30 Nd 351/2015
Datum rozhodnutí: 25.11.2015
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 o. s. ř., § 45 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.01.2013



30 Nd 351/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci oprávněného Města Ivančice , identifikační číslo osoby 00281859, se sídlem v Ivančicích, Palackého náměstí 6, proti povinnému E. C. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 3793/2015, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:

Věc vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 3793/2015 projedná a rozhodne Městský soud v Brně.
O d ů v o d n ě n í:
Městskému soudu v Brně (dále jen exekuční soud ) byla dne 19. 8. 2015 doručena žádost soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
Exekuční soud usnesením ze dne 6. 10. 2015, č. j. 81 EXE 3793/2015-12, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Důvodem pro uvedený postup exekučního soudu bylo dle odůvodnění jeho rozhodnutí zjištění, že povinný nemá na území České republiky bydliště a že mu oprávněný nesdělil žádné skutečnosti zakládající jeho místní příslušnost.
Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen exekuční řád ), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu7b), popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince7d),7e). Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z obsahu spisu (včetně výpisu z centrální evidence obyvatel a výpisu údajů z registru obyvatel, obstaraných Nejvyšším soudem) vyplývá, že povinný nemá na území České republiky místo pobytu ve smyslu § 45 odst. 2 věty první exekučního řádu. Skutečnost, zda má povinný na území České republiky exekučně postižitelný majetek, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného je zřejmé, že místně příslušný exekuční soud podle § 45 odst. 2 exekučního řádu nelze zjistit a zákonné předpoklady pro jeho určení Nejvyšším soudem podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jsou tak naplněny.
S ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení Nejvyšší soud rozhodl tak, že předmětnou věc projedná a rozhodne Městský soud v Brně, u něhož bylo řízení zahájeno. Žádné okolnosti, pro něž by se jevilo vhodným určit místně příslušným exekučním soudem jiný soud než ten, u nějž bylo řízení zahájeno, v řízení najevo nevyšly.
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že v odůvodnění usnesení exekučního soudu zmíněné bydliště povinného bylo kritériem rozhodným pro určení místní příslušnosti exekučního soudu podle § 45 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (rozhodném v dané věci a exekučním soudem ostatně správně citovaném), je však určujícím kritériem trvalý pobyt povinného (občana České republiky) nebo místo pobytu povinného (cizince) na území České republiky. Naplnění ani jednoho z těchto dvou možných znaků postupující soud nijak nezkoumal, pročež tak v zájmu rychlosti řízení učinil Nejvyšší soud. Povinný je přitom podle přílohy návrhu (bloku na pokutu) občanem Slovenské republiky, u nějž nebylo možné vyloučit, že disponuje i českým občanstvím, příp. (jako cizinec) některou z forem pobytu cizince na území České republiky.
Exekuční soud se proto pro příště před vydáním rozhodnutí podle § 105 odst. 2 o. s. ř. a § 11 odst. 3 o. s. ř. vskutku přesvědčí, že podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit (příp. negativními výpisy z příslušných rejstříků či evidencí, jimiž bude vyloučeno, že povinný má na území České republiky místo pobytu ve smyslu § 45 odst. 2 věty první exekučního řádu).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu