30 ICm 3955/2013
30 ICm 3955/2013-32 KSBR 30 INS 21866/2013-C1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Martinem Hejdou jako samosoudcem v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírová ul. 664, Moravský Písek, PSČ 696 85, ve věci žalobce Ing. Jiřího Mlčocha, insolvenčního správce, se sídlem Hodonínská 41, 696 01 Rohatec, PSČ 696 01, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Zelinkou, advokátem, se sídlem nám. T. G. Masaryka 38/10, Břeclav, PSČ 690 02, proti žalovanému Úvěrový servis s.r.o., identifikační číslo 27413861, se sídlem Pravonín 88, PSČ 257 09, zastoupenému Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, PSČ 779 00, o popření pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá jako věřitel vůči dlužníkovi Jaroslavu Haná anonymizovano , bytem Mírová ul. 664, 686 85 Moravský Písek, pohledávky ve výši 119.785 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 21866/2013 pod pořadovým číslem 11, jako dílčí pohledávky č. 2 až 7.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.806,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Zdeňka Zelinky.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Krajskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, a to v kolcích na přiloženém tiskopisu nebo bezhotovostně na účet soudu č. 3703-5720621/0710, VS 3043395513, KS 1148.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 21. 11. 2013 se žalobce jako insolvenční správce domáhal, aby insolvenční soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Jaroslavem Hanákem vykonatelnou pohledávku ve výši 119.785 Kč, přihlášenu do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 21866/2013 pod pořadovým číslem 11 (dílčí pohledávky č. 2 až 7) z titulu neuspokojených nároků ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 12. 2011, kterou popřel co do pravosti na přezkumném jednání konaném dne 22. 10. 2013 z důvodu neplatnosti příslušných smluvních ujednání a neplatnosti exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného dne 22. 8. 2012 soudním exekutorem Mgr. Martinem Horákem, Exekutorský úřad Tábor, pro rozpor se zákonem a dobrými mravy.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že jím přihlášená pohledávka vůči dlužníkovi je existentní a žalovaný neměl jako insolvenční správce žádný reálný důvod k jejímu popření. Veškerá dotčená ujednání smlouvy o půjčce, kterou uzavřel s dlužníkem a jeho manželkou jsou platná, a to včetně udělené plné moci a na jejím základě sepsaného exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení (č. d. A-1) doručeným insolvenčnímu soudu dne 7. 8. 2013 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a současně vydání rozhodnutí o způsobu jeho řešení oddlužením. Insolvenční návrh byl v souladu s § 97 odst. 2 insolvenčního zákona opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která návrh podala. Insolvenční soud proto usnesením č. j. KSBR 30 INS 21866/2013-A-2 oznámil zahájení insolvenčního řízení, když účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 7. 8. 2013 v 9.50 hodin.

Usnesením ze dne 26. 8. 2013, č. j. KSBR 30 INS 21866/2013-A-9, rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka, povolil jeho oddlužení a do funkce insolvenčního správce ustanovil Ing. Jiřího Mlčocha. Zároveň vyzval věřitele dlužníka, aby ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky a na 22. 10. 2013 nařídil přezkumné jednání.

Na přezkumném jednání konaném dne 22. 10. 2013 (č. d. B-3) popřel insolvenční správce pohledávku věřitele Úvěrový servis s.r.o., zařazenou na přezkum jako pohledávku vykonatelnou, co do pravosti pro částku 119.785 Kč (dílčí pohledávky č. 2-7) a ve výši 29.000 Kč byla tato pohledávka zjištěna (dílčí pohledávka č. 1).

Dne 25. 9. 2013 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška pohledávky věřitele Úvěrový servis s.r.o., evidovaná pod č. 11, doplněná dne 30. 9. 2015. Tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 148.785 Kč jako pohledávku nezajištěnou, vykonatelnou na základě exekutorského zápisu č. 173 EZ 51/2012 sepsaného dne 22. 8. 2012 soudním exekutorem Mgr. Martinem Horákem, Exekutorský úřad Tábor s tím, že:

-dílčí pohledávku č. 1 ve výši 29.000 Kč tvoří nesplacená jistina ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 12. 2011, splatná dne 1. 8. 2012,

-dílčí pohledávka č. 2 ve výši 42.624 Kč představuje nezaplacený souhrnný poplatek dle smlouvy o půjčce ze dne 2. 12. 2011, splatný dne 1. 8. 2012,

-dílčí pohledávku č. 3 ve výši 3.008 Kč tvoří smluvní pokuta ve výši 0,2% denně z částky 71.624 Kč (nesplacená jistina a souhrnný poplatek) za období od 2. 8. 2012 do 22. 8. 2012 dle článku III. odst. 1 smlouvy o půjčce ze dne 2. 12. 2011,

-dílčí pohledávku č. 4 ve výši 21.487 Kč tvoří smluvní pokuta dle článku II. odst. 8 smlouvy o půjčce ze dne 2. 12. 2011,

-dílčí pohledávku č. 5 ve výši 1.957 Kč představující náklady na sepis předmětného exekutorského zápisu,

-dílčí pohledávku č. 6 ve výši 20.523 Kč tvoří smluvní pokuta ve výši 0,2% denně z částky 29.000 Kč (nesplacená jistina) za období od 6. 9. 2012 do 25. 8. 2013 dle článku III. odst. 1 smlouvy o půjčce ze dne 2. 12. 2011, a

-dílčí pohledávku č. 7 ve výši 30.177 Kč tvoří smluvní pokuta ve výši 0,2% denně z částky 42.624 Kč (nesplacený souhrnný poplatek) za období od 6. 9. 2012 do 25. 8. 2013 dle článku III. odst. 1 smlouvy o půjčce ze dne 2. 12. 2011.

Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek zachycujícího výsledek přezkumného jednání (č. d. B-4) vyplývá, že důvodem popření byla nejasnost a nesrozumitelnost ujednání části smlouvy o půjčce, ze které dovozoval absolutní neplatnost dle 37 odst. 1 obč. zák. a dále dle § 39, § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 obč. zák.

Usnesením ze dne 14. 11. 2013, č. j. KSBR 30 INS 21866/2013-B-5, insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby a legitimace účastníků tohoto řízení.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Insolvenční soud dospěl k závěru, že pokud byla žaloba na popření vykonatelné pohledávky podána žalobcem jako insolvenčním správcem vůči žalovanému, který jako věřitel popřenou pohledávku přihlásil, u insolvenčního soudu dne 21. 11. 2013, pak se jedná o žalobu podanou v zákonem stanovené lhůtě (poslední den této lhůty), když je současně dána legitimace žalobce i žalovaného v tomto sporu.

Insolvenční soud tudíž následně posuzoval důvodnost podané žaloby. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku aplikoval insolvenční soud při právním posouzení níže uvedených skutečností hmotněprávní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ).

Na základě výsledků provedeného dokazování zjistil insolvenční soud níže uvedené skutečnosti:

-ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 2. 12. 2011 mezi žalovaným jako věřitelem na straně jedné a Jaroslavem Hanákem (insolvenčním dlužníkem) a Ludmilou Hanákovou jako obligačními dlužníky na straně druhé vyplývá, že věřitel poskytl dlužníkům půjčku ve výši 29.000 Kč, kterou se dlužníci zavázali společně a nerozdílně splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27.840 Kč (celkem částku 56.832 Kč) ve 24 měsíčních splátkách po 2.368 Kč, splatných počínaje měsícem prosincem 2011 vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce,

-výpůjční úroková sazba činila dle smlouvy o půjčce 4% měsíčně (tj. 48% ročně) a roční procentní sazba nákladů dosahovala při dodržení podmínek splácení půjčky 107,39%,

-ve smlouvě o půjčce byla sjednána povinnost dlužníků zaplatit žalovanému případné náklady spojené s vymáháním nesplacených závazků z této smlouvy, včetně nákladů za sepis exekutorského zápisu,

-dle dohody smluvních stran byly platby dlužníků placené při splácení závazků ze smlouvy o půjčce započítány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení a uhrazení případných nákladů na vymáhání měly být započteny na vlastní část půjčky (jistinu),

-v případě prodlení dlužníků se zaplacením některé splátky po době delší než pět dnů nastala šestým dnem prodlení splatnost celého dluhu (nevrácené části půjčky a nezaplaceného souhrnného poplatku),

-pro případ prodlení dlužníků se zaplacením některé splátky po dobu delší než pět dnů byla ve smlouvě o půjčce sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 30% ze součtu nevrácené části půjčky a nezaplaceného souhrnného poplatku, když tímto ujednáním nebyl dotčen nárok žalovaného na opakovanou smluvní pokutu,

-za každý započatý den prodlení se zaplacením půjčky se dlužnicí touto smlouvou zavázali zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,2% denně z dlužné částky (nevrácené části půjčky a nezaplaceného souhrnného poplatku), a to až do úplného zaplacení dlužné částky,

-uzavřením smlouvy o půjčce udělili dlužníci plnou moc paní Veronice Suché, kterou zmocnili, aby jejich jménem uzavřela s žalovaným dohodu o uznání dluhu dle této smlouvy se svolením k vykonatelnosti ve formě notářského nebo exekutorského zápisu,

-z exekutorského zápisu č. 173 EZ 51/2012, sepsaného dne 22. 8. 2012 soudním exekutorem Mgr. Martinem Horákem, Exekutorský úřad Tábor, insolvenční soud zjistil, že žalovaný jako osoba oprávněná a dlužníci zastoupení paní Veronikou Suchou jako osoby povinné učinili za přítomnosti soudního exekutora právní úkon ve formě exekutorského zápisu obsahujícího svolení k vykonatelnosti dle § 78 písm. a) exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012,

-v exekutorském zápisu dlužníci a žalovaný konstatovali, že z titulu smlouvy o půjčce ze dne 2. 12. 2001 dlužníci na svůj dluh doposud uhradili celkem částku 14.208 Kč, která byla započtena na souhrnný poplatek, a žalovanému tak dluží částku 98.076 Kč, skládající se z jistiny ve výši 29.000 Kč, neuhrazené části souhrnného poplatku ve výši 42.624 Kč (původně ve výši 56.832 Kč), jednorázové smluvní pokuty ve výši 21.487 Kč, smluvní pokuty ve výši 3.008 Kč a nákladů za sepis exekutorského zápisu ve výši 1.957 Kč. Dlužnou částku se pak dlužníci zavázali uhradit do 5. 9. 2012.

-pro případ prodlení dlužníků byla v exekutorském zápisu dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,2% denně z částky 71.624 Kč, představující neuhrazenou jistinu půjčky a nezaplacenou část souhrnného poplatku,

-usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 12. 2012, č. j. 44 EXE 1714/2012-22, byla na základě exekutorského zápisu č. 173 EZ 51/2012 sepsaného dne 22. 8. 2012 soudním exekutorem Mgr. Martinem Horákem, Exekutorský úřad Tábor, nařízena pro pohledávku žalovaného ve výši 98.076 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,2% denně z částky 71.624 Kč za období od 6. 9. 2012 do úplného zaplacení dlužné částky, jakož i pro náklady exekuce žalovaného jako oprávněného a soudního exekutora, exekuce na majetek povinných dlužníků.

S odkazem na výpis z obchodního rejstříku žalovaného považuje insolvenční soud závazkový vztah mezi žalovaným a dlužníkem, založený smlouvou o půjčce dle § 657 a 658 obč. zák., podepsanou dne 2. 12. 2011, za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 52 a násl. obč. zák.

Podle § 192 odst. 1 insolvenčního zákona mohou pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Dle § 189 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné.

Podle § 193 insolvenčního zákona jde o popření pohledávky co do její pravosti tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Z ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Jestliže byla v projednávané věci vykonatelnost pohledávky žalovaného založena exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti, pak se omezení uvedené v posledně citovaném ustanovení insolvenčního zákona neuplatnění, neboť se v tomto případě nejedná o pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (například soudu, správního orgánu, rozhodčího soudu či rozhodce).

Insolvenční soud se tak musel nejprve zabývat otázkou platnosti exekutorského zápisu, která byla v popěrném úkonu a podané žalobě žalobce zpochybněna.

Při jednání dne 30. 7. 2015 přítomný právní zástupce žalovaného uvedl, že mu není známo, jaký je vztah mezi žalovaným a paní Veronikou Suchou a rovněž nebyl schopen sdělit, zda tato bývá ve smlouvách o půjčce uzavíraných žalovaným uváděna opakovaně, jako osoba která je zmocněna dlužníkem k uzavření dohody o uznání dluhu, a to ve formě notářského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Insolvenčnímu soudu je však z jeho úřední činnosti známo (§ 121 o. s ř.), že Veronika Suchá vystupuje ve smlouvách uzavíraných žalovaným opakovaně, což vyplývá například z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2013, č. j. KSPH 38 INS 12482/2012, 38 ICm 746/2013-51, nebo z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka Pardubice ze dne 18. 7. 2014, č. j. KSPA 48 INS 536/2012, 48 ICm 3160/2012-25, které jsou veřejně přístupné v insolvenčním rejstříku.

Z ustanovení § 22 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Dle § 55 odst. 1 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Z ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. je zřejmé, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Dle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Jestliže dlužník (dlužníci) ve smlouvě o půjčce ze dne 2. 12. 2011 zmocnil Veroniku Suchou, aby jeho jménem uzavřela s žalovaným dohodu o uznání dluhu dle této smlouvy se svolením k vykonatelnosti ve formě notářského nebo exekutorského zápisu, za situace, kdy on sám k této osobě žádný vztah neměl a s největší pravděpodobností ji ani neznal, přičemž žalovaný jmenovanou v uzavřených smlouvách jako zástupce různých dlužníků využíval pro opatřování si exekučních titulů cestou notářských, popřípadě exekutorských zápisů opakovaně, pak je třeba dospět k jednoznačnému závěru, že jde o zástupce dlužníka ve skutečnosti hájícího zájmy žalovaného jako věřitele. Při sepisování exekutorského zápisu vycházel tento zmocněnec evidentně toliko z informací žalovaného a nikoli z pokynů dlužníka, jehož zájmy by měl jako zástupce hájit. O tom, s jakou péčí Veronika Suchá dlužníka zastupovala, svědčí i skutečnost, že ačkoliv dle smlouvy o půjčce činila výše souhrnného poplatku 27.840 Kč a dlužníci na něj uhradili částku 14.208 Kč, uznala tato v exekutorském zápise existenci jeho nedoplatku v částce 42.624 Kč. Takové zmocnění je dle názoru insolvenčního soudu neplatné nejen pro rozpor se zákonem (zájmy zmocněnce jsou v rozporu se zájmy dlužníka jako zmocnitele), nýbrž je ho třeba s ohledem na jeho zakomponování do smlouvy o půjčce považovat i za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, jež je rovněž sankcionován absolutní neplatností. Je proto zjevné, že se žalovaný jako podnikatel popsaným jednáním snažil systematicky a cíleně na úkor práv svých klientů jako spotřebitelů sjednat neopodstatněnou a ničím neodůvodněnou výhodu.

Jestliže Veronika Suchá nebyla dlužníkem platně zmocněna, nemohla ho při sepisu exekutorského zápisu zastupovat a zavázat a rovněž nebyla oprávněna svolit jeho jménem k vykonatelnosti tohoto zápisu. Z tohoto důvodu je třeba pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka žalovaným považovat za pohledávku nevykonatelnou a dílčí pohledávku č. 5 ve výši 1.957 Kč uplatněnou z titulu úhrady nákladů za sepis předmětného exekutorského zápisu za neexistující.

V důsledku zjištěné nevykonatelnosti pohledávky přihlášené žalovaným odpadlo omezení obsažené v ustanovení § 199 odst. 3 insolvenčního zákona spočívající v tom, že v žalobě proti popřené vykonatelné pohledávce může žalobce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Naopak nyní bylo na žalovaném, aby existenci své přihlášené nevykonatelné pohledávky v tomto řízení prokázal (viz § 198 insolvenčního zákona).

Dílčí pohledávku č. 2 ve výši 42.624 Kč uplatnil žalovaný z titulu nezaplaceného souhrnného poplatku, který byl dohodnut ve smlouvě o půjčce (přestože jeho skutečná neuhrazená výše činí 13.632 Kč). Žalobce namítal neurčitost a nesrozumitelnost pojmu souhrnný poplatek užitého ve smlouvě za situace, kdy je tento vyjádřen pevnou částkou, jejíž úhrada je rovnoměrně rozložena do jednotlivých měsíčních splátek, a smlouva o půjčce zároveň výslovně uvádí, že výpůjční úroková sazba činí dle smlouvy o půjčce 4 % měsíčně. Ani žalovaný pak ústy svého právního zástupce nebyl schopen specifikovat, z jakých složek se souhrnný poplatek skládá a jaký má tento poplatek vztah ke sjednané úrokové sazbě ve výši 4% měsíčně (resp. 48 % ročně), když tento pojem vykládá jako faktickou cenu, za kterou žalovaný peníze půjčuje s tím, že se jedná o jeho zisk.

Není-li z uzavřené smlouvy o půjčce zřejmé, jakým způsobem dospěl žalovaný při uzavírání smlouvy o půjčce ke konkrétní výši souhrnného poplatku, z jakých jednotlivých složek (poplatků) se tento skládá a jakým způsobem souvisí s dohodnutou úrokovou sazbou, pak je uzavřená smlouva v této části nesrozumitelná a neurčitá, neboť není zřejmé jaké dílčí poplatky a za jaké služby související s poskytnutou půjčkou má být dlužník povinen uhradit a zda vůbec a jakým způsobem se do výše souhrnného poplatku promítá stanovená úroková sazba za poskytnutí půjčky. Objektivním kritériem ceny peněz je v případě spotřebitelských půjček a úvěrů roční procentní sazba nákladů upravená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2011. Z tohoto důvodu považuje insolvenční soud smluvní ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit souhrnný poplatek za absolutně neplatné a dílčí pohledávku č. 2 uplatněnou z tohoto titulu za neexistující.

V této souvislosti insolvenční soud pro doplnění shora uvedeného dodává, že nezpochybňuje právo žalovaného jako věřitele na úhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s poskytnutím půjčky (poplatků) a na přiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, nicméně žalovaný již obdržel od dlužníka plnění dosahující téměř poloviny jistiny, která byla na přezkumném jednání zjištěna.

Dílčí pohledávky č. 3, 4, 6 a 7 pak představují nároky uplatněné žalovaným z titulu smluvní pokuty, a to ať již jednorázové smluvní pokuty za prodlení se splácením půjčky (článek II. odst. 8 smlouvy o půjčce) či opakované smluvní pokuty za trvání prodlení se splácením půjčky (článek III. odst. 1 smlouvy o půjčce). V rámci smlouvy o půjčce je tak závazek dlužníka splácet poskytnutou půjčku řádně a včas zajištěn kombinací dvou smluvních pokut, z nichž jednorázová smluvní pokuta dosahuje 74 % procent nominální výše jistiny a opakovaná smluvní pokuta činí 73 % ročně z dlužné částky, a to za situace, kdy je porušení této smluvní pokuty kumulativně sankcionováno rovněž zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky upraveným v § 517 odst. 2 obč. zák. (k datu prodlení dlužníka dne 1. 8. 2012 činila jeho výše 7,5 % ročně), byť úrok z prodlení nebyl v přihlášce pohledávky uplatněn. Insolvenční soud proto považuje smluvní ujednání upravující smluvní pokuty za absolutně neplatné z důvodu jejich nepřiměřené výše, která je i po zohlednění preventivní a sankční funkce smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy a k újmě dlužníka jako spotřebitele vytváří značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dalším důvodem neplatnosti je pak skutečnost, že základem pro stanovení výše smluvních pokut je vedle dlužné jistiny také souhrnný poplatek či jeho neuhrazená část, která představuje pohledávku uplatněnou žalovaným, která dle výše uvedeného názoru insolvenčního soudu není po právu (neexistuje).

Insolvenční soud s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že žalovaný nemá za dlužníkem Jaroslavem Hanákem pohledávku ve výši 119.785 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 21866/2013 pod pořadovým číslem 11, jako dílčí pohledávky č. 2 až 7, a žaloba na určení její neexistence je tudíž důvodná. Insolvenční soud proto podané žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I.).

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným rozhodl insolvenční soud o nákladech řízení s odkazem na ustanovení § 163 insolvenčního zákona a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k účelnému uplatnění svého práva proti žalovanému. Náklady žalobce v celkové výši 13.806,75 Kč spočívají v odměně právního zástupce stanovené podle § 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne 18. 11. 2013, podání žaloby dne 21. 11. 2013, a účast na jednání soudu dne 30. 7. 2015) po 3.100 Kč, třech náhradách hotových výdajů po 300 Kč dle § 11 odst. 1 a § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v náhradě za ztrátu času při cestě právního zástupce k jednání soudu dne 30. 7. 2015 za čtyři půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v cestovních náhradách za cestu právního zástupce k jednání soudu dne 30. 7. 2015 na trase Břeclav-Brno a zpět (116 km) ve výši 810,54 Kč určené dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, za použití údajů z předloženého technického průkazu použitého vozidla, a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v dani z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 % z odměny a náhrad v částce 2.239,21 Kč (výrok II.).

Neboť je ve věci úspěšný žalobce jako insolvenční správce od soudních poplatků ze zákona osvobozen (§ 11 odst. 1 písm. n) zákona o soudních poplatcích), rozhodl insolvenční soud dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích o povinnosti ve věci neúspěšného žalovaného zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 5.000 Kč, určené dle položky č. 13 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků (výrok III.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

V Brně dne 18. 8. 2015

Mgr. Martin Hejda v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Marie Hanáková