (nedostatku) a pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení. Nevypořádá-li se soud s námitkami účastníka o nedostatku pravomoci rozhodce, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 listiny základních práv a svobod. Přitom platí, že není-li spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování (usnesení NS ČR č.j. 20 Cdo 3755/2012).

Obdobná situace nastává i v případě řízení insolvenčního. Ústavní soud nevidí žádný důvod, proč by insolvenční správce a potažmo insolvenční soud nemohl přezkoumat pravomoc rozhodce (platnost rozhodčí doložky) k vydání rozhodčího nálezu i v rámci insolvenčního řízení a dovozovat z toho pro insolvenční řízení relevantní závěry. Insolvenčnímu věřiteli, jehož pohledávka byla popřena insolvenčním správcem, ostatně zůstávají zachovány procesní možnosti, jak se svého práva případně domoci (usnesení Ústavního soudu ČR č.j. II.ÚS 619/14).

S odkazem na výše uvedené soud transparentně s výklady Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR dospěl k závěru, že v dané věci správce (žalovaný) byl oprávněn posoudit otázku platnosti či neplatnosti sjednané rozhodčí doložky a k přihlášce přistupovat dle vlastního rozboru. Dospěl-li správce k závěru, že rozhodčí doložka nebyla sjednána v souladu s požadavky na tento úkon kladenými, pak mohl pohledávku žalobce, uplatněnou do insolvenčního řízení posuzovat jako pohledávku nevykonatelnou. Žalobce pak následně využil svých práv věřitele, jemuž byla pohledávka částečně popřena a podal návrh na zahájení řízení. Správce jeho tvrzení o odeslání vyrozumění o popření pohledávky a doručení žalobci prohlásil za nesporné a věc byla řádně projednána. Nedošlo tak k porušení práv žádné ze stran.

To, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdyby se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (.......ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek uplatnění spotřebitelova práva).

Ústavní soud tedy dovozuje, že rozhodčí doložky tak, jak byly sjednány v daném případě, jsou nepřípustné, neboť v situaci, kdy má rozhodce, jenž není určen transparentním způsobem, rozhodovat pouze podle zásad spravedlnosti a současně je spotřebitel zbaven práva podat žalobu k civilnímu soudu, znamenají ve svém důsledku porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. listiny. Jakkoliv totiž může existovat kvalitní hmotně právní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizována, pokud se jí nelze efektivně domoci. Jestliže se účastníci soukromo právního vztahu vzdávají ujednáním o rozhodčí doložce práva na soudní ochranu garantovanou státem, neznamená to, že se tím otvírá prostor pro libovůli. Rozhodčí nález je vykonatelným rozhodnutím a tedy se i ve vztahu k rozhodčímu řízení uplatňuje státní moc, kterou lze vykonat jen v případech a v mezích, stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon, a to při zachování základních práv a svobod. Lze tedy uzavřít, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavně právního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel-podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení (nález Ústavního soudu ČR č.j. II. ÚS 2164/10).

Stejné stanovisko zaujal Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení č.j. 33 Cdo 1621/2012 a 33 Cdo 609/2014.

Mezi žalobcem a p. Věrou anonymizovano byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou soud posoudil jako smlouvu spotřebitelskou. Správce podstaty uznal, že dlužník p. Věra anonymizovano , nezaplatila na poskytnutý úvěr celkem částku 2.571 Kč. Tuto výši pohledávky také žalobci uznal.

Správce popíral žalobci pohledávky, vztahující se k rozhodčímu řízení a k výkonu rozhodnutí. Žalobce pak uplatnil v návrhu na zahájení řízení k určení pouze část své přihlášené pohledávky popřené správcem, a to v rozsahu nákladů na vydání rozhodčího nálezu.

Soud tedy posuzoval, zda správce důvodně zpochybnil platnost rozhodčí doložky. V uzavřené smlouvě sjednali účastníci smluvního vztahu i základní principy možného rozhodčího řízení (základní procesní podmínky). Kromě dalšího zde výslovně bylo uvedeno, že rozhodčí řízení je zásadně jednoinstanční, tzn. že rozhodčí nález rozhodce ve věci po nabytí právní moci a vykonatelnosti je konečný, čímž nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí. Vychází-li tedy soud při posouzení tohoto ujednání ze závěrů soudů vyšších stupňů, které jsou uvedeny výše, pak je nepochybné, že v tomto ujednání strany dokonce přímo vyloučily možnost přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci. Tím došlo k naplnění potřeb ochrany spotřebitele-dlužníka, neboť dohodnutá procesní pravidla mu takto zamezila realizovat spravedlivé řízení. Rozhodčí doložka je tedy neplatná, neboť v ní dohodnutá pravidla procesu negarantují spravedlivé řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce učinil předmětem tohoto řízení právě určení pohledávek, vzniklých mu z rozhodčího řízení, pak soud návrh na zahájení řízení v plném rozsahu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že úspěšný žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u tohoto soudu.

Krajský soud v Brně dne 5.12.2017

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Kubíčková v.r. Ivana Maternová samosoudce