31 ICm 2049/2012
31 ICm 2049/2012 34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Alenou Knapilovou v právní věci žalobce Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha, IČ 000 06 963 proti žalovanému JUDr. Jaroslav Svoboda, Heršpická 6, 639 00 Brno, insolvenční správce dlužníka KORNAB a.s. (dříve KORYNA nábytek, a.s.), Masarykova 260, 768 05 Koryčany, zast. Mgr. Antonínem Šimečkem, advokátem, Heršpická 6, 639 00 Brno

o určení pořadí pohledávky 9.922.351,80 Kč

takto:

I. Určuje se, že pořadí vykonatelné pohledávky žalobce v celkové výši 13.243.728,-Kč plynoucí ze zajištění zřízením soudcovského zástavního práva, bylo pro částku 9.922.351,80 Kč po právu uplatněno v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 2208/2012 přihláškou ze dne 19.4.2012 a pohledávka je zjištěna co do pořadí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 2.7.2012 domáhal se žalobce proti žalovanému určení, že pořadí jeho vykonatelné pohledávky v celkové výši 13.243.728,-Kč plynoucí ze zajištění zřízením soudcovského zástavního práva, bylo pro částku 9.922.351,80 Kč po právu. Uvedl, že do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 2208/2012 řádně přihlásil vykonatelnou pohledávku v celkové výši 13.243.728,-Kč a co do výše 9.922.351,80 Kč uplatnil její uspokojení ze zajištění zřízeným soudcovským zástavním právem. Přihlášená pohledávka byla žalovaným při přezkumném jednání dne 15.6.2012 zjištěna co do pravosti a výše, popřena co do pořadí-práva na uspokojení ze zajištění, neboť právo na uspokojení ze zajištění je neúčinné. K samotné podstatě sporu žalobce uvedl, že usnesením ze dne 19.12.2011 Okresní soud v Kroměříži pod sp. zn. 10 E 62/2011 zřídil k návrhu žalobce soudcovské zástavní právo pro zajištění částky 12.566.155,-Kč, přičemž zjevnou chybou v psaní došlo ve výroku předmětného usnesení k uvedení částky 15.566.155,-Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 7.1.2012. Usnesením ze dne 1.2.2012 týž soud vydal opravné usnesení, v němž došlo k uvedení správné částky, pro kterou bylo soudcovské zástavní právo zřízeno. Proti opravnému usnesení podal dlužník odvolání, které následně vzal zpět podáním doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 13.6.2012. Vzhledem k tomu, že usnesením ze dne 31.1.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka a dne 13.4.2012 zjištěn jeho úpadek, odvolací řízení ohledně opravného usnesení probíhalo již po zahájení insolvenčního řízení. Podle názoru žalobce vydáním opravného usnesení nebyla dotčena právní moc ani vykonatelnost opravovaného usnesení, a tedy nelze mít za to, že by byly splněny podmínky ust. § 248 odst. 2 IZ a žalobci nesvědčilo právo k uspokojení ze zajištění jako vzniklé po zahájení insolvenčního řízení. Současně žalobce brojil proti svému postavení v tomto řízení, neboť měl za to, že vzhledem k vykonatelnosti zjištěné pohledávky měl žalobu o určení pořadí podat žalovaný.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 25.9.2012. Uvedl, že trvá na svém názoru, že zajištění zřízením soudcovského zástavního práva na základě usnesením č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011 vzniklo až po zahájení insolvenčního řízení, neboť je třeba vzít do úvahy účinky, které jsou spojeny s opravným usnesením ze dne 1.2.2012 a které mají za následek otevření lhůty pro odvolání vůči opravovanému usnesení. Usnesení ze dne 19.12.2011 tedy nabylo právní moci až po uplynutí nové odvolací lhůty, tedy po zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníkovi. Podáním ze dne 26.10.2012 žalovaný doplnil, že podle doložek právní moci na sporných usneseních, která drží, usnesení o zřízení soudcovského zástavního práva nabylo právní moci až dne 8.3.2012.

V první řadě je třeba poukázat na nedůvodnost námitky žalobce proti svému postavení v tomto řízení. Tato otázka byla již v minulosti vyřešena a žalobce je ve správném postavení: Nejvyšší soud ČR např. ve věci sen. zn. 29 ICdo 11/2012 ze dne 28. února 2013 konstatoval, že v případě popření zajištění (tedy pořadí) přihlášené pohledávky se vždy takovému popření musí žalobou bránit sám věřitel, a to bez ohledu na to, že se jedná o pohledávku vykonatelnou. Cit.: Tento závěr se může jevit jako nekonzistentní s obecným principem, že v případě popření vykonatelné (kvalitnější) pohledávky podává žalobu insolvenční správce, zatímco při popření nevykonatelné pohledávky ji podává věřitel. Jelikož byl však uvedený právní názor (byť poněkud kontraintuitivní) opakovaně potvrzen, je nutné, aby věřitelé v těchto případech postupovali aktivně.

Podle ust. 248 odst. 1 IZ dlužníkovi věřitelé mohou po prohlášení konkursu svá práva uplatnit jen způsobem a za podmínek stanovených tímto zákonem; to platí i pro ty věřitele, kteří se nestali účastníky insolvenčního řízení.

Podle věty prvé odst. 2 téhož ust. IZ nejde-li o zajištění poskytnuté podle § 41 nebo o právo věřitelů podle § 167 odst. 2, stávají se neúčinnými práva na uspokojení ze zajištění, která se týkají majetkové podstaty a která dlužníkovi věřitelé získali poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení; to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech.

Z vylíčení skutkového stavu žalobcem a vyjádření žalovaného je zřejmé, že mezi nimi není žádných rozporů ohledně sledu úkonů a událostí pro věc rozhodných a je zde jen rozdílný právní názor na to, zda opravné usnesení ze dne 1.2.2012 skutečně svým obsahem bylo schopno otevřít dlužníkovi odvoláním běh lhůty pro podání odvolání proti opravovanému usnesení ze dne 19.12.2011 a zda tedy byl popěrný úkon žalovaného založený na tvrzené neúčinnosti práva na uspokojení ze zajištění zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech dlužníka vůči žalobci uplatněnému výhodnějšímu pořadí po právu.

Soud v souladu s ust. § 99 odst. 2 OSŘ upozornil žalovaného na konstantní judikaturu k odvolání proti opravnému usnesení podle ust. § 167 OSŘ ve spojení s ust. § 164 OSŘ, zejména na II. ÚS 359/06, (Rc) 29 Odo 700/2001, žalovaný však na své obraně setrval a požadoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

Soud provedl ve věci důkazy označené a předložené oběma účastníky pro věc rozhodné, a to listinami-opisem rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011 včetně ověřovací doložky konverze do dokumentu obsaženého v datové zprávě ze strany žalobce, touž listinou včetně ověřovací doložky konverze do dokumentu obsaženého v datové zprávě ze strany žalovaného a opisem rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži č.j. 10 E 62/2011-30 ze dne 1.2.2012 včetně ověřovací doložky konverze do dokumentu obsaženého v datové zprávě ze strany žalovaného, z nichž vyplynula tato skutková zjištění:

Dne 21.12.2011 ve 14.27 hod. bylo žalobci doručeno datovou schránkou usnesení Okresního soudu v Kroměříži č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011, kterým tento soud ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného žalobce (tehdy Okresní správa sociálního zabezpečení Kroměříž) proti povinnému dlužníkovi (tehdy KORYNA nábytek, a.s.) pro částku 12.566.155,-Kč nařídil podle vykonatelného výkazu nedoplatků Okresní správy sociálního zabezpečení Kroměříž ze dne 4.10.2011 č.j. 47008/210-9013-4.10.2011-675/778 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 15.566.155,-Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví povinného, a to všech na LV č. 185v k.ú. Lískovec a na LV č. 1606 v k.ú. Koryčany zapsaných u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž se všemi jejich součástmi a příslušenstvím s tím, že se vztahuje na vymožení pohledávky a nákladů předcházejícího řízení, náhrady nákladů výkonu rozhodnutí, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněnému v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány s pořadím soudcovského zástavního práva zřízeného tímto usnesením ke dni 3.11.2011 a dále podle otisku úředního razítka Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6.4.2012 toto usnesení nabylo právní moci dne 7.1.2012.

Ze žalovaným předloženého totožného usnesení Okresního soudu v Kroměříži č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011, kterým tento soud ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného žalobce (tehdy Okresní správa sociálního zabezpečení Kroměříž) proti povinnému dlužníkovi (tehdy KORYNA nábytek, a.s.) pro částku 12.566.155,-Kč nařídil podle vykonatelného výkazu nedoplatků Okresní správy sociálního zabezpečení Kroměříž ze dne 4.10.2011 č.j. 47008/210-9013-4.10.2011-675/778 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 15.566.155,-Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví povinného, a to všech na LV č. 185 v k.ú. Lískovec a na LV č. 1606 v k.ú. Koryčany zapsaných u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž se všemi jejich součástmi a příslušenstvím s tím, že se vztahuje na vymožení pohledávky a nákladů předcházejícího řízení, náhrady nákladů výkonu rozhodnutí, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněnému v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány s pořadím soudcovského zástavního práva zřízeného tímto usnesením ke dni 3.11.2011 vyplynulo, že podle otisku úředního razítka Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4.10.2012 toto usnesení nabylo právní moci dne 8.3.2012.

Ze žalovaným předloženého usnesení č.j. 10 E 62/2011-30 ze dne 1.2.2012 vyplývá, že Okresní soud v Kroměříži téhož dne opravil své usnesení č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011 v částce, pro kterou je výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného nařízen, na částku 12.566.155,-Kč s odůvodněním chybně uvedené částky jako zřejmé nesprávnosti ve smyslu výše ustanovení § 164 a § 167 odst. 2 OSŘ, přičemž toto opravné usnesení podle otisku úředního razítka Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4.10.2012 nabylo právní moci dne 21.2.2012.

Po provedeném dokazování dospěl soud k názoru, že žaloba je důvodná.

Podle ustanovení § 164 OSŘ předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

Podle ust. § 167 odst. 1 OSŘ nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.

Podle odst. 2 téhož ust. OSŘ není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Podle ust. § 204 odst. 1 OSŘ odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.

Pokud by měl podepsaný soud vycházet pouze z čisté dikce výše uvedených ustanovení OSŘ ve spojení s daty právních mocí dotčených usnesení Okresního soudu v Kroměříži ve věci sp. zn. 10 E 62/2011, pak by obstála obrana žalovaného, že zajištění zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví povinného (dlužníka) vzniklo až po zahájení insolvenčního řízení dlužníka. Jak však již byl žalovaný upozorněn, konstantní judikatura dává poměrně jednoznačnou odpověď na situace, kdy opravnému usnesení lze či nelze přiznat účinky spojené s novým během lhůty pro podání odvolání. K tomu z rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 359/06 lze citovat: Ústavní soud má zato, že z povahy věci plyne, že je třeba rozlišovat, o jakou opravu chyby v psaní ve výroku soudního rozhodnutí se jedná, přičemž ne každá oprava musí mít za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí, jak je předjímáno ustanovením § 204 odst. 1, věty druhé. O typický případ, kdy tomu tak být nemusí, se jedná v případě chyb v psaní-běžných překlepů, které jsou bez jakéhokoliv vlivu na obsah opravovaného výroku a nevyvolávají jakékoliv pochybnosti o jeho smyslu. Účelem opravného usnesení, které musí být v případě, že se oprava týká výroku rozhodnutí, vždy vydáno, je ochrana účastníků před obsahovými změnami výroků vydaného rozhodnutí, provedenými soudem v době po uplynutí lhůty k podání odvolání proti opravovanému rozhodnutí. Jeho účelem však nemůže být automatické otevření nové lhůty k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí i v případech, kdy oprava s ohledem na pouhý formální charakter nemohla vyvolat obsahovou změnu rozsudku. Extenzivní výklad ust. § 204 odst. 1, věty druhé OSŘ by totiž ve svých důsledcích vedl k právní nejistotě a porušení práv rovnosti účastníků řízení. Vyslovený závěr je i v souladu s dosavadní judikaturou, dle níž lhůta k podání odvolání proti výroku rozhodnutí opravenému opravným usnesením soudu (a proti výrokům na něm závislým) se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné (R 46/25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002).

Usnesení Okresního soudu v Kroměříži č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011 po obsahové stránce nebylo rozhodnutím o existenci ani výši pohledávky žalobce vůči dlužníkovi, neboť pohledávka žalobce již byla podle jiného rozhodnutí-výkazu nedoplatků Okresní správy sociálního zabezpečení Kroměříž ze dne 4.10.2011 č.j. 47008/210-9013-4.10.2011-675/778 materiálně vykonatelnou před vydáním tohoto rozhodnutí; jeho obsah naplňoval funkci výkonu rozhodnutí, nikoli funkci řízení nalézacího. V souladu s ust. 157 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ usnesení Okresního soudu v Kroměříži č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011 obsahovalo před zněním výroku s chybným uvedením částky 15.566.155,-Kč, pro kterou byl výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného nařízen, označení projednávané věci ( v exekuční věci pro pohledávku 12.566.155,-Kč ), současně pak ve výroku samém i označení vykonatelného rozhodnutí, na jehož základě byl výkon podle ust. § 338b a násl. OSŘ nařízen ( podle vykonatelného výkazu nedoplatků Okresní správy sociálního zabezpečení Kroměříž ze dne 4.10.2011 č.j. 47008/210-9013-4.10.2011-675/778 k uspokojení pohledávky oprávněné ). Je tedy zřejmé, že buď uvedená částka 12.566.155,-Kč nebo 15.566.155,-Kč byla uvedena jedinou číslicí 2 nebo 5 chybně; zůstalo na účastnících řízení upozornit soud na zřejmou nesprávnost nesouladným uvedením částky, pro kterou je výkon rozhodnutí nařízen, či na soudu ex offo vydat opravné usnesení, což se následně stalo. Jednalo se však, přestože se opravné usnesení týkalo výroku rozhodnutí, o opravu chyby, která neměla žádný vliv na právní postavení účastníků: oprava se týkala zjevného a drobného překlepu v číslicích 2 nebo 5, jež jsou mmj. umístěny na klávesnici počítače pod sebou, tedy běžný překlep, který je bez jakéhokoliv vlivu na obsah opravovaného výroku a nevyvolává žádné pochybnosti o jeho smyslu Podle názoru podepsaného soudu s opravou takové chyby v psaní nelze spojovat účinky předvídané ustanovením § 204 odst. 1 OSŘ a vydáním (právní mocí) opravného usnesení nová lhůta k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí nebyla otevřena. Žalobci tedy vzniklo právo na uspokojení ze zajištění uplatněné přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka co do částky 9.922.351,80 Kč zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví povinného, a to všech na LV č. 185 v k.ú. Lískovec a na LV č. 1606 v k.ú. Koryčany zapsaných u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž se všemi jejich součástmi a příslušenstvím, a to ke dni 7.1.2012 na základě usnesení Okresního soudu v Kroměříži č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011 s právní mocí ke dni 7.1.2012 ve znění opravného usnesení č.j. 10 E 62/2011-30 ze dne 1.2.2012 s právní mocí ke dni 21.2.2012; ust. § 248 odst. 2 IZ se v tomto konkrétním případě neuplatní.

V této souvislosti-pro samotnou podstatu sporu-je nevýznamné, že Okresní soud v Kroměříži znejistil následně účastníky řízení tím, že vyznačil na stejnopisy usnesení č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011 různá data právní moci. Žalovaný totiž nedržel k datu konání se přezkumného jednání, při němž žalobcem uplatněné pořadí popřel, stejnopis usnesení č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011 s (nesprávně vyznačenou) doložkou právní moci ke dni 8.3.2012 (viz i otisk úředního razítka Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4.10.2012). Odvolání (dlužníka) proti opravnému usnesení mohlo být zásadně odůvodněno jen tím, že nebyly splněny předpoklady pro vydání takového usnesení, tedy že to, co bylo opravováno, není chybou v psaní, v počtech ani jinou zřejmou nesprávností (viz R 49/2003-NS sp.zn. 29 Odo 700/2001). Okresní soud v Kroměříži však usnesením č.j. 10 E 62/2011-30 ze dne 1.2.2012 uvedení částky 15.566.155,-Kč jednoznačně označil jako vlastní chybu-zřejmou nesprávnost a nepovažoval ani za nutné, ač mohl, odložit po zahájení insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnost usnesení č.j. 10 E 62/2011-22 ze dne 19.12.2011, která nastala doručením, na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Popěrný úkon žalovaného lze tedy považovat za poněkud alibistický.

Proto soud rozhodl, jak uvedeno.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 odst. 1 věta prvá IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.

Krajský soud v Brně dne 3. 9. 2014

JUDr. Alena Knapilová v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Barbora Damborská