31 ICM 1569/2011
31 ICM 1569/2011 27 (31 INS 524/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Alenou Knapilovou v právní věci žalobce Profidebt, s.r.o., Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 10, IČ 27221971 proti žalovanému JUDr. Tamara Kropáčová, Šantova 2, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka David anonymizovano , anonymizovano , RČ 840514/4473, Spitznerova 2649/10, 796 01 Prostějov, zast. Mgr. Romanem Peškem, advokátem, Šantova 2, 779 00 Olomouc, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. I.Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 32.971,36 Kč za dlužníkem Davidem anonymizovano , RČ 840514/4473, Spitznerova 2649/10, 796 01 Prostějov vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 524/2011 pod poř. č. 6, která byla na přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem, je přihlášena po právu jako pohledávka nevykonatelná a nezajištěná.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 21.6.2011 domáhal se žalobce proti žalovanému určení pravosti nevykonatelné a nezajištěné pohledávky za dlužníkem ve výši 32.971,36 Kč, kterou žalovaný insolvenční správce na přezkumném jednání dne 20.5.2011 popřel co do pravosti z důvodu promlčení. Uvedl, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o úvěru podle ust. § 497 a násl. ObchZ, jedná se však i o spotřebitelský úvěr, nicméně neřídící se délkou promlčecí doby ObčZ, neboť nebyl vytvořen nerovný vztah mezi stranami smlouvy. Dlužník převzal dokumenty, které právní předchůdce pro svou klientelu vytvořil a seznámil se s nimi. Ujednání ve smlouvě obsažené považuje za dostatečné.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 6.3.2012. Uvedl, že si je vědom judikatury ve věcech běhu promlčecích lhůt, avšak považuje vztah mezi žalobcem (resp. jeho právním předchůdcem) a dlužníkem za vztah spotřebitelského charakteru, a proto je potřeba užít ust. § 262 odst. 4 ObchZ a § 261 téhož v návaznosti na ustanovení ObčZ, která upravují otázku délky promlčecí doby odlišně s poukazem na ust. § 52 odst. 3 ObčZ. Navrhl zamítnutí žaloby.

Bylo tedy nesporné, že mezi účastníky nejsou žádná sporná skutková tvrzení ohledně základního právního vztahu a počátku běhu promlčecí doby mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a dlužníkem, pouze se liší jejich názor na použití příslušné právní normy k posouzení délky běhu promlčecí doby.

Soudu byl znám ve smyslu ust. § 121 OSŘ obsah přihlášky žalobce jako součást spisu insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem ve věci KSBR 31 INS 524/2011, jakož i důvod popěrného úkonu žalovaného. Žalovaný insolvenční správce na přezkumném jednání dne 20.5.2011 popřel co do pravosti pohledávku žalobce z důvodu promlčení.

Soud provedl ve věci následující důkazy, a to částí spisu KSBR 31 INS 524/2011 a seznamu přihlášených pohledávek pod č. 6-pohledávky žalobce ( rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30.5.2005, seznam postupovaných pohledávek pod č. 63, smlouvou o úvěru s pojištěním klienta ze dne 6.4.2007, oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23.11.2007 a výpočet úroku ze dne 7.4.2011) a vyrozumění o popření pohledávky žalobce, avšak vzhledem k tomu, že o těchto nebylo mezi účastníky sporu, zvlášť je nehodnotí s výjimkou toho, že vztah mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem účastníky byl založen svým obsahem jako absolutním obchod ve smyslu ust. § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ a ust. § 497 a násl. téhož o smlouvě o úvěru.

Po provedeném dokazování dospěl soud k názoru, že žaloba je důvodná.

K rozporu mezi posouzením, jakou právní normou se řídí běh (a tedy i délka promlčecí doby), využil soud kromě vlastního právního názoru v projednávané věci i judikaturu k tomuto se vztahující, a to zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 28 Cdo 4135/2009, 32 Cdo 3337/2010, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích 5 Co 1706/2010, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 32 Odo 873/2006, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 12 Cmo 7/2010, z čehož vyplývá následující:

Podle ust. § 387 odst. 1 ObchZ právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

Podle odst. 2 téhož ust. ObchZ promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

Podle ust. § 397 ObchZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Podle ust. § 101 ObčZ pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Podle ust. § 102 u práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno.

Z.č. 513/1991 Sb. (ObchZ) je vůči z.č.40/1964 Sb. (ObčZ) přepisem zvláštním (lex specialis), což platí i pro obecná ustanovení ObchZ upravující promlčení podle ust. § 387 a násl. ObchZ. Ust. § 261 odst. 3 ObchZ stanoví, že touto částí zákona (rozuměj částí třetí Obchodní závazkové vztahy) se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mezi nimi vzniklé, tj. i vztah ze smlouvy u úvěru podle ust. § 497 a násl. ObchZ. Tím je tedy určen závazně právní režim a jde současně o ustanovení kogentní, kterým nelze režim ObchZ vyloučit ani dohodou účastníků.

Jestliže jde v projednávané věci o nárok ze smlouvy o úvěru podle ust. § 497 o a násl. ObchZ, jde z procesního hlediska o obchodní věc a i další případné nároky vzniklé z tohoto vztahu jsou režimu ObchZ podřízeny.

Jestliže podle přihlášky pohledávky (což není sporným) právní předchůdce žalobce uplatnil své právo vůči dlužníkovi v listopadu 2007 (pro věc samu není nyní rozhodný den, neboť ke zpochybnění uplatnění nedošlo) a jestliže úpadek dlužníka byl zjištěn dne 7.4.2011, pak ke dni splatnosti závazku dlužníka vůči právnímu předchůdci žalobce za použití výlučných ustanovení ObchZ nemohlo dojít (viz i datum jednorázové splatnosti z listopadu 2007) k promlčení pohledávky za dlužníkem, neboť k promlčení by došlo až v listopadu 2011, a tedy žalobce má za dlužníkem pohledávku.

K popěrnému úkonu žalovaného je třeba poznamenat, že i přes svou povahu výlučného závazku jako absolutního obchodu je smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem spotřebitelského charakteru ve smyslu ust. § 52 a násl. ObčZ, neboť dlužník nebyl podnikatelem. Nejvyšší soud však již ve svém rozhodnutí 32 Cdo 3337/2010 jednoznačně uzavřel, že úprava promlčení není úpravou, která směřuje k ochraně spotřebitele, neboť promlčení působí vůči oběma stranám stejně a délka promlčecí doby nemůže být považována vzhledem ke komplexní úpravě v obou právních normách za výhodnější jen pro některou ze stran, tzn. i pro spotřebitele, jímž by v tomto případě byl dlužník.

Proto soud rozhodl, jak uvedeno.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 odst. 1 věta prvá IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.

Krajský soud v Brně dne 11.9.2013 JUDr. Alena Knapilová, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Barbora Damborská