31 ICm 2980/2013
Jednací číslo: 31 ICm 2980/2013-18 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 31 INS 32901/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

R OZS UD EK JM ÉN EM R EP UB LIK Y

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Mgr. Pavlína Jašková, Balbínova 1, 787 01 Šumperk, insolvenční správce dlužnice Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Rohle 14, 789 14, zastoupeného Mgr. Lenkou Sršňovou, advokátkou se sídlem Dr. E. Beneše 12, Šumperk, proti žalovanému: ZFP akade mie, a.s., IČ 26304805, se sídlem 17. Listopadu 3112/12, 690 02 Břeclav, o popření výše přihlášené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužnicí Andreou anonymizovano , anonymizovano , bytem Rohle 14, 789 74, v řízení KSOS 31 INS 32901/2012, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 2 přihláškou č. 9 ve výši 12.276 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 8.228 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lenky Sršňové, advokát.

Odův o d ně ní:

Žalobkyně podala dne 3. 9. 2013 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhala určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku přihlášenou jako pohledávku č. 1.1 (správně č. 2) ve výši 12.276 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný přihlásil do řízení své pohledávky přihláškou P9, a to vykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 10.727 Kč a dále pohledávku č. 2 ve výši 12.276 Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení a pohledávku č. 3 ve výši 2.541 Kč z titulu exekučních nákladů. Insolvenční správce dlužníka popřel na přezkumném jednání dne 8. 8. 2013 pravost a výši přihlášené pohledávky č. 2 ve výši 12.276 Kč odpovídající náhradě nákladů rozhodčího řízení. Ustanovení hlavy čl. XII.6 ke smlouvě o obchodním zastoupení ze dne 31. 3. 2010 obsahuje neplatnou rozhodčí doložku. Žalobkyně cituje § 2 odst. 1, § 7 odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení v čl. II. žaloby. Dle žalobkyně rozhodčí doložka stanoví případný majetkový spor v rozhodčím řízení s konečnou platností, že projedná a rozhodne rozhodce Sdružení rozhodců, s.r.o., a to postupem podle rozhodčího řádu vydaného Sdružením rozhodců s tím, že tento je zveřejněn na internetových stránkách. Takto formulovaná rozhodčí doložka neobsahuje transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce a dohodnutá procesní pravidla negarantují spravedlivé řízení. Ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustanovení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům garantovat rovné zacházení, což znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele, a že budou garantovat spravedlivé řízení. Rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc ani konkrétní způsob jeho určení, z rozhodčí doložky nevyplývá, jak budou účtovány náklady řízení. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona, což Sdružení rozhodců, s.r.o., evidentně není, vykonává činnost, která spadá podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu. Dle žalobkyně je rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 zákona č. 40/64 Sb. v platném znění pro rozpor se zákonem. Jelikož dle shora uvedeného byla dovozena neplatnost rozhodčí doložky, žalobce popřel pohledávku žalovaného z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení přihlášené coby pohledávku č. 2. Žalovaný přihlásil pohledávku jako vykonatelnou a insolvenční správce v zákonné lhůtě podal předmětnou žalobu.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Soud rozhodl ve věci dle §115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Soud zjistil z přihláškového spisu, oddíl P, č. přihlášky P9, č. věřitele 9, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 31 INS 32901/2012 následující:

Z přihlášky pohledávky, že tato byla doručena soudu dne 4. 7. 2013 a žalovaný jako věřitel kromě jiného přihlásil pohledávku č. 2 ze výši 12.276 Kč z titulu náhrady nákladů právního zastoupení a z titulu rozhodčího poplatku dle rozhodčího nálezu č.j. R 248/12-6 ze dne 24. 9. 2012, přičemž pohledávku označil jako vykonatelnou dle citovaného rozhodčího nálezu.

Smlouvou o obchodním zastoupení, zejména z ustanovení čl. XII.6 prohlášení ke smlouvě o obchodním zastoupení ze dne 31. 3. 2010, že toto obsahuje ujednání, že veškeré z této smlouvy v budoucnu vzniklé majetkové spory se strany zavazují řešit s konečnou platností v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem; jako právo rozhodné určují smluvní strany právo české. Případný majetkový spor v rozhodčím řízení s konečnou platností projedná a rozhodne buď rozhodce Sdružení rozhodců, s.r.o., a to postupem podle rozhodčího řádu vydaného Sdružením rozhodců, s.r.o., nebo rozhodce ad hoc, zejména zde vyjmenovaní rozhodci atd., kompletní seznam rozhodců a konkrétní údaje jsou k dispozici v sídle společnosti ZPF akademie, a.s.

ICM R

Rozhodčím nálezem ze dne 24. 7. 2012, č.j. R248/12-6, vydaného rozhodcem Mgr. Pavlem Kopou, že tento nabyl právní moci 10. 12. 2012 a vykonatelným se stal 14. 12. 2012. Tímto rozhodčím nálezem rozhodce rozhodl ve věci žalobce (ZPF akademie, a.s.) proti žalované (dlužnici) tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 10.727 Kč s požadovaným úrokem z prodlení tak, jak je specifikováno ve výroku I., a dále jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12.276 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. Tímto rozhodčím nálezem bylo rozhodnuto o nároku z titulu smlouvy o obchodním zastoupení z 31. 3. 2010.

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 8. 8. 2013. Žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávku č. 1 a dále pohledávku č. 2 ve výši 12.276 Kč. Z celkem přihlášené částky 27.437 Kč byla popřena částka 12.276 Kč, tedy pohledávka č. 2, insolvenčním správcem, kdy tento popřel náklady rozhodčího řízení s ohledem na rozpor rozhodčí doložky s ust. § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Dlužnice pohledávku uznala v celém rozsahu.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 31 INS 32901/2012-A10, byl zjištěn úpadek a bylo povoleno oddlužení dlužnice a že žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno, přezkumné jednání, na kterém insolvenční správce popřel pohledávku č. 2, se konalo 8. 8. 2013. Insolvenční správce podal předmětnou žalobu o popření této pohledávky u příslušného soudu dne 3. 9. 2013, tedy včas (§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona).

Pro posouzení důvodnosti předmětné žaloby jsou rozhodující následující skutečnosti. Jednak je to otázka toho, zda žalobce jako insolvenční správce je aktivně legitimován k podání předmětné žaloby, když popřel žalovaným přihlášenou pohledávku, která byla označena jako vykonatelná, dále s ohledem na tvrzení žalobce, zda nárok-pohledávka žalované strany, která byla přihlášena jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu, je pohledávkou skutečně vykonatelnou, když žalobce zpochybňuje platnost sjednané rozhodčí doložky, a tudíž namítá nicotnost vydaného rozhodčího nálezu.

Podle § 199 insolvenčního zákona, který upravuje popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem platí, že insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Dle odst. 2 jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle odst. 3 v žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Jak vyplývá z obsahu spisu a ze zjištěných skutečností, žalobce jako insolvenční správce popřel pohledávku č. 2 žalované strany, která tuto přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka jako vykonatelnou. Žalobce pak ve smyslu § 199 insolvenčního zákona podal ve lhůtě žalobu o popření vykonatelné pohledávky. V průběhu řízení však vyšlo najevo, že pohledávka žalovaného není pohledávkou vykonatelnou, a to z důvodů, které soud níže uvede, pokud bude hodnotit, zda byla či nebyla platně sjednána rozhodčí doložka a zda tedy vydaný rozhodčí nález je platným vykonatelným rozhodnutím, popř. rozhodnutím nicotným.

ICM R

Nicméně platí, že i za tohoto stavu byl insolvenční správce aktivně legitimován k podání předmětné žaloby. Dle komentáře k ustanovení § 199 insolvenčního zákona totiž platí, že ukáže-li se v průběhu incidenčního řízení, že popřená vykonatelná pohledávka je ve skutečnosti pohledávkou nevykonatelnou, lze z § 198 odst. 3 insolvenčního zákona analogicky dovodit, že by to nemělo být důvodem pro zamítnutí žaloby a mělo by toliko dojít k přesunu břemene tvrzení a důkazního břemene ze správce na věřitele, jenž by byl poté naopak povinen prokázat eventuální pravost, výši nebo pořadí své pohledávky, jako by byl spor zahájen v opačném postavení stran dle § 198 insolvenčního zákona.

Z výše uvedeného důvodu tedy soud posuzoval, zda námitka žalobce, že rozhodčí doložka, na základě které byl vydán rozhodčí nález, je neplatná. Soud posuzoval tato tvrzení se závěrem, že uplatněná pohledávka ze strany žalované společnosti je pohledávkou nevykonatelnou, jelikož zaujal názor, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná dle § 39 občanského zákoníku a následně pak vydaný rozhodčí nález je nicotným právním aktem, který nemohl založit žádná práva a povinnosti, tedy nemohlo žalované straně vzniknout ani právo na náhradu nákladů rozhodčího řízení v popřené výši.

Pokud jde o neplatnost rozhodčí doložky a nicotnost následně vydaného rozhodčího nálezu, pak v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení a odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 občanského zákoníku. Pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona, vykoná takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jedná se o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu a vzbuzující důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporů. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není možné pomocí zásady smluvní autonomie negovat zákonu odporující ujednání rozhodčí doložky, u nichž lze dovozovat v zásadě zřetelnou snahu poškodit slabšího účastníka závazkového vztahu. V konkrétní věci nelze mít za to, že by se účastníci dohodli na tom, že by jejich případný spor řešil ad hoc rozhodce, neboť žádný takový rozhodce nebyl v rozhodčí smlouvě uveden, resp. nebyl jasným a zákonu odpovídajícím způsobem stanoven způsob určení rozhodce, neboť zmiňovaný odkaz na výběr rozhodce jmenovaného Sdružením rozhodců, s.r.o., nelze jako eventuální způsob určení ad hoc rozhodce z uvedených důvodů i s ohledem na rovnost stran akceptovat. Rozhodčí nález vydaný osobou, která neměla k jeho vydání pravomoc, je nicotný a nemůže být tedy vykonatelným, jakož i v takovém sporu nemohly řádně vzniknout náklady rozhodčího řízení. Z důvodů výše uvedených pak soud posoudil sjednanou rozhodčí doložku za neplatnou a rozhodčí nález ze dne 24.07.2012 sp. zn. R 248/12-6 za nicotný.

Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 163 insolvenčního zákona tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Náklady řízení sestávají z odměny za 2 úkony právní služby, tj. za přípravu a převzetí právního zastoupení a sepis žaloby, kdy za 1 úkon právní služby náleží odměna 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/96 Sb. Ke každému úkonu právní služby náleží režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Právní zástupce žalobkyně má dále právo na 21% DPH ve výši 1.428 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náklady řízení ve

ICM R výši 8.228 Kč je tak žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 01.09.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně

ICM R