30 Nd 57/2014
Datum rozhodnutí: 05.03.2014
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



30 Nd 57/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně unimatic europe s. r. o ., se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, identifikační číslo osoby 28501411, proti žalovaným 1) M. S., zastoupené Mgr. Adélou Moškořovou, advokátkou se sídlem v Bruntále, Komenského 12/1, 2) H. M. , a 3) att firm s. r. o. , se sídlem Praha 8 Kobylisy, Kyselova 1185/2, identifikační číslo osoby 28495144, o zaplacení částky 48.000,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 113/2013, o návrhu žalované 2) na přikázání věci jinému soudu, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 113/2013, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
O d ů v o d n ě n í :


Dne 22. dubna 2013 byla k Městskému soudu v Praze podána žaloba na zaplacení 48.000,- Kč s příslušenstvím a s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu.
Městský soud v Praze vydal dne 7. května 2013 pod č. j. 56 Cm 113/2013-18, směnečný platební rozkaz, jímž ve výroku I. uložil žalovaným 1), 2) a 3), aby do 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu společně a nerozdílně zaplatili žalobci: a) směnečný peníz ve výši 48.000,- Kč, b) 6% úrok z částky 48.000,- Kč od 1. května 2010 do zaplacení, c) směnečnou odměnu ve výši 160,- Kč. Ve výroku II. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K námitkám žalované 1) a 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. června 2013, č. j. 56 Cm 113/2013-34 ve výroku I. vyslovil svou místní nepříslušnost a ve výroku II. rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. srpna 2013, č. j. 6 Cmo 281/2013-44, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 56 Cm 113/2013-34 ze dne 24. června 2013 změnil tak, že místní nepříslušnost Městského soudu v Praze se nevyslovuje a věc se nepostupuje Krajskému soudu v Ostravě.
Dne 16. října 2013 podaly žalované 1) a 2) k Městskému soudu v Praze návrh na delegaci z důvodu vhodnosti. Uvedly, že jsou obě v pokročilém věku, mají vážné zdravotní komplikace a obě mají bydliště na severní Moravě.
Dne 29. října 2013 podala žalovaná 1) návrh na schválení smíru a zpětvzetí návrhu na delegaci.
Usnesením ze dne 4. prosince 2013, č. j. 56 Cm 113/2013-63, Městský soud v Praze schválil ve výroku I. smír uzavřený mezi žalobkyní a žalovanou 1) a ve výroku II. zrušil ve vztahu k žalované 1) směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 7. května 2013 pod č. j. 56 Cm 113/2013-18.
Žalovaná 2) přípisem ze dne 24. ledna 2014 opětovně požádala o projednání věci v místě jejího trvalého pobytu.
Městský soud v Praze věc předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky (dále již Nejvyšší soud ) k rozhodnutí.
Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do ústavně zaručené zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 22. června 2005, sp. zn. 20 Nd 105/2005 (které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz) vyložil a odůvodnil právní názor, že vzdálenost bydliště účastníka (zástupce) od sídla procesního soudu a jeho nepříznivý zdravotní stav samy o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňují, je-li k dispozici institut dožádání.
Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu. O takový případ se v dané věci ovšem nejedná, neboť okolnosti tohoto případu nejsou natolik zásadní, aby v ní bylo bez dalšího možno spatřovat důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti. Vzdálenost Městského soudu v Praze, kdy žalovaná 2) má bydliště v Bruntále, stejně jako fakt, že by se takto ušetřily náklady a čas žalované 2), nejsou věcí výjimečnou ale spíše běžnou a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodňovat přikázání věci jinému soudu.
Vzhledem k tomu, že okolnosti nejsou natolik výjimečné, aby ospravedlňovaly přikázání věci jinému soudu a s přihlédnutím k názoru žalobkyně, ze kterého vyplývá, že s navrhovanou delegací nesouhlasí, Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. března 2014

JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu