30 Nd 190/2015
Datum rozhodnutí: 27.08.2015
Dotčené předpisy: § 45 předpisu č. 120/2001Sb., § 11 odst. 3 o. s. ř.



30 Nd 190/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha v právní věci oprávněné
T-Mobile Czech Republic, a.s. , identifikační číslo osoby: 64949681, se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, zastoupeného Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti povinnému A. K. , vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 536/2015, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 536/2015 projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále též jako okresní soud ) usnesením ze dne 29. 4. 2015, č. j. 15 EXE 536/2015-36, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po uplynutí lhůty oprávněnému pro podání odvolání proti tomuto rozhodnutí předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne.
Okresní soud v odůvodnění výše uvedeného usnesení uvedl, že exekutor dne 30. 3. 2015 požádal Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou o pověření k provedení exekuce na majetek povinného. Z uvedeného návrhu exekutora a z předložených listin okresní soud zjistil, že povinný není občanem České republiky a není zapsán v centrální evidenci obyvatel. Ze zprávy Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že povinný, který je státním příslušníkem Slovenské republiky, měl na území České republiky pobyt nad 90 dnů, který mu skončil 31. 12. 2004. Aktuálně povinný nemá v České republice vydáno žádné pobytové oprávnění. Poslední známá adresa povinného byla ve Ž. n. S. Šetřením Policie ČR bylo zjištěno, že se povinný již 5 let nezdržuje na adrese uvedené v exekučním návrhu; rovněž se nezdržuje ani na adrese Ž. n. S. Povinný před 5 lety pracoval pro společnost DUBOS s. r. o., Dubnica nad Váhom, kde skončil ze zdravotních důvodů a kde jim o povinném není nic známo. Ze zprávy o kresní správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že povinný neprochází jejich evidencemi zaměstnanců ani OSVČ. Z vnitřního systému ISAS Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nebyla zjištěna žádná aktuálnější informace o povinném.
Okresní soud dospěl k závěru, že věc patří do pravomoci soudů České republiky, ale nejsou dány podmínky místní příslušnosti tak, jak je definuje § 45 odst. 2 exekučního řádu. Provedeným šetřením se soudu nepodařilo zjistit místo pobytu povinného a existenci majetku povinného exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje.
Podle ustanovení § 45 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013, věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2).
Podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího osudu v usnesení ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013 (které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ) vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu