31 ICm 1065/2012
Jednací číslo: 31 ICm 1065/2012-36 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 31 INS 23646/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZS UDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B-9, 1077 XX Amsterdam, Nizozemské království, zastoupeného JUDr. Petrem Pečeným, advokátem, se sídlem Purkyňova 2, 110 00 Praha 1, proti žalované Mgr. Lence Sosnovcové, se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, insolvenční správkyni dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Marxova 384/2, 736 01 Havířov-Město, zastoupené Mgr. Zuzanou Lubojackou, advokátkou, se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobce domáhal určení, že žalobce má za dlužnicí Jiřinou anonymizovano , anonymizovano pohledávku ve výši 120.841,76 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 23646/2011 přihláškou P8.

II. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužnicí Jiřinou anonymizovano , anonymizovano pohledávku ve výši 67.212,01 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 23646/2011 přihláškou P8, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 7.097,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou doručenou soudu dne 13.04.2012 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka za dlužnicí Jiřinou anonymizovano , anonymizovano v celkové výši 188.053,77 Kč je po právu platná. Žalobu odůvodnil tím, že řádně a včas podal přihlášku své pohledávky ve výši 188.053,77 Kč do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 23646/2011, přičemž při přezkumném jednání byla pohledávka žalobce uznána dlužnicí v plné výši a insolvenční správkyně popřela pravost pohledávky ve výši 67.212,01 Kč z důvodu, že smluvní pokuta je v rozporu s ustanovením § 39 občanského zákoníku. Žalobce s popřením nesouhlasí, neboť částka 67.212,01 Kč nepředstavuje smluvní pokutu, ale ušlý úrok, což je uvedeno i ve splátkovém kalendáři a takto byl i nárok přihlašován, tj. jako příslušenství úvěru. Úrok v celkové výši 74.322,35 Kč se skládá ze dvou částí, a to z neuhrazeného úroku do zesplatnění a z ušlého úroku, tj. úroku po zesplatnění, na který by měl žalobce nárok dle Hlavy 7 § 6 úvěrových podmínek, pokud by ze strany dlužnice došlo k řádnému splácení úvěru. Na tuto část úroku má žalobce nárok až poté, co se stal splatným celý úvěr, tedy poté, kdy byla dlužnice v prodlení s placením alespoň dvou splátek nebo s placením jediné splátky pod dobu delší tří měsíců. Úvěr byl pro neplacení zesplatněn dne 08.09.2010, tj. před zahájením insolvenčního řízení. Smluvní pokuta uplatněná v přihlášce a rovněž takto označená i ve splátkovém kalendáři, je toliko ve výši 750,-Kč.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a uvedla, že popřela smluvní pokutu, neboť tato smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy. Dne 26.05.2009 uzavřela společnost Home Credit a.s. s dlužnicí úvěrovou smlouvu č. 3905139879, kterou se zavázala poskytnout dlužnici úvěr ve výši 100.000,-Kč. Dlužnice se touto smlouvou zavázala úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách ve výši á 2.501,-Kč, přičemž celkem měla dlužnice zaplatit věřiteli částku 210.084,-Kč. Na základě souhlasného prohlášení o postoupení pohledávek ze dne 01.03.2011 byla pohledávka Home Credit a.s. postoupena na žalobce. Úvěrová smlouva je typickou spotřebitelskou smlouvou, kdy na jedné straně vystupuje žalobce v rámci své podnikatelské činnosti a na druhé straně dlužník jako spotřebitel. Smlouva mezi žalobcem a dlužnicí byla sepsána na předtištěném formuláři vytvořeném žalobcem, na kterém byly doplněny osobní údaje dlužnice, dlužnice je pouze podepsala, aniž by měla možnost cokoliv pozměnit. Podpisem smlouvy měla dlužnice přistoupit rovněž k Úvěrovým podmínkám společnosti Home Credit a.s., které jsou psány drobným písmem, jsou složitě formulovány a

ICM R běžný spotřebitel téměř nemá šanci se v nich vyznat a posoudit, jaké následky pro něj jednotlivá ujednání mají. Dle ustanovení úvěrové smlouvy měla dlužnice zaplatit žalobci zpět částku více než 2× převyšující výši poskytnutého úvěru. Sjednaná výše RPSN tak překračuje obvyklou míru, jež činí u bankovních úvěrů 10 až 20 %. Výše úroků stanovená ve smlouvě je nepřiměřená výši poskytnutého úvěru a spolu se smluvní pokutou je v rozporu s dobrými mravy. Dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dle čl. 3 odst. 1 Směrnice Rady 93/13/EHS je smluvní podmínka, která nebyla sjednána individuálně, považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Dle čl. 7 této směrnice mají členské státy povinnost zajistit, aby v zájmu spotřebitelů existovaly přiměřené a účinné prostředky zabraňující dalšímu používání nepřiměřených podmínek ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli. Smlouva uzavřená mezi žalobcem a dlužnicí obsahuje celou řadu ujednání, která jsou v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku a směrnice. Jednotlivá ujednání zakládají jednoznačně více povinností dlužnici než žalobci a způsobují nerovnováhu smluvních stran v neprospěch dlužnice jako spotřebitele.

Podáním ze dne 29.10.2013 žalobce doplnil skutková tvrzení v tom směru, že dne 26.05.2009 uzavřela dlužnice s žalobcem úvěrovou smlouvu č. 3905139879 na úvěr ve výši 100.000,-Kč, přičemž součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky. Dlužnice se touto smlouvou zavázala úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách ve výši á 2.501,-Kč, přičemž celkem se dlužnice zavázala zaplatit částku 210.084,-Kč. Dlužnice z celkem 84 splátek uhradila zcela pouze 10 splátek, a jelikož k dalším úhradám nedošlo, byl úvěr v souladu s ustanovením Hlavy 7 § 3 písm. a) úvěrových podmínek dne 08.09.2010 zesplatněn, čímž vznikl žalobci nárok na vrácení celého čerpaného úvěru. Zesplatnění úvěru bylo dlužnici oznámeno výzvou žalobce k úhradě ze dne 08.09.2010. Smluvní pokuta ve výši ušlého úroku požadovaná na základě Hlavy 7, § 3 písm. a) Úvěrových podmínek ve spojení s ustanovením Hlavy 7 § 5 Úvěrových podmínek představuje částku úroku úvěru, na kterou by žalobci vznikl z titulu úvěru nárok, pokud byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Na tuto smluvní pokutu má žalobce nárok až poté, co se stal splatným celý úvěr, tedy poté, co byl úpadce v prodlení s placením alespoň dvou splátek nebo s placením jediné splátky po dobu delší tří měsíců. Výše úroku úvěru, který představuje tzv. zhodnocení úvěru a je nedílnou součástí dluhu jako takového, je určována RPSN sjednané v úvěrové smlouvě. Vzhledem k výši poskytnutého úvěru, době splácení úvěru, platební morálce dlužnice a ke skutečnosti, že u úvěrové smlouvy nebylo sjednáno žádné zajištění, a to ať již ručením, případně zástavním právem, je výše smluvní pokuty pro případ neuhrazení poskytnutého úvěru ze strany dlužnice zcela přiměřená. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.08.2010, sp. zn. 33 Cdo 3368/2008, podle kterého při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Posouzení otázky nepřiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména v důvodech, které ke

ICM R sjednání smluvní pokuty vedly, a na významu a hodnotě zajišťované povinnosti; tento závěr musí vycházet z okolností vztažených k okamžiku uzavření dohody o smluvní pokutě. Dohodnutá smluvní pokuta, resp. smlouva o ní, není součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru a svým obsahem není spotřebitelskou smlouvou. Jde o samostatnou smlouvu a zajištění závazku z úvěrové smlouvy, tudíž na obsah smlouvy o smluvní pokutě (byť uzavřené současně se smlouvou o úvěru v jedné listině) nelze vztahovat ustanovení daná k ochraně spotřebitele v občanském zákoníku, či ve speciálních právních předpisech o ochraně spotřebitele (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.09.2012, sp. zn. 101 VSPH 171/2012). Smlouva o úvěru uzavřená s dlužnicí je tzv. absolutním obchodem a vztahují se proto na ni, jakož i na vztahy vzniklé ze zajištění, ustanovení obchodního zákoníku o závazkových vztazích. Dle ustálené soudní praxe není možno ujednání o smluvní pokutě v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle § 39 občanského zákoníku pouze z důvodu případné nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, když takovou situaci řeší § 301 obchodního zákoníku upravující moderační oprávnění soudu, dle kterého může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta a dále, že, na rozdíl od právní úpravy smluvní pokuty v občanskoprávních vztazích z důvodu rozporu s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, pouze v případech, kdy se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to i v případě ve spojení se skutečností, že byla sjednána v nepřiměřené výši (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4960/2008 ze dne 30.11.2010).

Žalobce v podání shora uvedeném vzal současně žalobu zpět v částce 120.841,76 Kč, neboť tato částka byla insolvenční správkyní při přezkumném jednání zjištěna, a soud proto řízení výrokem I. částečně zastavil dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. za použití § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ).

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. KSOS 31 INS 23646/2011, přičemž zjistil, že:

1) usnesením ze dne 02.02.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Lenka Sosnovcová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 26.04.2012 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, 3) přihláškou pohledávky P8 doručenou soudu dne 23.02.2012 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku celkem ve výši 188.053,77 Kč sestávající z jistiny ve výši 95.838,65 Kč z titulu úvěrové smlouvy č.

ICM R

3905139879 ze dne 26.05.2009 a příslušenství ve výši celkem 92.215,12 Kč představující jednak úrok ve výši 74.322.35 Kč a jednak kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 17.892,77 Kč (tj. kapitalizovaný úrok z prodlení od 16. dne po zesplatnění úvěru do 02.02.2012); pohledávka byla přihlášena jako splatná od 08.09.2010 v částce 158.700,-Kč; žalobce dále ke vzniku pohledávky uvedl, že dlužnice se na základě smlouvy o úvěru zavázala uhradit celkem 84 splátek á 2.501,- Kč, avšak uhradila pouze 10 splátek a úvěr byl proto dne 08.09.2010 zesplatněn; 4) u přezkumného jednání dne 02.04.2012 dlužnice pohledávku žalobce v přihlášené výši uznala a insolvenční správkyně popřela pravost pohledávky žalobce v rozsahu 67.212,01 Kč z důvodu, že smluvní pokuta je neplatná dle § 39 občanského zákoníku, 5) insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření části přihlášené pohledávky dopisem ze dne 06.04.2012 podle ust. § 197 odst. 2 IZ, který byl žalobci doručen dle doručenky dne 10.04.2012, 6) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce přihlásil přihláškou P8 do insolvenčního řízení dlužnice Jiřiny anonymizovano vedeného pod sp. zn. KSOS 31 INS 23646/2011 nevykonatelnou pohledávku ve výši 188.053,77 Kč, sestávající z jistiny 95.838,65 Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 3905139879 a příslušenství ve výši celkem 92.215,12 Kč představující jednak úrok ve výši 74.322.35 Kč a jednak kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 17.892,77 Kč, přičemž žalovaná částečně popřela pravost pohledávky žalobce v rozsahu 67.212,01 Kč z důvodu, že smluvní pokuta je neplatná dle § 39 občanského zákoníku. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti insolvenční správkyni, která pohledávku žalobce částečně popřela. Soud se proto mohl zabývat vlastním nárokem žalobce na určení popřené pohledávky ve výši 67.212,01 Kč.

Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-ze smlouvy o úvěru č. 3905139879 ze dne 26.05.2009, že dlužnice uzavřela se společností Home Credit a.s. úvěrovou smlouvu, na základě které byl dlužnici poskytnut úvěr ve výši 100.000,-Kč a dlužnice se zavázala úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách ve výši á 2.501,-Kč, přičemž první splátka je splatná po měsíci od poskytnutí úvěru; RPSN činí 23,5 %; poplatek za vedení účtu (zahrnutý ve splátce) byl sjednán ve výši 49,-Kč; podle Úvěrových podmínek společnosti Home Credit a. s., které jsou součástí úvěrové smlouvy, je klient povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že se podle Hlavy 7, § 3 písm. a) klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, přičemž společnost je rovněž oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit; podle Hlavy 7, § 5 v případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených v Hlavě 7, § 3, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách;

ICM R

-ze splátkového kalendáře a seznamu čerpání a úhrad úvěrové smlouvy, že žalovaná splácela sjednané splátky od počátku nepravidelně, přičemž poslední úhradu provedla dne 21.05.2010 a splátku č. 12 (splatnou dne 30.05.2010) až č. 15 (splatnou dne 30.08.2010) neuhradila vůbec, přičemž k datu 08.09.2010 činí výše zesplatněné jistiny 91.487,99 Kč a pokuta (ušlý úrok) 67.212,01 Kč; celková pohledávka (včetně pojištění, poplatku za vedení účtu, další smluvní pokuty, úroku z prodlení) pak činí (po započtení úhrad dlužnice) 188.053,77 Kč; -z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 08.09.2010, že společnost Home Credit a.s. v důsledku neplnění povinností dlužnice (nehrazení sjednaných splátek řádně a včas) úvěr zesplatnila a dlužnici vyzvala k zaplacení úvěru včetně smluvní pokuty ve výši ušlého úroku, celkem ve výši 170.161,-Kč, a to ve lhůtě 14 dní od data sepsání této výzvy;

-ze souhlasného prohlášení o postoupení pohledávek ze dne 01.03.2011, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ve znění pozdějších dodatků postoupila společnost Home Credit a.s. své pohledávky ze smluv o poskytnutí úvěru specifikované v příloze prohlášení na společnost PPF B2 B.V.;

-z předžalobní upomínky ze dne 21.11.2011, že původní věřitel Home Credit a.s. oznámil dlužnici, že postoupil pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na společnost PPF B2 B.V. a současně vyzval dlužnici k úhradě celkové dlužné částky 185.420,36 Kč na účet společnosti PPF B2 B.V.

Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Společnost Home Credit, a.s. jako původní věřitel (podnikatel) a Jiřina anonymizovano jako dlužnice (spotřebitel) uzavřeli dne 26.05.2009 úvěrovou smlouvu č. 3905139879, na základě které Home Credit, a.s. poskytl dlužnici peněžní prostředky ve výši 100.000,-Kč a dlužnice se je zavázala vrátit v 84 měsíčních splátkách po 2.501,-Kč měsíčně, počínaje dnem 30.06.2009. Dlužnice neplnila řádně smluvní povinnosti, když neuhradila sjednané splátky č. 12-15 a dne 08.09.2010 původní věřitel Home Credit, a.s. úvěr z tohoto důvodu zesplatnil a vyzval dlužnici, aby kromě nesplaceného úvěru zaplatila věřiteli smluvní pokutu ve výši ušlého úroku. V předžalobní upomínce vyrozuměl původní věřitel dlužnici o tom, že celou úvěrovou pohledávku postoupil na žalobce (s tehdejším názvem PPF B2 B.V.).

S ohledem na zjištěný skutkový stav zabýval se soud právním posouzením věci.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník ve znění účinném do 19.07.2009, dále jen obchodní zákoník ) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona

ICM R nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, právní vztahy týkající se spotřebitelského úvěru vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy.

Podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, ze které je spotřebitel povinen platit (písmeno a/), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván (písmeno b/), věřitelem je fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob (písmeno c/).

Podle § 55 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník, ve znění účinném do 19.07.2009, dále jen občanský zákoník ), smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Podle § 55 odst. 2 občanského zákoníku smluvní ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu ustanovení § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 544 občanského zákoníku jednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odst. 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odst. 2).

V dané věci je nepochybné, že původní věřitel Home Credit a.s. jednal při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice (označená ve smlouvě mj. rodným číslem a bydlištěm) ji neuzavírala jako podnikatel. V daném případě se jedná o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající režimu obchodního zákoníku

ICM R a režimu zákona č. 321/2001 Sb. a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužnice poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. Závazkový vztah mezi smluvními stranami se řídí také ustanoveními směřujícími k ochraně spotřebitele (§ 52 a násl. občanského zákoníku, zejména pak §§ 55 a 56 ve znění platném k datu uzavření smlouvy).

Předmětem sporu je nárok žalobce na určení pravosti pohledávky ve výši 67.212,01 Kč, přičemž žalobce přihlásil tuto částku do insolvenčního řízení dlužnice jako příslušenství pohledávky (ušlý úrok), žalovaná ji popřela jako smluvní pokutu, žalobce v podané žalobě na určení pravosti pohledávky setrval na tom, že předmětná částka představuje příslušenství pohledávky, avšak v doplnění tvrzení uvedl, že se jedná o smluvní pokutu ve výši ušlého úroku. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázáno, že v Hlavě 7, § 3 písm. a) Úvěrových podmínek si účastníci smlouvy ujednali, že klient je povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že se klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, přičemž společnost je rovněž oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit; podle Hlavy 7, § 5 Úvěrových podmínek v případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených v Hlavě 7, § 3, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Strany smlouvy si tak sjednaly smluvní pokutu, jejíž výše byla specifikována ušlými úroky, přičemž původní věřitel sám použil termínu smluvní pokuta ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne 08.09.2010 a termín pokuta (ušlý úrok) použil také ve splátkovém kalendáři.

Soud tedy nárok žalobce na určení pravosti pohledávky ve výši 67.212,01 Kč posuzoval jako nárok z titulu smluvní pokuty sjednané v Hlavě 7, § 5 Úvěrových podmínek, které jsou součástí smlouvy o úvěru a zabýval se námitkou žalované o neplatnosti takového ujednání dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

V první řadě ujednání o smluvní pokutě nebylo obsaženo v samotné úvěrové smlouvě, nýbrž toliko ve formulářových smluvních podmínkách dlužnicí nepodepsaných, jejichž obsah nemohla dlužnice ovlivnit při procesu uzavírání smlouvy s žalobcem. Soud v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého i ve spotřebitelských smlouvách je možno Všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má formální omezení (viz bod 29 nálezu: dostatečně čitelný text, přehledný a logicky uspořádaný, dostatečná velikost písma, smluvní ujednání nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru), i omezení obsahová (viz bod 30 nálezu: obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru a naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou, např. rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní,

ICM R nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložku) zásadně nemohou být součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis)-bod 33 nálezu.

Ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné také z důvodu, že je neurčité, neboť v rozporu s ustanovením § 544 odst. 2 občanského zákoníku z ujednání v Hlavě 7 § 5 Úvěrových podmínek jednoznačně nevyplývá, v jaké výši byla sjednána smluvní pokuta, popř. nebyl stanoven způsob jejího určení, když formulace smluvní pokuta ve výši ušlého úroku, na který by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách , zcela jednoznačně nespecifikuje výši smluvní pokuty.

Soud proto žalobu na určení, že žalobce má za dlužnicí Jiřinou anonymizovano , anonymizovano pohledávku ve výši 67.212,01 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 23646/2011 přihláškou P8, zamítl jako nedůvodnou.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a má tak právo na náhradu nákladů řízení dle shora uvedených ustanovení, přičemž v řízení vznikly žalované náklady na její právní zastoupení advokátem. Zástupkyně žalované požadovala odměnu za dva úkony právní služby a ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 01.01.2013 (dále jen advokátní tarif ) má tak nárok na odměnu za vyjádření k žalobě ze dne 06.09.2013 a účast u jednání dne 08.01.2014, tj. ve výši 2 x 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, tj. na odměnu v celkové výši 6.200,-Kč. Dále má nárok na dva režijní paušály á 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu jízdného za cestu osobním motorovým vozidlem ze sídla advokátní kanceláře ve Frýdku-Místku do Ostravy a zpět ve výši 297,-Kč (vzdálenost 50 km, průměrná spotřeba 6,2 l/100 km, vyhlášková cena nafty-36,-Kč/l, paušální náhrada 3,70 Kč/km). Celkem tak náklady řízení žalované činí 7.097,-Kč a žalobce je povinen zaplatit tuto částku žalované k rukám její právní zástupkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

ICM R

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 08.01.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D. v.r. Miroslava Musálková samosoudkyně

ICM R