31 Cdo 1157/2010
Datum rozhodnutí: 13.03.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 642 odst. 2 obč. zák.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 31 Cdo 1157/2010

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ivy Brožové, JUDr. Ludvíka Davida, CSc., JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Kateřiny Hornochové, doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., JUDr. Pavla Krbka, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Olgy Puškinové, JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a JUDr. Marty Škárové ve věci žalobce M. S. , zastoupeného JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti žalovaným 1) P. K. a 2) P. K. , zastoupeným JUDr. Irenou Tůmovou, advokátkou se sídlem v Chotěboři, Družstevní 196, o 70.000,- Kč s příslušenstvím proti vydání movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 118/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2009, č.j. 17 Co 316/2009-280, takto :

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.276,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ireny Tůmové, advokátky.
O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 14. 5. 2009, č.j. 8 C 118/2005-227, kterým Okresní soud v Havlíčkově Brodě zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu proti vrácení kotle na spalování tuhých paliv DAKON DOR 24, otopných těles, chladící smyčky osazené havarijním termostatickým ventilem Watts STS 20, ocelových vývodů DN 70, pojistného ventilu G1/2", teplovodního čerpadla s filtrem a uzavíracími armaturami, hlavních rozvodů od kotle pod stropem k jednotlivým tělesům v suterénu a v patrech, radiátoru Koralux s elektrickou topnou vložkou a rohových šroubení žalovaní společně a nerozdílně zaplatili 70.000,- Kč s 2% úroky z prodlení od 25. 4. 2005 do zaplacení, a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 88.018,- Kč; v návaznosti na věcné rozhodnutí odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že žalobce neodstoupil od smlouvy o dílo důvodně a smluvní vztah účastníků nadále trvá, neboť jako objednatel neposkytl zhotovitelům po 8. 6. 2004 přiměřenou lhůtu k nápravě dalších tvrzených vad a nedodělků (§ 642 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž uplatnil všechny dovolací důvody. Za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů), považuje neprovedení důkazu listinou (návodem k instalaci, obsluze a údržbě kotle na pevná paliva DOR 24). Obecným nesouhlasem se závěrem, že k řádnému odstoupení od smlouvy nedošlo, neboť neposkytl přiměřenou lhůtu k nápravě vytčených vad, zpochybnil právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Ostatní výtky jsou podřaditelné důvodu, jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Podle dovolatele se z důkazů podává, že dopisem z 6. 6. 2004 vytknul zhotovitelům umístění kabelů mezi trubky, resp. jejich křížení, což znemožňuje bezpečné užívání ústředního topení; žalovaní měli lhůtu k nápravě do 8. 6. 2004, kdy odmítli potrubí předělat, resp. do 13. 6. 2004, kdy prohlásili, že budou řešeny již jen reklamační nároky. Připomíná, že montáž pojistného ventilu odporuje návodu na instalaci kotle, že projektová dokumentace neodpovídá situaci v domě ani tomu, co bylo nainstalováno, že předimenzovaný kotel nevyhovuje komínu, který je podle zprávy revizního technika z 12. 5. 2009 o tři metry kratší, že přetrvává nebezpečí vyplývající z pájení potrubí, při kterém nebyl chráněn svazek pěti kabelů, že čerpadlo nelze připojit k síti (neodpovídá státní normě) a že topná zkouška ve smyslu technické normy nebyla provedena. Závěrem shrnuje stávající závady, které brání v užívání ústředního topení a dělají dílo nefunkčním a nebezpečným. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že postupovali při provádění díla v souladu s platnými předpisy, dílo bylo dokončeno v kvalitě sjednané smlouvou a předáno v místě zhotovení objednateli. Drobné vady, které žalobce požadoval odstranit, byly 8. 6. 2004 odstraněny. Žalobce se dostavil do prodejny žalovaných za účelem doplacení ceny díla nejprve 2. 6. 2004, pro nepřipravenost faktury opětovně 14. 6. 2004, kdy cenu doplatil, čímž jednoznačně potvrdil, že považuje dílo za dokončené a předané. Podstata problému je v tom, že žalobce nebyl ochoten pochopit, že elektroinstalace nebyla předmětem zhotovení díla, a pouze proto nepodepsal předávací protokol bez uvedení povinnosti žalovaných k výměně elektrických kabelů. Navrhli zamítnutí dovolání jako nedůvodného.

Tříčlenný senát č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, učinil závěr, že zjištěný skutkový stav nelze podřadit ustanovení § 642 odst. 2 obč. zák., neboť předpokladem jeho aplikace je, že se zhotovitel nedostal do prodlení s provedením díla, tj. že dílo nebylo objednatelem převzato. Uvedený závěr neodpovídá tomu, co dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1043/2009.

Senát č. 23 proto rozhodl podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia pak věc projednal a rozhodl o ní v souladu s § 19 a § 20 odst. 1 uvedeného zákona.

Dovolání žalobce není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak, než ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nelze uplatňovat výhrady proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně námitkami, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Uvedené platí i v případě, kdy právní závěr odvolacího soudu je prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybněn způsobem procesně neregulérním, tedy tak, že jiné právní závěry dovolatel buduje na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž v souladu s procesními pravidly dospěl odvolací soud. Stručně řečeno, výhrady proti skutkovým zjištěním uplatněným regulérně či nikoliv nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu.

Skutkový závěr, který odvolací soud převzal z řízení před soudem prvního stupně a který jak vyplývá z výkladu podaného výše nelze přezkoumat, je založen na tom, že smlouvou z 22. 5. 2004 se žalovaní (zhotovitelé) zavázali žalobci (objednateli) za předběžnou cenu ve výši 80.000,- Kč včetně daně z přidané hodnoty dodat a zhotovit ústřední topení v domě; dílo mělo být dokončeno do 30. 5. 2004. V článku V bodech 1/ a 2/ smlouvy se strany dohodly na tom, že zhotovitel splní svoji povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním v místě jeho zhotovení a že předmět díla bude po jeho ukončení předán zhotovitelem objednateli na základě předávacího protokolu, který bude oboustranně podepsán. Žalobce zaplatil zhotovitelům dvě zálohy (24. 5. 2004 částku 40.000,- Kč, 14. 6. 2004 částku 30.000,- Kč). Systém ústředního topení žalovaní způsobem předvídaným ve smlouvě nepředali, protokol o předání díla datovaný 14. 6. 2004 žalobce nepodepsal. Dopisy z 29. 5., 4. 6. a 6. 6. 2004 žalobce požadoval, aby zhotovitelé odstranili závady [1) chybějící ventil u kotle na teplé vodě, 2) znemožnění montáže elektrického kotle a bojleru /namísto požadovaných dvou vývodů byl objednateli vnucen jen jeden/, 3) nevhodné umístěni trubky na zdi v uhelně, 4) nedodržení roviny a úhlů namontovaných trubek, 5) špatná kombinace použitých součástí na zpátečce do kotle /nelze samostatně použít elektrický kotel, pro který byl požadován vývod, při uzavření ventilu zpátečky do kotle se vyřadí z provozu filtr, čerpadlo, expanzní nádoba/, 6) násilně namontovaná zátka do kotle, 7) nedodržení připojení čerpadla WILO-STAR-RS dle výrobce /v elektrické části bylo pájeno/, 8) při pájení potrubí došlo k rozpálení svazku pěti kusů kabelů, které nebyly po dobu pájení chráněny; přehřátím kabelů mohlo dojít k vnitřnímu poškození izolace jednotlivých vodičů, 9) únik vody ze spojů u radiátorů ve sklepě, 10) propálení lišty od elektroinstalace přímotopů hořákem]. Lhůtu k odstranění specifikovaných závad žalobce poskytl do 8. 6. 2004 a žalovaní ji akceptovali. Vady 1/, 3/, 4/, 6/, 7/, 9/ a 10/ zhotovitelé odstranili, ohledně výtek specifikovaných pod body 2/ a 5/ se strany dohodly, že se o závady nejedná (viz žalobcův dopisu z 13. 6. 2004). Nevhodný postup při pájení trubek (bod 8/) nepokládal odvolací soud za vadu díla, neboť kabely předmětem zhotovení díla nebyly. Žalobce požadoval následně, tj. až po 8. 6. 2004, aby zhotovitelé předělali rozvody topení, které vedou přímo do svazku kabelů, takže při provozu topení hrozí jejich stálé přehřívání, a (obecně) uvedení systému do bezpečné funkce ve všech režimech (požadavek stoprocentního stavu a funkčnosti, aby kotel byl nainstalován v souladu s návodem firmy DAKON, provedení topné zkoušky, předání protokolu o zkoušce a projektu). K nápravě těchto nedostatků neposkytl žádnou lhůtu.

Tvrdí-li žalobce, že již dopisem z 6. 6. 2004 požádal zhotovitele o přemístění trubek ústředního topení tak, aby se nekřížily s elektrickými kabely, a že lhůtu k nápravě stanovil do 8. 6. 2004, kdy odmítli potrubí předělat, resp. do 13. 6. 2004, kdy prohlásili, že budou řešeny již jen reklamační nároky, formuluje vlastní skutková zjištění, jejichž prostřednictvím teprve uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení věci; jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Soudy obou stupňů totiž vycházely z toho, že žalobce výtku, že rozvod topení vede přímo do svazku kabelů, vznesl až po 8. 6. 2004, aniž k nápravě poskytl přiměřenou lhůtu. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zpochybnit; pro dovolací soud je závazný (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

Ostatní skutkové námitky týkající se instalace předimenzovaného kotle, státní normě neodpovídajícího čerpadla a projektové dokumentace, včetně shrnutí vad, které brání užívání ústředního topení a dělají dílo nefunkčním a nebezpečným, se skutkem, na němž odvolací soud založil právní posouzení platnosti odstoupení od smlouvy, nesouvisí.

Podle ustanovení § 237 odst. 3, části věty za středníkem, o. s. ř. nepřihlíží dovolací soud ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Bezcenná (a k založení přípustnosti dovolání nezpůsobilá) je proto i námitka, že soudy neprovedly důkaz v dovolání označenou listinou.

Zásadní právní význam je spjat zejména s právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo které soudy posuzují rozdílně, anebo hodlá-li dovolací soud již vyřešenou právní otázku posoudit jinak (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovolacím důvodem, který je žalobci k dispozici, je pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Jeho prostřednictvím vyjádřil (obecný) nesouhlas se závěrem, že k řádnému odstoupení od smlouvy nedošlo, neboť nevytknul konkrétní vady a neposkytl přiměřenou lhůtu k nápravě.

Podle ustanovení § 642 odst. 2 obč. zák. je objednatel oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

Platné odstoupení od smlouvy z obavy o včasné a řádné provedení díla předpokládá, že v době odstoupení je s ohledem na všechny okolnosti případu zřejmá opožděnost nebo vadnost budoucího díla, že objednatel určil zhotoviteli ke zjednání nápravy lhůtu, která je přiměřená, a že zhotovitel v této lhůtě nápravu neučinil. V rozsudku ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1043/2009, Nejvyšší soud uzavřel, že předpokladem odstoupení od smlouvy o dílo pro opožděnost je podle ustanovení § 642 odst. 2 obč. zák. to, že objednatel určil zhotoviteli dodatečnou přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy a že zhotovitel ani v této lhůtě dílo neprovedl. Poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty a odstoupení od smlouvy nemusí předcházet dohodnutému datu plnění; právo odstoupit od smlouvy o dílo má objednatel i poté, co již uplynula lhůta k plnění, až do zhotovení díla. Zhotovení díla není totožné s ukončením prací na díle; o zhotovení v právním smyslu lze uvažovat jen v souvislosti s jeho odevzdáním a převzetím, což je okamžik významný z hlediska odpovědnosti za vady (viz § 653 odst. 1 obč. zák.). Stejné platí, je-li důvodem odstoupení od smlouvy obava, že dílo nebude provedeno řádně, tj. za použití odpovídajícího materiálu a kvalifikovaným postupem při jeho provádění. Poskytnutím lhůty k řádnému provedení díla je třeba rozumět jednostranný právní úkon objednatele, jímž zhotoviteli výslovně vymezí jasně definovaný časový prostor, v němž má být náprava učiněna; nestačí, pokud objednatel po vytčení vad nějakou dobu vyčká, než od smlouvy odstoupí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2439/2009).

Protože se Nejvyšší soud nehodlá odchýlit od závěrů formulovaných v rozsudku ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1043/2009, a protože napadený právní závěr odvolacího soudu je s uvedeným výkladem v souladu, dovolání žalobce odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, 3, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1, věty první, § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012 viz čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb., tj. částkou 6.240,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za dva úkony právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,-Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.436,40,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na exekuci.

V Brně dne 13. 3. 2013

JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu