31 ICm 2699/2012
31 ICm 2699/2012 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Alenou Knapilovou v právní věci žalobce Mgr. David Gregor, Rašínova 2, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníka GARANT LOGISTIK, s.r.o., Zvonařka 408/16, 617 00 Brno, IČ 25519611, zast. Mgr. Tomášem Radou, Ph.D., advokátem, Hlinky 505/118, 603 00 Brno proti žalovanému Exekutorský úřad Litoměřice, soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., Novobranská 20, 412 01 Litoměřice, IČ 66253799

o popření pravosti vykonatelné pohledávky 7.800,-Kč

takto:

I. Určuje se, že žalovaným přihlášená pohledávka vedená v rámci insolvenčního řízení dlužníka pod č. 21 ve výši 7.800,-Kč není po právu.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 5.400,-Kč s náhradou DPH 1.134,-Kč a tuto zaplatit právnímu zástupci žalobce Mgr. Tomáši Radovi, Ph.D., advokátovi, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodně ní:

Žalobou ze dne 12.9.2012 domáhal se žalobce proti žalovanému určení, že přihláška pohledávky žalovaného vedená v rámci insolvenčního řízení dlužníka pod č. 21 ve výši 7.800,-Kč není po právu. Uvedl, že je nárokována z titulu odměny a náhrady nákladů exekučního řízení podle příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného žalovaným dne 7.6.2012 pod č.j. 124 EX 11089/10-36, který nabyl právní moci a je vykonatelný. Žalovaný v rámci exekučního řízení ničeho nevymohl, pročež mu nevznikl nárok na odměnu a na náhradu exekučního řízení. Úpadek spolu s řešením konkursem byl podepsaným soudem zjištěn dne 5.6.2012, dne 18.6.2012 podal žalovaný přihlášku pohledávky, kterou dne 22.8.2012 doplnil o údaj vykonatelnosti a tento doložil. Dále pak doplnil, že usnesení o nařízení exekuce č.j. 26 EXE 3121/2010-18, 124 EX 11089/10 ze dne 20.12.2010, z něhož se odvíjí pohledávka žalovaného, nabylo právní moci až po zahájení insolvenčního řízení, příkaz k úhradě nákladů exekuce neměl být vydán jako nepřípustné provádění exekuce na majetek dlužníka. Odkázal na stávající judikaturu ve stejných či obdobných věcech (R KS v Ústí nad Labem 45 ICm 420/2010, R MS v Praze 88 ICm 379/2011, nález Ústavního soudu).

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 4.12.2012. Uvedl, že pohledávka žalovaného vyplývá z ust. § 87 z.č. 120/2001 Sb., přičemž povinnost k úhradě nákladů exekuce byla dlužníkovi stanovena již usnesením Městského soudu v Brně č.j. 26 EXE 3121/2010-18 ze dne 20.12.2010 a napadeným exekučním příkazem 124 EX 11089/10-36 ze dne 7.6.2012 pouze konkretizována. Činnost soudního exekutora je úplatná, ať již je exekuce samotná i neúspěšná. Odmítl odkazy žalobce na jím použitou judikaturu, uvedl judikaturu podle svého názoru přiléhavější (R NS 29 Cdo 238/2007, R 101 VSPH 209/2011, U NS 20 Cdo 5223/2007, R 102 VSPH 15/2011, R KSOS 33 ICm 901/2012, R KSPL 155 ICm 2103/2011) a navrhl zamítnutí žaloby.

K nařízenému jednání dne 15.10.2014 se žalovaný s omluvou nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst. 2 OSŘ.

Mezi účastníky, jak je zřejmé z jejich podání, nebyla sporná žádná skutková tvrzení ohledně uplatnění pohledávky žalovaného, pouze se lišil jejich právní názor na samotný vznik a existenci sporné vykonatelné přihlášené pohledávky.

Soudu byl znám ve smyslu ust. § 121 OSŘ obsah přihlášky žalobce jako součást spisu insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem ve věci KSBR 31 INS 9633/2011, jakož i důvod popěrného úkonu žalovaného, stejně jako skutečnost, že vyhláška o zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka byla zveřejněna dne 3.6.2011.

Soud provedl ve věci následující důkazy, a to usnesením č.j. 26 EXE 3121/2010-18, 124 EX 11089/10 ze dne 20.12.2010 a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného žalovaným dne 7.6.2012 pod č.j. 124 EX 11089/10-36, z nichž vyplynula následující skutková zjištění:

Městský soud v Brně usnesením ze dne 20.12.2010 č.j. 26 EXE 3121/2010-18, 124 EX 11089/10 nařídil exekuci na majetek povinného dlužníka pro částku 1.698,64 EUR s příslušenstvím ve prospěch oprávněného DB Trans s.r.o. podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Brně sp.zn. 218 C 194/2009 ze dne 9.4.2010 a provedením exekuce pověřil žalovaného s tím, že dlužník je povinen uhradit oprávněnému a exekutorovi náklady exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím v souladu s ust. § 87, 88 z.č. 120/2001 Sb.. Toto usnesení podle připojené doložky ze dne 6.1.2012 nabylo právní moci dne 2.7.2011. Dne 7.6.2012 vydal žalovaný Příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 124 EX 11089/10-36, jímž mmj. zavázal dlužníka k úhradě nákladů exekuce ve výši odměny exekutora 3.000,-Kč, jeho hotovým výdajům 3.500,-Kč, to vše s náhradou DPH ve výši 1.300,-Kč; podle připojené doložky toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.6.2012 a tímto dnem se stalo i vykonatelným.

Po provedeném dokazování dospěl soud k názoru, že žaloba je důvodná, a to bez ohledu na judikaturu uvedenou oběma účastníky řízení:

Jestliže (což není sporným) žalovaný uplatnil své právo vůči dlužníkovi nejen přihláškou pohledávky v červenci 2012, ale zejména předešlým vydáním Příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 124 EX 11089/10-36 ze dne 7.6.2012 a jestliže úpadek dlužníka byl zjištěn dne 5.6.2012, pak je nutno konstatovat, že Příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 124 EX 11089/10-36 ze dne 7.6.2012 podléhá ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ ve znění účinném v době pro věc rozhodné se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Městský soud v Brně usnesením ze dne 20.12.2010 č.j. 26 EXE 3121/2010-18, 124 EX 11089/10 nařídil exekuci na majetek povinného dlužníka pro částku 1.698,64 EUR s příslušenstvím ve prospěch oprávněného DB Trans s.r.o. podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Brně sp.zn. 218 C 194/2009 ze dne 9.4.2010 a provedením exekuce pověřil žalovaného s tím, že dlužník je povinen uhradit oprávněnému a exekutorovi náklady exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím v souladu s ust. § 87, 88 z.č. 120/2001 Sb., rozhodl sice před zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka, avšak datum nabytí právní moci svědčí o tom, že toto rozhodnutí bylo dlužníkovi doručeno až po zahájení insolvenčního řízení. Žalovaný tedy nemohl činit po zahájení insolvenčního řízení žádné úkony, jež by směřovaly k uspokojení pohledávky oprávněného, a tedy mu nemohl vzniknout žádný nárok vůči dlužníkovi; pouze tehdy, byl-li by vydán příkaz k úhradě nákladů exekučního řízení před zahájením insolvenčního řízení, šlo by (při splnění obecných předpokladů na jeho vykonatelnost) o pohledávku vykonatelnou. Jestliže žalovaný provedl po zahájení insolvenčního řízení jakékoli úkony vůči dlužníkovi, což ostatně ani z jeho vyjádření k žalobě v žádném případě nevyplývá), učinil tak v rozporu s výše uvedeným ustanovením IZ, čemuž nelze přiznat relevanci; pokud by nenastaly účinky ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ a žalovanému by podle ust. § 46 odst. 7 z.č. 120/2001 Sb. vznikl nárok na úhradu nákladů exekuce, jeho pohledávka by musela být přihlášena jako nevykonatelná, neboť vyrobení exekučního titulu k zajištění své pohledávky soudním exekutorem po zahájení insolvenčního řízení je, jak uvedeno výše, contra legem.

Vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce poté, co nastaly ve vztahu k povinnému dlužníkovi účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek, je pak samozřejmě nepřípustným prováděním exekuce; k Příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 124 EX 11089/10-36 ze dne 7.6.2012 nelze přihlížet. Takové hodnocení není v rozporu s tvrzením žalobce, že žalovanému žalobou uplatněný nárok nevznikl; judikatura použitá oběma účastníky řízení na podporu jejich skutkových tvrzení nebyla zcela přiléhavá.

Proto soud rozhodl, jak uvedeno.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 odst. 1 věta prvá IZ a contrario ve spojení s ust. § 142 odst. 1 OSŘ. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný, proto mu vzniklo právo na 100% účelně vynaložených nákladů řízení. Pod tyto soud zahrnul 3 úkony právní pomoci 1.500,- a Kč, 3 režijní paušály a 300,-Kč s náhradou DPH ve výši 21%.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout jeho soudní výkon.

Krajský soud v Brně dne 15. 10. 2014

JUDr. Alena Knapilová v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Barbora Damborská