31 ICm 2845/2013
70/31 ICm 2845/2013-58 (KSBR 31 INS 23221/2012-C1)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem, JUDr. Radkou Semelovou, v právní věci žalobce JUDr. Petr Bohatý, sídlem Loděnice 177, PSČ 671 75, IČ 88139859, insolvenční správce dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Dubňany 51, PSČ 671 73, právně zastoupeného Mgr. Milošem Ráboněm, advokátem, Olomoucká 174, 627 00 Brno proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a.s., sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, IČ 61860069, právně zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, o určení pohledávky

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaný PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, IČ: 61860069, nemá za dlužníkem Zdeňkou anonymizovano , bytem Horní Dubňany 51 pohledávku ve výši 276.961,-Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 31 INS 23221/2012, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20.8.2013 domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Zdeňkou anonymizovano pohledávku ve výši 276.961,-Kč. V žalobě uvedl, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.5.2013, sp. zn. KSBR 31 INS 23221 / 2012- A-14, byl zjištěn úpadek dlužníka Zdeňky anonymizovano , bytem Horní Dubňany 51, PSČ 671 73, rodné číslo 775620/4742 (dále jen "dlužník") a současně povoleno řešení úpadku isir.justi ce.cz oddlužením. Žalobce byl uvedeným rozhodnutím insolvenčního soudu ustanoven insolvenčním správcem. Dne 11.6.2013 podal žalovaný v uvedeném insolvenčním řízení přihlášku pohledávky v celkové výši 352.724,00 Kč. Přihláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 11.6.2013 ve 12:26 hod. pod pořadovým číslem 2. Pohledávka žalovaného sestává ze tří dílčích nároků. První dílčí nárok v celkové výši 221.302,00 Kč sestává z jistiny ve výši částky 187.680,00 Kč a příslušenství ve výši částky 34.302,-Kč, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení v sazbě 7,5% p.a. z částky 187.680,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 10.258,-Kč a náklady rozhodčího řízení v částce 24.044,-Kč. Druhý dílčí nárok v celkové výši 51.635,-Kč sestává z jistiny v částce 48.959,-Kč a příslušenství v částce 2.676,-Kč, tvořeného zákonným úrokem z prodlení v sazbě 7,5% p.a. z částky 48.959,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 2.676,-Kč. Třetí dílčí nárok v celkové výši 79.107,-Kč sestává z jistiny ve výši 79.107,-Kč. Žalobce popřel na přezkumném jednání konaném dne 2.8.2013 pohledávku žalovaného ve smyslu ust. §§ 192, 193 a 194 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "IZ"), následovně: -první dílčí nárok v rozsahu jistiny v částce 140.680,-Kč co do výše a v rozsahu zákonného úroku z prodlení v sazbě 7,5% p.a. z částky 140.680,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 7.683,-Kč co do výše; pohledávka byla zjištěna v částce 73.619,-Kč, sestávající z jistiny 47.000,-Kč, zákonného úroku z prodlení v sazbě 7,5% p.a. z částky 47.000,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 2.575,-Kč a náklady rozhodčího řízení v částce 24.044,-Kč; -druhý dílčí nárok v rozsahu jistiny v částce 46.920,-Kč co do pravosti a v rozsahu zákonného úroku z prodlení v sazbě 7,5% p.a. z částky 46.920,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 2.571,-Kč co do výše; pohledávka byla zjištěna v částce 2.144,-Kč, sestávající z jistiny 2.039,-Kč a zákonného úroku z prodlení v sazbě 7,5% p.a. z částky 2.039,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 105,-Kč; -třetí dílčí nárok v rozsahu jistiny v částce 79.107,-Kč co do pravosti. Pohledávka žalovaného byla přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná a to na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Evy Vaňkové ze dne 15.10.2012, sp. zn. Va 36-48/2012-9, který nabyl právní moci dne 17.10.2012. Aktivní legitimace žalobce je dána ust. § 199 odst. 1 IZ. Žalobce podává v zákonné 30 denní lhůtě tuto incidenční žalobu, kterou uplatňuje vůči žalovanému své popření jím přihlášené pohledávky. Ohledně vzniku pohledávky žalovaného žalobce uvedl: Dlužník a žalovaný uzavřeli dne 23.3.2012 Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 9100510546, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 47.000,-Kč (dále jen "Smlouva"). K uzavření Smlouvy došlo mezi dlužníkem a žalovaným na základě návrhu dlužníka ze dne 21.3.2012 a akceptace žalovaného ze dne 23.3.2012. Dlužník se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 4.080,-Kč. Dlužník se tak zavázal zaplatit žalovanému ve 48 měsíčních splátkách částku 195.840,-Kč. V souladu se Smlouvou žalovaný poskytl dlužníku částku 47.000,-Kč, dlužník však vyčerpané peněžní prostředky dle splátkového kalendáře řádně nesplácel, když první splátku, splatnou dne 20.4.2012, uhradil až dne 10.5.2012 a po úhradě druhé splátky již nezaplatil na pohledávku žalovaného žádnou částku. Žalovaný zaslal dne 20.8.2012 dlužníkovi písemné oznámení o zesplatnění úvěru a vyzval ho k úhradě zbývající dlužné částky úvěru ve výši 187.680,-Kč a smluvní pokuty podle článku 12.1 písm. a), b) ujednání Smlouvy ve výši částky 2.039,-Kč. Celkem žalovaný žádal na dlužníku zaplacení částky 189.719,-Kč. Dne 3.9.2012 žalovaný zaslal dlužníkovi fakturu číslo 912038165 na smluvní pokutu dle článku 12 odst. 12.5 smluvních ujednání Smlouvy v částce 46.920,-Kč a vyzval ho k úhradě. Dlužník splatnou pohledávku žalovanému neuhradil a to ani částečně, proto žalovaný uplatnil svůj nárok u rozhodce, kterým byla podle rozhodčí smlouvy ze dne 21.3.2012 JUDr. Eva Vaňková, se sídlem Vysoké Mýto, Litomyšlské Předměstí, Rokycanova 114, PSČ 566 11. Návrh na zahájení rozhodčího řízení žalovaný podal dne 7.9.2012 k uvedenému rozhodci, u kterého uplatnil výše specifikovaný nárok ze Smlouvy a dále příslušenství ve výší zákonného úroku z prodlení, náklady právního zastoupení 22.944,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši poplatku 1.100,-Kč. Dlužník se k podanému návrhu žalovaného nevyjádřil a v rozhodčím řízení neuplatnil na svoji obranu žádnou námitku. Ve věci byl dne 15.10.2012 vydán rozhodčí nález rozhodce JUDr. Evy Vaňkové, sp. zn. Va 36-48/2012-9, kterým rozhodce uložil dlužníku povinnost zaplatit žalovanému částku 236.639,-Kč spolu s úrokem z prodlení 7,5% p.a. z částky 236.639,-Kč od 5.9.2012 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,15% denně za každý den prodlení s úhradou částky 187.680,-Kč od 22.8.2012 do zaplacení a náhradu náklady rozhodčího řízení ve výši částky 24.044,-Kč, to vše do 3 dnů od doručení rozhodčího nálezu. Právní moc rozhodčího nálezu nastala dne 17.10.2012. Žalobce popřel přihlášenou pohledávku z následujících důvodů: 1. Žalovaný přihlásil první dílčí nárok v celkové výši 221.302,-Kč. Tato pohledávka ze Smlouvy sestává z jistiny ve výši částky 187.680,-Kč a příslušenství ve výši částky 34.302,-Kč, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení v sazbě 7,5% p.a. z částky 187.680,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 10.258,-Kč a náklady rozhodčího řízení v částce 24.044,-Kč. Žalovaný na základě Smlouvy poskytl a vyplatil dlužníku úvěr ve výši jistiny 47.000,-Kč. Strany ve Smlouvě sjednaly úrokovou sazbu z úvěru ve výši 166,42% ročně a roční procentní sazbu nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 167,94%. Úrok ve sjednané sazbě činí za jeden rok částku 78.217,40 Kč a roční procentní sazba nákladů činí částku 78.931,80 Kč. Celková částka úvěru, která měla být splacena v 48 měsíčních splátkách po 4.080,-Kč, činila 195.840,-Kč a je tak součtem vyčerpané jistiny 47.000,-Kč, úroků a nákladů na poskytnutí úvěru v částce 148.840,-Kč, přičemž tyto úroky a náklady na poskytnutí úvěru převyšují částku jistiny skutečně vyčerpané dlužníkem více než trojnásobně a v přihlášce jsou žalovaným vydávány za jistinu. Žalobce je toho názoru, že úroková sazba úvěru a roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr byly ve Smlouvě sjednány v rozporu s dobrými mravy a ustanovení smlouvy o úvěru, kterými byly tyto sazby sjednány, jsou pro rozpor s ust. § 39 občanského zákoníku absolutně neplatná. Žalobce svůj názor opírá o rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém Nejvyšší soud shledal v rozporu s dobrými mravy úrokovou sazbu 60% ročně a vyjádřil právní názor, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí"-bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník-s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Dále žalobce opírá svůj názor o rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.5.2012, sp. zn. 1 VSOL 28/2012-107, ve kterém soud shledal v rozporu s dobrými mravy a podle ust. § 39 občanského zákoníku absolutně neplatnou dohodu o roční procentní sazbě nákladů ve výši 89,13%. Žalobce proto popírá výši jistiny pohledávky, do které byl žalovaným zahrnut úrok a náklady na spotřebitelský úvěr, ve výši částky 140.680,-Kč a dále výši zákonného úroku z prodlení z částky 140.680,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 7.683,-Kč-Věřitel má nárok toliko na vrácení vyčerpané jistiny 47.000,-Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 2.575,-Kč a nákladů rozhodčího řízení 24.044,-Kč, celkem tedy na částku 73.619,-Kč. 2. Druhá dílčí pohledávka žalovaného v celkové výši 51.635,-Kč, sestává z jistiny v částce 48.959,-Kč a příslušenství v částce 2.676,-Kč, tvořeného zákonným úrokem z prodlení v sazbě 7,5% p.a. z částky 48.959,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 2.676,-Kč. Jistina ve výši částky 51.635,-Kč sestává ze smluvních pokut ve výši částek 1.183,-Kč a 856,-Kč podle článku 12, odst. 12.1 písm. a), b) ujednání Smlouvy a smluvní pokuty ve výši částky 46.920,-Kč podle článku 12.5 ujednání Smlouvy. Ustanovení článku 12 odst. 12.5. smluvních ujednání Smlouvy, na základě kterého žalovaný uplatňuje smluvní pokutu ve výši 46.920,-Kč dle penalizační faktury číslo 912038165 ze dne 3.9.2012, je ujednáním učiněným v rozporu s dobrými mravy a podle § 39 občanského zákoníku absolutně neplatným. Ustanovení článku 12 odst. 12.4. smluvních ujednání Smlouvy je pak neplatné pro rozpor s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku. Předmětná smluvní ustanovení jsou psána tak drobným písmem, že je obtížně čitelné i s použitím optických pomůcek. Výše uplatněné smluvní pokuty činí téměř 100% jistiny úvěru skutečně vyčerpané dlužníkem. Ujednání, na jehož základě věřitel smluvní pokutu požaduje, je rovněž v rozporu s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku. Insolvenční správce má za to, že pokud věřiteli nevznikl nárok na smluvní pokutu ve výši přihlášené jistiny v částce 46.920,-Kč, nevznikl mu ani nárok na příslušenství v částce 2.571,-Kč, sestávající z úroku z prodlení v sazbě 7,5% p.a. z částky 46.920,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013. Pohledávka je nesporná v rozsahu jistiny v částce 2.039,-Kč a příslušenství 105,-Kč, sestávajícího z úroku z prodlení v sazbě 7,5% p.a. z částky 2.039,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013. Žalobce proto popírá výši jistiny pohledávky ve výši částky 46.920,-Kč co do pravosti a příslušenství sestávající ze zákonného úroku z prodlení z částky 46.920,-Kč od 5.9.2012 do 29.5.2013 v částce 2.571,-Kč co do výše. 3. Třetí dílčí pohledávka žalovaného sestává z jistiny v částce 79.107,-Kč. Uplatněná částka představuje smluvní pokutu podle článku 12, odst. 12.8 ujednání Smlouvy. Žalobce je toho názoru, že ustanovení čl. 12 odst. 12.8. smluvních ujednání smlouvy o úvěru číslo 9100510546 ze dne 23.3.2012, na základě kterého žalovaný uplatňuje smluvní pokutu ve výši 79.107,-Kč je ujednáním učiněným v rozporu s dobrými mravy a podle § 39 občanského zákoníku absolutně neplatným. Předmětné ustanovení je psáno tak drobným písmem, že je obtížně čitelné i s použitím optických pomůcek. Výše uplatněné smluvní pokuty činí téměř dvojnásobek jistiny úvěru skutečně vyčerpané dlužníkem. Ujednání, na jehož základě věřitel smluvní pokutu požaduje, je rovněž v rozporu s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku. Na uplatněnou pohledávku ve formě smluvní pokuty tak žalovanému nárok nevznikl. Žalobce proto popírá výši jistiny pohledávky ve výši částky 79.107,-Kč co do pravosti. Ohledně popěrného důvodu u druhého a třetího dílčího nároku opírá žalobce svůj názor o rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 13 Cmo 3/2009-68, ze dne 18.2.2010 ve věci sp. zn. KSOS 14 INS 1794/2008, který řešil případ obdobný a ve kterém soud uzavřel o smluvním ujednání obdobného typu, že toto zcela postrádá svou prevenční funkci k řádné splnění závazku, rovněž tak kompenzační funkci, kdy je nutno zdůraznit, že smluvní pokuta v občanském zákoníku je upravena jako paušalizovaná náhrada škody a sjednaná smluvní pokuta svou výší takovou náhradu značně přesahuje. Z uvedených důvodů soud shledal předmětné ujednání o smluvní pokuty absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 7.1.2015. Žalovaný potvrdil údaje uvedené žalobcem ohledně zjištění úpadku dlužníka Zdeňky anonymizovano , povolení oddlužení a přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení ve výši 352.724,-Kč. Rovněž žalovaný potvrdil správnost údajů žalobce o přihlášení jednotlivých dílčích pohledávek. Všechny pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné a jejich vykonatelnost byla doložena. Potvrdil i tvrzení žalovaného o rozsahu popěrného úkonu. Žalovaný s popřením pohledávek nesouhlasil a žalobu považoval za nedůvodnou. Své pohledávky přihlásil jako vykonatelné dle přiloženého rozhodčího nálezu. Upozornil na znění ust. § 199 odst. 3 insolvenčního zákona, podle kterého důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Žalovaný poukázal na řadu rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu ČR, které se touto problematikou zabývaly. Zejména potom poukazoval na obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 7/2013 a sp.zn. 29 Cdo 392/2011. Upozorňoval i na obsah rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 392/2011. Podle žalovaného insolvenční správce netvrdí žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl přestat považovat rozhodčí nález za exekuční titul a o nárocích věřitele rozhodovat znovu bez ohledu na překážku věci rozhodnuté. Uváděl, že smlouva o úvěru, která byla právním důvodem vzniku přihlášených pohledávek splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem, byla řádně uzavřena, což bylo i posouzeno rozhodcem v rámci rozhodčího řízení. V podání ze dne 9.8.2016 potom žalovaný k přihlášeným pohledávkám uvedl, že mezi žalovaným jako věřitelem a dlužnicí byla dne 21.3.2012 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100510546. Dlužnice původně žádala o úvěr ve výši 150.000,-Kč, na který však nebyla dostatečně bonitní, byl jí proto poskytnut úvěr ve výši 47.000,-Kč, což akceptovala. Úvěr měl být uhrazen ve 48 splátkách po 4.080,-Kč. Součástí smlouvy (nejednalo se o oddělený dokument) byla i smluvní ujednání, která v odst. 12 obsahovala smluvní pokuty za jednotlivá porušení smlouvy. Každá stránka byla dlužnicí podepsána. Současně byla dne 21.3.2012 uzavřena rozhodčí smlouva, která svěřovala veškeré rozhodování sporů ze smlouvy o úvěru jednomu z 8 rozhodců jmenovitě uvedených v rozhodčí smlouvě (uzavřený seznam rozhodců). Dlužnice však úvěr řádně nehradila. Uhradila pouze 2 splátky a ke dni 20.8.2012 se ocitla v prodlení se 3 splátkami. Toho dne žalovaný úvěr zesplatnil a vyzval ji k úhradě dluhu-187.680,-Kč na zesplatněných splátkách a 2.039,-Kč na smluvních pokutách dle odst. 12.1 smluvních ujednání. Na toto jí byla v souladu se smlouvou poskytnuta lhůta 10 dnů. Protože v této lhůtě dlužnice neuhradila nic, vznikl podle odst. 12.4 smluvních ujednání nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % zbývající dlužné částky, tj. 46.920,-Kč. Dále podle odst. 12.8 smluvních ujednání vznikl žalovanému nárok na běžící smluvní pokuty 0,15 % denně ze zbývající dlužné částky. Protože dlužnice byla naprosto pasivní, žalovaný doručil-v souladu s uzavřenou rozhodčí smlouvou-dne 7.9.2012 rozhodkyni JUDr. Evě Vaňkové rozhodčí žalobu, kde požadoval přiznat dlužné částky. Rozhodkyně pod sp. zn. Va 36-48/2012 vedla rozhodčí řízení, kde dlužnice opět zůstala zcela pasivní, a následně byl dne 15.10.2012 vydán po č. j. Va 36-48/2012-9 rozhodčí nález, kterým bylo dlužnici uloženo uhradit: -pohledávku 236.639,-Kč se 7,5 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 5.9.2012 do zaplacení -smluvní pokutu 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 187.680,-Kč od 22.8.2012 do zaplacení -náklady řízení v částce 24.044,-Kč Rozhodčí nález nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Nebyl napaden žalobou na zrušení rozhodčího nálezu ze dne 11.6.2013 pak žalovaný do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil:

-pohledávku č. 1, která se skládala z nedoplatku na zesplatněných splátkách (46 splátek po 4.080,-Kč, celkem 187.680,-Kč), nákladů rozhodčího řízení (24.044,-Kč) a zákonného úroku z prodlení (10.258,-Kč) -pohledávku č. 2, která se skládala ze smluvní pokuty dle odst. 12.4 smluvních ujednání (46.920,-Kč), smluvních pokut dle odst. 12.1 smluvních ujednání (2.039,-Kč) a zákonného úroku z prodlení (2.676,-Kč) -pohledávku č. 3, která se skládala z běžící smluvní pokuty 0,15 % denně od 22.8.2012 do data rozhodnutí o úpadku (79.107,-Kč). Pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu. Žalovaný se v tomto podání vyjádřil i k platnosti rozhodčí smlouvy a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1616/2014 ze dne 29.9.2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1354/2014. Uvedl, že v předmětných rozhodnutích byla rozhodčí smlouva posouzena jako platně uzavřena, přičemž posuzována byla ta samá rozhodčí smlouva jako v tomto případě. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.

Žalobce v podáních z 21.6.2016 a ve svém závěrečném návrhu ve věci namítl neplatnost ujednání o rozhodčí doložce uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem z důvodu netransparentního určení rozhodce a poukázal na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 27.6.2016 sp.zn. 18 Co 183/2016-208. Poukazoval na skutečnost, že v posuzované rozhodčí smlouvě bylo jako možní rozhodci vyjmenováno několik osob s tím, že rozhodce má být vybrán jednou ze stran sporu-tou, která zahájí soudní řízení. Poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.1.2015 sp.zn. 23 Cdo 3085/2014, podle kterého pro zachování transparentnosti výběru rozhodce a rovnosti stran v rozhodčím řízení, nemůže být výběr rozhodce ponechán pouze na vůli jedné ze stran sporu. Za přípustný by takový způsob ustanovení rozhodce mohl být považován v případě, pokud by s výběrem rozhodce souhlasili oba účastníci, tzn. výběr rozhodce by nebyl ponechán pouze na vůli jediného účastníka, jinak by v právech a povinnostech stran mohla vzniknout nerovnováha plynoucí z rozhodčí doložky. Podle žalovaného potom o jmenování osoby rozhodce mohou vzniknout pochybnosti, když rozhodčí smlouva je uzavírána na základě věřitelem (silnější stranou) nachystaného formuláře, kde jsou uvedeni rozhodci, kteří se v jeho jiných smlouvách objevují ve stejném složení a žalobce jim svěřuje pravidelně spory k projednání. V této souvislosti se tak nabízí otázka ekonomické závislosti těchto osob na podnikatelské činnosti věřitele a výběr takto určeného rozhodce nemusí být transparentní a rozhodce nepodjatý. Podle žalovaného je tedy rozhodčí doložka neplatná, tudíž rozhodčí nález JUDr. Evy Vaňkové sp.zn. VA36-48/2012-9 ze dne 15.10.2012 nicotný. Pohledávka tak není vykonatelnou. Žalovaný dále poukazoval i na ust. § 177 věta druhá insolvenčního zákona, podle něhož k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou. Namítal, že rozhodčí nález ve světle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.7.2002 sp.zn. IV.ÚS 174/02, Ústavního soudu ze dne 4.12.2003 sp.zn. IV.ÚS 511/03, usnesení Ústavního soudu ze dne 29.4.2005 sp.zn. III.ÚS 166/05, usnesení Ústavního soudu ze dne 12.9.2003 sp.zn. III.ÚS 145/03, usnesení Ústavního soudu ze dne 3.9.2007 sp.zn. II.ÚS 2169/07 a usnesení Ústavního soudu ze dne 15.1.2009 sp.zn. II.ÚS 3059/08 není veřejnou listinou. Rozhodce a rozhodčí jsou soukromou osobou, rozhodce nenalézá právo, ale tvoří, eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc není delegovanou svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud, kterou mu svěřili. Rozhodčí nález nevydává rozhodčí soud, ale rozhodci. Rozhodčí nález není pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp. ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu a protože rozhodce ani rozhodčí soud není orgánem veřejné moci, tudíž ani rozhodčí nálezy nemohou být rozhodnutím orgánu veřejné moci. Rozhodčí nález rozhodce JUDr. Evy Vaňkové tak není pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci a není tudíž ani veřejnou listinou ve smyslu ust. § 134 zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. ve znění pozdějších předpisů ani ust. § 567 občan.zák. Zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů přiznává rozhodčímu nálezu po splnění všech zákonných podmínek vykonatelnost. Pojem vykonatelnost rozhodčího nálezu však nelze v žádném případě zaměnit nebo podřadit pod pojem veřejná listina. Předmětný rozhodčí nález byť je vykonatelný je tedy pouze exekučním titulem, na jehož základě lze nařídit výkon rozhodnutí nebo exekuci na majetek povinného, je však listinou soukromou, nikoliv listinou veřejnou. Pokud tedy podle § 177 insolvenčního zákona má být vykonatelnost pohledávky prokázána veřejnou listinou, kterou rozhodčí nález není, nemůže být žalobcem přihlášená pohledávka považována za vykonatelnou. Za této situace musí být považován rozhodčí nález za nicotný, žalobce potom byl oprávněn přihlášenou pohledávku žalovaného přezkoumat, neboť na věc nedopadá ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona a soud by v tomto řízení měl přezkoumat námitku rozporu s dobrými mravy části ujednání úvěrové smlouvy, zejména pokud se týká ujednání o úrokových sazbách a ujednání o smluvních pokutách.

Žalovaný se s argumentací žalobce neztotožnil, podle něj byla rozhodčí doložka platně uzavřena a rozhodčí nález opatřený doložkou právní moci má charakter veřejné listiny, jedná se i o exekuční titul, ohledně kterého se běžně vede exekuce. Poukazoval na ust. § 28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, podle kterého rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27 nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Zákonodárce rozhodčímu nálezu přiznává účinky pravomocného soudního rozhodnutí, proto má i charakter veřejné listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že Nejvyšší soud zcela běžně akceptuje doložení vykonatelnosti rozhodčím nálezem. K tomu, že rozhodčí nález má charakter veřejné listiny dospívá i odborná literatura, např. profesor Bělohlávek dochází k závěru, že rozhodčí nález je listina, která má charakter obdobný veřejné listině. Rozhodčí nález tedy zakládá vykonatelnost pohledávky i pro insolvenční řízení. S ohledem na tuto skutečnost není možné, aby se soud v řízení zabýval pro překážku danou ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona posuzováním úvěrové smlouvy a jejich ujednání. Rozhodce se pohledávkami žalovaného zabýval, posoudil, že smlouva o úvěru a rozhodčí smlouva byly platně uzavřeny a vyhodnotil, že pohledávky jsou po právu.

Účastníci řízení u soudního jednání konaného dne 16.8.2016 prohlásili, že po skutkové stránce je mezi nimi věc zcela nesporná. Sporné zůstalo pouze právní hodnocení věci.

Vzhledem k námitce žalobce o neplatnosti rozhodčí smlouvy, soud provedl důkaz touto rozhodčí smlouvou. Zjistil, že rozhodčí smlouva byla uzavřena v souvislosti se smlouvou o revolvingovém úvěru, kterou se žalovaný zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr a dlužník se zavázal tento úvěr společně s dohodnutým úrokem vrátit. V článku 16 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFI CREDIT Czech a.s., které jsou součástí smlouvy a byly dne 21.3.2012 dlužníkem podepsány, bylo ujednáno, že smluvní strany se dohodly, že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy, včetně sporů ze zajištění závazků z této smlouvy nebo v souvislosti na ní, budou řešeny v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb. v platném a účinném znění v jednoinstančním rozhodčím řízení, a to za podmínek uvedených v rozhodčí smlouvě, bude-li tato rozhodčí smlouva mezi smluvními stranami uzavřena. Rozhodčí smlouva byla mezi žalovaným a dlužníkem uzavřena dne 21.3.2012. Smluvní strany se dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou, se smlouvy o revolvingovém úvěru či v souvislosti s ním, včetně sporů ze zajištění závazku z této smlouvy, avšak vyjma sporů ze směnky vystavené podle smlouvy nebo v souvislosti či v návaznosti na smlouvu, má dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčí řízení samostatně kterýkoli z níže uvedených rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu, a to dle níže uvedených pravidel řízení. Rozhodci byli určeni 1) JUDr. Eva Vaňková, 2) Mgr. Marek Lancman, 3) JUDr. Martin Týle, 4) JUDr. Jiří Kolařík, 5) Mgr. Jan Fišer, 6) Mgr. Michal Wiedermann, 7) Mgr. Kristýna Widermannová, 8) JUDr. Ing. Pavel Fabián. Smluvní strany se dohodly na písemnosti rozhodčího řízení s tím, že lhůta k vyjádření k žalobnímu návrhu, protinávrhu či jinému podání ve věci samé činí 30 dnů. Dále se strany dohodly, že pokud se strana k výzvě rozhodce k vyjádření k žalobnímu návrhu v uvedené lhůtě nevyjádří, má se za to, že uznává nárok, který je proti ní uplatňován. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že rozhodčí řízení se bude řídit pravidly sjednanými v této rozhodčí smlouvě a podpůrně řádem rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky s vnitrostátní působností ve znění platném ke dni uzavření této rozhodčí smlouvy.

Z přihlášky pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 31 INS 23221/2012, která je evidována pod číslem PP 2, soud zjistil, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužnicí, a to vykonatelnou dle rozhodčího nálezu č.j. Va36-48/2012-9 ze dne 15.10.2012 (vykonatelnost od 20.12.2012). Pohledávka sestává z jistiny, úroku z prodlení, smluvní pokuty, přičemž všechny pohledávky žalovaného vyplývají ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100510546. K přihlášce pohledávky žalovaný doložil mimo jiné rozhodčí nález č.j. Va36-48/2012-9 ze dne 15.10.2012 vydaný JUDr. Evou Vaňkovou, rozhodcem, podle kterého byla Zdeňka anonymizovano zavázána zaplatit společnosti PROFI CREDIT Czech a.s., Praha pohledávku ve výši 236.639,-Kč s 7,5 % úrokem z prodlení od 5.9. do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 187.680,-Kč od 22.8.2012 do zaplacení a náklady řízení ve výši 24.044,-Kč. Rozhodce v odůvodnění rozhodčího nálezu uvedl, že projednání věci bylo zahájeno na základě návrhu na zahájení rozhodčího řízení, jenž byl doručen rozhodci dne 7.9.2012. Rozhodce vyzval žalovanou k vyjádření ve věci samé. Žalovaná (dlužnice) výzvu převzala dne 12.9.2012. Ve 30-ti denní lhůtě se k návrhu na zahájení rozhodčího řízení nevyjádřila. Rozhodce tak v souladu s poučením ve výzvě doručené žalované vydal rozhodčí nález na základě skutečností uvedených v návrhu na zahájení rozhodčího řízení. Rozhodce svou pravomoc k rozhodnutí věci vyvodil ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100510546, která byla mezi žalovaným a dlužnicí uzavřena. Odvolal se na i na rozhodčí smlouvu, která byla uzavřena téhož dne, kde si strany ujednaly, že případné spory vyplývající se smlouvy o revolvingovém úvěru, budou řešeny v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení před jediným rozhodcem. Žalobce (který zahájil rozhodčí řízení) pro tento případ vybral rozhodce JUDr. Evu Vaňkovou. Rozhodce v odůvodnění konstatoval uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru poskytnutí úvěru a existenci závazku dlužníka splácet úvěr v dohodnutých měsíčních splátkách, což vyplývá z listin, které mu byly předloženy. Dále konstatoval, že žalovaná uhradila pouze částku 8.160,-Kč, proto žalobce celou pohledávku dne 20.8.2012 zesplatnil a uplatnil vůči dlužnici pohledávku ve výši 189.719,-Kč sestávající ze zbývajících dlužných splátek dle splátkového kalendáře ve výši 187.680,-Kč a neuhrazených penalizačních faktur ve výši 2.039,-Kč. Protože žalovaný závazek vůči věřiteli neuhradil ani v dodatečné desetidenní lhůtě, vznikl věřiteli dle smluvních ujednání nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 46.920,-Kč, dále i nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,15 % denně ze zbývající dlužné částky 187.680,-Kč. O nákladech řízení rozhodce rozhodl podle úspěchu ve věci.

Vzhledem k námitce žalobce o neplatnosti uzavřené rozhodčí smlouvy nejprve soud posoudil platnost tohoto ujednání. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že ujednání rozhodčí doložky je platné. Žalovaný odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1616/2014 ze dne 29.9.2014, který ve skutkově obdobné věci uvedl: Rozhodčí smlouva, jíž se strany dohodly, že majetkový spor rozhodne jeden z osmi jednoznačně určených rozhodců s tím, že výběr jednoho z nich je na straně, která podá rozhodčí žalobu, je bez ohledu na to, že nebyla sjednána individuálně, platným právním úkonem; nejde o ujednání, které by mělo povahu nepřiměřené a zneužívající klauzule. Soud se se závěry Nejvyššího soudu ČR uvedenými v citovaném rozhodnutí ztotožňuje a rozhodčí smlouvu proto považuje za platně uzavřenou. Na předloženém rozhodčím nálezu je vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti, rozhodčí nález nabyl právní moci dne 17.10.2012 a je vykonatelný dne 20.10.2012.

Dále bylo třeba v řízení posoudit námitku žalobce, že vykonatelný rozhodčí nález není veřejnou listinou, nemůže jím tedy být doložena v insolvenčním řízení vykonatelnost pohledávky a na takovou pohledávku je nutno v insolvenčním řízení pohlížet jako na pohledávku nevykonatelnou. Podle § 177 insol.zák. (zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení) k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou. Žalobce se dovolával několika rozhodnutí Ústavního soudu, zejména potom jeho Ústavního nálezu IV.ÚS 174/02, ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodčí nález není rozhodnutím orgánu veřejné moci, neboť jeho pravomoc vyplývá pro daný spor z platné rozhodčí smlouvy uzavřené mezi stranami. Charakter rozhodčí činnosti je založen smlouvou delegující vůli stran a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku a jako takový je též závazný. Rozhodce nenalézá právo, ale tvoří (event. na pevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Žalobce ve svých vyjádřeních uváděl, že z rozhodnutí Ústavního soudu, na která odkazoval, vyplývá, že rozhodčí nález není veřejnou listinou. Soud však dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť Ústavní soud v těchto rozhodnutích pouze konstatoval, že rozhodčí nález není rozhodnutím orgánu veřejné moci. Pojem veřejná listina je definován v § 134 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Z uvedeného tedy vyplývá, že veřejnou listinou není jen listina vydaná soudy ČR nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, ale i listina, kterou zvláštní předpis prohlašuje za veřejnou (např. notářský zápis). V případě rozhodčího nálezu je třeba vyjít z úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení, kde v § 28 odst. 2 je stanoveno, že rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Ze slov nabývá účinku pravomocného soudního rozhodnutí je tak možné dovodit, že rozhodčí nález, který se stal vykonatelným, má charakter veřejné listiny. K tomuto závěru se kloní i řada komentářů insolvenčního zákona, jako např.: -Komentář k insolvenčnímu zákonu zveřejněný v systému právních informací ASPI- uvádí, že doložení vykonatelnosti pohledávky znamená, že věřitel v přihlášce pohledávky doloží některý z titulů uvedených v § 274 o.s.ř., a to: .C) vykonatelné rozhodnutí rozhodčích komisí a smír jimi schválený -Komentář k insolvenčnímu zákonu autor doc. JUDr. Jiřina Hásová, PhDr. a kolektiv II.vydání 2014, v edici C.H.BECK- pokud ovšem není pohledávka vykonatelná na základě veřejné listiny, přiloží věřitel k přihlášce pohledávky příslušnou listinu (i když není veřejnou listinou). Uvedené se týká i pohledávek vykonatelných na základě rozhodčího nálezu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR se za vykonatelnou považuje i pohledávka vykonatelná na základě rozhodčího nálezu. Podle § 177 se tedy vykonatelnost pohledávky prokazuje veřejnou listinou, jestliže pohledávka je vykonatelná na základě veřejné listiny . -Komentář k § 165-204 v publikaci Beckovy komentáře, autor Ondřej Richter- Věřitelé a uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení, edice C.H.BECK- pokud chce věřitel doložit vykonatelnost svého nároku, zákon mu ukládá povinnost, aby se tak stalo veřejnou listinou. Pojem veřejná listina je blíže definován v § 134 o.s.ř. V praxi se může nejčastěji jednat o notářský zápis, rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, příp. rozhodčí nález.

Při posuzování uvedené problematiky soud vycházel i ze dvou rozhodnutí vyšších soudů. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.zn. 29 Cdo 392/2012 se režim přezkoumání vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu i podle judikatury Nejvyššího soudu uplatní i pro vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem rozhodce nebo rozhodčího soudu. V rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp.zn. 36 ICm 2130/2010, 12 VSOL 35/2011-69 (KSOS 36 INS 11470/2010) Vrchní soud dovodil v případě, že žalobce pohledávku osvědčil rozhodčím nálezem, který nabyl účinky vykonatelného rozhodnutí, u nějž uběhla lhůta k podání návrhu na jeho zrušení, že takovýto titul sice není rozhodnutím orgánu veřejné moci, avšak má obdobné účinky jako rozhodnutí soudu. Vykonatelnost této pohledávky proto byla doložena tak, jak to vyžaduje § 177 insolvenčního zákona. Přitom se Vrchní soud v Olomouci odvolal i na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 174/02 z 15.7.2002 a usnesení sp.zn. III. ÚS 32/06 z 20.7.2006.

Rovněž ze standardní judikatury Nejvyššího soudu ČR lze dovodit, že pokud věřitel přihlašující svoji pohledávku do insolvenčního řízení, tuto pohledávku přihlašuje jako vykonatelnou a doloží ji rozhodčím nálezem, opatřeným doložkou vykonatelnosti, Nejvyšší soud ČR takovou pohledávku vyhodnocuje jako pohledávku vykonatelnou a pro účely přezkoumání, popření pravosti, výše nebo pořadí takové pohledávky, případného důkazního břemene ohledně prokázání existence či neexistence pohledávky apod. s pohledávkou zachází jako s pohledávkou vykonatelnou. Příkladmo lze uvést rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 392/2011 ze dne 31.7.2013.

Soud na základě výše uvedených skutečností tedy dospěl k závěru, že žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil vykonatelnou pohledávku, doloženou vykonatelným rozhodčím nálezem, pohledávka byla přezkoumána jako vykonatelná a insolvenčním správcem popřena z důvodu jiného právního posouzení věci. Insolvenční správce popřel jednotlivé dílčí pohledávky přihlášené žalobcem z důvodu neplatnosti ujednání (zejména ujednání sankční povahy) pro rozpor s dobrými mravy, neboť ujednání o úrocích a smluvní pokutě, pokud se týká výše těchto sankcí, překračuje hranice stanovené judikaturou pro platné ujednání. Podle § 199 odst. 2 insol.zákona, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky, přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Jak vyplývá z popěrného úkonu insolvenčního správce, jehož obsah byl mezi účastníky řízení nesporným, žalobce popřel pohledávky žalovaného, přihlášené do insolvenčního řízení, toliko z důvodů jiného právního posouzení věci než jak byla po právní stránce věc posouzena rozhodcem. Žalobce žádné skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodčího nálezu, neuváděl. V daném případě jde tedy o nepřípustné popírání pohledávky, přičemž tento závěr soudu zcela koresponduje i s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR-např. rozhodnutí ve věci sp.zn. 29 ICdo 7/2013, 20 Cdo 3094/2007, 29 ICdo 18/2012, 29 ICdo 7/2013 atd. Rozhodce, jak vyplývá i z odůvodnění rozhodčího nálezu, měl k dispozici listiny, z nichž existence přiznané pohledávky vyplývala a tuto právně posuzoval. Pakliže insolvenční správce nevznáší žádné skutkové námitky, nemůže pohledávku popírat z důvodu jiného právního hodnocení věci. Žaloba tedy byla jako nedůvodná zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplňků, podle něhož ve sporu o pravost výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Vrchnímu soudu v Olomouci.

Krajský soud v Brně dne 13.9.2016

JUDr. Radka Semelová, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jaroslava Bártová