30 Nd 303/2013
Datum rozhodnutí: 29.01.2014
Dotčené předpisy: § 12 odst. 3 o. s. ř.



30 Nd 303/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Lenky Dopitové ve věci žalobkyně V. M. , proti žalovanému R. M. , zastoupenému JUDr. Annou Romanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Náměstí 5. května 812/8, o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 8C 33/2011, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 8C 33/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Vsetíně.


O d ů v o d n ě n í :
U Okresního soudu v Ústí nad Orlicí je vedeno řízení sp. zn. 8C 33/2011 o výživné manželky.
Žalobkyně podáním ze 14. srpna 2013, došlým okresnímu soudu 15. srpna téhož roku, navrhla, aby souzená věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Vsetíně. Svůj návrh odůvodnila tím, že v obvodu Okresního soudu Ústí nad Orlicí již nebydlí, nyní má trvalý pobyt v obci K. L. v okrese V. Dojíždění k soudu v Ú. n. O. je pro ni náročné z finančních důvodů, jelikož se stará o děti .a další důvod je zdravotní stav, kdy cestování a stres zhoršují situaci.
Žalovaný s návrhem na delegaci nesouhlasí. Má za to, že změna místní příslušnosti by se v poměrech žalovaného projevila zásadně nepříznivým způsobem, neboť by nebyl schopen bránit svá práva, uhradit cestovné své právní zástupkyně do V. a není schopen ani opakovaně nést náklady spojené s jeho osobní účastí u jednání, případně zmocnit jiného advokáta v obvodu Okresního soudu ve Vsetíně nebo příslušného kraje, kterému by musel opět hradit další úkon právní služby. Žádost žalobkyně o delegaci k jinému soudu hodnotí jako účelovou.
Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V souzené věci sice lze připustit, že u žalobkyně jsou některé z jí uváděných okolností případně způsobilé odůvodnit přikázání věci, na druhé straně však existují také, a to nikoli nevýznamné, důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před dosavadním procesním soudem. Za tohoto stavu při preferenci výše uvedeného ústavního principu dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem poskytovaným ustanoveními § 39 a § 122 odst. 2 o. s. ř. upravujícími institut dožádání, kdy účastník může být vyslechnut soudem jiným než procesním, k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení .
Protože jak plyne z uvedeného k průlomu výše citovaného ústavního principu důvod není, Nejvyšší soud (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.) rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. ledna 2014

JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu