30 Nd 21/2004
Datum rozhodnutí: 10.02.2004
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Nd 21/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyň A) B. M. a B) Z. R., obou zastoupených advokátem, proti žalované N. D., a.s., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 133/2003, o návrhu žalobkyň na přikázání věci, takto:

Věc, vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 133/2003,

se nepřikazuje Krajskému soudu v Plzni nebo Městskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně navrhují přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Plzni nebo Městskému soudu v Praze s odůvodněním, že jimi navržení svědci mají bydliště buď přímo v Plzni (M. P., P. F., M. S., K. Š., J. H.), nebo v bezprostředním okolí Plzně (M. K., M. Č.), popř. mimo Plzeň a okolí (S. M. v Chodově

u Karlových Varů, J. B. v Žatci a V. M. v Jihlavě); vzhledem k značné vzdálenosti mezi místy trvalého pobytu svědků i obou žalobkyň a Ostravou

a s ohledem na špatnou dopravní obslužnost mezi těmito místy by mohla být ohrožena účast svědků na jednání a oběma žalobkyním by dojíždění ke Krajskému soudu v Ostravě vzhledem k jejich pracovní vytíženosti činilo nemalé obtíže. Vzhledem k uvedeným vzdálenostem bydlišť všech svědků od sídla Krajského soudu v Ostravě by se řízení stalo nákladnějším a pomalejším, než by tomu bylo v případě, kdy by o věci rozhodoval soud se sídlem blíže bydlišti svědků i žalobkyň, tj. některý z navrhovaných soudů.

Žalovaná s návrhem nesouhlasí. Namítá, že navrhuje výslech svědků, kteří mají bydliště na Moravě (S. P. v Opavě, J. P. v Suchých Lazcích, Mgr. Z. K. v Olomouci, M. O. v Přerově), takže pro ně bude nepochybně vhodnější, aby Krajský soud v Ostravě byl nadále místně příslušným, jinak by žalobkyně získaly neodůvodněnou výhodu na úkor žalované.

Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu,

pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř.).

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená § 84 a § 85 odst. 3 o.s.ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno právě proto, že jde o výjimku vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp.zn. I. ÚS 144/2000).

K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu.

O takový případ se v projednávané věci nejedná. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí obě žalobkyně, nemohou být jejich pracovní poměry, nýbrž takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Neumožní-li žalobkyním pracovní povinnosti účast při jednání u místně příslušného soudu, nic nebrání tomu, aby byli v projednávané věci vyslechnuty a s provedenými důkazy seznámeny prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 odst. 2 o.s.ř.). Totéž platí i pro výslech účastníky navržených svědků.

Přikázáním věci Krajskému soudu v Plzni, v jehož obvodu žalobkyně bydlí, ani Městskému soudu v Praze by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani

po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci.

Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobkyň na přikázání věci Krajskému soudu v Plzni nebo Městskému soudu v Praze podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.

Proto tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. února 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu