30 Nd 3/2007
Datum rozhodnutí: 27.02.2007
Dotčené předpisy:





30 Nd 3/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce J. U., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému V. H., zastoupenému advokátem, o zaplacení 47.243,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 217/2006, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, t a k t o:


Věc vedená u Okresního soudu v Domažlicích se nepřikazuje k projednání


a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Domažlicích navrhl přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti. Uvedl, že je sice obecným soudem žalovaného, avšak dokazování - výslechy svědků a místní ohledání - bude z větší části prováděno v obvodu Okresního soudu v Olomouci.


Žalovaný sdělil, že se zamýšleným přikázáním věci Okresnímu soudu v Olomouci nesouhlasí, neboť není solventní, a měl by problémy s dojížděním.


Žalobce vyjádřil s přikázáním věci Okresnímu soudu v Olomouci bezvýhradný souhlas s tím, že sám zvažoval podat návrh podle § 12 odst. 2 o. s. ř.


Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhodne soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.).


Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená podle § 84 a 85 odst. 1 o. s. ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 11. 2001, sp. zn.


I. ÚS 144/2000).


K přikázání věci jinému soudu než příslušnému by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudu a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu.


O takový případ se v projednávané věci nejedná. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí žalobce, resp. navržení svědci, nemůže být toliko jejich bydliště, nýbrž takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Fyzické osoby žalobce a navržené svědky je možno vyslechnout prostřednictvím dožádaného soudu


a stejně tak lze provést i důkaz místním ohledáním.


Přikázáním věci Okresnímu soudu v Olomouci, byť v jeho obvodu bydlí žalobce, resp. navržení svědci, by tedy nebylo dosaženo hospodárnějšího a rychlejšího projednání věci.


Nejvyšší soud ČR proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.


Proti tomuto usnesení není přípustní opravný prostředek.


V Brně dne 27. února 2007


JUDr. Olga Puškinová, v. r.


předsedkyně senátu