30 ICm 3583/2012
30 ICm 3583/2012-62 KSBR 30 INS 18077/2012-C5

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Martinem Hejdou jako samosoudcem v insolvenčním řízení dlužníka: IMPACT INDUSTRY BRNO, a.s., IČO 60722690, 665 01 Rosice u Brna, Brněnská 1027, o žalobě žalobce: Ideal-Line, Ideal Engineering A/S, reg. č. 77117911, Industrivej 7, 5600 Faaborg, Dánsko, zastoupeného Mgr. Lucií Hladkou, MA, advokátkou, 130 00 Praha 3, Husinecká 808/5, proti žalovanému: IMPACT INDUSTRY BRNO, a.s., IČO 60722690, 665 01 Rosice u Brna, Brněnská 1027, zastoupenému JUDr. Lucií Ševčíkovou, advokátkou, 639 00 Brno, Vinohrady 43, o určení pravosti popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce Ideal-Line, Ideal Engineering A/S, reg. č. 77117911, Industrivej 7, 5600 Faaborg, Dánsko, má za žalovaným IMPACT INDUSTRY BRNO, a.s., IČO 60722690, 665 01 Rosice u Brna, Brněnská 1027, jako dlužníkem pohledávku ve výši 19.412.258,12 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka pod č. 123.

II. Žalobci se vůči žalovanému přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 39.012,25 Kč, která se pokládá za pohledávku přihlášenou ve smyslu insolvenčního zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení dlužníka ve stejném pořadí jako pohledávka uvedená ve výroku I.

Odůvodnění:

Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení reorganizace (A-1) doručeným insolvenčnímu soudu dne 25.7.2012 se dlužník, společnost IMPACT INDUSTRY BRNO, a.s., domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl zjištěn jeho úpadek a povoleno jeho řešení reorganizací. Insolvenční návrh byl v souladu s § 97 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (dále insolvenční zákon ) opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která návrh podala. Insolvenční soud proto usnesením č.j. KSBR 30 INS 18077/2012-A-2 oznámil zahájení insolvenčního řízení, když účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 26.7.2012 v 8:26 hodin.

Usnesením ze dne 8.8.2013 č.j. KSBR 30 INS 18077/2012-A-12 rozhodl insolvenční soud s odkazem na ustanovení § 136 insolvenčního zákona o úpadku dlužníka, ustanovil do funkce insolvenčního správce společnost Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. a vyzval věřitele, kteří doposud své pohledávky vůči dlužníkovi do insolvenčního řízení nepřihlásili, aby tak učinili nejpozději do 30 dnů od okamžiku zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Usnesení o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8.8.2013 v 8:25 hodin.

Do insolvenčním řízení dlužníka přihlásil podáním doručeným soudu dne 7.9.2012, žalobce Ideal-Line, Ideal Engineering A/S, reg. č. 77117911, Industrivej 7, 5600 Faaborg, Dánsko, jako věřitel č. 121 řádně a včas svoji nevykonatelnou pohledávku ve výši 19.412.258,12 Kč, odpovídající částce 510.556,-EUR s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % za každý započatý měsíc od 25.10.209 do 26.7.2012. Přihláška pohledávka žalobce je evidována pod pořadovým číslem 123.

Z protokolu o přezkumném jednání (B-29) a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek po přezkumném jednání (B-37) vyplývá, že na přezkumném jednání konaném dne 30.10.2012 byla nevykonatelná pohledávka žalobce ve výši 19.412.258,12 Kč popřena žalovaným dlužníkem. Žalovaný popřel pohledávku žalobce přezkoumávanou ve výši 19.412.258,12 Kč, jako pohledávka nevykonatelná, vzniklá z titulu neuhrazené ceny díla provedeného dle Smlouvy o dílo č. 35554-AT ze dne 7.5.2008 uzavřené mezi žalovaným jako objednatelem a žalobcem jako zhotovitelem, co do pravosti. Důvodem popření byla skutečnost, že přihláškou uplatněný nárok nevznikla. Insolvenční správce pohledávku žalobce uznal a toto nebyla rovněž popřena ani ze strany jiného přihlášeného věřitele.

Z prezenční listiny tvořící přílohu protokolu o přezkumném jednání (B-30) vyplývá, že žalobce byl na přezkumném jednání přítomen.

Usnesením insolvenčního soudu ze dne 6.11.2012 č.j. KSBR 30 INS 18077/2012-B-39 bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka tak, že mu byla povolena reorganizace.

Žalobce se jako věřitel žalobou, doručenou soudu dne 4.12.2012, podanou proti insolvenčnímu správci jako žalovanému domáhal určení pravosti pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka ve výši 19.412.258,12 Kč, evidovanou pod pořadovým číslem 123.

Z ustanovení § 192 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že popřít pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Z ustanovení § 336 odst. 1 insolvenčního zákona je zřejmé, že není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek v reorganizaci obdobně § 190 až 202.

Dle § 336 odst. 2 insolvenčního zákona má popření pohledávky dlužníkem v reorganizaci tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo dříve, než nastaly účinky povolení reorganizace, nastávají účinky tohoto popření v reorganizaci dnem, kdy nastaly účinky povolení reorganizace; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Z výše uvedeného je zřejmé, že zákonná lhůta k podání žaloby začala běžet dnem 6.11.2012, kdy nastaly účinky povolení reorganizace, a žalobce tedy podal žalobu včas. Zároveň není pochyb o tom, že je dána jak aktivní legitimace na straně žalobce, tak i pasivní věcná legitimace žalovaného v tomto řízení.

Žalobce v podané žalobě uvedl, že v souladu s rozhodčí doložkou, sjednanou v rámci uzavřené smlouvy o dílo, uplatnil dne 15.2.2010 svoji pohledávku u Mezinárodního rozhodčího soudu při mezinárodní obchodní komoře, kdy rozhodčí řízení je vedeno pod č. 16947 jediným rozhodcem Dr. Patricií Nacimiento se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. K vydání konečného rozhodnutí by mělo dojít do konce roku 2012.

V podání ze dne 24.1.2014 (č.l. 32) žalobce insolvenčnímu soudu sdělil, že dne 30.12.2013 byl pod sp. zn. 16947/FM/JHN/GFG vydán Dr. Patricií Nacimiento jako rozhodcem Mezinárodního rozhodčího soudu při mezinárodní obchodní komoře se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, rozhodčí nález, kterým byla zjištěna existence pohledávky žalobce vůči žalovanému ve výši 510.556,-EUR s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % za každý započatý měsíc. Následně pak předmětný rozhodčí nález insolvenčnímu soudu doručil, a to včetně překladu do českého jazyka.

Žalovaný ve vyjádření ze dne 16.5.2014 (č.l. 38) uvedl, že ačkoliv je dle jeho názoru vydaný rozhodčí nález věcně nesprávný, jde však o vykonatelný titul proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky a žalovanému nezbývá, než rozhodčí nález respektovat.

Při jednání dne 2.9.2014 žalobce i žalovaný uvedli, že jim předmětný rozhodčí nález byl doručen až v roce 2014.

Podle § 122 odst. 1 zákona č 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém se uznání cizího rozhodčího nálezu nevyslovuje zvláštním rozhodnutím. Cizí rozhodčí nález se uznává tím, že se k němu při zachování podmínek § 120 a 121 přihlédne, jako by šlo o český rozhodčí nález. Z ustanovení § 120 zákona o mezinárodním právu soukromém vyplývá, že rozhodčí nálezy vydané v cizím státě budou v České republice uznány a vykonány jako české rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti.

Dle § 121 zákona o mezinárodním právu soukromém budou uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu odepřeny, jestliže cizí rozhodčí nález a) není podle práva státu, v němž byl vydán, pravomocný nebo vykonatelný, b) byl zrušen ve státě, v němž byl vydán nebo podle jehož právního řádu byl vydán, c) je stižen vadou, která je důvodem pro zrušení českého rozhodčího nálezu soudem, nebo d) odporuje veřejnému pořádku.

Předmětný rozhodčí nález byl vydán ve spolkové republice Německo, která je stejně jako Česká republika signatářem Newyorské úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (vyhláška č. 74/1959 Sb.), a proto je tento rozhodčí nález třeba považovat za cizí rozhodčí, když je zároveň naplněna podmínka vzájemnosti.

Účastníci řízení neuváděli žádné skutečnosti, které by byly důvodem pro odepření uznání předmětného rozhodčího nálezu a ani insolvenční soud žádné takové skutečnosti nezjistil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti jsou dle názoru insolvenčního soudu naplněny podmínky pro uznání předmětného rozhodčího nálezu a je k němu proto třeba přistupovat jako k rozhodčímu nálezu českému, který má dle ustanovení § 28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.

Podle § 198 odst. 3 insolvenčního zákona platí, že vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Je tedy zjevné, že v průběhu tohoto řízení nastala situace předvídaná výše citovaným ustanovením a předmětnou pohledávku žalobce, je proto třeba považovat za pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím, tedy za pohledávku vykonatelnou.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona podán insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Dle odst. 2 lze jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

Dle § 336 odst. 3 insolvenčního zákona platí, že jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše v reorganizaci uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

Při jednání dne 2.9.2014 žalovaný na výzvu insolvenčního soudu uvedl, že všechny skutečnosti obsažené v jeho vyjádření k žalobě ze dne 1.3.2013 (č.l. 12 a násl.) již namítal v rámci rozhodčího řízení a jiné skutečnosti vůči pohledávce žalobce nenamítá.

S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, že žalovaný vůči vykonatelné pohledávce žalobce v rámci svého popěrného úkonu nenamítal žádné skutečnosti, jež by byly dle § 336 odst. 3 insolvenčního zákona přípustným popěrným důvodem. Z tohoto důvodu insolvenční soud podané žalobě vyhověl a rozhodl, že žalobce má za žalovaným jako dlužníkem pohledávku ve výši 19.412.258,12 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka pod č. 123 (výrok I.).

O nákladech řízení rozhodl insolvenční soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 163 insolvenčního zákona, když ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k uplatnění svého práva vůči v tomto řízení neúspěšnému žalovanému. Za účelně vynaložené náklady považuje insolvenční soud uplatněné náklady vynaložené žalobcem na pořízení překladu předmětného rozhodčího nálezu do českého jazyka pro účely tohoto řízení, doložené ve výši 19.008,25 Kč. Další náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 5.000,-Kč, v odměně za právní zastoupení za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby dne 4.12.2012, podání písemného vyjádření ze dne 24.1.2014 a účast na jednání soudu dne 2.9.2014) po 2.500,-Kč do 31.12.2012, resp. po 3.100,-Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve čtyřech náhradách hotových výdajů po 300,-Kč určených dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dle § 137 odst. 3 o.s.ř. v DPH v zákonné výši 21% z přiznané odměny a náhrad v částce 2.604,-Kč. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí celkem částku 39.012,25 Kč a bylo o nich způsobem uvedeným v ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

V Brně dne 9. září 2014

Mgr. Martin Hejda v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Marie Hanáková