31 Cm 2/2010
31 Cm 2/2010-55 KSBR 31 INS 5787/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Alenou Knapilovou v právní věci žalobce: TSS, spol. s r.o., Za Tratí 496, 503 46 Třebechovice pod Orebem, IČ 47451467, zast. JUDr. Věrou Dubcovou, advokátem, Nerudova 37, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Eva Procházková, Nám. Svobody 1548/5, 669 02 Znojmo, insolvenční správce dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , RČ 501108/002, Na Hrázi 3348/91, 671 81 Znojmo, IČ 68068557

o určení pravosti pohledávky 104.669,-Kč

takto:

I. Žaloba o určení, že žalobce má za dlužníkem Janem anonymizovano , anonymizovano , Na Hrázi 3348/91, 671 81 Znojmo pohledávku z nezaplacené kupní ceny s příslušenstvím ve výši 104.669,-Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 25.1.2010 domáhal se žalobce proti původně žalovanému insolvenčnímu správci Mgr. Vladimíru Partlovi určení, že má za dlužníkem pohledávku z nezaplacené kupní ceny s příslušenstvím ve výši 104.669,-Kč. Uvedl, že jeho pohledávka vznikla z obchodního styku, kdy žalobce dodával dlužníkovi na základě jeho objednávky své výrobky. Písemná smlouva uzavřena nebyla, praxe mezi nimi byla zavedena telefonickým Pokračováníkontaktem dlužníka se sjednáním požadovaných odlitků, ceny a doby dodání, poté dlužník zaslal objednávku písemně. Žalobce požadované zboží vyrobil a dlužníkovi dodal, resp. si je dlužník v sídle žalobce převzal. Naposledy dlužník takto objednal dne 30.8.2006 5 ks ozubených kol a 5 ks pastorků do převodovky podle č. objednávky č. 072006) a dne 18.9.2006 5 ks ozubených kol a pastorek včetně lunety do převodovky, 5 ks zadních vík na turniket, opravu turniketu a 5 ks rotorů do turniketů podle objednávky č. 082006. Žalobce objednané zboží vyrobil a vyzval dlužníka k převzetí zboží oproti platbě v hotovosti-komunikace probíhala telefonicky a emailem. Dlužník avizoval problémy s platbou a odkládal převzetí zboží a jeho zaplacení. Přes upomínky dlužník zboží nepřevzal a cenu nezaplatil ani přes doručení faktury vystavené na částku 83.360,-Kč. Žalobce zboží nemůže prodat jinému, jedná se o specifické výrobky. Závazek vůči žalobci dlužník nepopřel a evidoval i při podání insolvenčního návrhu. K nezaplacené kupní ceně účtuje žalobce i zákonný úrok z prodlení od 18.2.2007 do 25.9.2009 ve výši 21.306,-Kč. Pohledávka žalobce byla předchozím insolvenčním správcem popřena co do pravosti a výše.

Žalovaný (předchozí insolvenční správce) se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 24.5.2010. Uvedl, že z žalobcem doložených listin nevyplýval vznik smlouvy s dlužníkem, objednávka nebyla akceptována, dlužník zboží nepřevzal, a proto smlouva nemohla vzniknout ani faktickým plněním. Proto učinil popěrný úkon a navrhuje zamítnutí žaloby.

Současný žalovaný insolvenční správce podáním ze dne 15.8.2013 na vyjádření svého předchůdce setrval: dlužník nenabyl vlastnické právo k objednanému zboží, když toto mu nebylo předáno.

K nařízenému jednání dne 27.8.2014 se žalovaný s omluvou nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst. 2 OSŘ.

Mezi účastníky, jak je zřejmé z jejich podání, nebyla sporná žádná skutková tvrzení ohledně uplatnění pohledávky žalobce, lišil se jejich právní názor na samotný vznik a existenci sporné přihlášené pohledávky.

Soud provedl ve věci následující důkazy, a to částí insolvenčního spisu KSBR 31 INS 5787/2009 pod písmenem A 1/6-příloha b)-Seznam závazků, dále pak přihláškou pohledávky č. 22, objednávkou č. 072006 a č. 082006, pokusem o smír ze dne 05.03.2009, fakturou č. 20070061 a popěrným úkonem IS, z nichž vyplynula následující skutková zjištění:

Dlužník v seznamu svých závazků, který předložil spolu s insolvenčním návrhem, uvedl i závazek vůči žalobci v částce 83.360,-Kč, popěrný úkon insolvenčního správce ze dne 20.11.2009 pro tuto částku a příslušenství ve výši 21.309,-Kč mezi účastníky sporným nebyl: přihláškou pohledávky dne 21.10.2009 žalobce přihlásil pohledávku popsanou v žalobě z titulu nezaplacené ceny zboží s příslušenstvím, k této doložil objednávky č. 072006 a č. 082006, fakturu č. 20070061 a pokus o smír ze dne 05.03.2009. Dlužník skutečně vyhotovil dne 30.8.2006 listinu označenou jako objednávka č. 072006 adresovanou faxem žalobci s potvrzením předchozí telefonické dohody se žalobcem na dodání 5 ks ozubených kol a 5 ks pastorků do převodovky typu TU 111 rok výroby 1968, výrobní čísla převodovek Pokračování

A-001, A-047 a A-019 s ústně dohodnutou dodací lhůtou a způsobem dodání přepravní službou. Cena zboží byla na tuto listinu dopsána (zřejmě ex post) ručně ve výši 8.925 Kč s DPH. Dále dlužník skutečně vyhotovil dne 18.9.2006 listinu označenou jako objednávka č. 082006 adresovanou faxem žalobci, v níž požadoval 5 ks ozubených kol a pastorek včetně lunety do převodovky, 5 ks zadních vík na turniket typu TU 111, rok výroby 1968, výrobní čísla převodovek A-001, A-047 a A-019, a opravu turniketu a 5 ks rotorů do turniketu TU 111 s tím, že podrobnosti k této dodávce budou dohodnuty při osobní návštěvě dne 20.9.2006 s ústně dohodnutou dodací lhůtou a způsobem dodání vlastní dopravou. Opět je zde ručně dopsána cena (zřejmě ex post) ve výši 70.050,-Kč. Žalobce fakturou č. 20070061 ze dne 19.1.2007 se splatností dne 18.2.2007 vyúčtoval k tíži dlužníka částku 83.360,-Kč za zboží dlužníkem v objednávkách výše uvedených s poznámkou, že do úplné úhrady faktury zůstává plnění majetkem žalobce. Zaplacení ceny pak žalobce urgoval pokusem o smír ze dne 5.3.2009.

Po provedeném dokazování dospěl soud k názoru, že žaloba není důvodná:

Podle ust. § 409 odst. 1 ObchZ kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Podle ust. § 443 odst. 1 ObchZ kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno.

Podle ust. § 447 ObchZ kupující je povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodané zboží v souladu se smlouvou.

Podle ust. § 449 ObchZ jestliže má být kupní cena placena při předání zboží nebo dokladů, je kupující povinen kupní cenu zaplatit v místě tohoto předání. Podle ust. § 450 odst. 1 ObchZ nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, je kupující povinen zaplatit kupní cenu, když prodávající v souladu se smlouvou a tímto zákonem umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím. Prodávající může činit závislým předání zboží nebo dokladů na zaplacení kupní ceny. U zboží, které podléhá rychlé zkáze nebo má zvláštním právním předpisem stanovenou časově omezenou minimální dobu trvanlivosti, anebo jehož použitelnost nebo jakost je biologicky omezena, je kupující povinen zaplatit kupní cenu do 30 dnů. Podle ust. § 451 ObchZ kupující je povinen učinit úkony, kterých je třeba podle smlouvy a tohoto zákona k tomu, aby prodávající mohl dodat zboží. Dodané zboží je kupující povinen převzít, pokud ze smlouvy nebo z tohoto zákona nevyplývá, že jeho převzetí může odmítnout.

Podle ust. § 453 ObchZ prodávající může požadovat, aby kupující zaplatil kupní cenu, převzal zboží a splnil jiné své povinnosti, dokud prodávající neuplatnil právo z porušení smlouvy, které je neslučitelné s tímto požadavkem.

Na straně insolvenčního správce jako žalovaného podle názoru soudu existovaly Pokračovánídůvodné pochybnosti o tom, zda skutečně mezi dlužníkem a žalobcem, nebyly-li smlouvy uzavřeny v písemné podobě, tyto v souladu s ust. § 409 odst. 1 ObchZ vznikly. U prvé objednávky se nepochybně dlužník a žalobce ústně předem dohodli na předmětu případné smlouvy, ale již ne na jejích nepodstatných náležitostech: dlužník požadoval dodání zboží v neupřesněné době prostřednictvím přepravní služby a žalobce, ať již byl jeho důvod jakýkoli, požadované zboží dlužníkovi v souladu s ust. § 443 odst. 2 ObchZ nikdy nedodal. Jestliže nejednal žalobce konkludentně podle požadavku dlužníka, byť doba dodání nebyla přesně stanovena, nemohlo mu vzniknout právo na zaplacení ceny zboží-nedošlo k faktickému předání požadovaného zboží dlužníkovi, a tedy uzavření smlouvy s právem žalobce na zaplacení zboží. V případě druhé objednávky pak se jednalo o pouhý návrh smlouvy, byť mohla být uzavřena rovněž konkludentně tím, že by dlužník poptávané zboží od žalobce převzal (viz výše uvedená ustanovení § 443 odst. 1, 447 a 449 ObchZ (navíc dohoda o zaplacení při převzetí dlužníkem nebyla prokázána). Žalobce ani v jednom z případů neprokázal vznik práva na zaplacení kupní ceny dodáním zboží dlužníkovi nebo převzetím zboží dlužníkem.

I kdyby byl žalobcem vznik kupních smluv prokázán dohodou o podstatných náležitostech, zboží dlužníkovi vůbec nebylo dodáno, ani žalobce neuplatnil přihláškou pohledávky jiný nárok, odpovídající porušení povinností dlužníka jako kupujícího zboží převzít: Podle ust. § 253 odst. 1 IZ nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může od smlouvy odstoupit.

Podle odst. 2 téhož ustanovení IZ jestliže se insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že od smlouvy odstupuje; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.

Podle odst. 4 téhož ustanovení IZ odstoupí-li insolvenční správce od smlouvy, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.

Tím by požadavek na zaplacení kupní ceny včetně příslušenství rovněž neobstál; žalobce by měl jedinou možnost-uplatnění práva na náhradu škody. Navržené důkazy svědky Jakešem a Charouskem soud neprovedl, neboť vzhledem k výsledkům předcházejícího dokazování by na výsledku sporu (zjištěného stavu věci) tyto byly obsolentní; navržený svědek Charousek by nemohl ani svědeckou výpověď relevantně podat, neboť v rozhodné době nebyl zaměstnancem žalobce.

Proto soud rozhodl, jak uvedeno.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 odst. 1 věta prvá IZ (a contrario ve spojení s ust. § 142 odst. 1 OSŘ). Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný, proto Pokračovánímu vzniklo právo na 100% účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto mu však podle obsahu spisu nevznikly, proto soud nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.

Krajský soud v Brně dne 27.8.2014

JUDr. Alena Knapilová, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Daniela Michnová