30 Nd 31/2017
Datum rozhodnutí: 16.02.2017
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



30 Nd 31/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobce JUDr. M. Č. , zastoupeného JUDr. Jarmilou Pokornou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Balbínova 224/3, proti žalovanému M. Z. , o zaplacení částky 1.080.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 3 C 335/2011, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:

Věc vedená u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 3 C 335/2011, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.

O d ů v o d n ě n í :

U Okresního soudu Praha-východ je pod sp. zn. 3 C 335/2011 vedeno řízení o zaplacení částky 1.080.000,- Kč s příslušenstvím.
Okresní soud Praha-východ předložil spis Nejvyššímu soudu s návrhem žalovaného k rozhodnutí o přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci. Žalovaný svůj návrh odůvodnil tím, že má po celou dobu řízení trvalé bydliště na adrese O. a dále tím, že asistentka soudce Okresního soudu Praha-východ se dopouštěla opakovaných pochybení, která přes žádost žalovaného dosud nebyla napravena. Tím bylo ovlivněno řízení v jeho neprospěch.
Žalobce se k návrhu žalovaného vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, protože žalovaný se v místě svého trvalého bydliště fakticky nezdržuje, ale bydlí pouze po různých skrytých adresách v Ř. Přenesení místní příslušnosti na Okresní soud v Olomouci nepovažuje za vhodné vzhledem ke stavu řízení a domnívá se, že jde pouze o procesní obstrukci ze strany žalovaného.
Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3, věty první, o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jakožto nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, projednal návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Olomouci a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou pro takovou změnu splněny zákonné podmínky.
Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o situace, v nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) či po skutkové stránce se zřetelem na navržené důkazy spolehlivěji a důkladněji (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Při vědomí významu zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom zapotřebí podmínky přikázání věci jinému soudu vykládat restriktivně (srovnej mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo jeho usnesení ze dne 16. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 563/15). Zákon zároveň výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, jemuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena též z pohledu jejich poměrů, neboť jím nesmí být navozen stav, který by se v postavení některé ze stran projevil znatelně nepříznivě. Nesouhlasí-li proto účastník řízení s návrhem na delegaci věci jinému soudu, je nezbytné uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. III. ÚS 2853/07).
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že řízení ve věci 3 C 335/2011 bylo zahájeno u Obvodního soudu Praha-východ na návrh žalobce v roce 2011, že u tohoto soudu proběhlo několik jednání, že soud již provedl dokazování, např. i znaleckým posudkem a že žalovaný skutečnost, že fakticky bydlí v Ř., ani místní příslušnost Obvodního soudu Praha-východ v průběhu řízení nikdy nezpochybnil.
Okolnosti předestírané žalovaným nepředstavují důvod pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o.s.ř. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se projednávaná věc jinému soudu nepřikazuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. února 2017

JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu