31 Cdo 2428/2000

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve velkém senátě občanskoprávního kolegia složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky, a soudců JUDr. Františka Baláka, JUDr. Ivy Brožové, JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Ing. Jana Huška, JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc, Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc, JUDr. Hany Müllerové, JUDr. Karla Podolky, JUDr. Milana Pokorného, CSc., a JUDr. Olgy Puškinové, ve věci žalobkyně I. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. K., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví a o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 C 155/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 26. května 2000, č. j. 15 Co 13/2000-91, ve znění usnesení ze dne 19. září 2000, č. j. 15 Co 13/2000- 104, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Táboře (dále "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 19. října 1999, č. j. 3 C 155/98-70, vypořádal "společné jmění" účastníků tak, že pod bodem I. výroku do vlastnictví žalobkyně přikázal blíže označené věci movité v ceně 2 140,- Kč, pod bodem II. výroku žalovanému přikázal "podíl v SBD T. ve formě bytu č. 10 v domě č. p. 2778 v M. ulici v T. v ceně 544 300,- Kč" a blíže označené věci movité, vše v celkové ceně 559 905,- Kč a pod bodem III. výroku uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání podílu částku 274 132,50 Kč. Pod body IV. a V. rozhodl o povinnosti žalovaného vydat některé věci žalobkyni a pod body VI. až IX. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování vzal za prokázané, že manželství účastníků zaniklo rozvodem 20. 12. 1995, k vypořádání jejich společného jmění dohodou nedošlo a návrh na jeho vypořádání byl podán ve tříleté lhůtě od zániku manželství. Do společného jmění účastníků patří blíže označené věci pod bodem I. a II. výroku rozsudku, ohledně nichž mezi účastníky nebylo sporu. Další věci, jejichž vypořádání se žalobkyně domáhala, do společného jmění účastníků nezahrnul s tím, že jde o věci, které v době rozhodování neexistují, nebo byly darovány či prodány třetí osobě, nebo jejich držení účastníci popírají, nebo byly pořízené pro syna účastníků. V případě prodeje věcí však v rámci vypořádání společného jmění podle § 149 ObčZ soud přihlédl k částkám získaným za osobní automobil Škoda 105, etážové postele a ložnici a zohlednil vnos žalovaného do společného jmění v redukované výši 7 500,- Kč. Ohledně ceny členských práv a povinností k družstevnímu bytu vycházel ze znaleckého posudku Ing. A. R. ze 4. 6. 1999, podle kterého "současně realizovatelná cena za převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu č. 10 ... činí 544 308,- Kč". Na rozdíl od znalce soud prvního stupně od této částky neodečetl "výši zůstatkové hodnoty členského podílu v částce 23 076,- Kč".

Krajský soud v Českých Budějovicích -- pobočka v Táboře jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 26. května 2000, č. j. 15 Co 13/2000-91, ve znění usnesení ze dne 19. září 2000, č. j. 15 Co 13/2000-104, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně pod body I. až III. a VI. až IX. výroku, vyslovil, že pod body IV. a V. zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti rozsudku připustil dovolání k řešení otázky, "zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníku řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z tzv. ,tržní´ hodnoty členského podílu". Odvolací soud doplnil dokazování vyjádřením znalce Ing. A. R., ze kterého zjistil, že snížení cen bytů mezi roky 1999 a 2000 se neprojevilo, takže lze použít cenu stanovenou znaleckým posudkem. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Přisvědčil soudu prvního stupně, že cenu členského podílu v bytovém družstvu je třeba stanovit v reálných tržních cenách.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. d) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.]. Namítá, "že u družstevního bytu nelze stanovit jeho obecnou -- tržní cenu", neboť "členský podíl v bytovém družstvu vyjadřuje mimo jiné i práva a povinnosti člena družstva k bytovému družstvu, tato se řídí i stanovami družstva, a družstevní byt sám o sobě není klasickou nemovitostí, kde bychom mohli s jistotou tuto tržní cenu vyjádřit". Stanovení tržní ceny předmětného bytu nemá oporu v současné judikatuře. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Tříčlenný senát Nejvyššího soud (senát č. 22), který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při řešení otázky, zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníku řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů), je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z jeho obvyklé ceny (tržní), k odlišnému právnímu názoru, než jaký byl vyjádřen v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2001, sp. zn. 30 Cdo 726/2001. V souladu s ustanovením § 27a věty první zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a s přechodným ustanovením obsaženým v bodu 2. části III. zákona č. 30/2000 Sb., postoupil proto věc velkému senátu občanskoprávního kolegia (§ 27a odst. 1 věta druhá zákona č. 335/1991 Sb.).

Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 26. května 2000, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "OSŘ").

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele, má potřebné náležitosti a uplatňuje se jím dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem.

Nejvyšší soud přezkoumal dovoláním napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolatel nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud vymezil právně významnou otázku výrokem rozhodnutí, je dovolání přípustné jen pro řešení právní otázky, pro kterou bylo dovolání připuštěno, napadené rozhodnutí na ní spočívá a její řešení bylo dovoláním zpochybněno.

V projednávané věci jde správně o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, bývalých manželů, jejichž manželství a bezpodílové spoluvlastnictví zaniklo rozvodem 20. 12. 1995. S ohledem na již ustálený výklad čl. VIII odst. 2 věty první zákona č. 91/1998 Sb. Nejvyšším soudem a na to, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo dne 20. prosince 1995, je třeba na daný spor aplikovat ustanovení občanského zákoníku o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (nyní jde o institut společného jmění manželů), a to ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.

Právní otázkou, pro kterou odvolací soud připustil dovolání a jejíž řešení dovolatel zpochybnil, je otázka, "zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníkům řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z tzv. tržní hodnoty členského podílu".

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. 20 Cdo 411/99, ve sporu dědiců o vypořádání členského podílu v bytovém družstvu a nájmu družstevního bytu, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 6 2001 pod č. 74, dospěl k závěru, že pro určení přiměřené náhrady v souvislosti s vypořádáním dědiců členského podílu v bytovém družstvu (za použití § 142 ObčZ per analogiam) lze vycházet z hodnoty vypořádacího podílu zůstavitele stanoveného postupem podle § 233 odst. 2 a 3 ObchZ (popřípadě upraveného podle stanov družstva).

V rozsudku ze dne 22. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen "Soubor rozhodnutí") pod č. C 334, Nejvyšší soud vycházel ze závěru již dříve vysloveného v rozsudku ze dne 21. srpna 2000, sp. zn. 22 Cdo 717/99, publikovaném v časopise Právní rozhledy č. 11/2000, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů -- bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož předmětem je vypořádání hodnoty práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu, nelze vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu podle § 233 odst. 3 ObchZ (zákon č. 513/1991 Sb. ve znění před novelou č. 137/1999 Sb.), nýbrž z ceny obvyklé, tj. ceny, kterou by bylo možno za převod těchto majetkových práv v rozhodné době a místě dosáhnout, která respektuje reálné ekonomické vztahy. Dále vyslovil názor, že právní závěr vyslovený v R 43/72 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že vzniklo-li právo společného užívání družstevního bytu manžely [po novele zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, provedené zákonem č. 509/1992 Sb. (dále jen ObčZ) jde o právo společného nájmu družstevního bytu manžely] a společné členství v družstvu, je nutno při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů přihlédnout k členskému podílu ve výši odpovídající jeho zůstatkové hodnotě ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů, byl již překonán.

Další odlišný právní názor zaujal senát 30 Cdo Nejvyššího soudu v rozsudku ze 16. 5. 2001, sp. zn. 30 Cdo 726/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí pod č. C 493, podle kterého v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů -- bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož předmětem je vypořádání hodnoty členských práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu, je nutno vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu k předmětnému bytu a že možnost užívání družstevního bytu jedním z rozvedených manželů nelze tržním způsobem vyjádřit. Dovodil, že souhrn členských práv a povinností má majetkovou hodnotu a jestliže připadla výlučně jednomu z rozvedených manželů, je nutno tuto majetkovou hodnotu ocenit a vypořádat. Jde o spor o členský podíl v bytovém družstvu (nikoli o nájem družstevního bytu).

S právními závěry vyslovenými ve věci sp. zn. 20 Cdo 411/99 a sp. zn. 30 Cdo 726/2001 nelze souhlasit a s právními závěry ve věci sp. zn. 22 Cdo 717/99 lze souhlasit jen zčásti.

Pojem "členský podíl" v družstvu je v obchodním zákoníku užit pouze v souvislosti s jeho vypořádáním při zániku členství [§ 226 odst. 1 písm. d) ObchZ]. S ohledem na § 260 ObchZ o přiměřeném použití ustanovení hlavy I, dílu I ObchZ na družstvo se jím rozumí "podíl" definovaný v § 61 odst. 1 poslední větě ObchZ - tedy míra účasti člena na čistém obchodním jmění družstva, jež připadá na jeho podíl. Členský podíl má svoji kvantitativní a kvalitativní stránku či složku. Kvantitativní stránka představuje majetkový podíl člena družstva na družstvu, kvalitativní stránka představuje souhrn jednotlivých práv a povinností člena. Členským podílem je třeba rozumět účast člena v družstvu a z ní plynoucí práva a povinnosti. Členský podíl se pak oceňuje jako míra účasti člena družstva na čistém obchodním majetku ke konkrétnímu okamžiku. Žalobce také předmět sporu, o který jde, vymezil jako "hodnotu členského podílu" a soudy obou stupňů vypořádávaly "členský podíl odpůrce u Stavebního bytového družstva" -- viz č. l. spisu 72, 76 a 94.

Pojem "zůstatková hodnota členského podílu" počínaje dnem 1. ledna 1992, tj. počínaje účinností zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, platná právní úprava družstev nezná. Zůstatkovou hodnou členského podílu v bytovém družstvu se rozumí základní členský vklad a peněžité, popř. jiné plnění člena družstva připadající na byt (nebo místnost nesloužící bydlení), který byl členu družstvem přidělen do užívání , snížené podle doby užívání stavby, v níž se byt (nebo místnost nesloužící bydlení) nachází, s přihlédnutím k plánované době její životnosti. Proto v současné době při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nyní společného jmění manželů, nelze s pomocí tzv. zůstatkové hodnoty členského podílu stanovit obecnou cenu členského podílu v družstvu.

Z dále uvedených důvodů nelze vycházet ani z hodnoty vypořádacího podílu.

Podle § 233 odst. 1 ObchZ při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl. Vypořádací podíl tedy představuje určení majetkové účasti člena družstva v tomto družstvu (pro případ zániku jeho členství) a podle § 233 odst. 2 ObchZ se určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství. Vzhledem k tomu, že pro určení jeho výše je rozhodný stav čistého obchodního jmění družstva podle účetní uzávěrky za rok, v němž členství zaniklo (§ 233 odst. 3 ObchZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb.), je vypořádací podíl odrazem hospodářské bilance družstva.

Vypořádací podíl a zůstatková hodnota členského podílu jsou tedy zcela rozdílné hodnoty, které se od sebe mohou podstatně lišit a v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nelze vycházet ani z vypořádacího podílu. Je tomu tak jednak proto, že v případě zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, kdy jeden z manželů zůstává nájemcem a členem družstva, nenastávají předpoklady pro výplatu vypořádacího podílu - dochází jen k redukci členství (jedna z forem tzv. přeměny členství), jednak a především proto, že nejde o vypořádání vztahu mezi členem družstva a družstvem. Vypořádací podíl je vázán na zánik členství v družstvu, ale to v daném případě nezaniklo. Ostatně povinnost družstva vyplatit vypořádací podíl nenastupuje ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví ani ke dni zrušení společného členství účastníků v družstvu. Vypořádací podíl tedy nepředstavuje hodnotu, která by v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví tvořila jeho součást.

Cena členského podílu v bytovém družstvu není regulována žádným cenovým předpisem (srov. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách) a převádějící s nabývajícím ji sjednávají dohodou. Je-li třeba tento členský podíl, představující majetkovou hodnotu, ocenit (jako v daném případě) v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, nelze vycházet ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, neboť tento zákon upravuje způsoby oceňování majetku a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy, přičemž oceňování věcí a jiných majetkových hodnot pro potřeby vypořádání bezpodílového není účelem stanoveným některým zvláštním předpisem. Jinými slovy neexistuje předpis, který by pro potřeby vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů odkazoval na zákon č. 151/1997 Sb. Pokud tedy tento zákon v § 23 upravuje oceňování podílů v obchodních společnostech a účastí v družstev (nikoli tedy členských práv a povinností), týká se oceňování vypořádacího podílu, a to pro jiné účely, než je vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V případě převodu členských práv a povinností by se tento předpis aplikoval pouze pokud by se tak účastníci dohodli (srov. § 1 odst. 1 citovaného zákona), když jinak se na sjednávání cen nevztahuje (§ 1 odst. 2 citovaného zákona). Je-li tedy třeba stanovit spornou cenu předmětného majetkového práva pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem, je nutno vycházet (zpravidla v součinnosti se znalcem z oboru ekonomiky - odhady cen) z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Kdyby takto soud nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného v § 150 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., neboť by došlo ke zvýhodnění toto z bývalých manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem družstevního bytu.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, proto je správný i dovoláním napadený rozsudek a dovolání muselo být podle § 243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalovaný nebyl úspěšný a úspěšné žalobkyni náklady řízení nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2002

JUDr. Vladimír Kurka,v.r.
předseda senátu