30 ICm 452/2012
30 ICm 452/2012-52 KSBR 30 INS 624/2011-C1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Martinem Hejdou jako samosoudcem ve věci žalobce Jana anonymizovano , anonymizovano , IČO 45489726, Újezd 41, 592 12 Nížkov, zastoupeného Mgr. Jitkou Sekaninovou, zmocněncem, Tomkova 18, 779 00 Olomouc, proti žalovanému JUDr. Zdeňce Prudilové Koníčkové, Orlí 36, 602 00 Brno, insolvenčnímu správci dlužníka JAP-STAVEBNÍ spol. s r.o., IČO 27464377, Votroubkova 512/5A, 62000 Brno, zastoupeného Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem, Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka

takto:

I. Zamítá se žaloba, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužníka JAP-STAVEBNÍ spol. s r.o., IČO 27464377, Votroubkova 512/5a, 620 00 Brno, bylo vyloučeno vozidlo tovární značky Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1, VIN WOLJ7ACA65V655371, RZ 3J51074, sepsané pod pořadovým číslem 3 dne 31.5.2011.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12.720,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku do majetkové postaty dlužníka.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou, doručenou soudu dne 15.2.2012, domáhal vyloučení vozidla tovární značky Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1, VIN WOLJ7ACA65V655371, RZ 3J51074, sepsaného pod pořadovým číslem 3 dne 31.5.2011, z majetkové podstaty dlužníka. Žalobce uvedl, že je vlastníkem předmětného vozidla, když vlastnické právo nabyl jako kupující na základě kupní smlouvy uzavřené dne 27.7.2008 s prodávajícím Petrem anonymizovano .

Z obsahu smlouvy výslovně vyplývá, že tato byla uzavřena mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti. Žalobce dále tvrdil, že předmětné vozidlo nabyl v dobré víře, že prodávající je jeho výlučným vlastníkem, je oprávněn převést ho na jinou osobu a že na něm neváznou žádné vady. Za toto vozidlo žalobce zaplatil dohodnutou kupní cenu ve výši 309.400,-Kč, který odpovídala jeho stavu, stáří a vybavení, a bez problému provedl změnu v zápisu vlastníka v registru vozidel. O skutečnosti, že prodávající Petr anonymizovano nebyl v době uzavření kupní smlouvy vlastníkem vozidla se dozvěděl až následně, a to z výzvy žalovaného insolvenčního správce.

Žalovaný v rámci vyjádření k podané žalobě uvedl, že předmětné vozidlo zakoupil v roce 2007 dlužník, který na jeho financování uzavřel úvěrovou smlouvu č. 072017032 ze dne 5.12.2007 se společností Santander Consumer Finance a.s., v jejíž prospěch byl zřízen zajišťovací převod práva. Následně však Petr anonymizovano jako tehdejší jednatel dlužníka v rozporu touto smlouvou převedl vozidlo nejprve na sebe jako fyzickou osobu a potom uzavřel jako prodávající kupní smlouvu s žalobcem. Žalovaný jako insolvenční správce dlužníka považuje uzavřenou kupní smlouvu za účelovou a zaplacení kupní ceny za nedoložené. Prodávající nebyl vlastníkem vozidla a nebyl ani oprávnění převést vlastnické právo na třetí osobu. V současné době je proti němu vedeno trestní řízení. Do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy věřitel Santander Consumer Finance a.s., a to jako pohledávku zajištěnou zajišťovacím převodem práva. Na základě výše uvedených skutečností bylo předmětné vozidlo sepsáno do majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

Před zkoumáním důvodnosti podané žaloby bylo nutné zabývat se nejprve otázkou, zda tato byla podána v zákonem stanovené lhůtě.

Z ustanovení § 217 insolvenčního zákona vyplývá, že soupis majetkové podstaty je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby.

Podle § 224 odst. 1 insolvenčního zákona se do soupisu zapisují i věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují. Do soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal.

Dle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona se osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Podle odst. 2 musí být žaloba podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odst. 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Z dopisu žalovaného ze dne 23.1.2012 adresovaného žalobci vyplývá, že tímto žalovaný jako insolvenční správce dlužníka informoval žalobce o tom, že vozidlo Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1, VIN WOLJ7ACA65V655371, RZ 3J51074, bylo sepsáno do majetkové podstaty dlužníka a žalobce je proto povinen žalovanému vozidlo vydat. Pokud žalobce podal vylučovací žalobu dne 15.2.2012, pak je zřejmé, že tak učinil v zákonem stanovené lhůtě. Byla-li žaloba podána včas, přistoupil soud ke zkoumání její důvodnosti po stránce věcné.

Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav a provedl jeho právní kvalifikaci.

Při jednání dne 30.11.2012 sporné strany shodně konstatovaly, že mezi zůstává sporné, zda vlastníkem předmětného vozidla je žalobce, respektive zda žalobce při uzavírání smlouvy ze dne 27.7.2008 na koupi předmětného vozidla s Petrem Mülerem mohl a měl vědět, že prodávající není vlastníkem vozidla a není oprávněn s ním takto nakládat. Ostatní rozhodné skutečnosti považovaly smluvní strany v tomto řízení za nesporné.

Ze soupisu majetkové podstaty předloženého soudu žalovaným jako insolvenčním správcem dne 28.6.2011 vyplývá, že pod položkou č. 3 bylo do majetkové podstaty dlužníka sepsáno vozidlo Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1, VIN WOLJ7ACA65V655371, RZ 3J51074, a to ke dni 31.5.2011. Jako důvod soupisu je uvedeno vlastnictví dlužníka.

Z přihlášky pohledávky č. 11 přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka věřitelem Santander Consumer Finance a.s., IČO 25103768, Šafránkova 1238, 155 00 Praha 5, je zřejmé, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka svou nevykonatelnou pohledávku ze Smlouvy o úvěru č. 072017032 ze dne 5.12.2007 ve výši 239.674,-Kč, a to jako pohledávku zajištěnou na základě Smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 5.12.2007, když předmětem zajištění bylo vozidlo Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1. Věřitel zároveň uplatnil právo na uspokojení ze zajištění.

Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek po přezkumném jednání vyplývá, že výše uvedená pohledávka byla na přezkumném jednání konaném dne 31.5.2011 zjištěna ve výši 239.674,-Kč.

Z úvěrové smlouvy č. 070217032 uzavřené dne 5.12.2012 mezi Santander Consumer Finance a.s. jako věřitelem a dlužníkem (vystupujícím pod obchodní firmou PM-NÁBYTEK spol. s r.o.), jehož jménem jednal jednatel Petr anonymizovano , vyplývá, že mezi smluvními stranami jako podnikateli při jejich podnikatelské činnosti vznikl obchodní závazkový vztah, a to smlouva o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Touto smlouvou se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 272.300,-Kč na nákup vozidla Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1 od prodávajícího AAA AUTO a.s. Dlužník se naopak zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to formou 72 měsíčních splátek ve výši 7.523,-Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné smluvní podmínky věřitele pro poskytování úvěrů na dopravní techniku (§ 273 odst. 1 obchodního zákoníku).

Dle předložené Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k úvěrové smlouvě č. 072017032 uzavřené dne 5.12.2007 mezi Santander Consumer Finance a.s. jako věřitelem a dlužníkem, jehož jménem jednal jednatel Petr anonymizovano , je zřejmé, že dlužník k zajištění pohledávek věřitele z označené smlouvy o úvěru převedl ve smyslu § 553 občanského zákoníku na věřitele vlastnické právo k vozidlu Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1, přičemž dlužníku zůstalo i nadále právo toto vozidlo užívat.

Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka soud zjistil, že v období od 11.11.2004 do 9.9.2008 byl jednatelem dlužníka Petr anonymizovano , anonymizovano , Zadní 785, 569 43 Jevíčko. V období od 11.11.2004 do 23.12.2008 byl dlužník v obchodním rejstříku zapsán pod obchodní formou PM-NÁBYTEK spol. s r.o.

Soud na základě výše uvedených skutečností má za to, že v důsledku uzavřené smlouvy o zajišťovacím převodu práva nebyl dlužník oprávněn převést vozidlo Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1, VIN WOLJ7ACA65V655371, RZ 3J51074, na třetí osobu, neboť vlastnické právo k předmětnému vozidlu bylo převedeno na společnost Santander Consumer Finance a.s. k zajištění jejích pohledávek z úvěrové smlouvy, jež dosud nebyly dlužníkem uspokojeny. Na tomto závěru, který nebyl mezi účastníky sporný, nic nemění skutečnost, že dlužník byl oprávněn vozidlo užívat.

Pokud žalobce tvrdí, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu nabyl jako kupující na základě kupní smlouvy uzavřené dne 27.7.2008 s prodávajícím Petrem anonymizovano , anonymizovano , IČO 42242584, Zadní 785, 569 43 Jevíčko, pak je zřejmé, že této osobě vlastnické právo k vozidlu nesvědčilo a nemohl je tak převést na třetí osobu. Výjimkou z obecného principu, že nikdo nemůže převést na druhého více práv, nežli má sám, představuje ustanovení § 446 obchodního zákoníku, jehož se žalobce dovolává. Z uvedeného usnesení vyplývá, že kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. Bylo tedy na žalobci jako kupujícím, aby v rámci tohoto řízení prokázal, že při zachování obvyklé míry opatrnosti, kterou lze po účastnících právních vztahů vyžadovat, nemohl v době uzavření kupní smlouvy (tj. v době před 27.7.2008) vědět, že prodávající Petr anonymizovano není vlastníkem převáděného vozidla a není oprávněn s tímto za účelem prodeje nakládat.

Dle názoru soudu je při prodeji či v rámci jiných právních vztahů, jejichž předmětem je silniční motorové vozidlo, vlastnické právo k vozidlu naprosto běžně prokazováno jeho technickým průkazem, který je veřejnou listinou, neboť technický průkaz silničního motorového vozidla obsahuje mimo jiné také údaje o vlastníku vozidla (část A-Základní údaje o registraci) evidované v registru silničních vozidel, jež je evidencí silničních motorových vozidel zřízenou zákonem.

Z žalobcem předloženého technického průkazu silničního motorového vozidla č. BG 275544 soud zjistil, že v případě vozidla Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1, VIN WOLJ7ACA65V655371, byl v období od 30.8.2005 zapsán jako vlastník vozidla dlužník. Dne 7.8.2008 provedl Městský úřad v Moravské Třebové jako místně příslušný správní orgán zápis změny v registru vozidel, kdy jako vlastník vozidla byl zapsán Petrem anonymizovano , IČO 42242584, Zadní 785, Jevíčko, přičemž současně provedl záznam o tom, že vozidlo bylo převedeno na žalobce. Městský úřad ve Žďáru nad Sázavou pak dne 15.8.2008 provedl změnu v zápise vlastníka, kdy jako vlastník vozidla byl registrován žalobce.

Sám žalobce pak při jednání soudu k jeho dotazu, zda před podpisem smlouvy skutečně kontroloval, kdo je jako vlastník zapsán v technickém průkazu vozidla uvedl, že tuto skutečnost nekontroloval a soustředil se na text prodávajícím předložené kupní smlouvy. Spolehl na tvrzení prodávajícího uvedené v kupní smlouvě, kde tento své vlastnictví a neexistenci práv třetích osob výslovně deklaroval, a jiný doklad prokazující vlastnictví vozidla mu prodávající nepředložil.

Je zřejmé, že pokud by si žalobce před podpisem kupní smlouvy dne 27.7.2008 vyžádal od prodávajícího Petra anonymizovano předložení technického průkazu předmětného vozidla, pak by zjistil, že jako jeho vlastník je v registru vozidel evidován dlužník, tedy osoba od prodávajícího odlišná. Tato skutečnost pak měla vést žalobce k tomu, aby kupní smlouvu s prodávajícím neuzavíral, dokud mu prodávající hodnověrným způsobem své vlastnické právo k vozidlu neprokáže. Pokud tak neučinil, pak dle názoru soudu nezachoval obvyklou míru opatrnosti vyžadovanou od účastníků právních vztahů, počínal si lehkomyslně a nedbale a nemůže se proto dovolávat toho, že jako kupující nemohl vědět, že prodávající není vlastníkem převáděného vozidla a že není ani oprávněn se zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

Podle § 4 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění, je do registru silničních vozidel oprávněn nahlížet a požadovat od obecního úřadu obce s rozšířenou působností opis nebo výpis zapsaných údajů pouze ten, kdo prokáže právní zájem. Žalobce měl tedy reálnou možnost zjistit si údaje o vlastníku vozidla z evidence silničních motorových vozidel i v případě, kdy by mu technický průkaz předmětného vozidla předložen nebyl.

Žalobce tudíž není vlastníkem vozidla Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1, VIN WOLJ7ACA65V655371, RZ 3J51074, sepsaného do majetkové podstaty dlužníka pod pořadovým číslem 3 dne 31.5.2011, a nemůže se proto s odkazem na své vlastnické právo s úspěchem domáhat vyloučení této věci z majetkové podstaty dlužníka.

Návrh žalobce na provedení dalších jím navrhovaných důkazů soud pro nadbytečnost zamítl, neboť skutkový stav zjištěný soudem z provedených důkazů a známých mu z jeho činnosti je spolehlivým podkladem pro jeho rozhodnutí, které nejsou navrhované důkazy a případné skutečnosti z nich zjištěné způsobilé změnit.

S ohledem ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že podaná žaloba vyloučení vozidla tovární značky Opel Vivaro 1,9 DTI L1H1, VIN WOLJ7ACA65V655371, RZ 3J51074, sepsaného pod pořadovým číslem 3 dne 31.5.2011, z majetkové podstaty dlužníka není důvodná a proto ji zamítl (výrok I.).

O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 163 insolvenčního zákona, když přiznal ve věci úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení vůči

žalobci, který úspěšný nebyl. Náklady žalovaného v celkové výši 12.720,-Kč spočívají v odměně právního zástupce ve výši 10.000,-Kč určené dle § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, dvou náhradách hotových výdajů po 300,-Kč (převzetí a příprava zastoupení dne 19.11.2012 a účast na jednání soudu dne 30.11.2012) přiznaných dle § 11 odst. 1 a § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dle § 137 odst. 3 o.s.ř. v dani z přidané hodnoty v zákonné sazbě 20 % z přiznané odměny a náhrad v částce 2.120,-Kč (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, lze se domáhat se soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. listopadu 2012

Mgr. Martin Hejda, v.r. soudce Za správnost vyhotovení : Kamila Hrušková