30 ICm 847/2012
30 ICm 847/2012-39 KSBR 30 INS 5546/2011-C1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Martinem Hejdou jako samosoudcem v insolvenčním řízení dlužníka: Jitka anonymizovano , anonymizovano , bytem 760 01 Zlín, M. Knesla 4029, o žalobě žalobce: Anna anonymizovano , anonymizovano , bytem 783 12 Pňovice 164, proti žalovanému: Jitka anonymizovano , anonymizovano , bytem 760 01 Zlín, M. Knesla 4029, zastoupenému RSDr. Pavlem Nádvorníkem, zmocněncem, bytem 783 54 Přáslavice 47, o určení výše nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že žalobce má za žalovaným jako dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 5546/2011 nevykonatelnou pohledávku ve výši 350.020,-Kč přihlášenou v přihlášce pohledávky č. 2.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

V insolvenčním řízení dlužníka Jitky anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 5546/2011 přihlásil žalobce Anna anonymizovano svoji nevykonatelnou pohledávku ve výši 362.260,-Kč z titulu neuhrazených nároků ze Smlouvy o půjčce uzavřené dne 12.11.2009 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Přihlášená pohledávka představuje nezaplacenou jistinu ve výši 200.000,-Kč a úroky z poskytnuté půjčky ve výši 106.000,-Kč a dále náklady spojené s jejím vymáháním v soudním řízení u KSBR 30 INS 5546/2011-C1

Okresního soudu ve Zlíně, a to konkrétně zaplacený soudní poplatek ve výši 12.240,-Kč a náklady právního zastoupení ve výši 44.020,-Kč.

Žalovaný jako dlužník na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 13.3.2012 popřel přihlášenou nevykonatelnou pohledávku žalobce co do výše v částce 120.585,-Kč z titulu neplatnosti smlouvy o půjčce pro absenci podpisu žalobce jako věřitele. Ve zbývající části ve výši 241.585,-Kč žalovaný pohledávku přihlášenou žalobcem uznal.

Žalobce se podanou žalobou, doručenou soudu dne 27.3.2012, domáhal určení, že má za žalovaným jako dlužníkem nevykonatelnou pohledávku ve výši 350.020,-Kč. Uvedl, že dne 12.11.2009 uzavřel jako s věřitelem a žalovaným jako dlužníkem Smlouvu o půjčce, na základě níž poskytl žalovanému půjčku ve výši 200.000,-Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 133.000,-Kč, a to v 37 měsíčních splátkách ve výši 9.000,-Kč, splatných od 10.12.2009 do 10.12.2012. Žalovaný však v rozporu s uzavřenou smlouvou půjčku řádně nesplácel, když žalobci zaplatil pouze částku 27.000,-Kč, jež byla započtena na úroky. Žalovaný tak i nadále dlužní žalobci na jistině částku 200.000,-Kč, dohodnuté úroky z půjčky ve výši 106.000,-Kč a dále také částku 44.020,-Kč, kterou zaplatil svému právnímu zástupci v souvislosti s vymáháním této pohledávky vůči dlužníkovi u Okresního soudu ve Zlíně. Žalobce dále uvedl, že pokud jde o příslušenství pohledávky ve výši 12.240,-Kč, které představovalo zaplacený soudní poplatek, pak tento byl Okresním soudem ve Zlíně žalobcem vrácen, a proto se žalobce určení této částky nedomáhá. K námitce neplatnosti uzavřené smlouvy o půjčce z důvodu chybějícího podpisu žalobce uplatněné žalovaným žalobce uvedl, že smlouva o půjčce a její obsah byl dohodnut mezi žalobcem a žalovaným. Paní Hana Jakubcová podepsala písemné vyhotovení smlouvy o půjčce jako svědkyně, není však jejím účastníkem.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve připomněl, že pohledávku žalobce stejně jako na přezkumném jednání uznává ve výši 241.585,-Kč a v této částce je pohledávka také zjištěna. S ohledem na tuto skutečnost má žalovaný za to, že pro zjištěnou částku je žaloba podána nedůvodně. Žalovaný trvá na tom, že zaplatil žalobci nikoliv pouze jím tvrzených 27.000,-Kč ale částku 36.000,-Kč, když částka 9.000,-Kč byla zaplacena na účet paní Jakubcové na základě jejího ústního pokynu, a to konkrétně dne 22.2.2010 částka 7.000,-Kč a dne 26.2.2010 částka 2.000,-Kč. Zaplacenou částku je dle názoru žalovaného třeba započítat nejen na úroky, ale také na jistinu. S ohledem na tuto skutečnost má žalovaný za to, že jistina půjčky činí 178.378,40 Kč a úroky částku 53.919,-Kč, neboť úroky z jistiny lze uplatnit pouze za období do rozhodnutí o úpadku, přičemž půjčka měla být splácena až do prosince 2012. Žalovaný dále uvedl, že pokud smlouvu o půjčce nepodepsal žalobce jako smluvní strana, nýbrž třetí osoba bez udělené plné moci, pak je tento úkon neplatný. Žalovaný sice potvrdil, že částku 200.000,-Kč při podpisu smlouvy obdržel, avšak nadále namítal neplatnost smlouvy o půjčce. Doplnil, že současně se smlouvou o půjčce podepsal písemnou zprostředkovatelskou smlouvu s paní Jakubcovou, která měla poskytnutí půjčky zajistit. Ihned po podpisu smlouvy zaplatil paní Jakubcové provizi 20.000,-Kč, a to z částky, kterou obdržel od žalobce. Zprostředkovatelskou smlouvu ani doklad o zaplacení provize k dispozici nemá. Žalovaný tvrdil, že při uzavírání smlouvy o půjčce žalovaný přímo s žalobcem nejednal ačkoliv tento byl přítomen. Žalobce mu však pouze předal peníze a jinak vše vyřizovala paní Jakubcová, která přinesla písemný návrh smlouvy o půjčce a tento posléze rukou doplnila. Paní Jakubcová se představila jako dcera žalobce, a to v její přítomnosti. Z tohoto žalovaný KSBR 30 INS 5546/2011-C1 usuzuje, že tomu tak skutečně je. Proč smlouvu nepodepsal také žalobce žalovaný neví. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Před zkoumáním důvodnosti incidenční žaloby je nutné zabývat se nejdříve otázkou, zda tato byla podána včasně.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Dle odst. 2 může v žalobě podle odstavce 1 žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Z ustanovení § 410 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202.

Podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona má popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

O schválení oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře bylo rozhodnuto usnesením ze dne 9.11.2011 č.j. KSBR 30 INS 5546/2011-B-8. Zvláštní přezkumné jednání, na kterém žalovaný (dlužník) popřel výši nevykonatelné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení žalobcem, se uskutečnilo dne 13.3.2012. Žaloba na určení výše nevykonatelné pohledávky podaná žalobcem byla soudu doručena dne 27.3.2012.

Je zřejmé, že incidenční žaloba byla žalobcem podána včas, přičemž po porovnání jejího obsahu a přihlášky pohledávky č. 2 lze konstatovat, že zároveň splňuje podmínku vyplývající z ustanovení § 198 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť je zachována totožnost skutečností uplatňovaných v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení a v podané žalobě na určení její výše.

Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav a provedl jeho právní kvalifikaci. KSBR 30 INS 5546/2011-C1

S ohledem na ustanovení § 120 odst. 4 o.s.ř. a § 7 odst. 1 insolvenčního zákona vzal soud za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že:

-dne 12.11.2009 byla žalovaným a Hanou Jakubcovou podepsaná listina označená jako Smlouva o půjčce, přičemž žalobce tuto smlouvu nepodepsal,

-při podpisu této smlouvy předal žalobce žalovanému částku 200.000,-Kč,

-žalovaný následně zaplatil žalobci částku 27.000,-Kč.

Z obsahu listiny označené jako Smlouva o půjčce vyplývá, že jako smluvní strany jsou označeni žalobce a žalovaný. Dále dle této smlouvy měl žalobce žalovanému poskytnout půjčku ve výši 200.000,-Kč, a to předáním hotovosti do rukou žalovanému. Tuto půjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 133.000,-Kč, a to v 37 měsíčních splátkách ve výši 9.000,-Kč, splatných od 10.12.2009 do 10.12.2012. Splátky měly být žalovaným poukazovány na uvedený účet a byly splatné vždy k 10. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky o dva dny bylo dohodnuto, že třetím dnem prodlení s touto splátkou se stává splatná zbývající část dluhu.

Žalovaný v průběhu řízení (shodně jako ve svém popěrném úkonu při přezkumném jednání) uplatnil námitku neplatnosti žalobcem tvrzené a k důkazu předložené Smlouvy o půjčce ze dne 12.11.2009, a to s ohledem na absenci podpisu žalobce jako smluvní strany na této smlouvě.

Podle § 40 odst. 1 občanského zákoníku nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

Z ustanovení § 40 odst. 3 věty první občanského zákoníku vyplývá, že písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak.

Dle § 40a občanského zákoníku jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40).

Z právní úpravy smlouvy o půjčce obsažené v ustanoveních § 657 a 658 občanského zákoníku nevyplývá, že by zákon pro tento smluvní typ obligatorně vyžadoval písemnou formu a je tedy zřejmé, že případná písemná forma smlouvy o půjčce je otázkou dohody účastníků.

Jestliže v daném případě absentuje na Smlouvě o půjčce ze dne 12.11.2009 předložené žalobcem v písemné formě podpis žalobce jako jedné ze smluvních stran, popřípadě jeho zástupce, pak lze konstatovat, že k uzavření smlouvy o půjčce v písemné formě mezi žalobcem a žalovaným nedošlo, resp. je třeba tuto považovat za relativně neplatnou pro KSBR 30 INS 5546/2011-C1 nedostatek dohodnuté písemné formy, neboť se žalovaný jako smluvní strana neplatnosti dovolal.

Byla-li předmětná smlouva o půjčce podepsána paní Hanou Jakubcovou, pak se dle tvrzení samotného žalobce nejednalo o jeho zástupce, ale o svědka, který měl uzavření této smlouvy svým podpisem stvrdit. Existence tohoto podpisu je tak pro závěr soudu o neplatnosti žalobcem předložené smlouvy o půjčce bez významu.

Rovněž nelze tvrdit, že by neplatnost smlouvy způsobil žalovaný, neboť žalobci nic nebránilo v tom, aby písemnou smlouvu o půjčce podepsal.

Pokud žalobce následně tvrdil, že smlouva o půjčce byla mezi ním a žalovaným uzavřena v ústní formě, a to za stejných podmínek, jež jsou uvedeny v její písemné podobě, je za situace, kdy žalovaný popřel, že by kdy s žalobcem o poskytnutí půjčky přímo jednal, půjčení peněz vyřizoval s paní Jakubcovou a žalobce mu peníze pouze předal, přičemž dle slov samotného žalobce Hana Jakubcová byla pouze v pozici svědka a nikoli jeho zástupce, potřeba dojít k závěru, že žalobce předloženými a soudem provedenými listinnými důkazy uzavření smlouvy o půjčce v ústní formě a její tvrzený obsah v řízení neprokázal.

Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Je-li nesporné, že došlo k předání částky 200.000,-Kč žalobcem žalovanému, přičemž následně žalovaný z této částky vrátil 27.000,-Kč, jednalo se o plnění bez právního důvodu, v jehož důsledku žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat a jehož výše činí 173.000,-Kč.

Z ustanovení § 121 odst. 3 občanského zákoníku vyplývá, že příslušenstvím pohledávky jsou i náklady spojené s jejím uplatněním.

Žalovaný popřel rovněž žalobcem přihlášenou část pohledávky ve výši 44.020,-Kč, jež měl představovat odměnu, kterou zaplatil svému právnímu zástupci JUDr. Miluši Calábkové v souvislosti s vymáháním své pohledávky vůči žalovanému u Okresního soudu ve Zlíně. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Návrhu na vydání platebního rozkazu ze dne 14.4.2011, částečného zpětvzetí žaloby ze dne 11.5.2011, Usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18.5.2011 č.j. 28 C 126/2011-9, Daňového dokladu-faktury č. 31/2011 ze dne 15.4.2011 a Příjmového pokladního dokladu č. 98 ze dne 15.4.2011, má soud za prokázané, že žalobce uplatnil svou pohledávku vůči žalovanému, jež následně přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka, v nalézacím řízení u Okresního soudu ve Zlíně, a to žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) doručenou soudu dne 15.4.2011. V tomto řízení byl žalobce zastoupen advokátem, a to JUDr. Miluší Calábkobou, které dne 15.4.2011 zaplatil za KSBR 30 INS 5546/2011-C1 poskytnutou právní pomoc (přípravu a převzetí zastoupení a podání žaloby) částku 44.020,-Kč.

Dle názoru soudu by bylo možné považovat částku 44.020,-Kč za příslušenství pohledávky žalobce vůči žalovanému (byť existující z jiného právního titulu) pouze v případě pokud by se jednalo o náklady vynaložené účelně.

V daném případě však z insolvenčního spisu vyplývá, že:

-dne 1.4.2011 ve 13:34 hodin byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh žalovaného (dlužníka) spojený s návrhem na povolení oddlužení, čímž došlo k zahájení insolvenčního řízení (§ 97 odst. 1 insolvenčního zákona),

-dne 4.4.2011 v 7:32 hodin bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení ze dne 4.4.2011 č.j. KSBR 30 INS 5546/2011-A-2, kterým insolvenční soud oznámil zahájení insolvenčního řízení žalovaného (§ 101 odst. 1 insolvenčního zákona).

Podle § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona jsou se zahájením insolvenčního řízení se spojují účinky spočívající v tom, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.

Je tedy zřejmé, že pokud žalobce po zahájení insolvenčního řízení uplatnil svoji peněžitou pohledávku vůči dlužníkovi nikoli přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení, ale žalobou podanou u nalézacího soudu, pak náklady spojené s právním zastoupením v nalézacím řízením nelze považovat za účelně vynaložené a tyto tudíž nejsou ani příslušenstvím žalobcem uplatněné pohledávky.

Jestliže žalovaný tvrdil, že žalobci zaplatil nikoliv částku 27.000,-Kč, ale částku o 9.000,-Kč vyšší, pak sám žalovaný přiznal, že tato částka byla poukázána na účet Hany Jakubcové a nikoliv žalobci. Tato skutečnost pak vyplývá také z žalovaným předložených potvrzeních banky o vkladu hotovosti na účet ze dne 22.2.2010 a 26.2.2010. Protože se tak stalo na popud právě paní Jakubcové a nikoliv žalobce, nelze částku 9.000,-Kč považovat za plnění žalovaného představující vydání bezdůvodného obohacení žalobci.

Žalobce v tomto řízení prokázal existenci své pohledávky vůči žalovanému nikoliv ve výši 350.020,-Kč, nýbrž pouze ve výši 173.000,-Kč.

Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek po zvláštním přezkumném jednáním zveřejněném v insolvenčním rejstříku dne 13.3.2012 pod č.l. B-26 vyplývá, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení pod č. 2 ve výši 362.260,-Kč byla zjištěna ve výši 241.585,-Kč. Ve zjištěné výši pak bude pohledávka žalobce uspokojována v rámci realizace schváleného oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře.

S ohledem ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že podaná žaloba na určení, že žalobce jako věřitel má za žalovaným jako dlužníkem nevykonatelnou pohledávku ve výši 350.020,-Kč není důvodná a proto ji zamítl (výrok I.). KSBR 30 INS 5546/2011-C1

O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 163 insolvenčního zákona tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

V Brně dne 14. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Martin Hejda, v.r. Martina Žílová soudce