30 Nd 399/2015
Datum rozhodnutí: 16.02.2016
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



30 Nd 399/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce Ing. T. K. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lidická 28, proti žalované JUDr. Z. P. , advokátce, insolvenční správkyně dlužníka Czech Accounting Services s.r.o., v likvidaci, identifikační číslo osoby 25657631, se sídlem v Praze 1, Klimentská 46, o zaplacení pohledávky za majetkovou podstatou, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 278/2015, o návrhu na delegaci, takto:

Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 278/2015 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 5. 2. 2015 Obvodnímu soudu pro Prahu 6 se žalobce domáhá po žalované zaplacení 6 240 360 Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 8. 9. 2015, č. j. 19 C 49/2015-42, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu ve Zlíně s odůvodněním, že dle § 85 odst. 4 o. s. ř. je rozhodujícím kritériem pro učení obecného soudu insolvenčního správce při výkonu jeho funkce jeho sídlo. Žalobce v žalobě uvedl jako sídlo žalované adresu P. Soud z výpisu ze seznamu insolvenčních správců zjistil, že žalovaná má sídlo na adrese L. a tutéž adresu má žalovaná zapsanou v seznamu advokátů. Na žalobcem uvedené adrese se nachází pouze provozovna žalované, kdy s ohledem na skutečnost, že se spor netýká této provozovny, nelze v daném případě uvažovat o alternativní místní příslušnosti soudu dle § 87 písm. c) o. s. ř. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodl usnesením ze dne 8. 10. 2015, č. j. 23 Co 352/2015-56, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Podáním ze dne 13. 11. 2015 žalobce navrhl, aby byla věc podle § 12 odst. 2 a 3 o. s. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Předmětem řízení je žalobcův pracovněprávní nárok proti žalované jako insolvenční správkyni úpadce. Žalovaná má v obvodu Okresního soudu ve Zlíně umístěné sídlo, nicméně současně má i provozovnu v obvodu Městského soudu v Praze. Zápis této provozovny umožnil, aby žalovaná byla ustanovena insolvenčním soudem správkyní úpadce Czech Accounting Services s.r.o., v likvidaci. Vzdálenost bydliště žalobce k Okresnímu soudu ve Zlíně je značná a nelze předpokládat, že věc bude vyřízena při prvním ústním jednání. Z hlediska hospodárnosti na straně účastníků je nepochybně příznivější varianta, při které by věc projednával soud se sídlem v obvodu Městského soudu v Praze, čímž by se snížily náklady právního zastoupení na straně žalobce. Žalovaná má v obvodu Městského soudu v Praze provozovnu a zde též vykonává činnost insolvenční správkyně. Z profesního hlediska tedy lze po žalované spravedlivě požadovat, aby akceptovala místní příslušnost v obvodu Městského soudu v Praze. Žalobce má k prokázání nároku znalecký posudek znalkyně se sídlem v Praze. Vznikne-li při dokazování potřeba získat podklady či informace od dotčených orgánů nebo vyslechnout svědky či soudní znalce (včetně soudního znalce JUDr. Josefa Přiba, u něhož si nechala vypracovat znalecký posudek žalovaná), budou se náklady řízení dále zvyšovat. Rovněž řízení o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalobce a řízení o zaplacení náhrady mzdy za dobu před prohlášením konkursu na majetek úpadce probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 1. Tento soud je tedy do značné míry s problematikou vztahů žalobce s úpadcem seznámen. Vznikne-li potřeba provést důkaz částí soudního spisu, pak technicky, z hlediska rychlosti i hospodárnosti bude vhodnější, bude-li nyní vedené řízení probíhat u obecného soudu úpadce, tedy u Obvodního soudu pro Prahu 1.
Žalovaná vyjádřila s návrhem žalobce na přikázání věci nesouhlas. Ve věci pracovněprávních nároků žalobce je podáno dovolání a žalovaná bude navrhovat do rozhodnutí Nejvyššího soudu přerušení tohoto řízení. Ve věci je zadán znalecký posudek na stanovení výše náhrady mzdy žalobce, který zatím nebyl doručen. Žaloba je nadbytečná. S odkazem na § 305 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. žalovaná podotkla, že v majetkové podstatě není dostatek finančních prostředků na vyplacení veškerých nároků za majetkovou podstatou a nároků postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Nároky budou uspokojovány poměrně, a není tedy možné vyplatit pouze nárok žalobce.
Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. , věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odst. 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud návrh žalobce projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, a pro jejíž určení jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení řízení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.), je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné předpoklady, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
K přikázání věci jinému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Skutečnost, že bydliště účastníka je vzdáleno od procesního soudu, je poměrně běžného charakteru a sama důvod k delegaci nezakládá. V projednávané věci ovšem nelze zcela odhlédnout od skutečnosti, že spor je veden o nárok, jehož základ lze spatřovat v pracovním poměru mezi žalobcem a úpadcem se sídlem v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1. S ohledem na uvedenou skutečnost lze předpokládat, že případné dokazování bude možno provést hospodárněji a rychleji u navrhovaného soudu. Rovněž nelze opomenout, že žalobce byl usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 11. 2015, č. j. 36 C 278/2015-78, v celém rozsahu osvobozen od soudních poplatků, k čemuž lze přistoupit jen při zjištění zvlášť závažných důvodů. Za daných okolností by vedení řízení u Okresního soudu ve Zlíně mohlo vytvářet pro žalobce překážku v uplatňování práv.
Jak Nejvyšší soud uvedl např. v usnesení ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 5 Nd 74/2001, usnesení ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Nd 111/2012, či usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 28 Nd 235/2012, úvaha o vhodnosti delegace musí zahrnovat i posouzení poměrů účastníků tak, aby některý z nich nebyl rozhodnutím o navrhované delegaci (ať už pozitivním, nebo negativním) nápadně znevýhodněn v přístupu k soudu a v možnosti uplatňovat zde svá práva. V tomto porovnání bylo třeba přihlédnout na straně žalované ke skutečnosti, že tato má provozovnu v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 6, a je tedy ve smyslu § 5a zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla a provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně, v dané provozovně zajišťovat činnosti stanovené insolvenčním zákonem. Z uvedeného pak vyplývá, že jestliže je žalovaná schopna vykonávat činnost v Praze 6, nemůže pro ni přikázání věci navrhovanému soudu představovat nápadné znevýhodnění v přístupu k soudu. Důvody žalovanou ve vyjádření uváděné, kterými je toliko zpochybňován význam vedení daného řízení a předjímán další postup žalované jakožto insolvenční správkyně úpadce, jsou (pro posouzení vhodné delegace a v poměru k výše uvedeným skutečnostem) nevýznamné.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. jsou splněny, a návrhu vyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 2. 2016

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu