30 ICm 4099/2013
30 ICm 4099/2013-36 KSBR 30 INS 4492/2013-C3

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Martinem Hejdou jako samosoudcem v insolvenčním řízení dlužníka Zbyňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipinská 698, 696 42 Vracov, ve věci žalobce: MAFID, družstvo, IČO 28330544, Oskol 3201/24, 767 01 Kroměříž, zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, Divadelní 4, 602 00 Brno, proti žalovanému: Mgr. Michal Večeřa, IČO 73734926, Orlí 708/36, 602 00, insolvenčního správce dlužníka, o určení existence pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba, že žalobce má za dlužníkem Zbyňkem anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipinská 698, 696 42 Vracov, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 4492/2013 pohledávku ve výši 3.917.089 Kč, přihlášenou pod pořadovým číslem přihlášky 1.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 5. 12. 2013 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by insolvenční soud určil, že má jako věřitel za dlužníkem Zbyňkem anonymizovano v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 4492/2013 pohledávku ve výši 3.917.089 Kč, přihlášenou pod pořadovým číslem přihlášky 1 dne 19. 2. 2013. Tuto pohledávku přihlásil dlužník do insolvenčního řízení dlužníka z titulu nároků vyplývajících z písemně uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 29. 5. 2009, kterou dlužníku poskytl ve výši 800.000,-Kč s tím, že: -dílčí pohledávka č. 1-ve výši 1.161.984 Kč je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka a tvoří ji jistina ve výši 800.000 Kč, smluvní úroky v částce 62.500,-Kč a dohodnuté úroky z prodlení ve výši 299.484 Kč, představují 0,023% denně z částky 1.022.500 Kč (jistina+ smluvní úrok+ jednorázová smluvní pokuta 160.000 Kč) za období od 30. 8. 2009 do 18. 2. 2013, tj. za 1269 dnů, -dílčí pohledávka č. 2-ve výši 562.865 Kč je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka a představuje jednorázovou smluvní pokutu ve výši 160.000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,2% denně z částky 1.022.500 Kč za prvních 197 dnů prodlení dlužníka, tj. od 30. 8. 2009 do 14. 3. 2010, -dílčí pohledávka č. 3-ve výši 2.192.240 není zajištěna a představuje smluvní pokutu ve výši 0,2% denně z částky 1.022.500 Kč za zbývajících 1072 dnů prodlení dlužníka, tj. od 15. 3. 2010 do 18. 2. 2013. Toto pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě notářského zápisu ze dne 29. 5. 2009, sepsaného JUDr. Ivo Havlíčkem, notářem v Kroměříži pod zn. NZ 119/2009, obsahujícího svolení dlužníka k jeho přímé vykonatelnosti. Žalovaný insolvenční správce však přihlášenou pohledávku zařadil na přezkumné jednání jako pohledávku nezajištěnou a následně tuto uznal pouze v části dílčí pohledávky č. 1 odpovídající částce 550.000 Kč, včetně práva na uspokojení ze zajištění, a ve zbývající části pohledávku popřel. Dohodnutá půjčka ve výši 800.000 Kč, která je reálným kontraktem, byla žalobcem dlužníku poskytnuta tak, že částka 151.983,-Kč byla vyplacena přímo dlužníkovi (viz výdajový pokladní doklad ze dne 29. 5. 2009 podepsaný dlužníkem) a zbývající částka 648.017 Kč byla vyplacena tak, jak vyplývá u uzavřené smlouvy a ze souhlasu dlužníka s úhradou závazků ze dne 17. 6. 2009. Pokud byla půjčka v dohodnuté výši poskytnuta, pak má žalobce nárok nejen na jistinu, ale i na příslušenství tvořené ve smlouvě upravenými smluvními úroky, dohodnými úroky z prodlení a sjednanými smluvními pokutami. Nárok žalobce uplatněný přihláškou pohledávky v rámci insolvenčního řízení představuje celkem částku 3.917.089 Kč, když do výše 1.724.849 Kč je zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že se žalobce ve smlouvě o poskytnutí finanční půjčky ze dne 29. 5. 2009 zavázal, poskytnout dlužníku půjčku 800.000,-Kč, a to způsobem výslovně upraveným ve smlouvě, kdy převážná část měla být žalobcem poukázána přímo na účet ve smlouvě uvedených věřitelů dlužníka, a menší část měl dlužník převzít od žalobce v hotovosti. Ve skutečnosti však žalobce poskytl dlužníkovi při jejím podpisu, v rozporu s uzavřenou smlouvou, pouze částku 550.000,-Kč v hotovosti, ačkoli mu muselo být zřejmé, že v důsledku toho nedojde k naplnění účelu, pro který byla půjčka sjednána, a dlužník nebude schopen poskytnuté prostředky vrátit. Z tohoto důvodu nelze považovat pohledávku žalobce za vykonatelnou, neboť z notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti výslovně vyplývá, že dlužník s touto souhlasil pouze v případě, že půjčka bude poskytnuta dohodnutým způsobem a v dohodnuté výši. Nebyla-li půjčka poskytnuta ve výši a způsobem dohodnutým ve smlouvě ze dne 29. 5. 2009, pak závazek z půjčky vůbec nevznikl a žalobce nemůže s odkazem na uzavřenou smlouvu požadovat v ní dohodnutý smluvní úrok, úroky z prodlení ani smluvní pokuty.

Žalobce při jednání dne 10. 10. 2014 změnil svá skutková tvrzení týkající se poskytnutí půjčky dlužníkovi. Setrval sice na svém původním tvrzení, že částka 151.983 Kč byla dlužníkovi předána v hotovosti již při podpisu smlouvy o poskytnutí finanční půjčky dne 29. 5. 2009. K poskytnutí zbývající části půjčky ve výši 648.017 Kč, která měla být dle uzavřené smlouvy poukázána žalobcem přímo na účty věřitelů dlužníka, a to Finančního úřadu v Kyjově, Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín a soudních exekutorů JUDr. Petra Kociána a Mgr. Kamila Brančíka, došlo ve skutečnosti tak, že tato částka byla dne 25. 6. 2009 předána dlužníkovi v hotovosti, neboť tento trval na tom, že si své závazky vůči výše uvedeným osobám uhradí sám. Poskytnutí půjčky tímto způsobem vyplývá z výdajového pokladního dokladu vystaveného žalobcem dne 25. 6. 2009 na částku 648.017 Kč, který je opatřen podpisem dlužníka. Žalobce potvrdil, že předmětná půjčka byla poskytnuta v rozporu s písemně uzavřenou smlouvou, která byla podepsána dne 29. 5. 2009, a její návrh sám připravil.

Žalovaný v reakci na to upozornil na rozpor mezi současnými tvrzeními žalobce a skutečnostmi vyplývajícími z doplnění přihlášky jeho pohledávky ze dne 18. 7. 2013, kde žalobce předložil listinu nazvanou souhlas s úhradou závazků, kde měl dne 17. 6. 2009 dlužník potvrdit, že žalobce skutečně poskytl půjčku v souladu s uzavřenou smlouvou a jeho jménem vyplatil dohodnuté částky přímo osobám zde uvedeným. Toto potvrzení tedy bylo vystaveno dříve, než měla být částka 648.017 Kč vyplacena dne 25. 6. 2009 přímo dlužníkovi, jak žalobce tvrdí nyní. Z toho je zřejmé, že minimálně část dlužníkových tvrzení týkajících se poskytnutí dohodnuté půjčky byla či je vědomě nepravdivá a jím předložené jsou proto zcela nevěrohodné.

Z obsahu insolvenčního spisu zjistil insolvenční soud tyto níže uvedené skutečnosti.

Insolvenčním návrhem, doručeným insolvenčnímu soudu dne 19. 2. 2013 (č. d. A-1), se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl zjištěn úpadek dlužníka Zbyňka anonymizovano a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. K insolvenčnímu návrhu připojil přihlášku své tvrzené splatné pohledávky vůči dlužníku ve výši 3.917.089 Kč, která byla přihlášena jako vykonatelná a zajištěná zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka s tím, že jde o pohledávku z titulu nevrácené půjčky ve výši 800.000 Kč, poskytnuté na základě smlouvy o poskytnutí finanční půjčky ze dne 29. 5. 2009 (P1-1).

Insolvenční návrh byl v souladu s § 97 odst. 2 insolvenčního zákona opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která návrh podala a insolvenční soud proto usnesením č. j. KSBR 30 INS 4492/2013-A-2 oznámil zahájení insolvenčního řízení, když účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 20. 2. 2013 v 8.41 hodin. Současně vyzval věřitele dlužníka, aby v rámci insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky.

Usnesením ze dne 24. 5. 2013, č. j. KSBR 30 INS 4492/2013-A-14, rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a do funkce insolvenčního správce byl ustanoven Mgr. Michal Večeřa. Zároveň vyzval věřitele, kteří tak doposud neučinili, aby ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky vůči dlužníkovi, a na 16. 8. 2013 nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 16. 8. 2013 (č. d. B-9) vyplývá, že pohledávka přihlášená žalobcem pod č. 1 nebyla žalovaným insolvenčním správcem na toto přezkumné jednání zařazena a její přezkum byl vyhrazen na zvláštní přezkumné jednání.

Dne 17. 7. 2013 provedl žalobce opravu své přihlášené pohledávky (P1-2), a to tak, že předmětná pohledávky je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka pouze do výše 1.724.849 Kč (dílčí pohledávky č. 1 a 2) a ve zbývající části představující 2.192.240 Kč (dílčí pohledávka č. 3) jde o pohledávku nezajištěnou.

Usnesením ze dne 23. 8. 2013, č. j. KSBR 30 INS 4492/2013-B-11, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs s tím, že tento bude veden jako nepatrný konkurs.

Usnesením ze dne 30. 9. 2013, č. j. KSBR 30 INS 4492/2013-A-14, nařídil insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání, jehož předmětem byl mimo jiné i přezkum pohledávky přihlášené pod č. 1 do insolvenčního řízení dlužníka žalobcem.

Insolvenční správce předložil insolvenčnímu soudu dne 4. 11. 2013 seznam přihlášených pohledávek pro zvláštní přezkumné jednání (č. d. B-17), na které zařadil i přihlášku pohledávky žalobce (P1) ve výši 3.917.089 Kč, a to jako pohledávku nevykonatelnou, která je do výše 1.724.849 Kč zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka a ve zbývající částce 2.192.240 Kč jde o pohledávku nezajištěnou.

Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 12. 11. 2013 (č. d. B-18), na kterém byl žalobce přítomen, popřel insolvenční správce pohledávku žalobce co do výše 3.367.089 Kč a práva na uspokojení ze zajištění v části 1.174.849 Kč. Ve zbývající části ve výši 550.000 Kč byla tato zjištěna, a to včetně práva na uspokojení ze zajištění.

Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek po zvláštním přezkumném jednání ze dne 12. 11. 2013 (č. d. B-19) je zjevné, že pohledávka žalobce byla na zvláštním přezkumném jednání v případě: -dílčí pohledávky č. 1 ve výši 1.161.984 Kč zjištěna ve výši 550.000 Kč, včetně práva na uspokojení ze zajištění, a ve výši 611.984 Kč popřena insolvenčním správcem, včetně práva na uspokojení ze zajištění, z důvodu, že žalobce neprokázal poskytnutí částky vyšší než 550.000 Kč a půjčka tak nebyla poskytnuta v souladu s uzavřenou smlouvou, -dílčí pohledávky č. 2 ve výši 562.865 Kč popřena insolvenčním správcem zcela, a to včetně práva na uspokojení ze zajištění, neboť tato pohledávka nevznikla, -dílčí pohledávky č. 3 ve výši 2.192.240 Kč popřena insolvenčním správcem zcela, neboť tato pohledávka nevznikla.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby, když s ohledem na konání zvláštního přezkumného jednání dne 12. 11. 2013 a datum podání žaloby dne

5. 12. 2013 dospěl k závěru, že žaloba byla žalobcem vůči popírajícímu insolvenčnímu správci podána v zákonem stanovené lhůtě.

Insolvenční soud proto následně řešil otázku důvodností podané žaloby. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku aplikoval insolvenční soud při právním posouzení níže uvedených skutečností hmotněprávní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ).

Ve smlouvě o poskytnutí finanční půjčky podepsané dne 29. 5. 2009 žalobcem jako věřitelem a Zbyňkem anonymizovano jako dlužníkem je výslovně uvedeno, že se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku ve výši 800.000 Kč tak, že uvedená částka bude dlužníkovi vyplacena takto: -částka 127.568 Kč ve prospěch ve smlouvě specifikovaného účtu Finančního úřadu v Kyjově, -částka 255.689 Kč ve prospěch ve smlouvě specifikovaného účtu OSSZ Hodonín, -částka 65.655 Kč ve prospěch ve smlouvě specifikovaného účtu soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, -částka 199.105 Kč ve prospěch ve smlouvě specifikovaného účtu soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka a -částka 151.983 Kč byla předána dlužníkovi v hotovosti (článek 1). Smluvní strany si dohodly smluvní úrok z poskytnuté půjčky ve výši 62.500 Kč (článek 2) bude spolu s jistinou zaplacen v hotovosti k rukám žalobce a na ve smlouvě specifikovaný účet žalobce do 29. 9. 2009 (článek 3). Pro případ prodlení dlužníka s vrácením půjčky byla dohodnuta jednorázová smluvní pokuta ve výši 160.000 Kč, splatná první den prodlení dlužníka s vrácením půjčky, a smluvní pokuta za prodlení dlužníka s vrácením půjčky ve výši 0,2% denně z jistiny, smluvních úroků a jednorázové smluvní pokuty, a to od 30. 8. 2009 do zaplacení (článek 5). V případě prodlení dlužníka s vrácením půjčky byl dohodnut úrok z prodlení ve výši 0,023% denně z jistiny, smluvních úroků a jednorázové smluvní pokuty (článek 6). Smluvní strany se dále výslovně dohodly, že smlouvu lze měnit pouze písemnými dodatky vzájemně odsouhlasenými smluvními stranami (článek 16).

Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že smlouva o půjčce má reálnou a nikoliv jen konsenzuální povahu. Vznik půjčky tak předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi v souladu s touto dohodu. Promítnuto do poměrů tohoto řízení lze tedy konstatovat, že pro vznik žalobcem tvrzeného závazkového vztahu z titulu smlouvy o půjčce bylo kromě samotného uzavření písemné smlouvy dne 29. 5. 2009 zároveň třeba, aby žalobce skutečně poskytl dlužníkovi částku 800.000 Kč, a to způsobem dohodnutým ve smlouvě. K tomu však i dle tvrzení samotného žalobce nakonec nedošlo. Z rozhodovací praxe soudů pak vyplývá, že za odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi je možno považovat i případy, kdy je tento poukázán věřitelem na účet, který dlužník určí.

Jestliže žalobce začal v rámci projednávané věci nově tvrdit, že dohodnutou půjčku ve výši 800.000 Kč poskytl dlužníkovi na jeho žádost jinak, než bylo dohodnuto v uzavřené smlouvě, a to v hotovosti (částku 151.983 Kč při podpisu smlouvy dne 29. 5. 2009 a částku 648.017 Kč dne 25. 6. 2009). V takovém případě však nemohlo jít o plnění dle smlouvy o půjčce ze dne 29. 5. 2009, jež byla uzavřena v písemné formě, neboť dle § 40 odst. 2 obč. zák. může být písemně uzavřená dohoda změněna nebo zrušena pouze písemně. Ostatně nutnost zachování písemné formy při změně obsahu uzavřené smlouvy o půjčce výslovně vyplývá i z jejího obsahu, který byl připravován žalobcem. Žalobce si tedy měl být vědom, že případným plněním v rozporu s podepsanou smlouvou, tedy bez její změny provedené v písemné formě, závazek z půjčky nevznikne a nebude proto moci uplatňovat ani případné nároky ve smlouvě upravené (například dohodnutý smluvní úrok a úroky z prodlení, smluvní pokuty apod.).

Zároveň je nutno zdůraznit, že skutečnosti rozhodné pro vznik přihlášené pohledávky (důvody jejího vzniku) může přihlášený věřitel v insolvenčním řízení měnit toliko do uplynutí lhůty určené věřitelům dle § 136 odst. 2 písm. d), odst. 3 insolvenčního zákona v rozhodnutí o úpadku pro přihlašování pohledávek (do 30. 3. 2011 tak mohl činit až do konce přezkumného jednání-viz ustanovení § 192 odst. 2 insolvenčního zákona). Pokud tedy žalobce až v rámci incidenčního sporu vyvolaného popřením jeho přihlášené pohledávky insolvenčním správcem, uvedl jiné skutečnosti ve vztahu ke tvrzením o poskytnutí půjčky dlužníkovi, obsaženým v přihlášce jeho pohledávky, pak dle názoru insolvenčního soudu provedl s ohledem na reálný charakter půjčky nepřípustnou změnu důvodů vzniku přihlášené pohledávky (nikoli pouze jejich doplnění). K takové změně však není možné při posuzování existence sporné pohledávky v tomto řízení přihlížet, neboť by byla řešena existence pohledávky, která do insolvenčního řízení přihlášena nebyla.

Z dalších provedených důkazů pak insolvenční soud neučinil žádná skutková zjištění, jež by byly pro posouzení žalobou uplatněného nároku významná.

Zároveň insolvenční soud zamítl návrh žalobce na výslech svědka Květoslavy Korvasové, neboť případné skutečnosti z jejího výslechu zjištěné nemohly mít na rozhodnutí insolvenčního soud vliv.

Insolvenční soud s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že podaná žaloba na určení existence pohledávky žalobce vůči dlužníkovi ze smlouvy o poskytnutí finanční půjčky ze dne 29. 5. 2009 ve výši 3.917.089 Kč není důvodná, neboť půjčka dohodnutá dle této smlouvy nebyla žalobcem poskytnuta a dlužníkovi tak nevznikla povinnost půjčku spolu s dohodnutým smluvními úroky žalobci vrátit. V důsledku toho pak nemohly vzniknout ani další žalobcem uplatněné nároky vycházející z uzavřené smlouvy, jež měly vzniknout v důsledku prodlení dlužníka s vrácením půjčky (úroky z prodlení a smluvní pokuty).

Na tento závěr nemá žádný vliv ani skutečnost, že žalobce přehlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka jako pohledávku vykonatelnou na základě notářského zápisu obsahujícího svolení dlužníka k jeho přímé vykonatelnosti, neboť v tomto případě se omezení vyplývající z ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona neuplatní.

Z výše popsaného důvodu proto insolvenční soud podanou žalobu zamítl a pohledávka žalobce je tak i nadále v souladu s ustanovením § 201 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona zjištěna ve výši 550.000 Kč, včetně práva na uspokojení ze zajištění (výrok I.).

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným rozhodl insolvenční soud o nákladech řízení s odkazem na ustanovení § 163 insolvenčního zákona a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když se ve věci úspěšný žalovaný insolvenční správce práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

V Brně dne 10. 10. 2014

Mgr. Martin Hejda v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Marie Hanáková