31 ICm 3002/2011
31 ICm 3002/2011 107 (KSBR 31 INS 8333/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Alenou Knapilovou v právní věci žalobce Mgr. Václav Rožec, Kobližná 19, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníka Ha-Konstrukt-CZ, s.r.o., Polanka 214/10, 674 01 Třebíč, IČ 26970660, zast. JUDr. Ondřejem Lakomým, advokátem, Kobližná 19, 602 00 Brno proti žalovanému PERI, spol. s r.o., Průmyslová 392, 252 42 Jesenice u Prahy, IČ 45787948, zast. JUDr. Miroslavem Cejnarem, advokátem, Novotného lávka 5, 116 68 Praha 1, Staré Město

o určení neúčinnosti právních úkonů

takto:

I. Určuje se, že hotovostní platba dlužníka Ha-Konstrukt-CZ, s.r.o., IČ 26970660, se sídlem Třebíč, Polanka 10/214, 674 01 ze dne 15.9.2010 v částce 56.691,-Kč, kterou byla žalovanému placena první splátka podle dohody o narovnání uzavřené dne 15.9.2010 mezi dlužníkem Ha-Konstrukt-CZ, s.r.o., IČ 26970660, se sídlem Třebíč, Polanka 10/214, 674 01 a žalovaným, je neúčinným právním úkonem. (KSBR 31 INS 8333/2009)

II. Žalovaný je povinen vydat majetkový prospěch získaný plněním na základě neúčinného právního úkonu specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku do tří dnů od jeho právní moci.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16.456,-Kč a tyto zaplatit právnímu zástupci žalobce JUDr. Ondřeji Lakomému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 7.11.2011 domáhal se žalobce proti žalovanému určení neúčinnosti právního úkonu-dohody o narovnání ze dne 15.9.2010, na jejímž základě se dlužník zavázal žalovanému k zaplacení svého závazku ve výši 226.764,46 Kč zaplatit ve čtyřech splátkách, z nichž prvá ve výši 56.691,-Kč byla uhrazena v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ke dni 30.9.2010 došlo k ukončení provozování podniku dlužníka, od 20.6.2010 příjmy dlužníka nepostačovaly na úhradu existujících závazků dlužníka, tedy dlužník byl v úpadku. Uzavřením dohody o narovnání se žalovanému věřiteli dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu.

Podáním ze dne 5.12.2013 žalobce žalobu doplnil. Uvedl, součet výše všech pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení na majetek dlužníka činí částku 17.807.054,90 Kč oproti minimálním aktivům dlužníka. Napadený právní úkon učinil dlužník po zahájení insolvenčního řízení v době, kdy již aktivně nerealizoval jakoukoli zakázku spojenou s výkonem jeho podnikatelské činnosti, nepřijal jakékoli plnění do pokladny nebo na bankovní účet. Žalovaný mohl poznat, že dlužník je v úpadku, neboť insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno k návrhu jednoho z věřitelů již dne 26.11.2009 a ke dni 15.9.2010 do řízení přistoupilo dalších pět navrhovatelů.

Žalovaný svým podáním ze dne 1.2.2012 skutková tvrzení žalobce nezpochybňoval, neboť podle jeho názoru byla jen prostým konstatováním faktů. O finanční situaci dlužníka žalobce přehled neměl, nebylo mu známo, od kdy jeho příjmy nepostačovaly na úhradu existujících závazků. Dlužník mohl disponovat jinými aktivy, které mu umožňovaly krýt závazky. Z výpovědi jednatelů dlužníka vyplývá, že v září 2010 měl dlužník kladný výsledek. Žalovaný nezískal uzavřením dohody o narovnání žádnou výhodu, protože před uzavřením dohody již měl k dispozici exekuční titul ze dne 6.4.2010 (rozhodčí nález) zavazující dlužníka k dřívějšímu plnění. Žalobce tedy pouze spekuluje o vyšším uspokojení žalovaného, než by se mu dostalo v konkursu: žalovaný neměl povědomost o úpadku dlužníka, dlužník uzavřením dohody o narovnání naopak docílil odložení již splatného závazku. Žalovaný není s dlužníkem v koncernovém vztahu a ani nejsou osoby blízké. Žalovaný nenavrhl provedení konkrétních důkazů, pouze přiložil ke svému vyjádření zmiňovaný rozhodčí nález.

K nařízenému jednání dne 18.12.2013 se žalovaný nedostavil, byla soudu doručena jeho omluva z téhož dne s poukazem na žalovaným nezaviněnou poruchu veřejného dopravního prostředku a žádostí o odročení jednání. Žádosti žalovaného však soud nevyhověl, neboť i přes náhodu, která se mu patrně přihodila a zamezila jeho účasti na jednání, měl dostatek prostoru (naposledy od předvolání k jednání ze srpna 2013, v němž byl žalovaný (KSBR 31 INS 8333/2009) poučen, aby obratem soudu předložil, nejpozději však u tohoto jednání, originály, stejnopisy či ověřené kopie listin, které se na věc vztahují a jimiž hodlá prokázat či vyvrátit skutková tvrzení uvedená v žalobě, případně v jiných podáních předložených u soudu, a které dosud nejsou v prvopisu založeny, jako i věci, které mají být ohledány; je-li to nutné, učinil včas a řádně potřebné návrhy, aby soud mohl potřebné listiny či předměty ohledání včas k jednání zajistit, a označil zároveň, která konkrétní skutková tvrzení mají být navrženými či předloženými důkazy prokázána, stejně tak aby učinil návrhy na předvolání svědků, jejichž výpovědi se chce při jednání dovolávat a uvedl, co konkrétně jejich výpovědí má být prokázáno) k tomu, aby učinil návrhy k dokazování s poučením, že neoznačí-li důkazy s uvedením konkrétních tvrzení, které jimi mají být prokázány, bude soud vycházet při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly v řízení provedeny nebo budou při soudním jednání provedeny. Omluvu žalovaného tak soud akceptoval, ale nepovažoval za natolik včasnou a vzhledem k absenci návrhů na provedení důkazů vedoucí ke zrušení již nařízeného jednání. Proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 OSŘ bez účasti žalovaného.

Soud provedl ve věci následující důkazy navržené žalobcem s poučením podle ust. § 119a odst. 1 OSŘ, a to částí spisového materiálu KSBR 31 INS 8333/2009, dohodou o narovnání ze dne 15.9.2010, příjmovým pokladním dokladem z téhož dne částí pokladní knihy dlužníka, částí seznamu bankovních dokladů dlužníka, částí knihy vystavených faktur, přehledem přihlášených pohledávek věřitelů dlužníka a listinou označenou jako znalecký posudek 2126-216/12 ze dne 19.10.2012 A&CE Consulting, s.r.o., na jejichž základě a v souladu se skutečnostmi soudu známými ve smyslu ust. § 121 OSŘ ze spisového materiálu věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. KSBR 31 INS 8333/2009 dospěl k níže uvedeným skutkovým zjištěním a stavu:

Žaloba byla podána včas. Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno dne 25.11.2009, dne 5.11.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka. Mezi účastníky ostatně nebylo sporné, že dne 15.9.2010 byla mezi dlužníkem a žalovaným uzavřena dohoda o narovnání, na jejímž základě dlužník částečně plnil na svůj splatný a vykonatelný závazek z rozhodčího nálezu č.j. Rsp 1654/09 ze dne 14.3.2010 Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky závazek vůči žalovanému v celkové výši 226.764,46 Kč v hotovosti částkou 56.691,-Kč, což ostatně vyplývá z této dohody a zápisu v pokladní knize ze dne 15.9.2010. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 24 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 19.161.584,07 Kč, zjištěny pohledávky 19 věřitelů v celkové výši 17.940.729,10 Kč, hodnota majetku dlužníka závisí na rozhodnutí odpůrčích žalob, popř. žalob na plnění, rozhodně se však neblíží 25% pro věřitele, které obdržel žalovaný. Výsledky výslechu jednatelů dlužníka soud nikterak nehodnotil, neboť tito vypovídali tendenčně, vyhýbavě, zavádějícně a zcela zjevně účelově ve snaze chránit každý vlastní osobu v rozporu se skutečnou majetkovou situací dlužníka.

Ke dni 15.9.2010 je zjevné, že pokladní zůstatek činil minus 180.979,-Kč, v porovnání s vystavenými fakturami do 30.9.2010 výdajová stránka účetnictví dlužníka (minus 5.566.868,58 Kč) nepostačuje stránce příjmové k 30.9.2010 s výsledkem plus 4.390,-Kč. (KSBR 31 INS 8333/2009)

Z listiny označené jako znalecký posudek 2126-216/12 ze dne 19.10.2012 A&CE Consulting, s.r.o. (vyhotoveno pro účely trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči sp.zn. 3 T 74/2011) plyne, ke dni 25.11.2009 (zahájení insolvenčního řízení) byla majetková situace dlužníka velmi špatná, dlužník byl předlužen-údaje jak v oblasti aktiv, tak v oblasti pasiv, výnosů a nákladů neodpovídaly realitě, dlužník zkresloval účetnictví (nevěrohodnost a nesprávnost), v úpadku byl nejpozději k datu 31.12.2008

Obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že o úpadku dlužníka nevěděl a nezískal výhodu na úkor ostatních věřitelů.

Po provedeném dokazování dospěl soud k názoru, že žaloba je důvodná.

Podle ust. § 111 odst. 1 věta prvá IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení.

Podle odst. 3 uvedeného ust. IZ právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.

Podle ust. § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle odst. 2 téhož ust. IZ neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ).

Podle ust. § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho mají prospěch.

Podle ust. § 241 odst. 1 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

Podle odst. 2 téhož věta prvá ust. IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku.

Předmětný napadený úkon byl dlužníkem učiněn v době, kdy měl dlužník ex lege omezena dispoziční oprávnění se svým majetkem, tedy v době po zahájení insolvenčního řízení. Ze soupisu majetkové podstaty v řízení KSBR 31 INS 8333/2009 plyne, že jedinými potenciálními aktivy kromě pohledávek dlužníka za jeho dlužníky jsou movité věci nepatrné (KSBR 31 INS 8333/2009) hodnoty; jejich postupným prodejem došlo k takovému zmenšení majetku dlužníka, že k 30.9.2010 ukončil fakticky svou činnost, přičemž vybraným subjektům v r. 2010 hradil hotovostně různé částky s téměř nulovým zůstatkem v pokladně a na účtu.

Z judikatury lze citovat: Je věcí každého věřitele, aby sledoval inkasa svých splatných pohledávek, monitoroval hospodářskou situaci svých dlužníků a tím pozitivně ovlivňoval riziko svého podnikání. Pokud věřitel zjistí, že jeho obchodní partner se dostal do prodlení s úhradou splatných pohledávek, měl by se začít zajímat o to, zda tento partner není v prodlení s úhradou svých splatných závazků i vůči jiným věřitelům. Věřitel je v tom okamžiku postaven v rámci odborné péče o své pohledávky před rozhodnutí, zda má svůj nárok uplatnit žalobou či podáním insolvenčního návrhu. Věřitelé s podáním insolvenčního návrhu váhají a pracují na různých nestandardních způsobech uplatňování svých nároků, kterými se snaží získat výhodnější pozici na úkor ostatních věřitelů a často se tím dostávají spolu s dlužníkem až do střetu s příslušnými ustanoveními trestního zákona. Pokud tak žalovaný nejednal, soud má za prokázané, že žalovaný nevyvinul náležitou péči, aby mohl poznat, že dlužník je v úpadku. Soud má za zjištěné, že pokud žalovaný uzavřel smlouvu o narovnání tak, že jemu zaplatil pouze, jak tvrdí žalovaný, jen zlomek jeho pohledávky, pak žalovaný při náležité péči mohl poznat a zjisti, zda dlužník uhradil závazky vůči ostatním věřitelům v celém rozsahu .

Vzhledem k výše uvedenému soud považuje dlužníkův úkon, jímž uhradil žalovanému v hotovosti částku 56.691,-Kč na základě dohody o narovnání ze dne 15.9.2010, za neúčinný a žalovaný je povinen plnění vydat insolvenčnímu správci. Dlužník takový úkon učinil, ačkoli mu bylo známo jeho omezení dispozičních oprávnění s majetkem v důsledku zahájeného insolvenčního řízení; žalovanému tato skutečnost byla známa při vědomosti o probíhajícím insolvenčním řízení (viz i jeho vyjádření ze dne 28.4.2010 ve věci KSBR 31 INS 8333/2009) a měl a mohl mít oprávněné pochybnosti o hospodářském stavu dlužníka od splatnosti své pohledávky a o hotovostní platbě dlužníka na část své již vykonatelné pohledávky; ostatně vědomí osoby, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, o tom, zda je dlužník v úpadku či zda tento úkon k úpadku vede, se na rozdíl od obecné úpravy v ObčZ podle § 42a nevyžaduje, je tedy rozhodující objektivní stránka věci.

Žalovanému se dostalo úhradou částky 56.691,-Kč plnění ve výši 24,99%, což je vzhledem k majetku dlužníka v případě zpeněžení, resp. úspěšnosti odpůrčích žalob a žalob na plnění uspokojení podstatně vyšší, než předpokládané uspokojení v konkursu. Dlužník byl jednoznačně v době uzavření předmětné smlouvy (nevedla vzhledem k nominálu plnění k úpadku dlužníka, ale byla uzavřena v jeho úpadkové situaci) v úpadku formou insolvence i předlužení, což lze zjistit i pouhým porovnáním majetku dlužníka oproti jeho závazkům z hlediska jejich splatnosti.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 163 IZ a ust. § 142 odst. 1 OSŘ. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný, proto mu náleží 100% účelně vynaložených nákladů řízení tvořených 4 úkony právní pomoci á 3.100,-Kč (převzetí věci, příprava-žaloba-doplňující vyjádření-účast na jednání), 4 režijními paušály á 300,-Kč a náhradou DPH v zákonné výši 21%. (KSBR 31 INS 8333/2009)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.

Krajský soud v Brně dne 18.12.2013

JUDr. Alena Knapilová v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Barbora Damborská