30 Nd 265/2014
Datum rozhodnutí: 28.08.2014
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř., § 12 odst. 3 o. s. ř.



30 Nd 265/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně ESSOX s.r.o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 231/7, IČ 267 64 652, proti žalované V. S. , zastoupené Mgr. Janem Farkačem, advokátem se sídlem v Brně, Střední 26, o zaplacení částky 35.857,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 103/2013, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 103/2013 se Okresnímu soudu v Blansku nepřikazuje.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně zahájila řízení žalobou podanou dne 3. dubna 2013 u Okresního soudu v Českých Budějovicích, kterou se domáhala zaplacení částky 35.857,- Kč s příslušenstvím, jako nedoplatku na základě smlouvy o úvěru ze dne 12. prosince 2006. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala odpor, v němž mimo jiné namítala, že Okresní soud v Českých Budějovicích není k projednání věci místně příslušný a místně příslušný má být Okresní soud v Blansku. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. června 2013, č. j. 17 C 103/2013-39, námitku místní nepříslušnosti zamítl a Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 1. listopadu 2013, č.j. 22 Co 2112/2013-51, zamítavé usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Žalovaná pak navrhla delegaci věci k Okresnímu soudu v Blansku z důvodu vhodnosti s odkazem na to, že by jí, jakožto straně, do jejíchž práv je žalobou zasahováno, vznikaly podstatně nižší náklady na řízení. Žalobkyně se k návrhu žalované nevyjádřila.
Okresní soud v Českých Budějovicích věc předložil Nejvyššímu soudu podle § 12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) k rozhodnutí o návrhu na přikázání věci.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Českých Budějovicích a Okresnímu soudu v Blansku, jemuž má být věc přikázána), návrh žalované na přikázání věci Okresnímu soudu v Blansku z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby bylo návrhu vyhověno.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů. Delegací však nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaná svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Blansku odůvodňuje tím, že bydlí v obvodu tohoto soudu a v případě delegace by jí vznikaly podstatně nižší náklady na řízení.
Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Nd 190/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Nd 152/2014). Nelze také pominout, že v řízení lze využít institut dožádání podle § 39 o.s.ř. a provést výslech žalované u dožádaného soudu v blízkosti jejího bydliště. Okolnosti uváděné žalovanou tak nelze považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř., neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu v Českých Budějovicích.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Blansku z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. srpna 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu